•První část jedenašedesáté kapitoly třeba o tom, proč tahle povídka nenávidí RicDyho.
pozn. č. 1: Pokud jste zapomněli, co se stalo minule, připomeňte si aspoň poslední pasáž. V několikahodinovém odstupu na ni totiž navazujeme.
pozn. č. 2: Junsuova proměna v démona → 53. kapitola, třetí pasáž
pozn. č. 3: "To, jak se málem nechat zabít (Eric) vlastní magií jen proto, aby nás ostatní udržel v bezpečí…" → 43. kapitola b., poslední pasáž
pozn. č. 4: Chansungova apokalyptická vize → 54. kapitola b., třetí - závěrečná - pasáž
Pěkné čtení přeji!•

Později téhož večera ležel Andy ve svojí ložnici a zamračeně civěl do knihy, když se mu na polštáři vedle hlavy rozvibroval mobil. Hmátl po něm, a aniž by se podíval, kdo volá, hovor přijal.
"Hm?"
"Ahoj, lásko ~!" zatrylkoval mu do ucha Minhův medový hlásek.
"Ah - ahoj."
"No tomu teda říkám nadšení."
Andy se zasmál. "Rád tě slyším, nejdražší můj," zkusil to podruhé. "Neumíš si ani představit, jak moc v tvé nepřítomnosti trpím!"
"O tom vůbec nepochybuju. Tuším ale, že tu depku nemáš ze strádání po mé úchvatné maličkosti…"
"Jakou depku?" zarazil se démon.
"Máš depku."
"Nemám depku."
"Nech toho, Andy, slyším to až sem."
"Jsem v pohodě," zalhal starší umanutě. A možná by mu to i vyšlo. Kdyby se nedohadoval s Minhem.
"Tak dost. Kdo ti co udělal? Půjdu ho zmlátit!"
"Nikdo -"
"Sun Ho!"
Andy si poraženecky povzdechl. "Žádný mlácení. Kdybys to udělal, musel bych zmlátit já tebe a… věř, že do toho se mi fakt nechce."
"Eric," shledal Minho po dvou vteřinách zadumaného ticha. "Je za tím Eric, no jasně. A já ho začínal mít rád, ts…"
"Eric za nic nemůže!"
"Uvědomuješ si, že zníš jako týraná manželka?"
"Jdi do háje," odsekl Andy mrzutě.
"Takže nejde o Erika…?"
"Není to jeho vina."
"A-ha. Takže se to Erika týká, ale přitom je v tom velevážený vévoda úplně nevinně… To mi budeš muset vysvětlit."
"Nemám chuť o tom mluvit."
"Začni," vyzval ho Minho tónem nepřipouštějícím námitky a Andy si povzdychl podruhé.
"Nemusím ti asi vysvětlovat, v čem spočívá takzvané kouzlo milenců…"
"To je ta věc, kterou automaticky dělá každý daemon, ne? Že dá svému Vyvolenému svoje srdce. Aby… byli duševně propojení nebo jak to správně popsat…"
"Správně. To kouzlo ale není vyhrazené pouze daemonům. Svoje srdce může někomu dát klidně i člověk nebo démon. V takovém případě jde výhradně o tu… romantickou stránku věci. To, že jsi svému milovanému blíž. A že všechno s ním intenzivněji prožíváš… Chápeš."
"Jasně…" Minho se na moment přemítavě odmlčel. "Takže když může - teda vlastně musí - dát daemon srdce člověku, znamená to, že může dát člověk svoje srdce daemonovi?"
"To rozhodně může."
"A démoni? Démoni taky můžou dát svoje srdce… komukoli? Daemonovi? Nebo člověku?"
"Není to zakázané, ale… nedoporučuje se to."
"Proč?"
"Daemoni patří svým Vyvoleným. A lidé… lidé jsou prostě pro démony příliš smrtelní."
"Bolí to? Když umře ten, komu jsi dal svoje srdce?"
"Daemoni v takovém případě zpravidla páchají sebevraždy. To, myslím, o mnohém vypovídá," odtušil Andy suše.
"No jo… to byla blbá otázka."
"Pokud sebevraždu žalem spáchá démon, je to ten lepší scénář. V tom horším žalem zešílí a promění se ve vraždícího maniaka."
"Takže už se to někdy stalo."
"Pár případu v historii bylo, ano. A všechny prokázaly, že takové jednání je pitomost toho nejvyššího kalibru."
"A co když… Můžeš dát srdce někomu, kdo už svoje srdce dal někomu jinému?"
"Můžeš." Andyho rty křivil hořký úsměšek. "Ale nikdy to nedělej."
Na druhé straně linky se rozhostilo užaslé ticho. Deset vteřin, možná déle. "Proboha," hlesl Minho konečně. "Tys dal svoje srdce Erikovi!"
"Tvá zděšená reakce je velice příhodná," uchechtl se Andy cynicky.
"Ale on dal srdce Hyesungovi… A tys to věděl? Myslím, ehm, když -?"
"Jasně, že jsem to věděl. Sakra, hledal ho dvě stě padesát let. Komu jinýmu by asi dal svoje srdce, když ne Hyesungovi?!"
"Byla to od něj pěkná pitomost…"
"Patří jí třetí místo na našem žebříčku romantických pitomostí, jo. Ale s tím už nikdo nic nenadělá. Jak jednou někomu své srdce dáš, nemůžeš to vzít zpátky."
"Co to znamená pro tebe?" zeptal se Minho po krátkém zaváhání.
Andy si pár vteřin zamračeně rozmýšlel odpověď. "Chápeš, proč jsem to tehdy udělal?" opáčil namísto toho.
"No… asi ti to připadalo správné, ne?"
"Je-li to diplomatické označení pro touhu jednoho bláznivě zamilovaného vola udělat velké gesto, tak ano, asi mi to připadalo správné. A nejhorší na tom je, že i kdyby ten vůl dostal šanci vrátit se v čase, stejně by do toho šel znovu…"
"Aby byl Erikovi blíž?"
"Aby byl Erikovi blíž," pokýval Andy hlavou a zasmál se. "Musí ti to připadat ubohé…"
"Jen nevýslovně nešťastné," opravil ho Minho.
"Díky."
"Nemáš za co. Takže… kde je to ale? Pokud to chápu správně, duševní propojení funguje. Cítíš Erikovy pocity. A o to přece předně šlo…"
"Ano. Na dálku to funguje bezvadně. Být asexuál, vlastně nemůžu být spokojenější."
"Chceš říct, že…"
"Jo."
"Kruci."
"Tak nějak."
"Jakože… to nejde?"
"Ah, jistěže to jde," odfrkl Andy. "Kouzlo milenců z tebe neudělá impotenta. Ačkoli v tomhle případě by asi bylo lepší, kdyby udělalo… Ne, ty vesele můžeš a třeba i sakra chceš, jenže máš smůlu. Sex s tvým milovaným je tabu. Protože tvůj milovaný oficiálně patří někomu jinému a tobě to tvoje pouto s ním dává sežrat. A tvůj milovaný, pokud tě miluje, tě samozřejmě nechce vidět trpět, a proto s tebou odmítá spát. Což ty naprosto chápeš, jenže občas ti prostě ujedou hormony a pokusíš se svého milovaného svést, a pak - i když víš, že to dělá jen pro tvoje dobro - brečíš, protože před tebou utekl, a tobě to přijde hrozně líto. A tak. Chápeš."
"To se tedy dneska stalo?"
"V kostce, ano."
"Eric se s tebou nechtěl vyspat?"
"Když to řekneš takhle, zní to ještě uhozeněji, než jak uhozené to ve skutečnosti je."
"Sexuální frustrace je vážná věc!"
"Nemusíš mě litovat," ušklíbl se démon a založil ruku za hlavou. Zavřel oči. "Když nad tím přemýšlím teď, s odstupem, jsem mu vděčný, že mě zarazil. Jo, jsem nadrženej, až to bolí, ale… užít si by bolelo víc. Posléze."
"Jak… se to projevuje?"
"Máš pocit - doslova, protože je to celé jen v tvojí hlavě - že tě chce něco rozervat zevnitř. Netrvá to dlouho… ale ta bolest je příšerná."
"Po sexu?"
"Po sexu."
"A kolikrát jsi to, ehm," Minho si rozpačitě odkašlal, "podstoupil…?"
"Dvakrát."
"Dvakrát…? Znáte se dvě stě padesát let."
"A spali jsme spolu dvakrát, jo. Poprvé, to o mém velkém gestu ještě neměl tušení. Podruhé se mi ho povedlo svést asi o století později… měsíc před svatbou, ehm…"
"Vy se nezdáte, pane Lee…!"
"No že?" zasmál se Andy. "Nejsem na to hrdý, ale nebudu tvrdit, že toho lituju. Protože nelituju. Jediné, co mě trápí, je fakt, že Eric na vlastní oči viděl, o kolik se můj následný stav oproti prvnímu incidentu zhoršil. Vyděsilo ho to. Strašně moc. Zařekl se, že mě tomu už nikdy nevystaví. A, jak slyšíš, drží se toho přesvědčení zuby nehty."
"A to je… dobře, viď?" konstatoval Minho nejistě.
"Udržuje mě tím ve stavu psychické příčetnosti," přisvědčila siréna zamyšleně. "Jakkoli nesmyslně to asi zní…"
"Budeš v pohodě?"
"Budu. Nemusíš mít strach. Zrovna já si nemám z čeho dělat těžkou hlavu…"
Ta narážka byla zjevná.
"Jak na tom Eric je?"
"Drží se."
"Hele, jestli jde o Arona… jsem si jistý, že celou situaci bere extrémně nedaemonsky."
"To ti řekl?"
"No, to přímo ne… On od včerejška prakticky s nikým kloudně nepromluvil," o incidentu v hodině angličtiny Minho prozíravě pomlčel, "a od dnešního dopoledne je zavřený v pokoji a umně zapírá vlastní existenci, ale -"
"To vůbec nic nedokazuje," zklamal ho Andy. "Nebo hůř… může to dokazovat to, co nikdo z nás nechce, aby se k Erikovi dostalo."
"Snad si nemyslíš, že si Aron hraje na emařskýho hikikomoriho proto, že plánuje Erikovu vraždu? No tak, je to Aron!"
"Vyšinutej Aron."
"To… uhm… dobře, ale… takhle přece vyšinutej není."
"Předpokládáme, že není. Jistě to nevíme."
"Ty to Erikovi prostě nechceš říct," zabručel Minho.
"Ne, dokud nebudu mít důkaz. Chápu, že vědomí, že za ním Aron stojí, by z něj momentálně udělalo tu nejšťastnější bytost ve vesmíru, jenomže… kdyby se nakonec ukázalo, že to není pravda…"
"Složilo by ho to."
"Přesně," zamračil se Andy. "Budit v něm falešné naděje, by bylo příliš kruté."
•••
"Provedl jsem něco?"
Zhoumi se zarazil a nechápavě si Nichkhuna prohlédl. "Měl jsi snad něco provést…?"
"Ne, ale ty se tváříš hrozně naštvaně," opáčil Thajec nejistě.
"Hroutí se mu jeho daemonské přesvědčení," vysvětlil Minho a s úšklebem Zhoumiho poplácal po rameni.
"Nic se mi nehroutí," odsekl Mi a mrzutě přítelovu ruku setřásl. "Jen sumíruju, jak velcí jste vy pošuci!"
"Nezapomínej laskavě, s kým mluvíš!"
"S tebou?"
"Ano, s tvým božským Vyvoleným!"
"Zase to s tou sebeláskou nepřeháněj…," zabručel Zhoumi a zamračeně ukázal na Nichkhuna. "Ty. Chci slyšet tvůj názor."
"Názor na co?"
"Na dnešní počasí," protočil daemon oči. "Názor na Erika!"
Nichkhun si sundal tašku z ramene a posadil se na jednu z kamenných lavic, lemujících stěnu chodby. "Žádný názor nemám," řekl pak. "Nesouhlasím s tím, co udělal, ale… nevěřím, že to udělal bezdůvodně. Eric si lidského života příliš váží…"
Zhoumi svraštil čelo. "Na to jsi přišel jak?"
"Zdráhal se Junsua proměnit v démona."
"A to je všechno?"
"Všechno," přisvědčil Khun. "Víc k tomu názoru znát nepotřebuju."
"No… jo, bylo to nebezpečné, ale… nakonec to přece vyšlo. A Sua to zachránilo."
Nichkhun odvrátil pohled stranou. "Tys u toho nebyl," hlesl. "Eric měl pravdu, ten… ten proces byl regulérní mučení. V životě jsem nebyl svědkem ničeho odpornějšího… a to mám sakra silný žaludek."
Minho usedl vedle Khuna a vzal ho za ruku. Zhoumi nerozhodně přešlápl z nohy na nohu, nakonec se však i on posadil a pohladil staršího po zádech. Thajec jim věnoval vděčný úsměv.
"Byla to blbost," přiznal.
"Hyung žije a má se fajn," připomněl mu Minho.
"Junsu je nezmar. Junsu přežije všechno. Ale kdyby to byl kdokoli jiný…"
"Byl to Junsu hyung. A ten krok, ač riskantní, ho zachránil. Konec, tečka."
"Miluju tě, víš to?" zasmál se Nichkhun a opřel se hlavou o Minhovo rameno.
"Dobře. To asi chápu." Zhoumi přestal civět do prázdna a narovnal se. Minho i Nichkhun na něj zmateně pohlédli.
"Chápeš, že miluju Minha?"
"Ne. Teda… jo, to chápu taky. Ale chci říct, že chápu, jak jsi ke svému pozitivnímu názoru na Erika došel. A asi i chápu, jak k němu došel Junsu. Je démon a démoni… drží pospolu. Asi."
"Není démon zase tak dlouho," podotkl významně Minho.
"Kuš." Zhoumi se zamračil. "Radši mi řekni, jak jsi k němu došel ty?"
"K pozitivnímu názoru na Erika?"
"Ano!"
Tmavovlásek zaváhal, na moment. "Po Munovic oslavě… To, jak se málem nechat zabít vlastní magií jen proto, aby nás ostatní udržel v bezpečí… To by zlý člověk - démon prostě neudělal." A byla to pravda. Částečně. Nelíbilo se mu, že před MiMim svou speciální schopnost stále tají, cítil však, že čas vyjevit ostatním, že může komunikovat se zemřelými lidskostmi, ještě nenadešel. Poví jim to. Určitě. Ale… později.
"Hmm. To beru," zabručel Číňan. "Mohl by to vlastně být důvod i pro Kibumův názor… ovšem nevysvětluje Kyuhyuna, protože Kyuhyun nebyl v té chvíli při vědomí. A ani Siwona, protože ten se tam vůbec nevyskytoval…"
"Pro názor přece nepotřebuješ důkaz," namítl Nichkhun. "Je lepší ho mít, samozřejmě, protože pak si ho líp obhájíš, ale… někomu holt stačí vlastní pocit."
"Třeba Ryeowookovi?" odfrkl Zhoumi. "Ten mě dnes ráno nazval zabedněným daemonským idiotem…"
"Chansunga včera nazval hůř," uklidnil ho Minho.
"Když je řeč o Ryeowookovi…," zamyslel se Nichkhun. "Jsme vlastně v háji, co?"
Středoškoláci se zatvářili nechápavě.
"Přece když tu není Eric," objasnil jim Khun své myšlenkové pochody, "nemá Ryeowooka kdo trénovat. A když není, kdo by Ryeowooka trénoval, všichni umřeme. Tak to Chansung viděl, ne?"
Minho zbledl. Zhoumi srazil obočí a potřásl hlavou.
"Eric není jediný, kdo Ryeowooka může trénovat. Vezme si ho na starost někdo jiný. Třeba Yesung, ten je k tomu kompetentní dost -"
"Tak to nefunguje."
Khun, Mi i Minho nadskočili leknutím a otočili se za novým hlasem. Blížil se k nim Changmin.
"A proč ne?" oponoval mu daemon. "Yesung je zkušený mág se spoustou praxe -"
"Tak to nefunguje, Zhoumi," zopakoval hrabě Shim. "Ani tak skvělý mág jako Yesung nemá na to, aby Ryeowookovi pomohl zvládnout jeho mentální schopnosti."
"Proč?"
"Protože Yesung není monstrum."
Trojice strnula šokovaným úžasem, nevěříce že Changmin Erika právě nahlas nazval monstrem. Minho se užuž chystal k ofenzivně defenzivnímu protestu, démon ho ale umlčel mávnutím ruky:
"Eric byl monstrum dávno předtím, než zabil svoji lidskost."
"V jakém slova smyslu?" podivil se Nichkhun.
"Tom magickém."
Minho a Zhoumi si vyměnili zmatený pohled, Khun však přemítavě přitakal.
"Myslím, že tomu rozumím," zamumlal.
"Jo…?"
"Jde o to, že množství živelní magie, jaké ovládá Eric, by… nemělo patřit jednotlivci. Není normální, aby v sobě takovou moc soustředil jeden jediný démon." Thajec tázavě pohlédl na Changmina, který přikývl.
"Nikdo jiný než Eric Ryeowooka nemůže správně připravit, protože nikdo jiný jeho síle nedokáže správně porozumět."
"Chceš říct," odkašlal si Zhoumi, "že Ryeowook je… taky monstrum?"
"Samozřejmě. Ne sice v tom primárním magickém ohledu - jako Eric - ale monstrum rozhodně je," pokrčil Changmin rameny a obdařil studentstvo zdvořilým úsměvem. "A teď mě, prosím, omluvte, musím v Min Hově kanceláři najít jeden dokument, vyfotit ho a co nejdřív mu ho poslat."
Khun povytáhl obočí. "Neodjel Min Ho náhodu před chvilkou do města?"
"Odjel. Jenže manažer jisté firmy si ten dokument naneštěstí zrovna teď naléhavě žádá."
"Co vůbec potřebuje ve městě…?" zamručel si Minho pod vousy.
"Min Ho nejspíš nic, vezl tam Yesunga… Ale co ten ve městě shání, to netuším," odvětil Changmin, rozloučil se a vykročil chodbou dál.
Zhoumi, plácaje se v apokalyptických scénářích všeho druhu, si rozpačitě skousl spodní ret. A pak se nadechl a zavolal: "Maxi?"
Changmin se ohlédl.
"Co když se Eric nevrátí?"
"Pak všichni umřeme," prohlásil démon věcně. "Tak to Chansung viděl, nebo ne?"


...už jsem si chtěla zahrát na Minha a říct, že pokud budeš na Andyho zlá, dojdu tě zmlátit, ale teda fajn (zatím) mlčím.