6. března 2020 v 17:55 | Nagasaki Nicolca
|
Pěkný den, milí a drazí.
Máme tu březen a co se mé kpopové sbírky týče (o debilitě kpopové komunity raději nemluvit, snad jen... BYLO TO JEDNO VELKÝ, Z KONTEXTU VYTRŽENÝ NEDOROZUMĚNÍ, NECHTE UŽ HONGBINA ŽÍT, KURVA!), jsem mnohonásobně nadšena. V jednom případě jsem sice lehce zaplakala, pravda, ze složky jsem totiž vyřadila UNCHANGING TOUCH Hyesunga, ale... o tom jindy.
V prvé řadě, konečně jsem si pořídila ochranné fólie na kartičky; pro ty tranparentní (až na JRa z WHO, YOU, protože ten je moc velký, hajzlát jeden...) fólie s bílým pozadím, pro všechy ostatní (a JRa z WHO, YOU) fólie průhledné. Druhé zmíněné jsem si na zkoušku koupila jen jako set po sto kusech, ale jsou natolik super, že jich brzo rozhodně nakoupím víc.
Pamatujete, jak jsem v minulém článku proklínala SHINee, protože mi nadělali nehorázný bordel v Minhových kartičkách? Jak jsem zjistila, že pokud chci mít jeho kartičky popárované tak, jak toužím, a přitom zaplnit celou devítiokýnkovou fólii, potřebuju ještě dvě jeho kartičky z vymezených časových období? Nu, identitu té druhé, novější jsem Vám již prozradila, bude to kartička z alba Married to the Music. Které koupím... někdy letos. (Doufám. Uhm.) A na konci února jsem zcela nečekaně vyřešila i problém s první kartičkou.
Prodejce z Japonska vydal
k dražbě SHINee starcards SHINee In Wonderland. Začínalo se asi na dvacce(!), žádné poštovné, prostě mňam! Tak si říkám, že to by asi šlo, kartičkový set
SHINee In Wonderland byl vydaný v roce 2013, pár měsíců před
Everybody, prostě
ideální podmínky... A pak jsem uviděla
ji, tu
Božkou s velký B, kartičku
s designem hrací karty a bylo mi jasné, že tohle
musí jít! A šlo. Nakonec jsem ji podle vyfoukla prvnímu dražiteli. :D
Kartička byla odeslána 26. února a já ji minimálně do půlky března nečekala, protože zásilky z Japonska si v poslední době dávají vcelku načas. Jenže co se nestalo! 4. března přišla kolegyně do práce, v ruce dopisy a letáky ze schránky a volá na mě: "Něco tu máš!" A já jenom: "Vždyť nic nečekám... je moc brzo.." A on to božský Minho!
Teď ale bez legrace, ta kartička je doopravdy skvostná. A nádherná. A obrovská. Tedy na kartičkové poměry, samozřejmě. Vedle "kočičího" Minha vypadá jako jeho drsný, zároveň něžně elegantní bodyguard.
(Není to tak dávno, co jsem Minha neměla ani jednoho... a teď mi chybí jedna poslední kartička k tomu, abych zkompletovala celou jeho jednu stranu!)
Po nejnovějším korejském (i japonském, 'Endless Night' is such a masterpiece!) comebacku Dreamcatcher jsem došla k závěru, že nemá smysl dělat si žebříček oblíbenosti jejich titulních songů. Prostě nemá. Jakmile řeknu, že mám nejradši Good Night, přijde What. Jakmile konečně usoudím, že nemá cenu dělat mezi What a Good Night rozdíly, přijde PIRI. Jakmile degraduju What a prohlásím, že nic lepšího než Good Night a PIRI nemá šanci přijít, vlepí mi facku Deja Vu... A teď se přihnalo Scream a já na to seru, protože jsem naprosto v prdeli. Zas.
Milá děvčata vydala své
první full album jménem
Dystopia: The Tree of Language. Nebudu lhát, ten název jsem se učila asi tři dny. Ale i tak jsem nadšená, protože co je víc, než full album od Dreamcatcher! Jediné, co (nejen) mou euforii kazí, je fakt, je to album
bez Handong. Kvůli čínské verzi Produce, uhm.
Když jsem zjistila, že bude to album
full, napadlo mě: "Mohla bych si
koupit obě verze... normálně to nedělám, ale když je to jejich první
full album..." Dreamcatcher Company den nato: "
Dystopia bude mít
čtyři verze!
E-V-I-L!" A jenom: "No to jste se posrali, ne?!" A tak jsem se trochu dotčeně rozhodla, že to udělám jako vždycky, a prostě si pořídím
jednu verzi. Šla jsem
podle coveru, váhala mezi V a L verzí a nakonec vzala tmavší
L. Když jsem pak uviděla její růžovofialové fotky (a bílé... to jen tak mimo záznam), byla jsem nesmírně ráda, že jsem to udělala. Nu, a tak šly dny, všude samý teaser, já už se nemohla dočkat... 18. února vyšlo MV, které mě sežvýkalo, zadupalo a definitivně zničilo... mimochodem, z
tohoto momentu mám i po třech týdnech
husí kůži. Prostě... ten
pohled! Vedle Bory vypadá i psychopat Minhyun jako žabař! Každopádně ještě téhož večera jsem na YouTube našla
unboxing všech čtyř verzí, a protože miluju spoilery, samozřejmě jsem si ho pustila.
Pročež jsem byla v prdeli podruhé.
Photobook I verze totiž nemá jen božskou
Suu s mečem, photobook I verze má fotky v
těch outfitech, které jsou k vidění v MV ukázce výše. Focené v oranžovém světle.
Neskutečně sexy. A mně bylo jasné, že takový skvost
nemám šanci ignorovat. A tak jsem
koupila i I verzi. Nakonec to tedy těmi
dvěma verzemi stejně skončilo.


Ač jsem každou verzi kupovala od jiného prodejce, dorazily zároveň, v pondělí 2. března.
V jednom albu najdete
tři kartičky a
jedno standee. Já tedy můžu vynásobit dvěma, čili získám šest kartiček a dvě standee. A jestli s takovými počty nebudu mít ani jednu Suu...! Nejprve jsem otevřela L verzi. Protože... jsem ji koupila jako první.
Asi? Nebo jsem prostě jako první rozřízla balíček, kde byla L verze, to je veskrze fuk. A co jsem v ní našla?
Ani jednu Suu! Jakože jo, pozitivní je, že jsem přímo z alba poprvé získala
Siyeon (ver. L). Stejně jako fakt, že
Gahyeonnie (ver. I) mě očividně stále miluje. A vcelku fajn je i to, že mám první
Yoohyeoninu selfie. Podepsanou. (takže selfie kartička už mi chybí jen od Dami...) A
standee JiU... které do půl hodiny zamířilo
k prodeji na ebay. Čistě proto, že nemám nejmenší důvod schovávat si její standee.
S agresivní modlitbou na rtech ("doteď mě měla ráda, přece se na mě nevykašle ve full albu!") jsem otevřela hnědou I verzi - A TAM SUA! DVAKRÁT! SELFIE A STANDEE! _ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ_!!! Plus druhá Gahyeon (ver. V) a tatáž Siyeonnie jako v předchozí verzi. Až se zdá, že mě snad i ona začíná mít ráda... :D Duplikát kartičky přirozeně putoval spolu s JiU k prodeji.
Objednala jsem si tedy ještě dvě další Bory, opět hezky do trojice, a to verze I a L. Jako verze alb, která mám, chápete. A protože se mi nedostalo ani jedné Dami a já chci Damiinu kartičku z full alba, koupila jsem její E verzi. Tu s hippie konceptem, jejíhož zástupce jako jediného ze všech čtyř verzí nemám. A jelikož tyto kartičky jsou teprve na cestě, více se o nich rozepíšu v příštím článku.
Hudebně je Dystopia... gurmánská všehochuť. V tom albu najdete snad každý hudební žánr, jaký existuje. A přesto žádná z písniček neztrácí typický dreamcatcherovský rys. Vyjma titulní Scream jsem se na první poslech zamilovala do In The Frozen a Black or White, na poslech druhý i do Tension, SAHARA, Red Sun a Jazz Bar. S Daybreak na tom nejsem tak osudově, rozhodně však ten song nechci hanět. Je skvělý, jenom... není z těch, které bych si spontánně pustila. Rozumíte. Mimochodem, když jsem se dozvěděla, že jsou v albu zařazeny i výroční singly Full Moon a Over The Sky, takřka jsem se rozbulela. Štěstím. Miluju je, jsou úchvatné a prostě... děkuju. :D A Siyeonino sólo Paradise, to je pomyslná třešnička na dortu.
...pac a pusu, Vaše Nagasaki
Dystopia je překrásně album, sama se nemůžu rozhodnout jestli si hokoupit nebo ne..
Jen tak na okraj, co se stalo že jsi vyřadila Hyesunga? Chudák chlap tě už omrzel?