Dobré ráno, moji milí.
Máme tu slibované pokračování Nicolčina velkého kpopového dobrodružství za měsíc listopad! Připravte se na těžké fangirlení. A ještě víc těžkého fangirlení, ehm... protože Shinhwa, protože Aron (a Minhyun) a protože Dreamcatcher No nic.
Nějaký ten pátek zpátky mi položila Nissa hlubokou filozofickou otázku: "Kdyby sis mohla ze svojí sbírky nechat jen jediné kpopové album, které by to bylo?"
Bezprostředně byla ta volba až směšně snadná. The Return, samozřejmě že The Return. Vzápětí mi ale došlo, jak trapné to s ohledem na ostatní alba je, vzhledem k tomu, že moje verze The Return, Asian Edition, nemá ani pořádný photobook. Prostě chápete. Zahodila bych fotograficky skvostné Home, WE nebo třeba Re:BIRTH a nechala si The Return, které mi nemůže nabídnout prakticky žádný vizuální zážitek. A čím víc jsem o tom přemýšlela, tím jasnější vizi jsem měla: The Return je moje nejmilovanější album. Ale nejen hudebně, jeho koncept je můj nejoblíbenější koncept vůbec, nejen v rámci Shinhwy, ale v rámci celého kpopu (hororovým Dreamcatcher a VIXX patří druhé místo). Nebylo by tedy ode mě vhodné pořídit si jeho plnohodnotnější verzi?
Nu, a protože jsem věděla, že v listopadu ta finanční možnost bude, našla jsem si na ebayi u jednoho prodejce z Japonska limitovanou edici The Return. Za nekřesťanské prachy, jo, ale... Shinhwa je Shinhwa. A ano, skutečně jsem byla odhodlaná si tuhle verzi koupit (protože jiná vlastně ani k mání nebyla), pak ale zakročil osud nebo Misus nebo možná spíš bůh Eric, který je tak božský, že ani nepotřebuje božské jméno, a na facebooku se objevil inzerát slečny ze Slovenska, která nabízela k prodeji spoustu alb. V první chvíli jsem měla nutkání ten příspěvek prostě ignorovat a nezkoumat ho blíž, protože pětadevadesát procent inzerátů se týká skupin, které mě zajímají asi tolik jako aktuální hudební scéna na západě - vůbec těch pět západních procent je Adam Lambert. Nakonec mě ale něco ponouklo k tomu, abych ten inzerát přece jenom otevřela... a tam Shinhwa. The Return. Thanks Edition. A já jenom: "...no kurva..." Zkalkulováno jsem měla během pěti sekund, okamžitě jsem slečně napsala, za kolik to album prodává. Jasně, kdyby ho předražila a prodávala za víc, než ten Japonec na ebayi, vykašlala bych se na to. Ale to se nestalo. Naopak, s přihlédnutím k tomu, že je to album out of print, samo o sobě mě vyšlo až povážlivě levně. Připočtěme k tomu poštovné, jistě, ale v konečném součtu jsem zaplatila skoro o půlku míň, než kolik bych za limitovanou verzi dala na ebayi. A ne, věřte, že ona ta limitovaná není o tolik lepší. Limitovaná edice je jenom větší. Photobook její a Thanks Edition je, co se fotek týče, úplně stejný. V Thanks Edition má prostě jen menší rozměry. Řečeno polopatě, koupí Thanks Edition jsem vůbec o nic nepřišla.
Balíček dorazil v úterý 12. listopadu. A v něm nejen album, ale i plakát(!), jedna neoficiální skupinová kartička (předpokládám, že z RUN éry... čímž se moje neoficiální kartičková Shinhwa stránka zaplnila do posledního okýnka :D ) a pak pár vzorečků korejské kosmetiky a bonbónů. A já ho otevřela v práci a celý den se pak tlemila jako debil.
Lidi, to album není zase až tak ohromně krásné, mám v regálu spoustu vizuálně krásnějších alb, ale bože! Kdykoli projdu kolem, musím se zastavit, The Return povytáhnout, pohladit, ujistit se, že v té první polici skutečně je. Ah, co to kecám, pro mě nejkrásnější je! A ten photobook...! Klobouky! Kabáty! Saka! ERIC!!
Kdybych náhodou někdy v budoucnu zapochybovala (haha) o tom, proč je zrovna Eric můj bias, můj idol a láska mého života, postačí mi otevřít photobook The Return. Teda ono stačí otevřít kterýkoli Shinhwa photobook, ehm... Protože v The Return to pro mě všechno začalo (a vracet se ke kořenům je důležité!), tam jsem ho poznala, tam jsem se osudově zamilovala a ten chlap je prostě to nejnádhernější, co kdy mé oko spatřilo (sorry, Kangto, sorry, Minho, sorry, Hongbine).
Éra The Return/Venus je má nejoblíbenější v rámci celé Shinhwy - obzvlášť pro Hyesungovy a Junjinovy vlasy! - ale víte jak. Eric je Eric. Mimozemský živočišný druh.

Pokud se ptáte, kam zmizela má Asian Edition The Return... tak zatím nezmizela nikam, stále sídlí ve třetí polici regálu. A mohla by si tam sídlit i dál, vlastnit dvě The Return alba, proti tomu zhola nic nemám, ale... pošlu ho dál. Protože vím, jak je to album perfektní, a protože vím, jaké nervy mě stálo, než jsem ho získala, chci jím udělat radost někomu dalšímu, kdo jeho úchvatnost patřičně ocení.
První várka MinRonů dorazila spolu se Shinhwou. Unit kartičky z The Table. Do složky tak k "srdíčkové", kterou jsem měla to štěstí najít přímo v albu, přibyla ta se zubícím se Minhyunem a Aronem, který vedle něj vypadá ještě menší než obvykle... a celé je to prostě nehorázně rozkošné. A já jsem nadšená. A vyděšená. A příliš stará na to, abych je tak horlivě párovala, uhm... Ale hlavně nadšená! Ti dva mě ničí.
Dvojče "srdíčkové" kartičky nakonec skončilo vystavené v regálu. Protože proč ho nedat na odiv světu, že. Vizuálně perfektnější pár, než je MinRon, by mohli tvořit leda tak Eric s Dongwanem, jenže Erika s Dongwanem nepáruju a Shinhwa vlastně ani nevede unit kartičky, takže... Vizuální prvenství patří prostě a jasně MinRonovi.
A druhá várka, kterou jsem už skoro oplakala, že se ztratila někde v Rusku (nejlíp na Sibiři), přišla - zcela nečekaně, pošťačka měla z mojí "jéééé!" reakce prdel - v úterý devatenáctého. Druhá koncertová kartička. Což je asi maximum oficiálních (a sehnatelných) MinRonů, jaké můžu k dnešnímu dni vlastnit... Sakra, cítím se hrdá jak nikdá! :D

Den předtím, v pondělí osmnáctého mi přistálo ve školce pět Aronů. (ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!) A protože Aroni, dorazili samozřejmě v krabici. :D Tři obyčejné kartičky a dvě folding kartičky. Výběr první trojice jsem pracovně pojmenovala: střízlivá, ňuňavá, fešná. A jsou boží a já jsem z nich doslova u vytržení (zkompletovala jsem Aronovu druhou devítiokýnkovou stranu!!!). Jediné, co mě na The Table kartičkách štve, je jejich nijaká zadní strana. I tady platí, že Happily Ever After je prostě lepší. Co se folding kartiček týče, původně jsem měla v plánu koupit jen jednu. A to z verze 2. Jenomže ta v tu dobu zrovna jako na potvoru nebyla k sehnání. Karma. "Ale tak co," řekla jsem si, "folding card, verzi 2, mám s Baekhem, tož Aronniemu koupím verzi 3." Protože ona zářivě barevná záležitost je prostě a jednoduše k pomilování. No, a pak mi došlo, že ta kartička vlastně skončí v dvouokýnkové folii. A protože Aron jako hlavní bias jede všechno sólo, zůstane jedno okno zbytečně volné.
MOZEK: "Není to škoda...?" NAGASAKI: "Chápu, koupím i verzi 1."
(Mimochodem, zadní strany folding kartiček jsou moc pěkné. Mnohem hezčí než u těch normálních, ts.)

Nu, a tak se stalo, že mám ve sbírce pětadvacet Aronů. Teda pětadvacet sólo Aronů. Kdybych počítala i unit kartičky, vyšlo by... psychopatičtější číslo. No nic. Rovněž jsem zjistila, že počtem pětadvacet Aron překonává naprosto všechny. V žádné jiné sekci nemám kompletně víc kartiček. A protože dvacet pět je hezké číslo (a shodou okolností jsem tak letos stará já), dovolím si tu Aronovu sbírku pro listopad 2019 (vlastně nejspíš pro rok 2019 celkově) předvést:



1) NU'EST albové kartičky 2) větší kartičky/pohlednice 3) folding kartičky 4) nealbové kartičky 5) NU'EST W kartičky
Všechny nové přírůstky v NU'EST sekci (čtěte: Arony a MinRony) si můžete blíže prohlédnout tady.
A když jsme albem začali, albem i skončíme - 19. listopadu (spolu s MinRonem z Thajska a dalšími dvěma balíky (o jednom z nich se podrobně pobavíme po Vánocích) mi přišlo první japonské album Dreamcatcher, The Beginning Of The End! Obyčejná verze s kartičkou, bez photobooku. Ne, že by se mi photobook nelíbil, ale... víte, jak nechutně drahá jsou japonská alba. Takže tak. Na vizuální kochání mám alba korejská, ta japonská ryze pro potěchu ucha. A u Dreamcatcher to platí dvojnásob.
Je tam Good Night. Nemusím jistě připomínat, jak moc zbožňuju Good Night. A je tam Chase Me. Japonské verze, jistě, ale proboha...! Jejich první dva korejské singly jsou už prakticky k nesehnání (a čtyři tisíce za ně platit odmítám), tudíž tato japonská varianta je jako dar z nebes. Oh, a taky je tam I Miss You! A samozřejmě titulní Breaking Out! A My Way! A japonské verze spousty dalších písniček! Nemusím jistě připomínat, jak moc zbožňuju diskografii Dreamcatcher.
Ohledně kartičky - je to divné, ale tentokrát jsem se modlila, ať si nevyvolím Suu, jelikož její japonská kartička by zcela zničila moje vytyčené plány a udělala mi ve sbírce nehorázný bordel. :D A milá SuA mě bohudík vyslyšela a přenechala místo Yoohyeon. A já z toho mám nehoráznou radost, navzdory tomu, že je Yoohyeon má nejméně oblíbená členka, protože teď konečně mám aspoň jednu kartičku každé členky DC! A co si budem, Yoohyeon to na té kartičce moc sluší. Šedé/stříbrné vlasy jí pasují ze všeho nejvíc.

...pac a pusu, Vaše Nagasaki

