∦A ještě pidimidi záležitost, které se snad ani nedá říkat kapitola... jenže lepší oficiální označení jsem doposud nevymyslela, a tak nezbývá, než ji jako kraťoulinkou devátou kapitolu brát. Kapitolu, která s konečnou platností uzavírá první část trojitého příběhu Paralely.∦

Co možná nejopatrněji položil Erikovo bezvládné tělo na podlahu. Pár vteřin si ho bez hnutí upřeně prohlížel, zhodnocoval stav. Ale zdálo se, že je vše v pořádku, že se celá akce obešla bez nejmenšího poranění… Oddechl si.
Protože on ho nesměl zranit. Zatím.
Prsty se zlehka dotkl mužovy tváře, obkreslil linii jeho spodní čelisti. Byla to krásná tvář; jeden z důvodů proč si z těch šesti vybral právě jeho.
Netušil, zda byla jeho volba správná… ale čím lépe Erika poznával, čím déle pobýval v jeho přítomnosti, tím více se k její správnosti přikláněl. Eric Mun nebyl dokonalý, to ani v nejmenším, ale byl silný, byl umanutý a byl milující. A přesně takového si jej žádal.
Vstal, rozhlédl se po pokoji a pak sbalil deku z pohovky a pečlivě jí Erika přikryl. Čistě preventivně… bůhví kdy ho tu někdo najde… mohl by se nachladit…
Nechtěl, aby to dopadlo takhle, jenže nemohl jinak. Nemohl riskovat. Kdyby se Eric dozvěděl pravdu příliš brzy… všechno by se dost možná pokazilo. A to on nemohl dopustit.
Protože na něj spoléhali. A on je nesměl za žádnou cenu zklamat.
Potřeboval čas. Jen ještě trochu času…


Jen technickej dotaz: tos to nemohla vmáčknout k předchozí kapitole?