close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Škola prokletých - 57. díl b.

18. února 2019 v 22:00 | Nagasaki Nicolca |  Škola prokletých
•Moudro plynoucí ze sedmapadesátého dílu: Buďte otravní jako Minho. Přežijete všechno.
Takže... asi tak. Nevím, zda je vhodné cokoli k této části dodávat... snad vyjma toho, že ze "ztraceného kotěte" Minhyuna mám hyperglykemii ještě teď...
Užijte si čtení!•



•••

Minhyun vypnul mobil, zamračeně ho vecpal do kapsy a začal roztržitě rázovat tam a zase zpátky po nevelké místnosti, zjevně bývalé kanceláři. Minho netušil, kde přesně se nacházejí, odhadoval to však na továrnu; nejspíš zkrachovalou, soudě dle vrstvy prachu sem totiž už nějakou dobu nepáchla živá duše. Bylo zvláštní představovat si barona Hwanga, jak ve světě lidí hledá pro svůj plán právě takové opuštěné místo… Ano, ve světě lidí. Cestou sem rozhodně žádným portálem neprošli, to věděl jistě.
Minho na zemi nejistě poposedl. Minhyun si ho nevšímal, mohl tak na něj civět, zkoumat ho a odhadovat podle libosti. A to, co vysledoval, ho nemohlo udivit víc. Na jednu stranu měl před sebou magora, o tom nebylo pochyb. Na stranu druhou to ale taky byl nešťastný, zoufalý a vyplašený kluk. Kluk, který neví, jak správně chodit v mezilidských vztazích, a nemá proto sebemenší tušení, co si počít.
Jednomu by ho až bylo líto.
"Uhm, Minhyune…?"
"Mlč," usadil ho démon nevrle.
Lidskost hraběte Choie se zatvářila dotčeně. "To takhle jednáš s každým?"
"Zmlkni."
"I s Nichkhunem?"
"Zmlkni!"
"Pak se ale nemůžeš divit, že se tě bojí."
Minhyun se prudce zastavil a probodl toho otravného lidského červa navztekaným pohledem. "Tys nerozuměl?!"
Minho okázale založil ruce na prsou. "Neumíš se chovat," vpálil baronovi do obličeje. "To je tvůj hlavní problém."
"Já přísahám," zavrčel Hwang, "že jestli nezavřeš hubu -!"
"Tak co?" ušklíbl se Minho. Doufal, že natolik sebejistě, aby mu na to divadlo Minhyun skočil. "Neublížíš mi. Nemůžeš. Potřebuješ mě."
Nebyl ani zdaleka tak nad věcí, jak předstíral, že je (do háje, ruce se mu třásly, jako by měl parkinsona!), jenže ke zrealizování velkolepého plánu, který si před minutou usmyslel, musel Minhyuna správně zpracovat. A projevení slabosti či strachu by v tomto bodě jeho snahu kompletně pohřbilo.
Minhyun se zarazil, nespokojeně svraštil čelo. Uvědomil si, že ten idiot má pravdu. Nemůže mu zakroutit krkem, ani kdyby sebevíc chtěl, protože za mrtvolu mu ta čínská vyzáblina Nichkhuna asi nevydá, uhm… Bez něj je jednoduše nahraný. Kurva.
"Hele," broukl Minho smířlivě, "já chápu, že bys Khuna nejradši přetáhl kyjem po hlavě a za vlasy si ho odtáhl do jeskyně, jenže tak to prostě nefunguje. Už pár tisíciletí ne… Násilím ho nepřinutíš, aby tě miloval."
Všiml si, jak sebou démon při těch slovech trhl.
"Ty… chceš, aby tě miloval, že?"
"Já nevím," hlesl Minhyun nepřítomně. "Je… je absurdní něco takového chtít… Vím, že se to nikdy nestane…"
"To nemůžeš vědět."
Minhyun povytáhl obočí. "Tobě dobře hrabe, poslouchej."
"Snažím se tě podpořit!" odsekl Choi.
"Proč?"
"Protože jsi z toho všeho řádně v prdeli. A to není dobrý."
"Co s tím míníš dělat?"
"?"
"Vidíš tu snad někoho jinýho? Na mě nekoukej," démon vycenil zuby v ošklivém, cynickém šklebu, který výsostně nekorespondoval s jeho hezounkou panenkovskou tvářičkou, "já jsem maniakální, takřka nesvéprávný psychopat."
Minho si povzdechl. "A chce maniakální psychopat, aby se ho Nichkhun bál?"
Nastalo ticho. Minhyun několik sekund důkladně promýšlel položenou otázku, než zdráhavě přiznal: "Ne. Vlastně…," zaváhal, "právě to štve maniakálního psychopata na maniakálním psychopatovi nejvíc…"
"Musíš se naučit jednat s lidmi," přikývl chlapec. "Lidsky."
Baron se zamračil, v jeho výrazu se mihl záchvěv rozhořčené nevraživosti. A Minho měl sto chutí vrazit si facku; šlo to tak dobře…! A on - debil! - řekne Minhyunovi, který, jak známo, lidi nesnáší a zcela jimi pohrdá, aby se choval lidsky!
Minhyun prudce přerázoval až k němu. Minho se podvědomě přikrčil, napůl očekával, že ho démon uhodí. Nestalo se však. Démon žuchl na zem, nohy zkřížil v tureckém sedu, dlaně založil na kotnících.
"Fajn," zabručel popuzeně. "Když jsi tak chytrej, kde mám začít?"
Minho na něj vteřinu dvě ohromeně zíral, načež se rozzářil jako sluníčko. "A budeš mě poslouchat…?" ujistil se.
Minhyun rozmrzele přikývl.

•••

"Vážně byste ho Hwangovi předhodil?"
Eric pohlédl na Zhoumiho, na krabičku cigaret, již držel v ruce, znovu na Zhoumiho a s povzdychem hodil cigarety do koše. "Sere mě," opáčil suše. "Takže jo, předhodil." Posadil se na lavičku a rukou výmluvně poklepal vedle sebe. Číňan spěšně přisedl.
"Vy myslíte, že je Khun trochu… iracionální, že?"
"Trochu?" zasmál se Eric. "Je skoro tak iracionální jako Aron!"
"Což je asi hodně, předpokládám…?"
"Patologicky, ano."
"No ale… má k tomu přece důvod…"
"Je rozdíl mezi strachem a strachem, Zhoumi. A jak už sis musel všimnout, chrabré bránění a soustavné opečovávání iracionálního jedince nevede ani po pěti letech k nijak… kýženým úspěchům," posteskl si Eric trpce. "Naopak. Spíš ho v té paranoii ještě utvrzuje…"
"Máte ho rád," podotkl daemon jemně. "Je přirozené, že ho chcete chránit."
"Jenže možná bych udělal líp, kdybych svý mateřský pudy umlátil lopatou a prostě v tom Arona nechal vymáchat… Na to je ale teď už pozdě. A právě proto odmítám připustit, aby Nichkhun dopadl stejně. Aby si z Minhyuna vybájil takové strašidlo, které bude perfektně odpovídat potřebám jeho nafouknuté hrůzy, které mylně věří."
"Takže… větší strašidlo, než jaké Minhyun," - Min Ki - dodal Zhoumi v duchu, "ve skutečnosti je?"
"Přesně tak."
"Hmm… Když se to vezme kolem a kolem," zamyslel se mladík, "byli ti dva vlastně hotový hororový pár snů…!"
Za doprovodu vévodova srdečného řehotu se oba chvíli po půl druhé sbalili a vyrazili do jídelny na oběd. Cestou potkali Kyuhyuna, který - ač už po jídle - se k nim nadšeně připojil a trochu méně nadšeně je informoval, že se do Junsuova apartmánu vecpal celý odboj a že Taemin byl z vyvstalé situace tak na prášky, že ho vzteklý Hyesung přinutil spolykat jakési pilule, po jejichž původu se raději nikdo neodvažoval pídit.
"A pomohlo to?" zeptal se Zhoumi nedůvěřivě.
"Jasně, že to pomohlo!" ušklíbl se Kyuhyun. "Taeminnie se uklidnil, culí se jako měsíček na hnoji a vypadá ještě vygumovaněji než obvykle. Mimochodem, strčili ho po předsíně, aby nepřekážel, tak se ho pokuste neleknout."
S tácy oběda pro Junsua, Nichkhuna, Andyho a Hyesunga (jídlo pro poslední dva jmenované seskupili na jeden podnos, který nesl Eric; to jen pro pořádek) se pak vypravili zpátky do západního křídla. V bytě bylo skutečně přelidněno, přesně jak je varoval Kyuhyun. Překvapivé však bylo, že celá ta hučící mnohohlavá banda hučela šeptem, aby příliš nenamáhala Junsuovy citlivé ušní bubínky.
"Za to může Junho," vysvětlil jim Kyu. "Každýho, kdo jen trochu zvedne hlas, mlátí Yesungovou démonskou encyklopedií, a to fakt bolí, ehm… Neptejte se mě, kde ji vzal."
Hyesung zvedl pohled od mapy, nad kterou Andy kroužil zářícím krystalem zavěšeným na řetízku, a oznámil navrátilcům: "Víme, že nejsou v Podsvětí. Víme, že se rozhodně nacházejí na asijském kontinentě. Tím ale dobré zprávy končí, protože víc z toho, obávám se, nevytáhneme. Hwang kryje Minhovu auru zatraceně šikovně."
"Možná," Ren se plavně vyhnul Junhovi, který se po něm užuž napřahoval tisícistránkovou antologií, "byste neměli hledat Minha."
Čtveřice nad mapou tázavě povytáhla obočí.
"Zkuste se na to podívat očima únosce," vysvětlil nejmladší. "Nepředpokládali byste snad, že se veškeré pátrací pokusy zaměří právě na Minha?"
Čtveřice nad mapou zadumaně přitakala.
"No ovšem!" vykřikl Yesung s půlvteřinovým zpožděním. "Bože, my jsme - Junho, opovaž se mě praštit! - idioti!"
"Tři ze čtyř idiotů se pořád nechytají," upozornili ho Hyesung, Andy a Junsu unisono.
"Ah, myslete přece! Minhyun od začátku věděl, že nebudeme útrpně čekat na jeho dobrou vůli, věděl, že budeme po Minhovi pátrat všemi dostupnými prostředky! Co tedy musel udělat, aby nám zabránil ho najít?"
"Zaměřit krytí aury na Minha," pochopil Chansung. "A protože předně, a téměř dokonale kryje jeho, znamená to…"
"…že vlastní auru skrývá mnohem ledabyleji," navázal na jeho úvahu Junho. Přikývl. "Najít je přes Hwanga bude rozhodně snazší."
"Jenže Minhyunův zubní kartáček asi nikdo v šufleti neschovává," podotkl jízlivě Junsu.
"A co pramínek vlasů? Arone? Jste takoví kámoši… Nemáš suvenýr?"
"Skalp bys nechtěl?" ušklíbl se Američan.
"Hmm… Popravdě, já bych radši nějaký orgán…"
"Laicky vyoperovanou ledvinu?"
Junho vyprskl smíchy. "Ještě řekni, že ji skladuješ v zavařovačce ve skříni zalitou formaldehydem!"
"To zní jako něco, co bych provedl já," zamyslel se Yesung.
"Jo. Jen s tím rozdílem, že ty by sis Erikovu ledvinu hrdě vystavil na poličce," odfrkl suše Min Ho. "Pokud si ale z tvého nedávného výkladu pamatuju správně, není nutné mít k hledání osoby pomocí krystalů její osobní věc. Účinkuje lépe, to ano, ale pro naše potřeby bohatě postačí Aron a Ryeowook. A ty," namířil prstem na Nichkhuna.
Thajec, Američan i Korejec se zatvářili absolutně zmateně.
"Nemůžu uvěřit, že jsi skutečně poslouchal!" žasl Yesung. "Pamatuješ si to naprosto správně; pokud - což předpokládáme - Minhyun svou auru neskrývá stoprocentně, můžeme pro jeho hledání využít ty, kteří s ním… přišli reálně do styku."
Junsu se přihlásil.
"Ano?"
"Nevím o tom pošukovi vlastně vůbec nic a do styku jsem s ním přišel jen krátce a jednou jedinkrát… zato ale zatraceně reálně. Nepomohlo by tedy, kdybych ovládal krystal?"
"Dobrý nápad," pochválil ho Yesung. "Jeho krev tě nakazila, a to méně než před měsícem, takže momentálně k němu máš nejblíž ze všech…"
"Když jsme u těch "nejbližších"…," odkašlal si Siwon. "Nemohl by se Ren nějak napojit na Min Kiho?"
Yesung postřehl, že Aron zbledl jako stěna. Zavrtěl hlavou. "Mohl, ale neudělá to. Kontakty s Min Kim nepodporujeme už… z principu."
"Ale pomoc by to byla."
"V podstatě… Otázka je, co by takový krok způsobil do budoucna. Min Kiho, volně se promenádujícího v Renově těle, tu určitě nikdo z nás nechce, že."
Patero očí se vyčítavě zadívalo na Arona.
"Já především," dodal Yesung.
Patero očí se zmateně obrátilo k Yesungovi.
Učitel pokrčil rameny. "Není žádným tajemstvím, že mě chce jeho vikomtstvo zabít."
Mrzutá pětice si vyměnila nespokojený pohled a důrazně zabručela na protest.
"Kuš!" okřikl je Zhoumi. "Min Kiho do toho vůbec zatahovat nebudeme. Copak nestačí, že se potýkáme s jedním psychopatem?!"
Mrzutá pětice - sestávající ze Siwona, Keyho, Taa, Heechula a Jonghyuna - chvíli přemítala a zvažovala, načež uznala, že má Minhův daemon vlastně svatou pravdu, rázem zapomněla být naštvaná na Arona a raději se dala do apokalyptické diskuze mezi sebou navzájem.
"Děkuju," utrousil Aron šeptem.
"Nemáš zač," opáčili Mi a Yesung napůl úst.
Bylo rozhodnuto, že si tři čtvrtiny bandy kolem mapy dají dvacetiminutovou pauzu na oběd. Yesung zatím s Ryeowookovou asistencí začal připravovat krystaly k novému pátracímu pokusu, Eric zavolal Minwooovi a informoval ho o tom málu, co dosud zjistili. Ren a Kyuhyun se - ani ne tak z dobroty srdce, jako spíše z čiré potměšilosti - zašli podívat na omámeného Taemina v zádveří a Zhoumi se, pravděpodobně v neurotickém záchvatu hysterie, dobrovolně pustil do konverzace s Min Hem. Což bylo něco natolik neobvyklého, že všichni přihlížející úžasem ztichli jako pěny. Tedy dokud jim Min Ho nepohrozil zaťatou pěstí ve výmluvném gestu "chovejte se normálně, jinak zničíte ten učiněný zázrak!"
O necelou hodinu a tři mapy později - Junsu v obležení Nichkhuna, Arona a Ryeowooka, držících se ve vší vážnosti dramaticky za ruce, zrovna soustředěně točil krystalem nad mapou severozápadu Jižní Koreje - zazvonil Zhoumimu mobil. Číňan nadskočil leknutím, na druhý pokus jej neohrabaně vyštrachal z kapsy a zadíval na číslo volajícího.
Zbledl. "To je on!"
"Vždyť je brzo," zamračil se Aron, pustil Ryeowooka a zkontroloval čas na hodinkách. "Zbývá nám víc než půl hodiny."
Zhoumi si všiml pohledu, který si vyměnil Min Ho s Erikem; jeho žaludek udělal krkolomné salto vzad. Z popudu čiré hrůzy, jež ho zachvátila s nebývalou agresí, přijal hovor rozčileněji, než zamýšlel:
"Říkal jsi čtyři hodiny!" zaječel do telefonu.
Druhý konec linky zůstal několik vteřin zaraženě zticha, načež volající vyprskl smíchy.
"MiMi, to jsem já."
"Minho?" Aby byl Zhoumi upřímný, nevěřil vlastním uším. Jeho Vyvolený zněl… jako by se dobře bavil, jako by vůbec o nic nešlo. Strach, který v jeho hlase zřetelně zazníval ještě před pár hodinami, zmizel neznámo kam. A to nedávalo nejmenší smysl.
"Není - není ti nic?" zeptal se daemon rozpačitě.
"Jsem v naprostém pořádku, nemusíš se bát," uklidnil ho Minho vesele. "Zavoláš mi, prosím, hyunga? Potřebuju s ním mluvit."
"S Nichkhunem?"
"Hm."
"Poslyš… opravdu ti nic není? Myslím jako… jestli ti Hwang drží nůž u krku -"
"Ne, zlato. Minhyun sedí naproti mně a tvá ošklivá poznámka se ho velice dotkla. Měl by ses mu omluvit."
"Ehm, pardon?"
"Skvělé! A teď mi dej hyunga."
"Rozkaz," zamumlal Mi a nevycházeje z úžasu, předal mobil Nichkhunovi. "Buďto je sjetej," sykl, "nebo mu definitivně hráblo."
Thajec povytáhl obočí. "Haló?" opáčil tázavě.
"Hyung! Rád tě slyším!"
"Já tebe taky," usmál se Khun, ač věděl, že to Minho nemůže vidět, "jenom… Neber to zle, ale zníš… podezřele klidně."
"V takovém klidu jako teď jsem už dlouho nebyl," přisvědčil mladší.
Nichkhun ohromeně pohlédl na Zhoumiho, který nadále nevěřícně kroutil hlavou, a svraštil čelo. "Ty, Minho, fakt ti nic-?"
"Není. Fakt ne. Ale cením si vaší péče." Chlapec se na moment významně odmlčel. "Hyung?"
"Ano?"
"Věříš mi?"
"Ano," přitakal Nichkhun zmateně, "jistěže ti věřím."
"Tak buď za hodinu ve městě," řekl Minho. "U kašny, na náměstí. Vím, že to zní šíleně, ale nemáš se čeho bát. Nic se ti nestane, slibuju. Nikdy bych tě vědomě nevystavil nebezpečí, to přece víš."
"Vím," hlesl Thajec neochotně. "Jenže -"
"Prosím tě. Jestli mi věříš, přijdeš."
"A… když ne?"
"Pak někomu zlomíš srdce."
"On tě zabije."
"Ne, nezabije, nechá mě jít. Ale ty zabiješ jeho."
"To - to mě nijak trápit nebude," zasmál se Nichkhun. Samotného jej udivilo, jak falešně to prohlášení vyznělo.
Minho zaváhal, kratičce; snad analyzoval právě řečené, snad se pouze odhodlával k odpovědi. Povzdechl si: "Teď lžeš, hyung."

•••

Andy vypnul motor auta. "Říkal u kašny?" ujistil se.
"Budu zvracet," odtušil Nichkhun zcela mimo kontext.
"To beru jako "ano"," zabručela siréna a popohnala jeho i daemony na zadním sedadle, aby si vystoupili. Společně pak zamířili ke smluvené lokaci.
"Není to divné místo na výměnu?" poznamenal nedůvěřivě Zhoumi. "Je tu… moc lidí!"
"Provést ji pod mostem by ti připadalo stylovější?" Aronovi zacukaly koutky.
"A víš, že ano? Tenhle mumraj nemá správnou… gangsterskou atmosféru."
"Technicky vzato o žádnou výměnu nejde," připomněl mu Andy.
Ron přikývl. "Správně. Sám Minho přece prohlásil, že by ho Minhyun tak jako tak nechal jít."
"A právě proto nemohl být Minho při smyslech," odfrkl Zhoumi.
"To neříkej ani ze srandy," zamračil se Nichkhun.
"Copak to něco změní? Vždyť jsi tu proto, aby ses z dobroty srdce obětoval a Minha zachránil."
"Ne, jsem tu proto, že tvému Vyvolenému věřím. Což je ode mě pěkná konina, protože tvůj Vyvolený má podle všeho nějaký pošahaný plán."
"To neříkej ani ze srandy!" zhrozil se Mi.
"Vůbec bych se nedivil, kdyby se mu povedlo dohnat Minhyuna k sebevraždě," utrousil Aron. "Po pěti hodinách Minhova ustavičného žvanění bych já osobně vyskočil z okna s úsměvem na rtech…"
"Možná příště," poznamenal Andy a ukázal na roh knihkupectví, zpoza nějž se vynořily dvě (stoprocentně živé) postavy. Minho něco pošeptal Minhyunovi, který se sklopenýma očima přikývl. Pak udělala lidskost hraběte Choie dva delší kroky vpřed a zuřivě svým kolegům zamávala.
"Tohle je čím dál divnější," povytáhl Aron obočí a kývl na Nichkhuna. Andy a Zhoumi zůstali na místě - po půlhodině dohadování se cestou do města "jak to teda vlastně bude" - a oni dva vykročili vpřed.
Na druhé straně to proběhlo obdobně; Minhyun zůstal stát pár metrů od kašny, zatímco Minho se nadšeně spěchal přivítat s Khunem a Aronem.
"Děkuju, žes přišel, hyung!"
Thajec se roztržitě pousmál.
"Ehm, než vy dva spácháte, co spáchat míníte… můžu si s ním promluvit?" odkašlal si Aron a významně hodil očkem po Minhyunovi. Démon byl totiž už od pohledu nervózní jako pes.
"Beze všeho," usmál se Minho. Spolu s Nichkhunem pak mlčky sledoval, jak mladíci, instinktivně k nim otočeni zády, o čemsi polohlasně diskutují, zprvu vážně, posléze v lehčím, takřka žertovném tónu. Těžko říct, zda to byl Aronův šlechetný úmysl či pouhá shoda náhod, stačila však chvíle nenucené konverzace a napjatý Minhyun rázem působil mnohem uvolněněji.
"Fakt jsou si podobní," poznamenal zamyšleně Minho. "A to jsem tomu až doteď nevěřil…"
"Nevěřils, že by Aron mohl vypadat jako prvotřídní princezna?" ušklíbl se Nichkhun.
Mladší se rozesmál a Thajec s ním. Než si vzpomněl, k čemu se Minhovi upsal a co ho čeká.
"Uhm, takže," Khun se rozpačitě zhoupl na patách, "tohle bude… co vlastně? Pokus o svébytnou terapii?"
"Dalo by se říct," přisvědčil Minho. "Pro vás pro oba."
"Boží. Už teď chci umřít."
"Ale, hyung!" napomenul ho chlapec teatrálně; zazubil se: "Buď na něj hodný."
Nichkhun na něj vyvalil oči, o užaslou slovní reakci jej však připravil navrátivší se Aron, který bez legrace shledal:
"Choii Minho, ty jsi korunovaný Satan."
"Úžasný." Tmavovlásek se děkovně uklonil jako artista po finálním čísle svého dechberoucího vystoupení. "Primárně jsem úžasný." A s potměšilým uculením pokynul Nichkhunovi: "Prosím, hyung. Princezna čeká."
Khun zoufale přelétl očima z jednoho hocha na druhého, jako hotové ztělesnění neštěstí. Hra na city mu však nepomohla, smilování se od Minha nedočkal, a tak mu nezbylo nic jiného, než se zhluboka nadechnout a vykročit vstříc Minhyunovi.
Pokud očekával, že jakmile mu bude nadosah, drapne ho démon za paži a odnese neznámo kam, spletl se. Minhyun se ani nehnul, strnule zíral před sebe a tvářil se skoro tak vyděšeně jako on sám.
Nichkhun se bezradně ohlédl po Minhovi, ten mu však povzbudivě naznačil, ať pokračuje dál. S půlmetrovým odstupem se tedy Thajec postavil vedle Minhyuna, koutkem oka svého souseda pokradmu pozoruje. Pročež naznal, že emoce zračící se v jeho vyplašené tváři není ani tak strach jako spíš… Tréma?
"Tak za dvě hodiny tady, ano, Minhyune?" zavolal Minho.
Démon nočních můr přikývl.
"Počkej… Za dvě hodiny?" žasl nevěřícně Nichkhun. Tím chce snad Minho říct, že jim ho Minhyun za dvě hodiny musí vrátit…?
"Zdá se ti to málo?" podivil se Choi.
"Ne! Tedy… dvě - dvě hodiny jsou akorát," dodal Nichkhun spěšně, když si všiml, že při jeho prvotní bouřlivé odezvě sebou Minhyun trhl, jako by ho to jediné slovo fyzicky zabolelo.
Ne, že by mu ho bylo líto - jak sám sebe okamžitě ujistil -, to ani v nejmenším, ale… jeho reakce byla v každém ohledu dosti nezdvořilá. A on přece není nezdvořák.
"Uhm… takže… půjdeme?"
Minhyun se na Khuna s výrazem ztraceného kotěte vděčně zadíval. Naznačil mu, ať ho následuje, a vyrazil toutéž cestou, kterou před pár minutami dorazil s Minhem.
A Nichkhuna v tu chvíli ani nenapadlo protestovat. Však je to jen na dvě hodiny…
Aron a Minho, sledujíce odcházející dvojici, v dokonalé synchronizaci zadumaně naklonili hlavu k levému rameni.
"Mám chuť sbalit toho vyššího do kabelky a odnést si ho domů," zabručel Ron. "Problém je, že nemám kabelku…"
"No že?" rozzářil se Minho. "Je úplně rozkošný!"
"Minhyun."
"Ano."
"Rozkošný."
"Ano."
"Uvědomuješ si, že to odporuje přírodním zákonům?"
"Poněkud… Ale co, kašlu na přírodní zákony," mávl Minho rukou a obrátil se na podpatku. Právě včas, aby viděl, že se k němu ženou Andy a Mi, o vteřinu později už ho drtíce ve dvojitém, takřka sendvičovém objetí.
"MINHO!" Zhoumi popotáhl a s ulehčeným vzlykem zabořil příteli nos do vlasů. "Jsi - jsi v pořádku!"
"Říkal jsem ti, že se o mě nemusíš bát," zasmál se Minho a nemotorně svého daemona poplácal po zádech. "No tak, miláčku, nebreč!"
"Vysvětlíš mi," Andy musel zvýšit hlas, aby přehlušil kvílícího Zhoumiho, "jakým voodoo jsi to Hwanga uřknul?"
"Žádné voodoo. Prostě jsem mu promluvil do duše."
"Promluvil…? Copak on poslouchá?"
"Samozřejmě. A poslouchal by i vás, kdybyste s ním nejednali jako s onucí," ubezpečil ho Minho káravě. "Protože když se nad tím zamyslíš, je to až žalostně prosté. Ten kluk se chová jenom tak, jak se k němu chová celý svět. Špatně."
"Na tom něco je," uznal Andy neochotně.
"Takže ho míníš láskyplně převychovat?" povytáhl Aron obočí.
Minho zavrtěl hlavou. "Na tom už pracuje Minwoo… Mimochodem!" zakřenil se na daemona. "Minhyun tě oficiálně jmenoval svým nejlepším kamarádem. Myslím, že bys to měl vědět."
"Cítím se nesmírně poctěn. Na druhou stranu… on chudák nemá moc na výběr…"
"Mohl dopadnout mnohem hůř," podotkl tmavovlásek s úsměvem. Vzápětí se obrátil ke svým dvěma bodyguardům. "Máme teď dvě hodiny čas. Zůstaneme ve městě nebo se vrátíme na Akademii?"
"Ty opravdu věříš, že se tu s Khunem za dvě hodiny ukáže?" opáčil Zhoumi skepticky.
"Na sto procent," přisvědčil Minho.

•••

"On určitě nepřijde."
"Zhoumi."
"Už tu čekáme deset minut!"
"Protože jsme tu brzo!"
Číňan dotčeně odfrkl, uražen, že Minho nechápe jeho obavy. A co hůř, z protějšího obchodu se připloužili Andy a Aron, každý s kelímkem kávy v ruce.
"Další kafe?!" zaúpěl Zhoumi. "Hwang teď možná někde porcuje Nichkhuna, a vy pijete druhý kafe?!"
"Kdyby nám v té kavárně někdo bez ustání neuroticky nekopal do židlí…," odsekl Aron.
"…a polovinu prvního kafe nám nerozlil…," dodal Andy.
"…žádný druhý kafe nemuselo být!" zadeklamovali jednohlasně, pročež se oba ostentativně napili. Možná až přehnaně labužnicky.
Mi odfrkl ještě dotčeněji než prve, otočil se k tomu ignorantskému triu zády a kecl na okraj kašny, odkud měl dokonalý výhled na uličku, kterou Minhyun a Nichkhun před dvěma hodinami odešli.
"Začínám vážně uvažovat o tom," zašklebil se Andy, "že Hyesunga požádám aspoň o dvacet pilulí toho oblbováku, kterým zdrogoval Taemina, a namíchám je Zhoumimu do pití…"
"Dvacet? Tak to o něm týden neuslyšíme," vyprskl Aron smíchy.
"Žádná škoda…"
"Hyesung zdrogoval Taemina?" svraštil Minho čelo.
"Á, ty o tom vlastně nevíš…!" Sun Ho se rozesmál. "Moc jančil, nebylo zbytí. Ale neboj, do rána se z toho vyspí."
"Do rána? A to se nemám bát?!"
Než však stačil Andy odpovědět, strhl k sobě pozornost všech tří Zhoumi, který ze sebe vydal ultra vysoké netopýří vypísknutí, vyskočil na nohy a vehementně namířil prstem před sebe.
Nichkhun a Minhyun se vraceli, na minutu přesně.
Nedošli však až k nim - ne společně. Zastavili se zhruba vpůli cesty k fontáně, o čemsi spolu krátce pohovořili a rozloučili se. Nichkhun pak zamířil k vyčkávající čtveřici u kašny, Minhyun zabočil doleva a vydal se po chodníku dolů, pryč z náměstí.
"Vypadá… trochu mimo," shledal Andy.
"Podstatné je, že vypadá jako Nichkhun," zabručel Zhoumi. "Minule se to o něm totiž říct rozhodně nedalo… Jsi v pohodě?"
"Jo," odvětil Nichkhun prostě, bez zastavení prošel mezi daemonem a démonem a mechanicky pokračoval k autu. Jeho kolegové museli popoběhnout, aby mu stačili.
"Ani trochu traumatizovaný…?"
"Ne. Sejdeme se pozítří."
"HA?!" vyprskli Zhoumi a Andy zděšeně. "Zbláznil ses?!"
"Možná," připustil Khun. "Jenže moje ego vrní blahem… a to je v prdeli, jak dobře víš."
"A do háje," povzdechl si Mi. "Minhyun ho ulovil na laciný lichotky."
"Ale kdeže! Žádná lichotka nepadla, byl pouze zdvořile milý. Tak moc, že jsem ho málem nepoznal… ale bylo to báječné a jestli to tak bude pokračovat… A kdybys viděl, jak se na mě dívá…! Už vím, jak se cítí královna… houby, bohyně!"
Minho se hrdě poplácal po rameni.
"Prokaž konečně čest svojí dohazovačské nátuře," poradil mu uštěpačně Aron, "a přejmenuj se na Amora Choie."
Tmavovlásek po něm rošťácky blýskl očima. "Bohyně?" zahalekal za Nichkhunem. "Ale kdepak, hyung! Víš mnohem víc! Víš, jak se cítí Aron, kdykoli se zjeví v Chansungově zorném poli!"
Andy, Nichkhun a Zhoumi propukli v hurónský řehot a smáli se celou cestu až k autu, bavíce se pohledem na rudého Arona, který se vztekle - a zcela marně - pokoušel chytit - a uškrtit - škodolibě se zubícího Minha.
 


Komentáře

1 Meshiki Meshiki | 19. února 2019 v 16:02 | Reagovat

Tak to byl super díl, ostatně tak jako vždycky. Koukám, že Eric má na Nickhuna podobný názor jako já. A ten Minho s Minhyunem taky neměli chybu :) Jsem moc zvědavá na pokračování :)

2 Nissa Nissa | 24. února 2019 v 12:04 | Reagovat

Díl je užasnej, z Minhyuna teču ještě teď - chci ho domů a je mi plně jedno, že taky nemám kabelku... A chci vidět sjetýho Taemina, mimochodem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
https://66.media.tumblr.com/18208d4cca68d18d735b395a1a7f90cb/046414a4c585ed31-cf/s500x750/102276c4849f89abef386357338535ea2f15f5cf.gifv

Obsah tohoto blogu je veskrze autorský.

Kdo chce kopírovat, nechť bezpodmínečně uvede zdroj!

아론곽

Animace a obrázky, jež nepatří k výtvorům mé maličkosti, pocházejí ze serverů DeviantART
a tumblr.