close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

O nekorejcích a mé největší hudební lásce

9. února 2019 v 15:00 | Nagasaki Nicolca |  Zápisky ze života jejího i blogového
Hezký den přeji.

Dnešní článek bude tak trochu odporovat nynějšímu (a skoro osm let trvajícímu...) zaměření blogu, pocituji však nepopiratelnou touhu uvést na pravou míru jednu věc týkající se hudby - a to svou největší lásku. Lásku s velkým L. Lásku, která - a teď se držte! - není Korejec. Ani namíchaný Korejec. Ani jiný Asiat.


Šokující, já vím.

Začněme ale obecně. Ne, nemám přehled o tom, co zrovna frčí v západních hitparádách (ale upřímně, totéž platí i o těch východních). Poslouchám písničky, které se mi líbí, a žánrové rozlišení mi říká asi tolik jako matematické rovnice - hovno. Pokud mě písnička chytí, nezáleží na tom, jestli to je pop, rock, metal nebo třeba country.
V našich končinách jsou jediným aktivním interpretem, o jehož tvorbě mám nějaké větší povědomí, Chinaski. Jejichž Drobná paralela je moje srdcovka málem jako celé The Return od Shinhwy (takže chápete, jak velká). Občas na mě ale přijde... nálada, kdy jsem ochotná celý den poslouchat výhradně Petra Muka. Měla-li bych jmenovat svého nejoblíbenějšího českého zpěváka, vyberu jeho. Vždycky.
Co se západu týče... mám spoustu oblíbených písniček. Jednu dvě od toho a toho interpreta. Většinou starší kousky. Rihanna - Unfaithful. Leona Lewis - Bleeding Love. Katy Perry - Unconditionally; tuhle písničku miluju skutečně bezvýhradně. Kelly Clarkson - Stronger a Because of You; za objevení Kelly vděčím Zhoumimu, mimochodem. Avril Lavigne - Alice; ne, ten film jsem nikdy neviděla, nesnáším Alenku v říši divů, ale písnička je naprosto dokonalá. Pak samozřejmě Michael Jackson, cokoli od něj. Jo, a Pink! Pink je taky super.
Pokud jde o skupiny/kapely... klasiku jako je ABBA, U2, Bon Jovi apod. snad ani nemusím zmiňovat. Protože abych pravdu řekla, nepohrdnu prakticky ničím "starším". Ale to ani novější klasikou jako jsou Maroon 5, 30 Seconds to Mars nebo Linkin Park. Aby však nedošlo k omylu, jedná se o interprety, které uznávám, ale nijak aktivně nevyhledávám.


A nyní již k mým skutečným oblíbencům:
Má největší kapelová láska byli - a vlastně stále jsou - Cinema Bizarre. K čemuž málem ani nedošlo, protože když jsem na jejich fotku narazila v časopise, můj první dojem z nich byl... no, strašný. :D Jenže pak jsem, asi v rádiu, náhodou vyslechla Escape To The Stars. A zamilovala se. A nejen do ní. Všechny jejich skladby jsou ryzí skvosty. Nejde vybrat jednu, kterou mám nejradši. Byly by minimálně tři. Nebo pět. Nebo taky možná rovnou deset.
Mimochodem, má posedlost dlouhovlasým platinovým Renem zřejmě pramení tady... neskutečně mi totiž připomíná Strifyho...

https://data.whicdn.com/images/143067087/original.gif

Nu, pokud Vás zarazilo, že mezi kapelovou klasikou nezaznělo "Queen", mám jednoduché vysvětlení - Queenům patří samostatné oddělení. Jejich písničky zná každý málem od kolíbky, a ani já nejsem výjimkou. Nebudu ale lhát, nebýt mé největší lásky (ano, brzo se k ní dostaneme), nijak víc bych se o ně nezajímala. Jenže má láska s nimi začala koncertovat. A mou přirozenou povinností bylo (haha, houby, byla jsem prostě zvědavá) prozkoumat je blíž. V dobách největší slávy. S Freddiem.
Řeknu to takhle - nikdo nemá lepší písničky než Queeni. Takže miluju a uctívám jejich tvorbu (podotýkám, že při Show Must Go On mě mrazí a stojí i to, co mi stát nemůže). Celkově není má láska k nim jako ke kapele větší než má láska k Cinema Bizarre, přesto jsou pro mě... speciální. Neskutečně moc.

https://img2.thejournal.ie/inline/4015076/original/?width=500&version=4015076

Není tedy překvapením, že Bohemian Rhapsody jsem si (spolu s mamkou, která Queeny miluje) nenechala ujít. Teda... skoro nechala, protože dostat se do kina byla fakt bojovka. Ale povedlo se. A bez mučení přiznávám, díky tomuhle filmu jsem konečně pochopila, proč jsou někteří lidi ochotní jít na ten samý film do kina několikrát. Být místní, asi mě nikde jinde než v kině povečerech nenajdete.
Přes všechny ty neskutečně pozitivní divácké reakce, které Bohemian Rhapsody sklízelo, kudy prošlo, jsem zůstávala skeptická, protože jsem... nechtěla odcházet z kina zklamaná. Ale to byla zcela neopodstatněná obava, takhle nadšená, naměkko a zároveň nabuzená jsem už dlouho nebyla. A měla jsem nutkavou potřebu tleskat. Během celého filmu. A odmítala věřit, že Gwilym, který hrál Briana, není skutečný Brian, co vylezl ze stroje času. Jo, a zbožnuju Ramiho. Rami je naprosto boží.
A protože jsem byla v objednávání na ebayi, pořídila jsem si (a mamince) oficiální soundtrack:


A konečně k mému hlavnímu hudebnímu protagonistovi! Dámy a pánové, představuji Vám nejúžasnějšího z nejúžasnějších, mistra Adama Lamberta. (Toho, co koncertuje s Queeny, jo.)

http://2.bp.blogspot.com/-jYdhPJRrDaI/VK7X0I34_0I/AAAAAAAADP0/tQwkXIwWj5k/s1600/adam%2Bshiver.gif

I přes to, jak moc miluju hlasy svých drahých Korejců a Zhoumiho... dáte-li mi vybrat mezi nimi a Adamem, bez váhání vyhrává Adam. To, co on má v hrdle, by zasloužilo nobelovku za kulturní přínos planetě.
Ale vraťme se asi o deset let zpátky. Můj první dojem z Adama byl skoro tak hrozný jako ten ze Cinema Bizarre. A opět za to může časopis... nejspíš TOP Dívky, či něco podobně rozkošného. Na rozdíl od Cinema Bizarre jsem si ale tohohle "zmalovanýho chlapa" sama vyhledala na YouTube - dodneška netuším, jaká vyšší moc mě tenkrát osvítila, že jsem to udělala - pustila si If I Had You... a bezpodmínečně se zamilovala. Přičemž jsem si i po těch letech jistá, že kdyby moje první písnička od něj byla Whataya Want from Me, cvakne mi tak, že přeplavu Atlantik a bez legrace ho půjdu požádat o ruku. A seru na to, že je teplej. Klidně mu budu dělat jen profesionální předložku pod gaučem!
Uhm, takže asi tolik k tomu, jak moc Whataya Want from Me miluju. Víc mě dostává už snad jen Better Than I Know Myself... i když Sleepwalker... nebo No Boundaries... a pak je tu můj podezřelý crush na Master Plan a Sure Fire Winners... a Welcome to the Show...! Ah, prostě písničku, která by se mi v jeho podání nelíbila, byste hledali marně. Ano, tak v prdeli z toho chlapa jsem.
Je mi jasné, že toto si ani ti nejzarytější fandové Školy prokletých nemůžou pamatovat, ale vězte, že jsem Adama (ne)nápadně procpala v samém počátku i tam. 7. díl, příprava na školní slavnost a Yesungova pěvecká třída jedoucí Master Plan. Dodneška toho nelituju! :D
Co je však naprosto trapné a stydím se za to, jak nikdá, teprve letos mě napadlo, že když už z ebaye skupuju Korejce, jak k tomu krucinál přijde Adam, od nějž ještě nemám na polici jediné album?! Opravdu, jako fanynka stojím za starou belu... Ale! Po deseti letech jsem se tedy konečně pochlapila a pořídila si první album For Your Entertainment a druhé Trespassing (se kterým mimochodem souvisí koupě soundtracku Bohemian Rhapsody; nabízel je stejný prodejce, tak jsem toho využila). Ano, chybí mi ještě třetí, Original High, to chci ale koupit spolu s budoucím čtvrtým albem, na kterém by měl Adam, podle všeho, pomalu pracovat.


For Your Entertainment přišlo první (bože, ta fotka je do-ko-na-lá!), tudíž se stalo mým vůbec prvním oficiálním nekpopovým albem. Víte, když jsem byla menší, vždycky jsem si přála opravdové album. Ne vypálené, ale oficiální (teď ale uvažuju čí asi... nejspíš Karmy... pamatujete někdo na chortvatskou skupinu Karma? na prvním stupni jsem ji fakt žrala...). To se mi však nikdy nesplnilo, protože "taková alba jsou moc drahá". Amen. Na tuto filozofii jsem si vzpomněla, když jsem do vyhledávače ebaye zadala "adam lambert" a vyskočily na mě cifry, které... no, v porovnání s Korejci nestojí ani za řeč. FYE jsem pořídila za zhruba za 180,-, Trespassing za 150,-. Plus tedy nějaké poštovné, jasně, ale... ta suma mě skoro rozbrečela. Album s víc než patnácti písničkami a prakticky zadarmo? Ano, jistě, nemá photobook jako Korejci, nemá kartičku jako Korejci, nemá žádnou další srandu jako Korejci, jenže... stejně z toho nemůžu vyžít. Zároveň jsem ale samozřejmě strašně nadšená, podporovat moji lásku č. 1 mě nezruinuje!
Na rozdíl od snahy podporovat lásky na východě, ehm...

https://i.pinimg.com/originals/d4/99/07/d499072896c086f6a801bf65b3ce4d85.gif

Přirozeně se mi tak nabízí otázka na Vás, kdož jste tenhle článek otevřeli a prokousali se až na konec: Máte nějakého oblíbeného interpreta/interprety, který/kteří se vymyká/vymykají tomu, co běžně posloucháte, proudu, ke kterému tíhnete? Pochlubte se.

...pac a pusu, Vaše Nagasaki

 


Komentáře

1 Nissa Nissa | 24. února 2019 v 12:18 | Reagovat

Nekorejců poslouchám jen pár, i když podstatně dýl, než korejce. Nejdřív to byl metal, protože ho poslouchala starší sestra, když jsem byla malá a je snad jasný, že to, co poslouchala ona, bylo prostě cool, tak jsem to poslouchala taky. A je prostě super, si jednou za čas poslechnout písničky, kterým rozumím. A Sabaton nabo Nightwish mají úžasný texty...
Od korejců jsem se zase přímo dostala k 1D. (U kterých jsem se asi tisíckrát ujišťovala, že je rozhodně nikdy poslouchat nezačnu, mimochodem.) (I když je pravda, že Harryho hlas se mi líbil už dlouho.) Tady zase můžu poslouchat písničky v normálním jazyce.
(A taky jsem se teď jen tak projistotu šla podívat na ebay (jen abych si ověřila, jestli nekecáš, samozřejmě) a nějak se mi stalo, že jsem objednala svoje dvě první nekorejský alba. Protože za tu cenu...)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
https://66.media.tumblr.com/18208d4cca68d18d735b395a1a7f90cb/046414a4c585ed31-cf/s500x750/102276c4849f89abef386357338535ea2f15f5cf.gifv

Obsah tohoto blogu je veskrze autorský.

Kdo chce kopírovat, nechť bezpodmínečně uvede zdroj!

아론곽

Animace a obrázky, jež nepatří k výtvorům mé maličkosti, pocházejí ze serverů DeviantART
a tumblr.