•Zadařilo se dřív, než jsem se odvažovala předpokládat... Divné. To bude asi tím, že jsem nic přepisovat nemusela, haha.
Takže poslední část natřískané šestapadesáté kapitoly. O skorokrálovně Aronovi, flirtující Nayle, Chansungovu nočnímu sledování hororů a Minwooovi, který začíná být s tou zamýšlenou adopcí zjevný jak nikdá. Jo, závěrečná sentimentální pasáž vlastně vůbec nebyla nutná, ale... mně se líbí. Protože i "zlí" démoni jsou občas jenom "lidi".
pozn.: Jessičino vyprávění o Krystal a Yuri → 26. díl, druhá pasáž
Přeji hezké čtení.•

•••
"Že já vás tenkrát radši nevyhodil," povzdechl si Jonghyun, když Junho a Chansung hodinu nato již podruhé ukončili pozoruhodné vyprávění svého společného životního příběhu.
Všichni sezvaní seděli - či spíše postávali - v obývacím pokoji Junsuova apartmánu; paradoxně s výjimkou jeho hlavního nájemníka. Ten zůstal zavřený za dveřmi ložnice, kde beztak všechno dokonale slyšel a přitom nebyl v centru mumraje. Přítomnost tolika lidí by podle Erikova soudu totiž jeho přecitlivělým smyslům nedělala příliš dobře.
"Mě předně šokuje, že je v tom celou dobu namočený i náš ctihodný hrabě Shim," potřásla Jessica nevěřícně hlavou. "Z toho nebudu spát!"
"Max je nejúžasnější překvapení celé téhle ságy," ušklíbla se Sooyoung a vysmekla mladíkovi hlubokou úklonu. "Klaním se ti, ó velký Changmine! Ohromil jsi mě."
"Díky, Soo, ale tolik chvály si přece nezasloužím. Nic hrdinského jsem nespáchal," zasmál se Changmin.
"Spáchal a ticho," umlčel ho Junho.
"Tak přesně!" přisadila si hraběnka.
"Lord, no to se podívejme," zabručel si Kyuhyun pod vousy, zkoumaje Chansunga zpytavým pohledem. "Ty, Arone?"
"Ano?"
"Dochází ti, že kdyby se tenhle Lord na svý lordství tehdá nevykašlal, byl bys ty teď už skoro královna?!"
Zhoumi a Key se zajíkli smíchy.
"Ha-ha," utrousil Aron suše.
"Ale to by bylo strašně krásné!" ujistil ho Minho.
"Poslyš, Hello Dolly, nech si naše párování… na později."
"Proč jako?"
"Protože Nayla se k tobě určitě ráda přidá. Až bude zase umět mluvit."
Kočka, uvelebená Erikovi na klíně, zvedla hlavu a stručně mňaufla na souhlas.
"Junho?" Aron rozpačitě poposedl na pohovce, posunul se co nejdál to šlo, aby nebyl za vévodou pokud možno vůbec vidět. Cítil, že na něm už hezkých pár minut ulpívá Chansungův upřený pohled, dosud se mu však dařilo ho umanutě ignorovat. "Povíš nám, co jste si s Yuri udělali?"
Zhoumi, Nichkhun, Min Ho, Andy, Eric i Nayla - čili ti, kteří se scény před školou zúčastnili - rázem zbystřili.
"Čekal jsem, kdy ten dotaz padne," podotkl světlovlasý s neveselým pousmáním. "Mně Yuri provedla nic. Vinný jsem tu jen a pouze já." Na kratičký okamžik se odmlčel, snad aby utřídil myšlenky, a pak pokračoval: "Přeborník ve vymáhání daemonských zákonů - T.O.P už to vlastně nakousl. Má role v rámci Rady byla tatáž, jakou nyní zastává Kai."
"Role? Kai zastává nějakou roli?" povytáhl Zhoumi zmateně obočí.
"Mistr v psychické manipulaci," opáčil Aron bezbarvě. "Tvaruje mysl čerstvě probuzených daemonů k ideálnímu obrazu. Nejzákladněji ve smyslu nenávisti k démonům, obzvlášť pak k démonovi tvého Vyvoleného."
"Což nadále graduje podle konkrétní situace," dodal Junho. "Jestli se tvůj Vyvolený promění v démona, přinutíme tě zabít i jeho… Pokud nejsi Aron, samozřejmě."
Rudovlásek se ušklíbl.
"To ty jsi tedy Yuri přiměl zabít Krystal?" ujistil se Minho.
Junho pohlédl nejprve na něj, poté na Jessicu a přikývl.
"No ale," vložil se do věci diplomaticky Andy, dřív než začalo být zavládnuvší ticho vyloženě nepříjemné, "k tomu samému jsi přece dotlačil i T.O.Pa a Kaie, ne?"
"Ovšem," přisvědčil Junho. "Jenže ti dva, na rozdíl od Yuri, se na své Vyvolené nepamatují. My, zbabělí chlapi, jsme moc pohodlní na to, abychom se nechali užírat svědomím a žili s tím, co jsme udělali. A proč taky? Stačí vypít jeden zatraceně účinný dryák a vzpomínky na Vyvoleného nenávratně zmizí. A s nimi i zlomené srdce, rozervaná duše a potřeba prohnat si v nejbližší chvíli kulku hlavou.
Dovedete si představit, jaké to je," vzhlédl a zavrtal pohled do Zhoumiho, "vlastníma rukama zavraždit toho, komu jste dali svoje srdce?"
Číňan ztěžka polkl.
"Ano, zjevně nesnesitelné, protože v dlouhodobějším měřítku se s tím nikdy nikdo nedokázal popasovat… nikdo kromě Yuri."
"Proč?" ozvalo se zpoza dveří ložnice. "Proč prostě taky nezapomněla? Ten krok by jí přece nikdo nevyčítal, tak proč se mučí?"
"Mučí se… to je dobrá volba slov," pochválil Junsua zamyšleně Junho. "Ona sama to nazývá zaslouženým trestem. Když jsem se jí na to poprvé ptal, prohlásila… že má-li žít, tak jedině s vědomím toho, co provedla. Že to je to nejmenší, co Krystal dluží."
Junsu hvízdl. "Ta slečna má koule."
"To teda má."
"A ty jí po dvou stech letech najednou řekneš, že není dobrý nápad odstraňovat Lorda, který míní překopat všechny ty zákony, které jsi do té doby tak fanaticky prosazoval." Min Ho pokýval hlavou. "No, být na Yuriině místě, přetáhnu tě lopatou po hlavě a tvoji mrtvolu zakopu v lese."
"Dodneška se divím, že to neudělala," zasmál se Junho hořce. "Nemyslel jsem to tak, ale… ta změna postoje jí musela připadat jako jasný výsměch."
"Docela smutné, když jsi to i ty sám nazval prvním šlechetným úmyslem ve tvém životě."
"Byl jsem hrozný hajzl."
"Chvályhodné, že to přiznáváš," poznamenal Hyesung.
"Díky, vévodkyně."
"A tvůj Stín tedy zůstal s Radou?" zeptal se Yesung, do té chvíle překvapivě mlčenlivý. "Neměl by…," zarazil se, pohlédl na Arona a potřásl hlavou, "ne nemusel utéct s tebou, samozřejmě, že ne, ale… alespoň ve jménu vlastní cti Lordův palác oficiálně opustit?"
Junho přitakal. "Měl. Jenže na to je Becca trochu moc zhýčkaná. A pitomá. A moc velká kámoška s Heidi. To je ten Kaiův had."
"No, říkám to nerad," zabručel Eric, "ale tvůj Stín je nesympatický už od pohledu. Na rozdíl od naší Nayly ~."
Kočka nasadila mód předení "motorová sekačka" a s labužnicky přivřenýma očima se obrátila na záda, aby ji démon mohl drbat na břiše.
"Vážně?" Zhoumimu zacukalo obočí.
"Ona s ním normálně flirtuje," žasl Aron.
MinHové a Hyesung se sesypali smíchy.
"Myslím, zlatíčko, že Aronnie trošku žárlí," ušklíbl se Eric.
Nayla zlomyslně mrskla ocasem a v příští vteřině už seděla na klíně Aronovi. Daemon zařval leknutím.
"Ty se fakt bojíš koček?" rozchechtal se Zhoumi, sleduje jak se Američan zoufale snaží splynout s pohovkou, zatímco Nayla á la náruživá fanynka nevěděla, kam mu vecpat hlavu dřív.
"Nebojím se jich," ohradil se Aron. "Prostě z nich jen mám… divný pocit."
"Divný pocit? Zrovna od tebe to sedí. Vždyť tvůj Stín je ošklivej opeřenec!"
"Krkavci nejsou tak oškliví. Viděls někdy havrana?"
"Copak nevypadají stejně? Havrani, vrány… Všechno jsou to velcí černí ptáci."
"Tak zrovna rozdíl mezi havranem a vránou je sakra markantní."
Mi se zarazil. "Proč debatujme o ornitologii?"
"Nevím?" pokrčil Aron rameny, načež hystericky zaječel, když mu Nayla začala olizovat krk.
"Nay, zase to nepřeháněj," odkašlal si Eric, "z tohohle mám trauma i já." Zhoumi přikývl.
"Máte trauma z toho, když vás olizuje kočka?" podivil se Hyesung.
"Dovol mi otázku, drahý: už tě někdy olízla kočka?"
"No… asi ne…"
"Je to na počůrání."
"To minimálně," souhlasil Zhoumi.
V té chvíli už si ale Nayla dávno přestala hrát na upíra, ležela Aronovi stulená na klíně a chlapec ji trochu neohrabaně hladil po hřbetě.
"Ale Aron se zjevně nepočůrá," posteskl si teatrálně Key a ignoruje spolužákovo dopálené odfrknutí, obrátil se na Chansunga: "Mě zajímá, jak je to s tím tvým Stínem… Je stále s tebou, chápu to správně?"
"Víceméně," opáčil Hwang. "Nemůžu s ním komunikovat nebo tak… tohle privilegium náleží korunovanému Lordovi, ale… Jo. Pořád se umím proměnit ve fénixe a můžu dle libosti používat ohnivý luk, takže za mnou Dia musí stát. I kdyby jen symbolicky."
"Což znamená, že se změnami, které si chtěl zavést, musí souhlasit," podotkl Yesung.
Chansung se na profesora usmál. "Taky myslím."
"A to je fakt strašně hezký, ale všimli jste si, že je Horvejkul nějak podezřele potichu?" houkl zamračeně Kyuhyun.
Nichkhun sebou při zaslechnutí svého příjmení škubl. "Co - cože?"
"Horvejkul vysílá divný vlny," zabručel Junsu.
"Nevysílám žádný vlny!"
"Ticho. Cítím je i přes dveře."
"Bůhví co cítíš, prosím tě."
"Neštvi novorozeného démona, Nichkhune," mlaskl káravě Eric. "Může se stát, že ti místo výchovné facky nedopatřením urazí hlavu."
"Juchůů!" zajásalo to v ložnici nadšeně.
"Junsu."
"Pardon."
Min Ho pár vteřin vyčkal, jestli z Nichkhuna vypadne něco smysluplného na vysvětlenou, a když se nestalo, opáčil: "Viděl před školou Minhyuna."
"Hyung!" Minho se chvatně protáhl mezi Zhoumim a Changminem a sevřel Thajce v medvědím objetí.
"Minhyuna?" zbystřil Junsu. "Aronovo přerostlý dvojče?"
Zmíněný daemon si vyměnil nicneříkající pohled s Naylou.
"No dovol!" odfrkl dotčeně Chansung.
"Já myslím, že je to lichotka," namítla Jessica. "Minhyun… je krásnej. I když pošahanej."
"Krásnej je on," Chansung vehementně namířil prstem na rudovláska. "Psychouš Hwang se může jít zahrabat!"
"Potvrzuje jedenáct z deseti Min Kiů," zabrblala si Sooyoung uštěpačně pod vousy. Jonghyun vedle ní zamaskoval výbuch smíchu záchvatem kašle.
"Jak dlouho tu psychouš Hwang vůbec míní strašit?" povytáhl Kyuhyun obočí.
"Dokud nedostane Nichkhuna," odvětil Eric. Když si všiml, že se na něj Khun a Minho mračí, odsekl: "Co? Konstatuju fakta."
"Podle mě je to romantické," prohlásil Key.
"Jak prosím?" nevěřil Nichkhun svým uším.
"Romantické, Horvejkule. A taky maniakální, jo, ale buď upřímný - už po tobě někdy v životě někdo tolik toužil?"
"Momentálně by mi bylo milejší, kdyby po mně za celý život nezatoužil nikdo," ujistil ho Thajec.
•••
"Měl pravdu."
"Kdo?" zeptal se Aron, vytahuje ze skříně čistou košili.
"Kyuhyun," zamumlal Chansung a nejistě poposedl na posteli. "Kdybych zůstal vládnoucím Lordem, mohl bych… ti dát všechno. Všechno, co bys chtěl. Ale takhle… nemám nic."
"Máš svoji čest," opáčil mladší, přehodil školní uniformu přes opěradlo židle a posadil se naproti Chansungovi. "A navíc… kdybys vládnoucím Lordem zůstal, znamenalo by to, že se zavedenými zákony souhlasíš. Tudíž bys to byl ty, kdo by nade mnou jakožto nad zrádcem vyřkl rozsudek smrti." Pousmál se. "Podle mého je to nejlepší právě tak, jak to je."
"To… je hezký pohled na věc."
"No jo. Občas umím být optimista."
"A mě to těší víc, než si umíš představit."
"Že umím být optimista?"
"Značí to, že ses ještě nevzdal," přisvědčil Chansung.
"Tak tomu, být tebou, moc nevěřím," opáčil Aron suše a opřel se zády o zeď.
"Ale… vždyť se cítíš líp nebo ne?"
"Ano. Teď. To ale neznamená, že můj mozek zcela upustil od touhy vyskočit z okna a rozmáznout se s konečnou platností o beton."
"Jak ti můžu pomoct?"
"Nijak, Chansungu," povzdechl si Ron. "Je to můj problém, musím se s ním popasovat sám."
"Ale -"
"Ty mi radši řekni - jak se správně zdraví královská Výsost v exilu? Pukrletem?"
"Jen žádná pukrlata, proboha!" rozesmál se Chansung, načež k rudovláskovi s úsměvem natáhl ruce: "Pojď za mnou."
Výraz, který se mihl v Aronově tváři, nebyl v první chvíli schopen pojmenoval. Byla to snad panika? Strach? Chlapec semkl rty a zuřivě potřásl hlavou.
"Proč? Co se děje?" Starší svraštil čelo. "Vadí ti, kdo jsem?" hlesl zklamaně.
"Cože? Ne, ne, o to vůbec nejde…"
"Tak o co jde?"
Aron se rozčileně hryzl do rtu. "V posledních dnech míváš zlé sny…"
Chansung se zatvářil nechápavě.
"Křičíš ze spaní."
"Fakt? No… jo, občas se mi zdá něco hnusnýho -"
"Je v tom Min Ki, že jo?" vyhrkl Aron bez dechu.
Chansung zamračeně odvrátil zrak. Mlčel.
"Takže je."
"To vůbec nic neznamená, Arone."
"Že ne?" Američan se hystericky rozesmál. Hlas mu přeskočil o oktávu výš. "Podle mě to teda znamená víc než dost!"
Tmavovlasý ustaraně nakrčil čelo. "Nemám tě… profackovat?"
"Dobrý nápad, začínám být nechutně hysterický. A víš proč? Protože ty to vůbec nebereš vážně!"
"Beru to vážně -"
"Nebereš! Snažíš se mě za každou cenu slepě chránit, ale to já nechci! Nechci být v bezpečí na úkor toho tvého!"
"Všechno je v pohodě," namítl Chansung chlácholivě.
"To teda není -!"
"Když mi nevěříš, zeptej se Min Kiho."
Ron na něj v čirém úžasu vykulil oči.
"Chlapec má ze mě tak trochu depku," vysvětlil starší věcně. "Neděsí mě totiž tak, jak doufal, že mě děsit bude. Může se ztrhat, chudák, a Hwang na něj stejně sere zvysoka… je to pro něj fakt náročný." V posledních slovech už se ani nesnažil skrývat své zadostiučiněné pobavení. "Jsem psychicky naprosto v pořádku, jasné?"
"Ale… křičíš…"
"No jo, občas se mu nějaká lekačka povede, ale… co na tom? Je to vlastně stejný jako dívat se na horor. A to přece není škodlivý."
"Pokud nemáš slabý srdce."
"Nemám slabý srdce. Kdyby jo, je už dávno po mně. Mý vize bývají stokrát horší než načepýřený Min Ki."
Aron zahanbeně svěsil ramena. "Takže…"
"Ne! Tvůj problém tím nijak neznevažuju," zakroutil Chansung hlavou. "Podle mě prostě dochází Min Kimu šťáva."
"Šťáva?" zopakoval rudovlásek nechápavě.
"Nebo je za tím možná ta jeho ctnostná snaha o změnu v hodného hocha, co já vím. Každopádně mu to strašení už nejde tak od ruky jako dřív."
"A třeba mu nešlo od ruky nikdy a já jsem jenom směšně přecitlivělý…"
"Být traumatizovaný stahováním z kůže není známka přecitlivělosti, Arone."
Chlapec vzhlédl. "Promiň," špitl omluvně. "Neměl jsem na tebe ječet…"
Chansung roztáhl ruce a Aron se mu poslušně schoulil do náruče.
"To nic," zamumlal Hwang, pevně mladšího objal a políbil ho do vlasů. "Věř, že jestli cena za tvůj relativní psychický klid obnáší chvilku napětí v Min Kiho nepříjemné společnosti, beru ji všemi deseti."
"Občas těžce nerozumím tvým myšlenkovým pochodům," postěžoval si Aron mrzutě.
"Na mých myšlenkových pochodech není co k chápání," uklidnil ho Chansung.
"Jo. Toho se právě bojím… Vysvětlíš mi aspoň, co si od tohohle svého velkolepého hrdinství slibuješ?"
"Když řeknu, že jednám zcela nezištně…?"
"Tomu ani jeden z nás nevěří."
"Dobře," zasmál se Chansung, "odhalils mě. Usilovně doufám, že ti nebetyčná vděčnost mojí maličkosti zatemní uvažování a ty se do mě osudově zamiluješ."
"To je fikané."
"Že ano?"
"Ale moc komplikované." Aron se plavně vyprostil z Chansungova objetí, protáhl se kolem něj přes rozestlanou peřinu a položil se na lůžko. "Když tomu dáš čas, nebude nějaké zatemňování možná ani potřeba…"
Tmavovlasý na něj zůstal konsternovaně hledět. Zčásti proto, že si Aron právě dobrovolně ustlal na jeho posteli, zčásti proto, co od něj právě vyslechl. "To - to bylo vyznání…?"
"Hádej, Sherlocku," ušklíbl se mladší a praštil ohromeného Chansunga polštářem po rameni.
•••
"To je vtip?!" vřískla Yoona. "Tys tam byl a nenapadlo tě mi o tom říct?!"
"A proč bych měl?" Minhyun se přestal okázale kochat svým odrazem v ploše skleněného stolku a zadíval se na rozzuřenou démonku. "Ty mi snad říkáš všechno?"
Slyšel, jak Minwoo za ním vyprskl smíchy.
Yoona na něj vykulila oči, pusu otevřela do užaslého o. Na její slovní reakci (bůhví kdy se na nějakou vůbec zmůže) však Minhyun čekat nemínil.
Vstal a kývl na Minwooa: "Jdeme, hyung."
Opustili Yoonino sídlo bez jediného slova. Teprve až za nimi zapadla elegantní kovaná vrata vstupní brány, prohodil Minwoo uznale: "To se ti opravdu povedlo."
"Díky," usmál se Minhyun. Když si všiml, že hrabě vytahuje z kapsy mobil, zarazil ho. "Rád bych se prošel. Jestli to nevadí…"
Starší se trochu skepticky rozhlédl po studené, vlezlé mlze, povalující se v hustých chumlech všude okolo. "No, ideální počasí na procházku si sice představuju jinak, ale," pokrčil rameny, "proč ne?"
Bok po boku tedy vyrazili liduprázdnou ulicí k hlavní třídě. Kráčeli v dokonalé tichosti, tak jako prve, dokud si Minwoo nevšiml, že po něm Minhyun rozpačitě pokukuje; připomínal zakřiknuté dítě, kterému něco záludného vrtá hlavou, ale neví, jestli smí dospělému svůj dotaz předložit či nikoli.
"Takže," hrabě si významně odkašlal a ještě významněji po mladíkovi hodil očkem, "romantická procházka ve dvou byla nenápadnou záminkou pro jaké téma hovoru?"
Minhyun zrudl, pohled však neodvrátil. Ne, na to byl chlapec až naivně přímočarý. Což se na něm Minwooovi vlastně zamlouvalo ze všeho nejvíc.
"Bylo… bylo zvláštní je sledovat, víš?" načal Minhyun, zdráhavě volil slova. "Jejich jednání… vůči sobě navzájem… bylo tak… nesobecké. Jakmile jednomu hrozilo nebezpečí, druhý se za něj bez váhání postavil. A naopak. Aniž by z toho měli cokoli pro sebe… prostě jenom… bránili svoje spojence…"
Minwooovi zabralo slabé dvě vteřiny, aby pochopil, že mladší mluví o scéně, jíž byl svědkem před Akademií. Při té myšlence se cosi v jeho nitru bolestně sevřelo.
"Není na tom vůbec nic zvláštního," hlesl přiškrceně. "Tak se… přátelé prostě chovají."
"Vážně?" Minhyun se zamyslel. "Zajímavé… nic takového neznám. Pomoc z povinnosti či proto, že z toho zachránci něco kápne, to ano, ale bojovat za někoho čistě z dobroty srdce… Na jednu stranu je to neskutečně hloupé."
"Jo, když to zanalyzuješ dopodrobna, je to pěkná blbost," zabručel hrabě Lee. "Jenomže… jakmile máš někoho rád, kašleš na to, jestli tvoje jednání dává logický smysl. Pokud je přítel v nebezpečí, automaticky ho bráníš. Je to přirozená reakce."
Tmavovlasý se pousmál. "Musí to být hezké."
"A co?"
"Když tě má někdo rád." Minhyun vrazil ruce do kapes kabátu a zrychlil krok. Minwoo musel popoběhnout, aby mu stačil.
"Jistěže je to hezké," přisvědčil zaskočeně. "Děláš, jako by -"
"Mě nikdy nikdo rád neměl."
Nestěžoval si, konstatoval. A o to smutnější ta prostá věta byla.
Minwoo se zamračil a rázně potřásl hlavou. "To není pravda. Já tě mám rád!"
"Doopravdy?" Minhyun se zastavil a dlouze se na staršího zahleděl. V jeho pohledu se mihnul záchvěv… nezkažené dětské naděje. "Jako Eric Arona?"
Minwooa bezděčně napadlo, že tuhle chválu rodičovství by měl Jung Hyuk slyšet. Určitě by ho potěšila.
"Nevím, jestli má vůbec někdo někoho rád tak moc jako Eric Arona," opáčil s úsměvem, "ale… vlastně ano. Dost se to tomu blíží."


Můžu si Minhyuna nechat? Je mi jasný, že je tam prakticky za největšího magora, ale můžu? Ten konec, bože, to je dokonalý!