Hezký den.
Pro Vás, kdož čekáte na další kapitolu... čehokoli, mám krátké oznámení: nečekejte. Ne příliš nadšeně. Byli byste zklamaní. Budeme totiž rádi, pokud se tu něco, co bude připomínat smysluplnou povídku, objeví do konce roku.
Jen ve zkratce - mám za sebou menší psychický kolaps. Během nějž mi bylo něžně doporučeno, ať si zajdu za odborníkem pro antidepresiva... jo, asi na ně jsem už pár let zralá, ale stále jsem nedospěla do stádia, kdy bych si při myšlence, že bych se já, které se v životě nic zlého nestalo, ládovala antidepresivy, zahanbeně nepřipadala jako hypochondr level profesionál... Ale to je jedno, stejně to nikoho nezajímá (ani ty, které by to už ze slušnosti zajímat mělo). A vlastně už jsem zase skoro v pohodě. Teda v rámci toho, jak psychicky může být taková labilní kráva jako já v pohodě, uhm.
No, ale teď se - jako pokaždé - po psychickém vypětí ohlásilo haprování cukru v krvi, takže jsem lehce... indisponovaná. A mimo. A nechutně unavená, ač nic nedělám. A i když se snažím psát, prakticky se nehnu z místa. A beztak, až dopíšu, co dopsat chci, a přečtu si to po sobě, to budu muset celé smazat, protože to nebude dávat smysl, haha.
Takže asi tak. Jen abyste nemysleli, že na Vás schválně seru víc než normálně. Kdepak, seru na Vás pořád úúúplně stejně! S láskou. :D
Mějte se fanfárově a zatím čus.
(A já se jdu vrátit k fangirlení nad tím, že je Aron skoro blondýna a nevypadá jako debil. To je totiž úplně šokující!)

