close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Škola prokletých - 56. díl a.

19. října 2018 v 18:15 | Nagasaki Nicolca |  Škola prokletých
•Dobře, toto je asi historicky nejkratší část kapitoly ŠP... ale protože šestapadesátý díl bude zjevně dlouhý jako pohádka, řekla jsem si, že bude nejpřehlednější rozdělit ho po tematických částech. Nu, a povídání o probuzeném "novorozenci" Junsuovi přichází na řadu jako první. Feat. debilní kecy. Spousta debilních keců.
Přeji hezké čtení!
pozn. pod čarou: Najdete odkaz na Kangtu?



Po šesti dnech se Junsu probudil. A bylo to to nejpodivnější probuzení v jeho životě.
Všechny smyslové vjemy byly… nepřirozeně ostré. Povrch látky povlečení pod jeho prsty, klapot podpatků odkudsi z chodby, čísi voda po holení, jejíž vůní byl prosycený okolní vzduch… zcela obyčejné, každodenní věci, které ale najednou vnímal tak intenzivně, až to téměř bolelo. Že by nějaká extrémní forma fyzické přecitlivělosti? Možná…
Otevřel oči a opatrně se posadil. Pokoj se topil v šeru, těžké závěsy v oknech byly zatažené s pedantskou pečlivostí, tak, aby se dovnitř nedostal ani jediný přímý paprsek slunečního světla.
Proč…?
Odkopl peřinu, vstal z postele a trochu vrávoravě se odploužil k oknu. Nešlo o to, že by se mu špatně chodilo, naopak. Našlapoval jenom natolik lehce, že prvních pár kroků svého nezvykle plavného pohybu nebyl s to pořádně korigovat.
"Měl bych se dát na dráhu baleťáka," zabručel si pobaveně pod vousy a odtáhl závěs.
V tu chvíli ani v nejmenším nepochyboval, že si právě nadobro vypálil sítnici.
Zavřeštěl bolestí, úprkem skočil do bezpečí okolních stínů, načež okno poslepu neohrabaně zatemnil. Kurva, kurva, kurva…! Jisté bylo, že ať už tu prve závěsy na milimetr přesně zatáhl kdokoli, věděl, co dělá.
Trvalo několik minut, než se podrážděné oči dostatečně vzpamatovaly a on dokázal rozeznat víc než pouhé obrysy nábytku v místnosti. Takže o zrak - nějakým zázrakem - naštěstí nepřišel. Na oddechnutí si však nebyl čas. Jeho tělo se náhle bez varování ostražitě napjalo v předzvěsti blížícího se nebezpečí. Nechápal, co se děje, tělo ale jeho porozumění k činnosti nepotřebovalo. Fungovalo samo, doslova na autopilota.
Skryl se vedle dveří ložnice zrovna v okamžiku, kdy někdo vešel do bytu. Slyšel jeho kroky, slyšel, jak za sebou zavírá, slyšel, jak míří k němu.
Junsu zaťal zuby. Každá jeho buňka hystericky ječela: Nepřítel! Braň se! Ale copak by k němu nepřítel kráčel tak… klidně a důvěřivě?
Neznámý vzal za kliku. Jakmile stanul na prahu, vystartoval Junsu ze zákrytu, popadl ho za ramena a přirazil ke zdi. Teprve pak zvedl hlavu a zůstal ohromeně zírat do Zhoumiho pobledlé, vyplašené tváře.
"Su!" Všiml si, jak se Číňanovy zorničky při pohledu do jeho očí bázlivě rozšířily. Ihned ale, jako by chtěl svou bezděčnou reakci omluvit, se široce usmál a objal ho. "Konečně jsi vzhůru -!"
Junsu začichal u jeho krku jako nefalšovaný lovecký pes.
"Ty mě očicháváš?"
"Jo. Co je to za parfém?"
"Žádný parfém nemám."
"Ne?" Starší se od něj udiveně odtáhl. "Ale voníš. Fakt… hezky."
"To zní, jako kdyby ses mě chystal sežrat."
"Ale houby, neříkám, že voníš jako jídlo, jenom… prostě hezky voníš." Junsu se zamračil. "Ale to je taky divný! Kruci, co to se mnou je? Reaguju… strašně přecitlivěle. Na vůně, na zvuky, na světlo… Co se vůbec stalo? Měl jsem umřít nebo ne?"
Zhoumi svraštil čelo, pár vteřin na něj beze slova hleděl. "Ty…" Odkašlal si. "Co si pamatuješ jako poslední, Junsu?"
"No… ani nevím, mám to všechno rozmazané… jasně si vzpomínám jen na to, jak příšerně jsem byl vyčerpaný… moment, chvilku předtím, než jsem omdlel, se u mojí postele sešlo asi pět lidí… vlastně ne, neomdlel jsem, Hyesung mi něco píchl… a potom - ah! Eric!"
"Co s Erikem?"
"Nichkhun mi řekl, že jste našli způsob, jak mě zachránit. A že Eric to provede… Že projdu nějakou - jak to nazval? - menší změnou."
"Menší změnou?" Zhoumi evidentně nevěděl, jestli se začít smát nebo brečet. "A dál?"
"Dál nic. To je všechno."
"Nic víc ti nepověděl?"
"Ne."
"Nezmínil se ani o povaze té změny?"
"Ne. Co se děje, Zhoumi?"
"Hele, já," Číňan se nervózně ošil, "zajdu pro Erika, dobře? Ten ti to vysvětlí mnohem líp." A aniž by počkal na odpověď, protáhl se kolem Junsua a zmizel za dveřmi. "Jo, a neopouštěj ložnici!" zavolal na jeden nádech z předsíně, než definitivně opustil apartmán.
Čím dál zmatenější Junsu se tedy poslušně posadil na postel a vyčkával. Napadlo ho sice, že by nebylo úplně od věci zajít se na sebe podívat do zrcadla - protože bůhví, jak vypadá, a do háje, přijde Eric! - ale upustil od toho. Zhoumi musí mít důvod pro to, co mu přikázal. A on by jeho snahu… o cokoli rozhodně neměl dětinsky bojkotovat.
Zabralo necelých deset minut, než uslyšel, že někdo, na devadesát procent vévoda, vešel do západního křídla - ano, opravdu, v bytě ve druhém patře, přes minimálně dvoje zavřené dveře slyšel, co se děje dvě poschodí pod ním - a další tři, než se usadil na posteli vedle něj.
Eric si hřbetem vzhůru položil na kolena malé, starožitně vyhlížející zrcátko a pátravě si Junsua prohlédl. "Jak se cítíš?"
"D - dobře. A hrozně." Mladší se rozpačitě zazubil. "Jsem úplně fit, jenom… uhm, moje smysly…"
"Jsou nepříjemně zostřené, jistě. To je úplně normální. Za pár dní si zvykneš."
"Zvyknu…?"
"Nichkhun ti doopravdy neřekl, v čem ta změna spočívá?"
Junsu svraštil čelo. Už zase ta samá písnička? "Řekl, že mi tím zachráníte život. To bylo v tu chvíli přece nejpodstatnější, nebo ne?"
"No, jak se to vezme… Ale to už je teď jedno." Eric si povzdychl. "Zabít ho můžu později."
"Až tak?"
"Až tak. Takže," černovlasý si odkašlal a podruhé se na Junsua zpříma zahleděl, "předpokládám, že víš, kdo jsem, že ano?"
"Ne - nejsem si jistý, jestli správně rozumím vaší otázce," zakoktal mladík. "Eric Mun? Vévoda Západního distriktu? Nejmocnější mág, co kdy kráčel po téhle planetě?"
"Děkuji mnohokrát, měl jsem ale na mysli tu nejzákladnější kategorii…"
"Démon. Nejvyšší kategorie."
Eric přikývl. "Umírals. A život ti zachránil démon." Podal Junsuovi zrcátko. "Přemýšlej o tom v souvislosti. Pak by tě to, co uvidíš, nemělo tolik šokovat."
Su se zrcátka zdráhavě chopil, obrátil je a zadíval se na svůj odraz. Na známý obličej s neznámýma černočernýma očima. Vykřikl leknutím.
Zrcátko mu vypadlo z ruky a skončilo na podlaze. Ani on, ani Eric si ho však nevšímal.
"J - já - já jsem…?"
"Ano, jsi."
"Panebože."
"To je vcelku příhodná reakce."
Junsu se ohromeně chytil za hlavu. "Jak?"
"Nakazil ses démonskou krví."
"Takže ten divnej kluk ze zastávky, ten, co vypadal jako podvyživená dívčí verze Arona, byl…?"
"Démon. Jmenuje se Hwang Minhyun."
"A co jsem tomu Minhyunovi kdy udělal?! Vždyť ho ani neznám!"
"Vůbec nic."
"Tak proč…?"
"Protože se přátelíš s Nichkhunem."
"Jak s tím do háje souvisí Khun?!"
"Vážně to chceš probírat teď?"
Junsu se zarazil. "Ne, máte pravdu. To počká." Chvíli si zadumaně hryzal ret, načež vyskočil na nohy a začal rozčileně přecházet po pokoji. "Otrava démonskou krví, samozřejmě… Ah, já jsem takovej tupec. Mělo mi to dojít!"
"Běžně se s touhle diagnózou nesetkáváš…"
"Hm, to je sice fakt, ale… Nestává se často, aby člověk tu proměnu přežil, že?"
"Jsi velká rarita," přisvědčil Eric.
Mladík se zastavil vprostřed ložnice, nejistě se zhoupl na patách. "Vážně jsem démon?"
"Ano. Nezvratně."
"Váš démon?"
"No… jestli tomu tak chceš říkat," pokrčil vévoda rameny a pousmál se. Skoro nesměle. "Jsi můj přímý podřízený."
"Tak to si nechám líbit," Junsu laškovně pozvedl koutky úst. "Ale upřímně," sehnul se pro zrcátko a kriticky se na sebe zadíval, "čekal bych, že jako démon - mimochodem, ty oči mi takhle nezůstanou napořád, že ne?"
"Maskování si osvojíš během týdne."
"Maskování?"
Eric mrkl a jeho oči kompletně zčernaly. "Tohle, ač se ti to může zdát bizarní, je naše přirozená podoba," vysvětlil. "Toto," mrkl podruhé a jeho oči získaly obyčejné lidské vzezření, "je výsledek naší adaptační schopnosti pro pohodlný život mezi lidmi. Žádný inteligentní jedinec nechce u svých sousedů budit nežádoucí pozornost."
"Pravda," zasmál se Junsu. "Ale co jsem chtěl říct: Čekal bych, že přerod v démona - prostě v démona! - mě aspoň trochu zatraktivní." Zašklebil se na svůj odraz. "No považte, vždyť tenhle ksicht je výsměch démonské rase!"
"Ty jsi pako." Vévoda se smíchem potřásl hlavou.
"Copak nejsou démoni vizuálně nejkrásnější bytosti?"
"Tvrdí se to."
"To zní dost skepticky." Su na něj tázavě pohlédl. "Znáte snad čistokrevného člověka, který by byl hezčí než průměrný démon?"
Eric zaváhal. "Neznám, znal. A nebyl to člověk, ale daemon… Už je to dávno."
"Ah, to mi připomíná," zamračil se mladší, "než sem vešel Zhoumi - a já nevěděl, že je to Zhoumi - reagoval jsem… divně."
"Bál ses. Chystal ses k defenzivě. Kdyby na to přišlo, i k útoku."
"Ano."
"Instinkt. Zhoumi je daemon a daemoni jsou naši přirození nepřátelé."
"I to ale přejde, že ano?" srazil Junsu obočí. "Fakt nerad bych startoval pokaždé, kdykoli se v mojí blízkosti zjeví Mi nebo Aron."
"'Přejde' není úplně přesný výraz… Můžeš svůj instinkt ale naučit, že daemon s takovou a takovou aurou ti nechce primárně ublížit."
"Primárně ublížit, hm," zamumlal si Junsu pod vousy, načež se široce zazubil: "A víte co, radši to nebudu uspěchávat… co kdyby mě ten mrňavej americkej zlosyn přece jen náhodou chtěl zapíchnout…!"
"Jo, úplně ho vidím, jak se v noci krade sem do apartmánu, aby tě úkladně zamordoval ve spánku," ušklíbl se Eric.
"To je ale… sexy představa."
"…"
"Ano! Chci umřít Aronovou rukou!" zadeklamoval Junsu nadšeně.
"K téhle morbiditě se, s dovolením, vyjadřovat nebudu," opáčil suše vévoda. Tmavovlasý se se smíchem posadil zpátky na postel vedle něj.
"Opravdu se cítíš dobře?"
"Ano, je mi úplně fajn," uklidnil Erika Junsu. "Proč? Měl bych zvracet a svíjet se v agónii?"
Starší zavrtěl hlavou. "Jenom se ujišťuju… Jsi můj první člověk proměněný v démona a já nevím, co čekat. Nemám s tímhle fenoménem žádné pořádné zkušenosti."
"Budu pasován na pokusný vzorek číslo 1?"
"Koupím ti terárko, chceš?"
"To byl vždycky můj sen!" spráskl Junsu teatrálně ruce. "Ale teď… začínám mít hlad."
"Jídlo! Já věděl, že jsem na něco zapomněl!" zaúpěl Eric. "Šest dní to strádá a já tomu zapomenu přinést jídlo!" Zvedl se a spěšně přerázoval ke dveřím. "Vydrž moment, zajdu něco ukrást do jídelny."
"Děkuju, ale můžu si tam zajít sám -"
"Pár dní bys neměl vůbec vycházet z apartmánu," zatrhl Eric kategoricky jeho nápad. "Bude to otrava, možná dokonce trochu klaustrofobická otrava, ale dokud se tvoje smysly neuklidní, měl bys zůstat tady, v absolutním klidu."
"No jo. Ovšem. Máte pravdu, z toho by mi hráblo… Ehm, kdy asi tak budu moct bezpečně odtáhnout závěsy?"
"Nejdřív by sis měl zvyknout na elektrické světlo. To půjde snáz, není tolik agresivní."
"Takže mám začít lampičkou?"
"Ano, ale až od zítřka. Na dnešek bych ti doporučil maximálně svíčku."
"A nebojím se jako démon náhodou ohně?" podotkl Junsu bezelstně.
"Pokud tou svíčkou nic nepodpálíš, neměl by ti její plamínek způsobit psychickou újmu."
"Fajn. Dobře… Je tu někde nějaká svíčka?"
"Hyesung jich má úctyhodnou zásobu," řekl Eric, "pár kousků ti od něj přinesu. Hned potom, co ti přinesu jídlo."
 


Komentáře

1 Meshiki Meshiki | 20. října 2018 v 22:03 | Reagovat

To byl super díl, ale Junsuvova otázka Vážně jsem démon? Váš démon? Mě opravdu rozesmála. Docela komická reakce na fakt, že se z něj stal démon.:)
A ano odkaz na Kangtu jsem našla :)

2 Nissa Nissa | 21. října 2018 v 11:07 | Reagovat

...jakože... tlemím se tu jak magor, ale to, hádám, přejde. Časem. Jen chci Junsuovu reakci na Arona, když už víme, jak reagoval na Zhoumiho. (A taky chci vědět, či se Erik pokusí Khuna vážně odpravit...)
(A ptát se, jestli si všimneme odkazu na Vílu... Tos myslela vážně?)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
https://66.media.tumblr.com/18208d4cca68d18d735b395a1a7f90cb/046414a4c585ed31-cf/s500x750/102276c4849f89abef386357338535ea2f15f5cf.gifv

Obsah tohoto blogu je veskrze autorský.

Kdo chce kopírovat, nechť bezpodmínečně uvede zdroj!

아론곽

Animace a obrázky, jež nepatří k výtvorům mé maličkosti, pocházejí ze serverů DeviantART
a tumblr.