close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Škola prokletých - 54. díl b.

8. srpna 2018 v 16:16 | Nagasaki Nicolca |  Škola prokletých
•Konečně! Hurá! Uf. Toto stvořit trvalo skoro tak dlouho jako za zdejších starých časů... Strašné...
V téhle povídce se postavy párují úplně samy a serou na můj názor, jenom aby bylo jasno. A Chansung a Aron... pořád nechápu, jak se to stalo a jak k tomu došlo a jak jsem to mohla dopustit... ale už to tak je.
pozn. pod čarou: Důvod, proč Eric vypadá, jak vypadá → poslední pasáž 53. dílu
Min Hovy vlasy. Užijte si Min Hovy vlasy.•



•••

Aron přestal nepřítomně sledovat k uzoufání nudný mumraj na nádvoří a obrátil se k příchozímu. Pozdrav mu odumřel na rtech.
"Spal jste?"
"Jo. Asi dvě hodiny," zašklebil se Eric a posadil se vedle něj na okenní parapet.
Chlapec nejistě svraštil čelo, přičemž se urputně snažil na démona nezírat. "Můžu… můžu přijít jindy…"
"To vypadám tak hrozně?"
"Ehm, popravdě? Ano."
Vévoda se zasmál. "Nu, má-li má hibernující krása neblahý vliv na tvůj psychický stav…"
"To zase ne, mému sebestřednému psychickému stavu by bylo beztak ukradené, i kdyby vám narostl chobot."
"V tom případě klidně mluv," ubezpečil ho Mun. "Aspoň mě přivedeš na jiné myšlenky."
Daemon nejistě přikývl, pak ale zaváhal. "Je - je to kvůli Junsuovi?"
"Tohle?" Eric mávnutím ruky nedbale obsáhl umrlčí vzhled svojí tváře. "Ne. V tom je Junsu naprosto nevinně."
"Dobře," hlesl Aron a zhluboka se nadechl. Snad proto, aby zklidnil svůj rozechvělý hlas, snad proto, aby si dodal odvahy. A možná obojí.
"Min Ki je zpátky."
"Ale?" Vévoda významně povytáhl obočí. "Že mu to trvalo… Tak co tvůj psychotický milovník provedl tentokrát?"
"Nic."
"Nic?"
"Vlastně… nejspíš by s ním byla i rozumná řeč, kdybych…" Aron svěsil ramena. "Pokazil jsem to."
"Mluvíme tu o Min Kim, zlato," opáčil Eric suše. "Když se ve vašem snovém dostaveníčku něco zvrtne, nikdy to nemůže být jenom tvoje chyba."
Aron se pokusil usmát, víc než úsměv však jeho snaha připomínala křečovitý škleb. Potřásl hlavou. "Nejhorší na tom celém je, že já intuitivně vím, že Min Ki říká čistou pravdu, že už mi nechce ublížit, že nemám důvod se ho bát -"
"O posledním bodu by se rozhodně dalo polemizovat…"
"Chápete, jak to myslím."
Démon kývl, ač značně neochotně. "Nerozumím ale, proč z toho máš takový strach…?"
"Protože to nedokážu!" vyhrkl rudovlásek. "Prostě - prostě si neumím říct "odedneška už se Min Kiho bát nebudu!" a jednat tak. I když vím, že bych mohl… že bych měl… že by se tím všechno vyřešilo - nebo minimálně spravilo, nedokážu to." Ztěžka polkl a prosebně se staršímu zadíval do očí. "Co je se mnou špatně, Eriku?"
Vévoda mu pohled pár vteřin zamyšleně oplácel. "Nevím, jestli to víš," nadhodil jakoby bez kontextu a zahleděl se z okna, "ale Nayla má ve své lidské podobě panickou hrůzu z hmyzu."
"Doopravdy?" Chlapec, ač nechápal, co touhle poznámkou Eric sleduje, rovněž pohlédl dolů na nádvoří, kudy Zhoumiho Stín ve společnosti vychechtané Sooyoung zrovna procházel.
"Hm. Bojí se, a přitom k tomu nemá sebemenší důvod. Hmyz jí nikdy nic zlého neprovedl."
"Ale je hnusný. Spousta lidí k němu pociťuje odpor."
"Jistě. Odpor se se strachem nesmírně rád snoubí…"
"A hlavně, co čekat od Stínu, který patří takové fajnové lady jako je Zhoumi?" ušklíbl se Ron.
Démon se rozesmál. "Bod pro tebe!" uznal pobaveně. "Myslíš ale, že kdybych za ní přišel a vyzval ji, ať se hmyzu teď hned bát přestane, protože je to absolutně bezpředmětné, přestala by?"
"To… určitě ne."
"Vidíš. A tvůj případ je úplně stejný. Nikdo po tobě nemůže chtít, aby ses Min Kiho naráz přestal bát, Arone. Navíc, tys měl ke strachu důvod, a ten důvod trval pět let.
Můžeme na tom pracovat, pokud budeš chtít, můžeme se pokusit tu fobii vyléčit, ale… k tomu je potřeba čas. Spousta času. Rozumíš mi? Reaguješ na Min Kiho zcela přirozeně, protože máš svaté právo se ho bát. Ano, je od něj sice nesmírně hezké, že se konečně rozhodl změnit přístup, ale ani sebeupřímnější role klaďase nevymaže fakt, že za patologickou povahu vašeho vztahu je z devadesáti procent zodpovědný on."
Rudovlásek mlčky přitakal. Po vyslechnutí Erikova nezvykle dlouhého monologu se hned zdál klidnější.
"To ale není všechno, že ne?" podotkl vévoda po chvíli oboustranného ticha. "Trápí tě i něco dalšího."
"Je to k smíchu."
"Povídej."
"On… asi žárlí na Chansunga," povzdechl si Aron. "Chápete? Na Chansunga! Proč?! Vždyť… to nemá žádnou logiku!"
"Že ne?" podivil se Eric. "Možná sis toho ještě nevšiml, ale Chansung tě zcela nepokrytě zbožňuje."
"…"
"A pokud je mi známo, žárlí na něj i Ren."
"Ren nežárlí, Ren je prostě naštvaný, že jsem se odstěhoval, to je celé. O Chansunga mu vůbec nejde, byl by naštvaný, ať už bych bydlel s kýmkoli. Ale to je fuk," mávl daemon rukou, "Min Ki tvrdí, že pokud se ho Chansung bude snažit zahnat, což znamená mě chránit, což si Chansung tak jaksi dal za úkol, zničí ho. A já se neodvažuju mu nevěřit."
"Zničí?"
"Tak, jako zničil mě."
"Oh." Démon povytáhl obočí. "A to ty samozřejmě nemůžeš dopustit."
"Správně. Nemůžu," zamračil se Aron. Erikův ironický tón se mu ani v nejmenším nelíbil. "Nedovolím tomu idiotovi nechat se psychicky rozložit. Ne kvůli mně."
"A nemyslíš, že tohle rozhodnutí závisí primárně na něm?"
"Oba víme, že si bude zarytě chtít hrát na rytíře v lesklé zbroji! Netuším, co na mně má, ale… já… já mu za to nestojím."
"Tak zaprvé, mladý muži," napomenul ho přísně Eric, "ani vzdáleně ti nepřísluší určovat, co Chansung má nebo nemá pokládat za správné."
"Ale -"
"Zadruhé, kdybys mu za to nestál, jak tvrdíš, dávno by si to uvědomil. Stalkuje tě už bůhvíjak dlouho."
Aron zmlknul a rozpačitě začal zkoumat neskutečně zajímavé špičky vlastních bot.
"Buď prostě sobec, dobře?" ušklíbl se Eric.
"Hmm, to mi jde…"
"Vidíš. Tak se ho přestaň snažit ochraňovat."
"Nesnažím -!"
"Snažíš a přesně s tím taky Min Ki počítá. Hraje na city a svědomí. Zase."
"Zase? Jak to myslíte?"
"Před šedesáti lety. Tehdy mu to vyšlo."
Rudovlásek se zarazil. "Není trochu… přehnané srovnávat nás s Min Hem a Yesungem?"
"Nejde ani tak o vás, jako spíš o princip Min Kiho uvažování. A ten, mohu-li soudit, je stále tentýž."
"Což znamená…?"
"Že předpokládá, že tímhle způsobem pokaždé dosáhne svého. Tu radost mu nesmíš udělat, jasné? Nesmíš se nechat zastrašovat."
"To je sice skvostná myšlenka, jenže má jednu hrubou morální chybu."
"Jakou?"
"Vikomta Choie, který se neštítí jít přes mrtvoly!"
"Ale Min Ki je mrtvý," připomněl mu Eric.
"No a?"
"Živou bytost zabít nemůže. Nemá k tomu… potřebné fyzické předpoklady. Dokud tedy zase nezíská vládu nad Renovým tělem… ale tomu jsme snad zabránili…"
"Zato má potřebné mentální předpoklady!" zavrčel Aron. "Vydeptá ho tak, že se Chansung radši zabije sám. A co pak, hm? Až Chansung skočí z okna?"
"Zbyde z něj mastnej flek?"
"Eriku!"
Démon protočil oči. "Přestaň ho podceňovat. Ten kluk není žádná bábovka. Vlastně bych se vůbec nedivil, kdyby si na něm Min Ki pěkně vylámal zuby."
"Vážně?" Chlapec se zatvářil ohromeně. "Vážně tomu věříte?"
"Jestli věřím?" Eric se zamyslel. "Já věřím tomu, že tvá hororová vlasatice není všemocná, ač si to o sobě myslí… A že by jí někdo měl dát už konečně pořádně na frak."

•••

Před půl sedmou se Aron vrátil do pokoje. Jen co otevřel dveře, odhodil Chansung učebnici angličtiny (doslova) a i s židlí se od zaskládaného psacího stolu spěšně otočil k němu.
"Ahoj."
Mladší na něj krátce, zpytavě pohlédl, načež kývl na pozdrav a posadil se na postel.
"Byls…" Vyčítavé pěkně dlouho pryč Chansung prozíravě spolknul. " Byls za Junsuem?"
"Hm."
"A?"
"Žádná změna. Nejspíš… je ještě moc brzo."
"Pravda," podotkl tmavovlasý uvážlivě, "završení evoluční transformace určitě pár dní zabere…"
"Tys už někdy byl svědkem proměny člověka v démona?" zeptal se Ron znenadání.
Chansung překvapeně srazil obočí. "Ne, nikdy. Tohle je moje premiéra."
"Dost jsi toho o celém tom procesu věděl."
"Pouhé teoretické nastudování."
"Který normální jedinec něco takového teoreticky studuje?" zhrozil se Aron. "Copak jsi Yesung?!"
Hwang se rozesmál. "Strašné, co?" potřásl hlavou. "Byla to… součást průpravy."
"Jaké průpravy?"
"O tom jindy."
"Zabředáváme do tvojí přísně utajované minulosti?"
"Okrajově."
Aron cosi neartikulovaného zabručel, posunul se na lůžku až ke zdi a chopil se sešitu, který se od večera povaloval na nočním stolku.
Tahle konverzace byla beztak u konce. A opakování čínštiny odkládá už pátý den… a jeho ukázkový prospěch se z toho začíná silně potit.
Učení mu naneštěstí komplikoval Chansungův upřený pohled, pod kterým se na nějaké krkolomné fráze (studenty obecně označované jako "Hangeng má zase svoje dny") dalo soustředit jen stěží.
Povzdechl si, zaklapl sešit a s tázavě povytaženým obočím se na staršího zadíval.
"Arone?"
"Hm?"
"Můžeme," Chansung zaváhal, "dokončit to, o čem jsme mluvili v šatně?"
"Myslíš to vážně?" zamračil se rudovlásek. "Vážně mi chceš pomoct za jakoukoli cenu?"
"Udělám cokoli."
"Může tě to stát krk."
"Nejsem z cukru, zlatíčko." Starší po něm blýskl frajerským úsměvem profesionálního casanovy. Samozřejmě ryze v žertu. Už si stačil povšimnout, že jeho běžně účinné "balicí techniky" způsobují Aronovi kopřivku.
"Krátká odbočka," zabručel chlapec suše. "Jak dlouho mě vlastně stalkuješ?"
"Proč se ptáš?" znervózněl Hwang.
"Potřebuju k tomu důvod?"
"Uhm, ne, jasně, že ne…"
"Tak?"
"Pět… let."
Aron na něj konsternovaně zamrkal. Dvakrát. "To jako fakt?"
"No, od tvého přesunu do Podsvětí," upřesnil Chansung rozpačitě.
"A to jsem tě po pěti letech ještě neomrzel?"
"Ani náhodou."
"Fajn." Mladší slezl z postele. "Dej mi chvilku," požádal čím dál bezradněji se tvářícího spolubydlícího. Nato přistoupil k miniaturní ledničce v rohu pokoje, vytáhl z ní láhev vody a napil se. Chvíli nepřítomně civěl do zdi, pak vrátil minerálku zpátky a sám zaplul do peřin.
"Je to divný," konstatoval.
"Na zdejší poměry ani moc ne."
"To má být útěcha?"
"Dosti chabá, vím," omluvil se Hwang s pousmáním a přisedl na lůžko vedle Arona. Vzal ho za ruku. "Copak už ti ta platinová manipulátorská mrcha neleze krkem?"
"Jasně, že jo," zamumlal chlapec rozmrzele.
"Tak proč jí to nedáš sežrat?"
"Jak?"
Chansung pokrčil rameny. "Prostě buď škodolibý. A udělej si radost."
"Chci ho naštvat," přiznal Aron po pár vteřinách zádumčivého ticha. "Je to stupidní a dětinské, ale… momentálně by mě asi nic nepobavilo víc než vědomí, že si perfektní Min Ki vzteky škube ty svý perfektní odbarvený vlasy."
"Výborně! Tak do toho. Naštveme ho! Můžu ti být… nějak nápomocný?"
"Doopravdy to míníš podstoupit?"
"Už jsem ti říkal -"
"I když tě za to v tvojí hlavě možná uvaří zaživa?"
"A sežere?"
"Pravděpodobně."
"No," Chansung se malíčkem poškrábal na obočí, "netvrdím, že si přeju být usmažen a zkonzumován duševně vyšinutým démonem, co vypadá jako devětadevadesátiprocentní slečinka. Na druhou stranu, ať už mi provede cokoli, bude to provádět v rámci snu… Takže reálně budu naprosto v pohodě, ne?"
"Fyzicky ti nemůže zkřivit ani vlásek, to máš pravdu. Jenomže -"
"Nedělej si s tím těžkou hlavu, prosím," usmál se tmavovlasý povzbudivě, když viděl, že se Ron nesouhlasně mračí. "Dokud ho budu zaměstnávat já, nebude otravovat tebe. A o to nám předně jde. Ostatní není důležité."
"Ale -!"
"Klid, trocha morbidního adrenalinu mě nesloží."
"Ty mě máš fakt rád, že?" hlesl Aron téměř… nevěřícně.
"Miluju tě," opravil ho Chansung s hranou dotčeností.
"V tom případě," odkašlal si mladší rozpačitě, "by bylo fajn, kdyby ses kvůli mně nenechal zruinovat… Jako jo, srdceryvnost takovému aktu upřít nemůžu, ale co se praktičnosti týče… chápeš."
"Vynasnažím se zůstat plně příčetný a fit," zazubil se Hwang.
Aron na něj vteřinu dvě nerozhodně hleděl. S odevzdaným povzdychem zamumlal omluvu, pak se na matraci svižně překulil do kleku, popadl ohromeného Chansunga za ramena a políbil ho.
Starší strnul, doslova jako by ho elektrizující dotyk chlapcových rtů paralyzoval. Přes svaly až do morku kostí. Mozek odmítal spolupracovat, blábolil cosi o halucinacích, fata morgáně, nadržené fantazii, Changminově podlé iluzi nebo nealkoholové opici (přičemž usoudil, že čtvrtý a pátý bod by spolu mohly úzce souviset… ačkoli zůstávalo záhadou, co by kultivovaný aristokrat jako hrabě Shim z tak idiotského žertu měl), prostě o čemkoli nereálném. Jenomže… ať se logicky vyvozující mozek snažil sebevíc, nemohl a nedovedl popřít, že se k Chansungovi tiskne skutečný Aron.
Jako omámený pozvedl paže, s vroucí něžností sevřel mladšího v náruči. Cítil, jak se to drobounké tělo v jeho objetí chvěje; tehdy si poprvé skutečně uvědomil, jak maličký a křehký oproti němu Aron vlastně je.
Aron, který všechny daemonské povinnosti dokázal zvládnout i se zachováním svojí lidské cti, Aron, který si nezasloužil nic menšího, než pohodlně založit ruce v klíně a nechat všechny strasti i starosti daleko za sebou. Nic menšího, než kompletně obrátit kartu a stát se Vyvoleným, jehož bude jeho daemon chránit za každou cenu.
Nebýt to naprostá hloupost, myslel by Chansung, že se právě probudil v daemonském slova smyslu.
Mnohokrát na Junhovi vyzvídal, jaké to je, ten pocit oddané zodpovědnosti vůči milovanému Vyvolenému. Někoho bezpodmínečně zbožňovat a na ničem než jeho bezpečí nelpět víc. Nyní si byl téměř jist, že se tomu rytířskému pocitu přiblížil natolik, jak jen mu jeho specifická úloha dovolovala.
Ač věděl, že jde z Ronovy strany pouze o zlomyslný strategický tah, že romantické city tu nehrají žádnou roli, i přesto to byla pro Chansunga ta vůbec nejkrásnější chvíle v životě.
Snad i proto se jejím kouzlem nechal tak snadno unést.
Jemně chlapce položil na postel, vtiskl mu políbení na čelo. Zadívali se na sebe, jen krátce, kratičce; z Aronova výrazu se nedalo vyčíst zhola nic, nebránil se však. A když ho Chansung téměř zdrženlivě políbil na rty, docela přirozeně v tom intimním dialogu beze slov - který sám tak nesměle rozehrál - pokračoval.
Podpořeny nevyřčeným souhlasem, padly Chansungovy gentlemanské zábrany a chtíč odsunul nutnost přemýšlet kamsi do nepotřebného kouta vědomí. Lačně, dychtivě prozkoumával každou Aronovu křivku, každý kousíček těla, o němž doposud pod tíhou slušného vychování a dobrých vztahů mohl leda nestydatě fantazírovat.
Najednou bylo všechno až podezřele perfektní. A to - logicky - nemohlo trvat dlouho.
Ve chvíli, kdy rukama zabloudil pod látku chlapcova trička, Aron nepřirozeně ztuhnul. Zuby mu zajektaly o sebe, divoce se roztřásl zimou.
"P - přestaň!" vyhrkl a pokusil se od sebe staršího odstrčit. Marná snaha. "Slyšíš? Okamžitě mě pusť…!"
Chlad byl čím dál agresivnější, zahryzával se mu do masa s takřka hmatatelným vztekem. A to bylo jenom varování...
"Chansungu!"
…protože jemu ani chlad, ani jeho původce ublížit nechtěli.
"Tak dost!" zaječel hystericky a vlepil tmavovlasému pořádně mlaskavou facku.
Ohromený Chansung se svalil vedle něj, ohromeně se chytil za pálící tvář. Připomínal dezorientovaného živočicha, kterého někdo násilím probral ze zimního spánku. "Promiň," zadrmolil horečně, jakmile byl s to seskládat si dohromady, co se právě odehrálo. "Neměl jsem - já… omlouvám se -!"
"Řekl jsem, že ho chci naštvat," zavrčel Aron, vyskočil z postele a rozčileně si urovnal vyhrnuté tričko, "ne tě nechat zabít!"
"Arone, promiň -!"
Odezvy se Chansung nedočkal. Prásknutí dveří jeho omluvy nemilosrdně utnulo a on v pokoji osaměl.

•••

Pár hodin strávil Aron trucováním ve společnosti Zhoumiho (kterému tvářit se, že ho ale vůbec nezajímá, co se mezi milým malým kolegou a Chansungem vlastně stalo, šlo asi jako lenochodovi rychlostní běh, takže… nakonec musel milý malý kolega stejně s pravdou ven). K návratu se odhodlal těsně před jedenáctou a to už - k jeho úlevě - Chansung spal. Nebo minimálně předstíral, že spí. Tak či onak, na výsledku to nic neměnilo.
Vprostřed noci probudily Arona divné zvuky z protějšího lůžka. Napůl v limbu zvedl hlavu a zamžoural na budík. 02:32.
No potěš koště.
"Chansungu?" Potlačil široké zívnutí. "Děje se -?"
Sípavé, bolestné zasténání Rona rázem vytrhnulo z rozespalého útlumu. Spěšně nahmatal vypínač lampičky a rozsvítil.
Chansung sebou jako v záchvatu křečovitě házel ze strany na stranu, obličej zkřivený nesnesitelnou bolestí. Teorii o zlém snu Aron zavrhl prakticky ihned, co mu ta možnost vytanula na mysli. Tohle nemohla být podvědomá reakce ani na tu nejděsivější noční můru, tohle…
…je to hnusná schopnost a já ji nemám rád a ona nemá ráda mě…
S nejasnou představou, co si počít, přiskočil k Chansungově posteli. Vzal mladíka za ramena a přitlačil k matraci, ve snaze znehybnit jeho zmítající se tělo alespoň natolik, aby si nevyrazil všechny zuby. Mohlo to trvat minutu, možná ani to ne. Najednou tmavovlasý ustrnul v krkolomném záklonu a vzápětí se s výkřikem vyšvihl do sedu. Aron jej bez zaváhání stiskl v konejšivém objetí.
"Šš, už je to pryč, už je dobře…"
Chansung cosi nesrozumitelně zakňoural, v pěstech zoufale drtil látku jeho pyžama. Rudovlásek trpělivě vyčkal, dokud se mladíkův těžký, přerývaný dech dostatečně nezklidní. Pak se nahnul dopředu, naklepal polštář a přeložil ho napůl, tak aby hlava i vleže zůstala výš, a opatrně Chansunga uložil.
Starší na něj s tichým "díky" a pokusem o úsměv upřel unavený pohled. Oči měl celé zarudlé, podlité krví.
"To… byla vize?" hlesl Aron přiškrceně.
Chansung přitakal. "Vyděsil jsem tě?"
"Trochu."
"Dneska to nic nebylo. Bývá mnohem hůř."
"Už se těším," odtušil mladší ironicky. Chansung se trochu skuhravě zasmál.
"Mohl bys sem teď, prosím, přivést Erika? A Min Ha?"
"Nechceš to nechat na ráno?" svraštil Aron čelo. "Potřebuješ si odpočinout -"
Tmavovlasý potřásl hlavou. "Je to čerstvé… lépe si… vybavím detaily, pokud budou třeba."
"No dobře…" Aron neochotně vstal. Zdálo se, že jen nerad tu Chansunga nechává bez dozoru. "Nebudeš zvracet?"
"Ne, žaludek to tentokrát snáší statečně."
Američan na moment zmizel v koupelně a vrátil se s vlhkým ručníkem, který staršímu položil přes podrážděné oči.
"Budu zpátky co nejdřív." Letmo pohladil Chansunga prsty po zápěstí a vzdálil se. Hwang tiše naslouchal jeho chvatně se vzdalujícím krokům, načež se s povzdychem a pokud možno nezaujatě ponořil do výjevu, který mu jeho (hnusná…) schopnost předložila. Nebylo na něm vlastně vůbec nic záhadného a o to hůř se s jeho významem Chansung smiřoval.
Zabralo slabých pět minut, než se Aron i s oběma zívajícími démony vrátil do pokoje.
"Doufám, že to stojí za to," zabručel Min Ho, odtáhl si od stolu Ronovu židli a kecl na ni. "Vstávání ve tři ráno neprospívá mým vlasům!"
"Tvé priority mě nepřestávají udivovat," žasl teatrálně Aron, zvedl ručník z Chasungova obličeje a zašel ho opětovně namočit.
"Ehm, omlouvám se, že vás sem tahám v takovou dobu," kousl se Chansung rozpačitě do rtu.
Eric mávl rukou. "To nic. Hraběcích vlasů si nevšímej, vstaly levou nohou."
Namísto dotčeného ohrazení Min Ho znovu široce zívl. "Tak mluv," vyzval daemona mrzutě. "Prý jsi měl novou vizi."
"Správě. Byla…" Chansung počkal, až mu Aron usadí mokrý ručník, a pokračoval: "Byla o Ryeowookovi."
"O Ryeowookovi?" podivil se nejmladší a vyměnil si krátký pohled s Erikem. "Hrozí mu nebezpečí…?"
"Kéž by," posteskl si Chansung. "Viděl jsem Ryeowooka - ležel na zemi a všude okolo byla krev. Strašná spousta krve."
"Byla jeho?" opáčil tázavě Min Ho.
"Neměl ani škrábnutí."
"Tak… čí krev to tedy byla?"
"No," Hwang zaváhal, "podle toho, kolik jí bylo… a jak nesnesitelně to bolelo… soudím, že to byla… krev nás všech."
Mezi přítomnými se na několik okamžiků rozhostilo hrobové ticho.
"Chceš říct," sykl Aron otřeseně, "že… nás Ryeowook všechny zabije?"
"Pravděpodobně."
"Fajn." Choi se zhoupl na patách a s překvapivou ladností - vzhledem k tomu, že i nadále mžoural jako ospalý krtek - vstal. "Ráno ho odkrouhnem."
"Min Ho!" okřikl ho Eric káravě.
"Co? O použití nutné sebeobrany snad demokraticky hlasovat nemusíme!"
"Vize jsou od toho, aby se díky nim tragickým událostem předcházelo. Nebo ne?"
"Jak kdy," povzdechl si Chansung. "Občas… je to prostě předzvěst toho, co musí přijít."
Vévoda se odmlčel, zamyslel se. "Viděls jeho oči?"
"Oči?" zopakovali Aron, Min Ho a Chansung nechápavě.
"Oči."
"Eriku," zavrčel popuzeně hrabě, "nám jde o krk a vy řešíte -!"
"Viděls Ryeowookovy oči, Chansungu?"
"Já - já nevím, nejsem si jistý," zakoktal daemon.
"Zkus si vzpomenout," vyzval ho Eric ostře.
Hwang soustředěně semkl rty, pokusil se vybavit si celou scénu co nejpodrobněji. Krev, všude samá krev… okolní půda jí nasáklá, zbarvená doruda… a vprostřed vší té zkázy Ryeowook… ležící bez hnutí jako pohozená panenka… panenka, ano, to je náležité přirovnání… v jeho tváři totiž není zhola nic, je naprosto bezduchá, zrovna jako odlitá z porcelánu… a jeho oči… oči, ty jsou…
Prázdné. Jakoby nevidomé. Ocelově se lesknoucí
"No samozřejmě!" vyhrkl. Ze srdce mu spadl takový kámen, až se divil, že neproboural podlahu. "Byl ovládnutý!"
Eric blýskl po Min Hovi triumfálním úsměvem. "Vidíš, drahý? V tom tkví jádro pudla!"
"Takže," zamračil se Aron, "stačí jenom…"
"…vysvobodit Ryeowooka z nepřátelského nátlaku," přisvědčil Mun.
"Ale jak to uděláme?"
"O tom až zítra," prohlásil Eric, evidentně nadmíru spokojený, že nalezl mírumilovné řešení v tak rekordně krátkém čase.
"Ale -!"
"Zítra. Teď mazejte spát." Nato sám chňapl za loket povážlivě zamlklého Min Ha, který se k pohybu neměl, a prakticky ho vytáhl ven z pokoje. "Dobrou noc!"
"To šlo… docela dobře," shledal Chansung.
"Ano, šlo," souhlasil Aron a sehnul se pro cosi do ledničky. Chansung měl stále na očích ručník, takže neviděl, co mladší provádí. Slyšel, že otevírá nějakou lahev - čehosi perlivého - a lije její obsah do skleničky.
"Na, napij se."
Tmavovlasý ukazovákem tázavě nadzvedl froté látku z jednoho oka.
"Cola," vysvětlil Aron. "Pomáhá na žaludek. Vím, žes říkal, že zvracet nebudeš, ale… "
"Děkuju," usmál se Chansung, stáhl si ručník z hlavy a chopil se skleničky. Zatímco po malých doušcích upíjel, namočil Aron v koupelně ručník potřetí.
"Takovou péči jsem neměl, ani nepamatuju," podotkl spokojeně, když odložil poloprázdnou sklenici coly na noční stolek, pohodlně se usídlil hlavou na polštáři a Ron mu naposledy přiložil vlhký ručník na víčka.
"Nežvaň a spi," doporučil mu chlapec suše, dvěma kroky byl u svojí postele a zhasnul lampičku. Místnost se ponořila do tmy.
"Lehneš si ke mně?"
Aronovo pravé obočí okázale vystřelilo vzhůru a s cynickým výrazem, který Chansung naštěstí nemohl vidět, se zamračil směrem, kterým tušil mladíkovu hlavu. "Vážně?"
"Bude se mi mnohem snáz usínat," zatrylkoval Chansung andělsky. Když se z druhé strany pokoje dlouho nic neozvalo, povzdechl si: "No tak! Jsem snad ve stavu, kdy bych byl schopný… čehokoli fyzicky náročnějšího?!"
"To asi ne," uznal Aron. "Vypadáš dost žalostně."
"Vidíš!"
Mladší vteřinu dvě vážně uvažoval, jestli by nebylo pro všechny (a obzvlášť pro něj) komfortnější, kdyby toho třísetletého vola úplnou náhodou udusil polštář, pak ale naznal, že i když je to vůl, má ho svým způsobem vlastně rád, a tak jen zabručel: "Šoupni se."
Chansung se velice překotně a převelice nadšeně posunul ke zdi a Aron vklouzl za ním pod peřinu. Pár minut leželi v absolutní tichosti.
Najednou se tmavovlasý nadechl, jako by chtěl něco říct, na poslední chvíli si to ale rozmyslel. Ron tázavě zvedl hlavu.
"Copak?"
"Ale nic… A vůbec, nemáme spát?"
"To máme. Za doprovodu tvého dramatického vzdychání nám to však zabere podstatně delší dobu…"
Hwang se zachechtal. "Jo, to asi jo… Ale fakt o nic nejde, jenom… Ulevilo se mi, víš? Bál jsem se… myslel jsem, že to jediné, co půjde udělat, je to, co navrhoval Min Ho… a já nechtěl - teda věděl jsem, že vám o té vizi musím říct, ale hrozně se mi do toho nechtělo, protože…"
"Ryeowook je kamarád," doplnil za něj Aron měkce.
"Přesně tak."
"Bude to v pohodě. Když Eric říká, že se to dá vyřešit jinak, piš si, že to tak je."
"Věříš mu?"
"Samozřejmě, že mu věřím," zasmál se rudovlásek. "A už se tím netrap a spi. Dobrou noc."
 


Komentáře

1 Meshiki Meshiki | 9. srpna 2018 v 16:41 | Reagovat

To byl jako vždy parádní díl. Vážně nezávidím Chansungovi tu jeho schopnost chudák. Moc se těším na pokračování.

2 Nissa Nissa | 1. září 2018 v 10:39 | Reagovat

Po tom, co jsem se pevně rozhodla, že Školu číst určitě nebudu, protože je to strašně dlouhý, jsem ji přečetla za čtyři dny. A je boží. Od začátku až sem. Jsem úplně v piči z Minha (a z Min Ha vlastně taky ). A z Arona. A směju se Siwonovi. Občas se tam sice chovají jako kokoti, že mám skoro chuť tam naběhnout a přetáhnout je pánví, ale dá se to.

3 Nagasaki Nicolca Nagasaki Nicolca | Web | 1. září 2018 v 11:54 | Reagovat

[2]: Tam je to kokot vedle kokota (a MinHové jsou epochální kokoti... ten mladší obzvlášť) a pánev je málo a lepší to rozhodně nebude. :D A já si o to víc cením toho, že jsi to - doufám, že ve zdraví - zvládla přelouskat až sem. Děkuju!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
https://66.media.tumblr.com/18208d4cca68d18d735b395a1a7f90cb/046414a4c585ed31-cf/s500x750/102276c4849f89abef386357338535ea2f15f5cf.gifv

Obsah tohoto blogu je veskrze autorský.

Kdo chce kopírovat, nechť bezpodmínečně uvede zdroj!

아론곽

Animace a obrázky, jež nepatří k výtvorům mé maličkosti, pocházejí ze serverů DeviantART
a tumblr.