close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Škola prokletých - 54. díl a.

17. července 2018 v 14:14 | Nagasaki Nicolca |  Škola prokletých
Křeček - teda Aron, lidi. Všude Aron. Feat. MinSung tady ve třetí pasáži, jo, ale jinak se celá čtyřiapadesátá kapitola ponese v Aronově duchu. Jen abyste byli předem (a do budoucna) varováni... Užijte si první část. :)•



Arona probudil palčivý chlad.
Být jen jeho, neobtěžoval by se otevírat oči, ne, vždyť zima ho v posledních týdnech pronásledovala takřka na každém kroku. Zato odkrvená, ztěžklá paže, ta byla přinejmenším nepřirozená.
Pokusil se jí pohnout, ale marně. Skoro jako kdyby…
…na ní spočívala čísi hlava.
Zamžoural před sebe; dech se mu hrůzou zadřel v plicích.
Byl tam, ležel vedle něj. Trpělivě vyčkával. Potměšilý úsměv, který vzápětí triumfálně zkřivil démonovy panenkovské rtíky, zapůsobil jako ledová sprcha.
Kompletně Arona paralyzoval.
"Ahoj, lásko," zapředl Min Ki sametově.
Nebyl vzhůru, rozhodně ne. Stále spal, stále snil. Jen se z neškodného, banálního a nevinného snu propadl do obvyklé noční můry.
"Tak jsem zase tu. Trvalo to, já vím," posteskl si vikomt teatrálně, jako by se Aronovi za svou nepřítomnost hluboce omlouval. Ironické, vskutku. "Nikdy by mě nenapadlo, že tvé noční odloučení od toho idiota, co si říká moje lidskost, zabrání v komunikaci nám dvěma… Zajímavé…" Usmál se, pohladil daemona po tváři. "Ale to už se nestane. Už nikdy nikomu nedovolím, aby nás rozdělil. Rozumíme si?"
Aron semkl víčka, vydal ze sebe neartikulované bojácné zakňučení. Musí pryč…! Bezhlese, na pokraji hysterie ječel na sebe samého, nutil svoji spící mysl ke spásnému procitnutí. Byla to marná snaha, moc dobře to věděl. Ve snovém světě byla Min Kiho moc absolutní, a ani to sebevětší vypětí živé lidské vůle ji nemohlo porazit.
Neuteče, dokud ho Min Ki nepropustí.
"Podívej se na mě, Aronnie."
Ač nechtěl, poslechl. Čistě z pudu sebezáchovy.
Záchvěv nevraživosti z démonova výrazu ustoupil, nahradilo ji nezvyklé, skoro dětské nadšení. Aron si bezděčně vzpomněl na svou nejmladší sestru, na den, kdy si ve zverimexu vybírala svého prvního křečka. Tvářila se tehdy úplně stejně.
"Měl bys víc odpočívat," poznamenal Min Ki docela mimo kontext. " A jíst. Propadlé tváře ti nesluší."
Inu, že momentálně není úplně fit, to musel uznat i sám Aron. Do propadlých tváří měl sice pořád daleko, Min Ki však evidentně narážel na jedno z jeho nejhorších hladovějících období. I tehdy to šlo ráz naráz. K normálu ho Eric vracel tři čtvrtě roku.
"Bylo - bylo toho teď moc," hlesl přiškrceně. Jako vždy při interakci s Min Kim mu vlastní hlas zněl absolutně cize. Docela by ho zajímalo, jestli si toho démon všiml taky nebo prostě tohle chraplavé pípání (hrozná kombinace…) pokládá za běžnou polohu jeho mluvy.
Ano, byla to epochální konina, ale on pro dobro svojí pověsti přeci jen tak trochu doufal v tu první variantu.
Starší si ho pár vteřin zamyšleně prohlížel. "Ta věc s Junsuem, jistě," opáčil pak. "Chápu, bylo to náročné, ale nesmíš zapomínat na sebe. Nikdy. Ať se stane cokoliv. Slib mi to."
"Jsem daemon. Nepřísluší mi upřednostňovat sebe před ostatními."
"Potřebuješ přeprogramovat?"
"To spíš všichni okolo mě," zašklebil se Aron uštěpačně. "Kdybys jim ale dokázal vyvrátit tu pitomou odrhovačku "život-je-krásný-lomeno-máš-tu-povinnosti-takže-o-sebevraždě-nemáš-ani-to-nejmenší-právo-uvažovat!", byl bych ti neskonale vděčný."
K jeho údivu se Min Ki zatvářil, jako by právě spolkl obzvlášť tučného švába, načež zuřivě potřásl hlavou: "Ty nemůžeš umřít!"
"To jsem opravdu jediná bytost ve vesmíru, která si myslí, že bych o tomhle měl v prvé řadě rozhodovat ?" Zvláštní, že nad tabuizovaným tématem dobrovolného konce se dokázal vášnivě dohádat třeba i se svojí blonďatou noční můrou.
"Nedovolím ti to," sykl démon. "Když umřeš, nadobro tě ztratím."
"Ale?" Ron povytáhl obočí. "Vážně? Tak to je rovnou dvojitý jackpot." Jedovatost z toho prohlášení doslova kapala.
Min Ki rozhořčeně semkl rty. Nelíbilo se mu to, takového Arona neznal. Nechtěl, aby se ho bál, to ne, jenže… vyděšený Aron byl… od vyděšeného Arona aspoň do jisté míry věděl, co očekávat. Což o tomhle rýpavém, cynickém protipólu říci rozhodně nemohl.
"Neublížím ti a ty to moc dobře víš," zamumlal dotčeně. "S tím to přece souvisí nebo ne? Tvoje záchvaty nutkání prohnat si kulku lebkou. Se strachem ze mě."
"Primárně," kývl Aron, v obličeji docela prázdný výraz.
"Ale to už je pryč. Už se mě bát nemusíš."
"To se snáz řekne, než udělá. A popravdě," mladší krátce zaváhal, "nejsem si jistý, jestli to udělat vůbec chci."
Démon na něj několik vteřin, neschopen slova, zíral, obraceje a převraceje právě vyslechnuté prohlášení, načež zrudl vzteky. Rána do žaludku by bolela míň. "Nezbavíš se mě!" zavrčel a surově popadl daemona za rameno. "A nikdo - nikdo, milý zlatý! - ti nepomůže."
Aron vykvikl bolestí, bezúspěšně se z jeho sevření pokoušel vykroutit. Min Ki s pocitem rozporuplného zadostiučinění přihlížel, jak se v chlapcových vytřeštěných očích probouzí stará známá panická hrůza.
"A kdyby byl přece jenom někdo, kupříkladu tvůj chrabrý dvoumetrový ochránce, tak hloupý, aby se mě pokoušel vyhnat," vikomtova ústa zkřivil posměšný škleb, "zničím ho. Tak, jak to umím nejlíp.
Je to jenom na tobě, Aronnie. Promysli si to. Chceš, aby Chansung skončil stejně uboze jako ty? Jako nepříčetná troska…?"
V tom okamžení se Aron probudil. Několik vteřin strnule zíral do šera vládnoucího v pokoji, než si uvědomil, že leží na pravém boku, pravou paži nataženou přes polštář, úplně stejně jako…
Vymrštil se do sedu, ruku si zběsile přitiskl k hrudi. Byla zkřehlá chladem.
Chansung, nerušeně pochrupuje na protější posteli, se s nesrozumitelným zabručením obrátil na břicho.
Rudovlásek si přestal bezmyšlenkovitě mnout bolavé levé rameno a zadíval se na svého spícího spolubydlícího. Zcela pokojně, zcela obyčejně, bez jediného náznaku nočních děsů.
Potřásl hlavou. Jako myška vyklouzl zpod přikrývky, chopil se uniformy přehozené přes opěradlo židle a po špičkách přicupital ke dveřím koupelny.
Ručičky budíku ukazovaly šest minut po půl páté.

•••

Když se Chansung probudil, byl Aron pryč. Udivilo ho to, ale neznepokojilo. Předpokládal, že ho potká v jídelně na snídani, u královského stolu však nebylo po nejmladším daemonovi ani památky. Nakonec se dozvěděl od Kyuhyuna, který z odbojové bandy dorazil do jídelny první - vlastně druhý, že se s Aronem minul ve dveřích, když zrovna odcházel, a to bylo něco před sedmou. Načež dodal, "že ho ta americká nádhera sice sotva pozdravila, ale vypadala docela normálně".
Nu, když nic jiného, aspoň věděl, že tu Aron někde je, něco snědl a není na tom tak špatně, aby skákal z okna… či osnoval podobný humor.
Tao mu doporučil příliš se celou situací nestresovat, dokud si nepromluví přímo s Aronem. Ryeowook neříkal nic, ale tvářil tak temně, že by vyděsil i profesionální strašidlo. Což Chansungovi na náladě nepřidalo. Věděl, že Wookova volnočasová činnost (s vědeckým zápalem hodným Yesunga) momentálně z kdovíjakého bizarního důvodu zahrnuje studium osoby vikomta Choie, a nebylo proto těžké uhodnout, nad jakými scénáři v souvislosti s trochu podezřele se chovajícím Aronem asi přemýšlí.
Ve vyučování byl takřka nepoužitelný, což se mezi učitelským sborem za dopoledne rozkřiklo, protože čtvrtou a pátou hodinu ho už profesoři prozřetelně ignorovali. Proti tomu se sice o přestávce velmi hlasitě ohradil Siwon, ale zrovna jeho přenaně afektované protesty Chansunga trápily ze všeho nejmíň.
Podle hesla "neexistuje důležitější předmět než biologie!" naneštěstí profesor Kangin přetáhl předposlední vyučovací hodinu o pět minut, a tak Hwang a Huang (pozn. autorky: dokonalý název pro umělecké duo!) - s jazyky na vestách - vpadli do taneční zrcadlové místnosti přesně se zvoněním.
Než se Chansung stačil vydýchat a najít mezi vytáhlými spolužáky drobného Arona, vešel profesor Shindong a zahájil rozcvičku. A protože bylo obecně známo, že profesor Shindong nesnáší, když se studenti courají po tělocvičně a vyrušují, neochotně zůstal spolu s Taem vzadu u dveří, blokovaný zády dalších dvanácti kluků.
Po skončení hodiny poslal hladového Taa napřed a sám na lavičce v šatně rozpačitě čekal, až se Aron vrátí ze sprchy. Netrvalo to nijak dlouho.
Když chlapec viděl, že v šatně kromě Chansunga už nikdo jiný není, skoro vyděšeně se zarazil na prahu. Pak ale nasadil snažně nevšímavý výraz a bez jediného slova kolem něj přerázoval ke svojí skříňce; v jeho pohybech bylo cosi nepřirozeně agresivního.
Starší se zamračeně zadíval na dvě ošklivé, temné podlitiny na Aronově rameni. "Ty modřiny…"
"Praštil jsem se," zabručel rudovlásek a chvatně si oblékl košili.
"Tak to ale nevypadá."
"Díky za tvou analýzu."
Chansung si povzdechl. "Co se děje, Arone?"
"Co by se mělo dít?"
"No to nevím, ale chováš se divně."
Mladší pokrčil rameny.
"Můžu ti pomoct?"
"Ne, nemůžeš," zavrčel Aron a vztekle si stáhl z krku červenou kravatu, kterou se neúspěšně snažil uvázat.
"Jde o Min Kiho, že jo?" otázal se Chansung bezbarvě.
Ron prudce přibouchl dvířka skříňky. "Nestarej se," odsekl a přehodil si tašku přes rameno. Chtěl odejít, ale Chansung vystartoval rychleji. Popadl zaskočeného Arona za paže, přirazil ho zády ke skříňkám.
Jak špatný je to nápad, mu došlo o vteřinu později.
Chlapec hystericky vykřikl a přikrčil se, jako by očekával facku.
Chansung ho okamžitě pustil a spěšně ucouvl, ruce chlácholivě pozdvižené v gestu kapitulace. "Omlouvám se!" zadrmolil. "To - to jsem neměl…"
"Ne." Aron zavrtěl hlavou. "Já se omlouvám," hlesl, pohled zatvrzele upřený na podlahu. "Byla to… hloupá reakce."
"Nebyla hloupá. Byla instinktivní."
"Vím, že bys mi neublížil."
Ač se to vzhledem k situaci jevilo takřka nevhodně, musel se Chansung usmát. Aronova slova ho zahřála u srdce. "Nikdy," přisvědčil a ukazovákem mladšímu jemně nadzvedl bradu. Hochovy unavené tmavé oči váhavě pohlédly do těch jeho. "Tohle ale sám nezvládneš. Chci ti pomoct, Arone, nebo se o tom aspoň pokusit, tak přede mnou, prosím, neutíkej."
"Nemůžeš -"
"Jak víš, že ne? Ještě jsme to nezkusili."
Aron potřásl hlavou. "Prostě mě nech být."
"Proč? Protože tak to chce Min Ki?" Chansung zaskřípal zuby. "Nebudeš přece skákat, jak on píská -!"
"Ublíží ti."
Tmavovlasý se zarazil. "Takže takhle to je? Vydírá tě? Mnou?" Suše se zasmál. "To tedy velectěný vikomt klesl pořádně hluboko."
"Neprovokuj ho."
"Já se Min Kiho nebojím."
"Ale to bys měl," opáčil Aron bez výrazu.

•••

"Musíme si promluvit."
Min Ho, udivený vážností Yesungova tónu, nejistě vzhlédl od laptopu. "Nejsi těhotný, že ne?"
"Vypadám snad těhotně?!"
"Vůbec ne!" Hrabě spěšně odložil notebook stranou a natáhl ke svému navýsost dotčenému příteli ruce. "Jsi nádherný a dokonalý. Jako vždy."
"Kdybys tolik nekecal," zabručel Yesung a s trucovitým povzdechem - čistě pro efekt - se Min Hovi posadil na klín. Mladší si ho spokojeně přivinul k hrudi.
"Ale měli bychom krásné děti, nemyslíš?"
Striktně pragmatický realista Yesung svraštil obočí. "O tom jsem nikdy neuvažoval."
"Ovšemže ne," zasmál se Min Ho. "Tak o čem spolu musíme mluvit?"
Černovlasý se od něj lehce odtáhl, tak, aby si viděli do očí. V jeho tváři se usídlil nesmlouvavý výraz. "O Erikovi. A Kangtovi. V přímé souvislosti."
Min Ho se zamračil. "Už jsem ti říkal -"
"Už jsi mi lhal, ano," přerušil ho Yesung suše "Tvrdil jsi, že Eric Kangtu nezná."
"Taky že ne."
"Zvláštní. Když jsem se včera Erika ptal, koho se tolik bojí, odpověděl, že Kangty. Náhoda?"
Démon si rozpačitě skousl spodní ret. Mlčel.
"O co tu ksakru jde, Min Ho?" Yesung vzal jeho hlavu do dlaní, přinutil ho se na něj podívat. "Ten chlap vás drží v šachu a přitom je už skoro šedesát let mrtvý! Proč?"
"V prvé řadě," tmavovlasý si odkašlal, "věz, že se mnou to nemá co dělat. Není to moje tajemství, nehraju v něm žádnou roli."
"To mě uklidnilo, děkuju."
"Kangtu jsem v životě nepotkal, neznám ho. To… to málo, co o něm vím, jsem vyzvěděl…" Mladší zaváhal. Bylo zjevné, že celá tahle situace je mu krajně nepříjemná.
"Od Erika a Andyho," napověděl mu Yesung jemně.
"Ano." Min Ho si povzdychl.
"Ty nechceš mluvit o tom tajemství, viď?"
"Nemám právo o něm mluvit."
"A nemůžeš ho… nějak obejít?"
"Obejít?" Hrabě se zamyslel. "To by snad šlo… Zkusíme to."
"Pokud ne, nevadí. Nebudu tě trápit." Sung ho s pousmáním pohladil po vlasech. "Začněme… ah, ano, třeba tímhle - Eric i Andy se bojí Kangty. Ale jen Erika Kangta děsí ve snech. Čím to?"
"Prosté. Erika zrazuje vlastní síla."
Yesung tázavě povytáhl obočí.
"Démon strachu je proti vlastnímu strachu naprosto bezmocný," vysvětlil Min Ho. "Nemůže se mu bránit a trvá-li příliš dlouho, připraví ho o rozum. Všechno je to v jeho hlavě, a proto s tím není možné zvenku nic dělat, protože… jak bojovat s něčím ryze abstraktním?"
"To znamená, že… to, co Eric vídá, není Kangta? Myslím jeho duch?"
Min Ho zavrtěl hlavou. "Navzdory tisícům duchařských historek jsou strašící duchové zcela unikátní jev."
"Vážně?" udivilo Yesunga.
"To jsi nevěděl? Drtivá většina duší odchází po smrti takzvaně na druhou stranu. Jakmile mrtvý ten symbolický práh překročí, na svůj pozemský život kompletně zapomene."
"Čímž ztrácí jakýkoli důvod vyřizovat si s živými účty."
"Přesně."
"A Kangta ten práh překročil?"
"S největší pravděpodobností. Rozhodně můžu potvrdit, že žádný vražedně smýšlející duch se v Erikově blízkosti nevyskytuje. To, co Erika straší, je… vina a hrůza z ní, kterým jeho podvědomí dalo Kangtovu podobu."
"Eric se vůči Kangtovi cítí provinile?"
Min Ho se zarazil; pár chvil vážil slova. "Eric Kangtovi ublížil," nakousl pozvolna. "Ne bezdůvodně, ale… ublížil mu nejhůř, jak mohl."
"A jak s tím souvisí Andy?"
"Eric ublížil Kangtovi, protože Kangta ublížil Andymu."
"Proč?"
"Chtěl informace. Jenže Sun Ho se rozhodl hrát si na partyzána, a tak," Min Ho se při vzpomínce na Andyho zjev otřásl, "je z něj Kangta hodiny páčil dost nevybíravým způsobem."
"Mučil ho," shledal Yesung bezbarvě.
Démon mechanicky přikývl.
"Co chtěl Kangta od Andyho vědět?"
"Na to nebudu odpovídat, promiň."
"V pořádku… To, co Eric Kangtovi provedl… souvisí s tím, proč skončil na psychiatrii?"
"Ano. A upřímně, je skoro zázrak, že přežil tak dlouho."
"Min Ho?"
"Hm?"
"Byl… Kangta daemon?"
Hrabě na něj vykulil oči. "Jak jsi k tomu kruci došel?"
"Oprášil jsem zažité stereotypy," pokrčil černovlasý rameny. "Ohňovládce, co má problém s démonem až dvěma? No tak, to je přece daemon jak vystřižený z učebnice."
"Občas si říkám," zabrblal mladší mrzutě, "jestli by pro dobro celého světa nebylo lepší, kdyby ses tenkrát před sto lety rozhodl vystudovat… cokoli, co nesouvisí s magií."
"Zaprvé, tak starý ještě nejsem. Zadruhé, kdybych nešel studovat magii, nešel bych studovat vůbec a otevřel si kavárnu."
"Kavárnu?"
"Jo. A ty už bys mě nikdy nenašel."
"Tím si nebuď jistý. Mám dlouhé prsty."
"A prodával bys se mnou kafe?"
"Jistě! Byl bych první hrabě-barista!"
Rozesmáli se.
"Ale teď," stejně tak záhy, jako začal vtipkovat, Min Ho opět zvážněl, "můžeme předstírat, že dotaz ohledně Kangtova daemonství nikdy nepadl?"
"Samozřejmě," přisvědčil Yesung.
Odpověď na tu otázku byla beztak zcela zřejmá.
"Děkuji za tvou spolupráci." Lípl Min Hovi pusu na tvář a vstal. "Základní obrázek už mám, takže… dál budu pátrat sám."
"Musíš?"
Yesung nakrčil čelo.
"Eric si nesmírně cení tvojí náklonnosti. Když o ni přijde… raní ho to."
"Proč - proč by o ni měl přicházet?" zakoktal černovlasý zmateně. To je přece k smíchu, zbožňuje vévodu Muna od svých dvanácti let, proč by najednou…?
"Můžeš slíbit," kontroval Min Ho chladně, "že se k němu neotočíš zády, ať už zjistíš cokoli?"
Yesung zamyšleně semkl rty. Cokoli…?
"Ne," uznal popravdě. "To nemůžu."
 


Komentáře

1 eriana eriana | 17. července 2018 v 19:55 | Reagovat

Tak jsem tak nějak hoodně dlouho na tenhle blog nepáchla a poté, co jsem se dnes přihlásila, jsem zjistila, že Vánoce přišly dřív! Dočetla jsem všechna chybějící pokračování a můžu říci, že je tahle věc pořád stejně uááá, jako v době, kdy jsem ji začala číst. Díky, díky, díky!

2 Meshiki Meshiki | 17. července 2018 v 20:03 | Reagovat

To byl parádní díl, začíná to být docela zamotané, ale moc se těším na pokráčko :)

3 Nagasaki Nicolca Nagasaki Nicolca | Web | 17. července 2018 v 21:24 | Reagovat

[1]: Hysterické, pošahané, vlasy si rvoucí "uááá"? :D Děkuju.

[2]: Ono se tam pořád něco motá... už tak nějak samo...

4 Karin Karin | 20. července 2018 v 20:32 | Reagovat

Začínám se v tom malinko stracet.

5 Nagasaki Nicolca Nagasaki Nicolca | Web | 20. července 2018 v 20:56 | Reagovat

[4]: V čem přesně? Prakticky o všem, co se tu zmiňuje, už se mluvilo dřív. Co můžu ozřejmit?

6 Karin Karin | 21. července 2018 v 20:55 | Reagovat

Já si to jen musela přečíst dva krát už jsem v obraze dík.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
https://66.media.tumblr.com/18208d4cca68d18d735b395a1a7f90cb/046414a4c585ed31-cf/s500x750/102276c4849f89abef386357338535ea2f15f5cf.gifv

Obsah tohoto blogu je veskrze autorský.

Kdo chce kopírovat, nechť bezpodmínečně uvede zdroj!

아론곽

Animace a obrázky, jež nepatří k výtvorům mé maličkosti, pocházejí ze serverů DeviantART
a tumblr.