Něco jako profil á la pár nepodstatných informací o autorce

23. června 2018 v 19:10 | Nagasaki Nicolca
Něco jako profil na nickyalayle už zatraceně dlouho chyběl, a aby byla sekce "autorka" konečně kompletní, stvořila jsem seznam nezajímavých zajímavostí o svojí maličkosti. S nezištnou snahou přiblížit Vám toho divného patrona, co tenhle blog vede, snad ještě o trochu víc.

  • Ne, má internetová přezdívka není nic epického a hluboce promyšleného. "Nicolca" je zdrobnělina mého jména a na "Nagasaki" jsem byla překřtěna kamarádkou asi... v prváku? Takže ne, s atomovou bombou to nemá co dělat. Ani s mojí dávnou platonickou láskou Nagasaki Shunsukem (ačkoli...).
  • Název blogu tvoří jména dvou ženských postav mého úplně prvního originálního příběhu. Takže Nicky a Layla.
  • Jsem ale opravdu stará. A ten pocit mám od svých šestnácti. Což už je nějaký ten pátek zpátky...
  • Mám tři mladší bratry. Z toho dva nevlastní.
  • Jsem diabetik - veterán. Člověk by řekl, že po těch víc než deseti letech vás na vaší nemoci nemůže už vůbec nic překvapit... no, omyl, děti. Sem tam je to stále humor. A to dosti černý.
  • Mluvím nepříjemně rychle. Obzvlášť když jsem nervózní.
  • Ač jsem oficiálně pravák, ve skutečnosti jsem kouuuuzelně oboulevoruká.
  • Jsem totální sportovní antitalent. To jediné, co mi kdy jakž takž šlo, byla gymnastika. Tu mám ráda. A ještě radši se na ni dívám v televizi. Takže jakmile začne letní olympiáda, Nagasaki honem zjišťuje, kdy bude gymnastika (mužů, podotýkám) na programu.
  • Jsem těžký introvert. A ještě horší trémista. A jakmile jsem pod tlakem, brečím. A nesnáším to.
  • Nechci děti. Čistě pro jejich vlastni dobro.
  • Nechci chlapa. Nechci ženskou. Nechci nikoho. Ano, pro některé jedince je to úkaz málem jako UFO, ale tak to prostě je.
  • Směju se jako v křeči zmírající hyena. A má rodina si na to doteď nezvykla.
  • Všude chodím brzo.
  • Mé nejoblíbenější roční období je podzim.
  • Mám kozí žaludek a jsem schopná sežrat prakticky cokoli. Největší radost mi udělá zeleninový salát a maminčin bramborový guláš.
  • Zásadně se neopaluju. Zaprvé mi to nejde - nezhnědnu, pouze zrudnu - zadruhé ani nechci. Takže jsem celoročně bílá jako (blonďatá) Sněhurka.
  • Mým velkým dětským snem bylo mít dlouhé vlasy. Jakože fakt dlouhé. Nejmíň po zadek. (Haha!) Realita se sice pokaždé sekla u ramen, ale... co už.
  • Mám panickou hrůzu z hmyzu a pavouků. A to, že jsem vesnický buran, se s tím opravdu nijak nevylučuje.
  • Nesnáším davy. A občas i lidi obecně, ehm. Z čehož tak jaksi vyplývá, že jsem extrémně nespolečenský tvor.
  • Jestli chcete, abych něco udělala, abych si něco oblíbila a tak podobně - NEVNUCUJTE MI TO. Můžete to myslet sebelíp, ale zákonitě tím dosáhnete přesného opaku.
  • Zbožňuju kočky. A s oblibou s nimi mluvím. Prostě nejsem schopná kolem miciny projít, aniž bych na ni nezačala "číčovat". V horším případě s ní začnu konverzovat po lidsku. Jistě nemusím podotýkat, že milé kočky mé pokusy o debatu většinou okázale ignorují.
  • Mám velmi specifický vztah s kafem. Miluju ho. Ale z toho ho nemůžu třeba půl roku vystát.
  • Můj nejoblíbenější filmový žánr je horor. Což je trochu humorné, protože na horory obecně pohlížím dost skepticky. Naopak, co doopravdy ráda nemám, jsou romantické komedie. A vlastně romantika obecně.
  • Co se četby týče, jsem ochotna přelouskat cokoli (vyjma Povídek malostranských, ty mě děsí dodneška), co není vyloženě stupidní a co už na kilometr daleko nepáchne jako typická červená knihovna. Pokud bych měla ještě víc konkretizovat, preferuju zahraniční autory. A vůbec nejraději mám detektivní a kriminální žánr. A ano, opakuju to pořád dokola - uctívám Sherlocka Holmese. Neexistuje pro mě geniálnější literární postava.
  • Nejsem seriálový fanda. Fakt ne. Tím nechci říct, že seriály vůbec nesleduju, ale když vidím, jaké kulty se kolem některých tvoří, radši dělám, že je ani neznám.
  • Trvalo devět let, než jsem dokoukala anime Inuyasha. Neptejte se proč. Sama nevím.
  • Jak je z nynějšího zaměření blogu patrné, miluju k-pop - tedy jeho mrňavou část → s čímž úzce souvisí můj bias a music list
  • Ač jsem obecně fanynkou spíše chlapeckých skupin, mnohem častěji poslouchám písničky od děvčat.
  • Mám fakt blbý zvyk hrát kpop kvízy... Po pár měsících jsem zjistila, že si pamatuju jména a ksichty Korejců, které vůbec znát nepotřebuju. Ach jo. (Aneb jak se Nagasaki nečekaně naučila rozeznat a správně pojmenovat všechny členy EXO.)
  • Ne, nechci navštívit Jižní Koreu, ne, nechci se učit korejsky, ne, korejská kuchyně je mi úplně ukradená, a ne, nestojím o to zúčastnit se koncertu svých nejoblíbenějších kapel (ale nebudu lhát, u Shinhwy bych o tom možná uvažovala). Viz bod výše, nesnáším davy. A davy uječených kpopových fanynek, ty nesnáším ještě víc.
 


Komentáře

1 beepinka beepinka | Web | 16. července 2018 v 22:23 | Reagovat

Taky si připadám staře :D a též jsem introvert ..a hroznej nervák :D! Heh lidi  mi říkaj, že se směju jako hyena :D....Taky jsem vždycky chtěla mít co nejdelší vlasy nejlíp až po zadek, ale zjišťuju, že tenhle extrém mi nesluší :D.  
V čem jsme jiné jsou ty horory. Já na horory nekoukám vůbec, protože to absolutně nedávám. :D Na druhou stranu romantické komedie..to je moje ♥___♥ :D!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
https://pa1.narvii.com/6799/31af36ad2124fd3650a5e46e6e8f86fd2580e7d5_hq.gif

Obsah tohoto blogu je veskrze autorský.

Kdo chce kopírovat, nechť bezpodmínečně uvede zdroj!

周觅

Animace a obrázky, jež nepatří k výtvorům mé maličkosti, pocházejí ze serverů DeviantART a tumblr.