Něco jako profil á la pár nepodstatných informací o autorce

23. června 2018 v 19:10 | Nagasaki Nicolca
Něco jako profil na nickyalayle už zatraceně dlouho chyběl, a aby byla sekce "autorka" konečně kompletní, stvořila jsem seznam nezajímavých zajímavostí o svojí maličkosti. S nezištnou snahou přiblížit Vám toho divného patrona, co tenhle blog vede, snad ještě o trochu víc.

  • Ne, má internetová přezdívka není nic epického a hluboce promyšleného. "Nicolca" je zdrobnělina mého jména a na "Nagasaki" jsem byla překřtěna kamarádkou asi... v prváku? Takže ne, s atomovou bombou to nemá co dělat. Ani s mojí dávnou platonickou láskou Nagasaki Shunsukem (ačkoli...).
  • Název blogu tvoří jména dvou ženských postav mého úplně prvního originálního příběhu. Takže Nicky a Layla.
  • Jsem ale opravdu stará. A ten pocit mám od svých šestnácti. Což už je nějaký ten pátek zpátky...
  • Mám tři mladší bratry. Z toho dva nevlastní.
  • Jsem diabetik - veterán. Člověk by řekl, že po těch víc než deseti letech vás na vaší nemoci nemůže už vůbec nic překvapit... no, omyl, děti. Sem tam je to stále humor. A to dosti černý.
  • Mluvím nepříjemně rychle. Obzvlášť když jsem nervózní.
  • Ač jsem oficiálně pravák, ve skutečnosti jsem kouuuuzelně oboulevoruká.
  • Jsem totální sportovní antitalent. To jediné, co mi kdy jakž takž šlo, byla gymnastika. Tu mám ráda. A ještě radši se na ni dívám v televizi. Takže jakmile začne letní olympiáda, Nagasaki honem zjišťuje, kdy bude gymnastika (mužů, podotýkám) na programu.
  • Jsem těžký introvert. A ještě horší trémista. A jakmile jsem pod tlakem, brečím. A nesnáším to.
  • Nechci děti. Čistě pro jejich vlastni dobro.
  • Nechci chlapa. Nechci ženskou. Nechci nikoho. Ano, pro některé jedince je to úkaz málem jako UFO, ale tak to prostě je.
  • Směju se jako v křeči zmírající hyena. A má rodina si na to doteď nezvykla.
  • Všude chodím brzo.
  • Mé nejoblíbenější roční období je podzim.
  • Mám kozí žaludek a jsem schopná sežrat prakticky cokoli. Největší radost mi udělá zeleninový salát a maminčin bramborový guláš.
  • Zásadně se neopaluju. Zaprvé mi to nejde - nezhnědnu, pouze zrudnu - zadruhé ani nechci. Takže jsem celoročně bílá jako (blonďatá) Sněhurka.
  • Mým velkým dětským snem bylo mít dlouhé vlasy. Jakože fakt dlouhé. Nejmíň po zadek. (Haha!) Realita se sice pokaždé sekla u ramen, ale... co už.
  • Mám panickou hrůzu z hmyzu a pavouků. A to, že jsem vesnický buran, se s tím opravdu nijak nevylučuje.
  • Nesnáším davy. A občas i lidi obecně, ehm. Z čehož tak jaksi vyplývá, že jsem extrémně nespolečenský tvor.
  • Jestli chcete, abych něco udělala, abych si něco oblíbila a tak podobně - NEVNUCUJTE MI TO. Můžete to myslet sebelíp, ale zákonitě tím dosáhnete přesného opaku.
  • Zbožňuju kočky. A s oblibou s nimi mluvím. Prostě nejsem schopná kolem miciny projít, aniž bych na ni nezačala "číčovat". V horším případě s ní začnu konverzovat po lidsku. Jistě nemusím podotýkat, že milé kočky mé pokusy o debatu většinou okázale ignorují.
  • Mám velmi specifický vztah s kafem. Miluju ho. Ale z toho ho nemůžu třeba půl roku vystát.
  • Můj nejoblíbenější filmový žánr je horor. Což je trochu humorné, protože na horory obecně pohlížím dost skepticky. Naopak, co doopravdy ráda nemám, jsou romantické komedie. A vlastně romantika obecně.
  • Co se četby týče, jsem ochotna přelouskat cokoli (vyjma Povídek malostranských, ty mě děsí dodneška), co není vyloženě stupidní a co už na kilometr daleko nepáchne jako typická červená knihovna. Pokud bych měla ještě víc konkretizovat, preferuju zahraniční autory. A vůbec nejraději mám detektivní a kriminální žánr. A ano, opakuju to pořád dokola - uctívám Sherlocka Holmese. Neexistuje pro mě geniálnější literární postava.
  • Nejsem seriálový fanda. Fakt ne. Tím nechci říct, že seriály vůbec nesleduju, ale když vidím, jaké kulty se kolem některých tvoří, radši dělám, že je ani neznám.
  • Trvalo devět let, než jsem dokoukala anime Inuyasha. Neptejte se proč. Sama nevím.
  • Jak je z nynějšího zaměření blogu patrné, miluju k-pop - tedy jeho mrňavou část → s čímž úzce souvisí můj bias a music list
  • Ač jsem obecně fanynkou spíše chlapeckých skupin, mnohem častěji poslouchám písničky od děvčat.
  • Mám fakt blbý zvyk hrát kpop kvízy... Po pár měsících jsem zjistila, že si pamatuju jména a ksichty Korejců, které vůbec znát nepotřebuju. Ach jo. (Aneb jak se Nagasaki nečekaně naučila rozeznat a správně pojmenovat všechny členy EXO.)
  • Ne, nechci navštívit Jižní Koreu, ne, nechci se učit korejsky, ne, korejská kuchyně je mi úplně ukradená, a ne, nestojím o to zúčastnit se koncertu svých nejoblíbenějších kapel (ale nebudu lhát, u Shinhwy bych o tom možná uvažovala). Viz bod výše, nesnáším davy. A davy uječených kpopových fanynek, ty nesnáším ještě víc.
 


Komentáře

1 beepinka beepinka | Web | 16. července 2018 v 22:23 | Reagovat

Taky si připadám staře :D a též jsem introvert ..a hroznej nervák :D! Heh lidi  mi říkaj, že se směju jako hyena :D....Taky jsem vždycky chtěla mít co nejdelší vlasy nejlíp až po zadek, ale zjišťuju, že tenhle extrém mi nesluší :D.  
V čem jsme jiné jsou ty horory. Já na horory nekoukám vůbec, protože to absolutně nedávám. :D Na druhou stranu romantické komedie..to je moje ♥___♥ :D!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Obsah tohoto blogu je veskrze autorský.

Kdo chce kopírovat, nechť bezpodmínečně uvede zdroj!

☽ ☽ ☽

Animace a obrázky, jež nepatří k výtvorům mé maličkosti, pocházejí ze serverů DeviantART a tumblr.