close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Škola prokletých - 52. díl b.

15. dubna 2018 v 20:35 | Nagasaki Nicolca |  Škola prokletých
•A protože umírání zavdává neskutečně silnou potřebu po debilních rozhovorech, budeme ve vší serióznosti diskutovat třeba o bordelu a o znásilňování/souložení s korejštinou. A o tom, jak je milé, že je Aron sobecký sebevrah. Haha.
pozn. č. 1: O Erikově hackerské činnosti mluvil konec druhé pasáže 47. dílu a.; Hyesungovu "drogovou laboratoř" zmiňoval Aron ve čtvrté pasáži 51. dílu
pozn. č. 2: "Vždyť i Eric dokázal nakonec obejít tu pitomou komplexnost strachu…" → konec 49. dílu c.
Užijte si druhou část dvaapadesáté kapitoly, vážení!•



•••

Do večera se v Junsuově apartmánu postupně vystřídal snad celý jejich odboj. Přicházeli po dvojicích až trojicích, vyslechli a objali ty, co zrovna seděli v obýváku (což nejčastěji byli Minho a Ren; Aron a Zhoumi se střídali v hlídkování (většinou spícího) Sua), a zhruba po patnácti minutách uvolnili místo další skupince. Nezasvěcený by myslel, že tahle úctyhodná kooperace musela být dopředu naplánovaná.
Někdo z dospěláckého chumlu každopádně naznal, že není úplně košer nechávat bandu deprimovaných děcek o samotě, a proto jim v apartmánu dělali společnost nejprve Yesung a Heechul, po nich Andy, k němuž se asi na hodinu připojili i Min Ho a Changmin, a jako poslední přebral štafetu Eric.
Bylo pár minut po půl desáté. Zhoumi, Minho a Ren seděli na zemi v debatním kroužku a sledovali jakési video na Minhově mobilu, Aron, který se před chvílí vrátil z ložnice, ležel stulený na pohovce vedle Erika, hlavu opřenou o jeho stehno a pospával.
Když vešel Jonghyun, pootevřel rudovlásek jedno oko a zívl:
"Nepotkal jste Nichkhuna?"
"Potkal," opáčil profesor a usadil se do křesla. To už mu patřila výsadní pozornost všech přítomných. "V osm ho Luna něžně vykázala z knihovny, a tak si sbalil jakési čtyři bichle, co se vizuálně jevily starší než vévodovo manželství, a odporoučel se s nimi někam sem. Myslel jsem, že se vrátil za vámi…"
Minho a Ren zavrtěli hlavami.
"Tak to je nejspíš studuje u sebe."
"Jak vidno, vévodkynino doporučení o "zbývajícím společném čase" si příliš k srdci nevzal," zabručel Mi. Bylo sice moc hezké, že se Khun (marně) snaží najít způsob, jak Junsuovi pomoci, jakmile však bude po všem, bude litovat, že poslední hodiny přítelova života nestrávil s ním.
Jen z toho pomyšlení zachvátila daemona úzkost.
"Uhm, pane profesore?" hlesl váhavě.
Jonghyun na něj tázavě pohlédl.
"Ta… ta otrava démonskou krví…," Číňan neznatelně kývl ke dveřím ložnice, "probíhá u něj stejně jako u polovičních démonů? Taky ho… rozleptává zevnitř?"
Obě lidskosti vedle něj se znechuceně otřásly, Zhoumi si jich ale nevšímal. Z jeho strany nešlo o žádnou nepatřičnou morbidní zvědavost, naopak, zvedal se mu z té představy žaludek, cítil se však povinen vědět, co přesně se s Junsuem právě teď děje.
Bezděčně střelil očima k Aronovi. Když viděl, že se mladší i navzdory zjevné ospalosti sbírá do sedu, aby nastartoval důstojnější posluchačský mód, pocítil nutkavou potřebu ho děkovně obejmout.
"U lidí je to jiné," uklidnil je Jonghyun. "Stoprocentně smrtelné, ale… méně nechutné. Na lidi působí démonská krev spíš jako…," zamyslel se, "virus."
"Virus?"
"Napadne celé tělo, zlikviduje imunitní systém. Po pár hodinách je člověk natolik vyčerpaný, že jednoduše zkolabuje a už se neprobudí."
"Ale… podle Hyesunga Junsu přežije tři - no, teď už vlastně dva dny," zarazilo Rena.
"Ah! Drogová laboratoř," pochopil Aron. Ostatní se po něm udiveně ohlédli. "Vévodkyně mu beztak podává něco, čím ten proces rozpadu zpomaluje."
"Začínám vážně pochybovat o legálnosti Munovic rodiny," zabručel Mi. "Jeden je hacker," dlouze si Erika prohlédl, "a druhej drogovej dealer… Co bude ze mě, až se přivdám? Bordelmamá?!"
"Tak to abych nějaký lukrativní bordel skoupil," podotkl vévoda.
Nastalo ticho. Šest osob v místnosti se po sobě podívalo a propuklo v hurónský řehot.
"Tohle. Ne. To je absolutně nemístný," zaúpěl Aron a utíral si slzy. "Ve vedlejším pokoji umírá Junsu a my tu blbě vtipkujeme o bordelu!"
"Věřím, že kdybychom o bordelu blbě vtipkovali před ním, ještě mi pogratuluje k budoucímu zaměstnání," vyprskl Zhoumi.
"Nepochybně."
"Měli bychom jít spát…"
"Jo. Začíná nám to lézt na mozek…"
S čímž se oba začali chechtat jako potrkané hyeny. Jejich Vyvolení si je nejistě prohlédli, pak ale mávli rukou. Trocha hysterie ještě nikoho nezabila.
"Junsuův konec tedy není nijak… drastický," ujistil se Minho.
Jonghyun přikývl. "Obecně je na otravě démonskou krví nejhorší ta nesnesitelná bolest, ovšem té ho Ren zbavil, takže… Dá se říct, že momentálně ho netrápí vůbec nic. Aspoň co se fyzických projevů týče."
"A potom… prostě jednou usne a už se neprobudí."
"Přesně tak," přisvědčil profesor.

•••

Lahodná vůně čerstvého pečiva probudila Minha z lehkého spánku. Protáhl se a se širokým zívnutím se posadil. V obývacím pokoji vládlo šero, jeden z těžkých závěsů byl nepatrně odtažený, nejspíš proto, aby majitel apartmánu viděl, kam šlape a pokládá tác se snídaní.
"Dobré ráno," usmál se Andy.
"Dobré ráno," pozdravil tmavovlásek a zatřásl Zhoumiho ramenem. Daemon cosi nesrozumitelně zabručel a převalil se na břicho.
"Vstávej a neštvi. Ty ses pětkrát za noc nemusel hrabat z gauče, abys dělal Hyesungovi asistentku."
Číňan na přítele rozespale zamžoural. "Vypadáš velice neodpočatě," konstatoval.
"Nepovídej, Sherlocku…"
Ozvalo se zaťukání na dveře a do apartmánu vešel zívající Ren. "'Bré ráno," zamumlal, stahuje si rozcuchané platinové vlasy do stejně rozcuchaně vyhlížejícího copu. "V prvé řadě chci uvést na pravou míru, že vůbec netuším, proč tu jsem. Poslal mě sem Junho…"
Andy odtáhl závěsy (takže pokoj rázem ztratil "kouzlo" medvědího brlohu) a pokynul ke konferenčnímu stolku. "Snídaně. Ať se nemusíte trousit do jídelny."
"Oh, to je milé, díky."
"Tak jezte. Včerejší večeři jste moc nedali."
"To není pravda," ohradil se Minho. "My tři jedli. Aron ne."
Ren a Zhoumi, oba s plnou pusou, přitakali.
"Aha." Andy povytáhl obočí. "To Eric neuslyší rád."
Nakonec se jim ani ke snídani Arona dovléct nezdařilo. Teprve po desáté dopolední, když už zase všichni čtyři (plus Sooyoung) okupovali Junsuův apartmán, se Mimu povedlo dostat do mladšího kolegy půl jablka, tím ale, jak se zdálo, vyplnil veškerý dnešní Aronův stravovací limit.
"Chápu, že nemá chuť k jídlu," zabručel Minho, propaluje zamračeným pohledem spolužákova záda, mizející v ložnici, "ale tohle už je trochu moc."
"Mám ho přivázat k židli a narvat mu housku do krku?" odfrkl Ren.
"No! Za pokus to stojí…!"
"Ne," usadila ho Sooyoung, a aniž by zvedla oči, okázale obrátila stránku časopisu.
"Budeme nečinně přihlížet, jak se zasebevražďuje hlady?" srazil Minho obočí.
"Cože dělá?" žasla démonka.
"Nevšímej si ho," poradil jí suše Zhoumi. "Minho s oblibou vytváří pošahané novotvary."
"Zasebevražďovat se je náhodou skvělé slovo! Skoro tak dobré jako nenenávidět."
"Nenenávidět v našem slovníku ale skutečně výrazně chybí," uznal Ren.
"No že jo…!"
"Ještě ho v tom podporuj!" zděsil se Číňan. "Jemu porozumět, to je pro nás cizince občas doopravdy porod."
"Jo. Chudák Zhoumi," přisadila si Soo.
"Až na to, že chudák Zhoumi umí korejsky líp než polovina Korejců," ušklíbl se Minho.
"Mlč! Každý o mé jazykové genialitě nemusí vědět!"
"Tak to ale značně mění situaci…," zamyslel se Ren.
"Nemění! Nic to nemění! Pořád jsem cizinec a pořád z jeho znásilňovaní korejštiny rostu!"
"Tak tento skvost vytesáme Minhovi na hrob!" rozesmála se Sooyoung "Hned pod jméno: 'ten, který znásilňoval korejštinu'!"
"Zaprvé, fakt dík, že už mě pohřbíváš," opáčil tmavovlásek jízlivě, "a zadruhé, korejština se tomu aktu náhodou vůbec nebrání!"
"Takže ne znásilnění, ale soulož?"
"Tahle konverzace se stáčí velice podivným směrem," odkašlal si Ren.
"My za to nemůžeme. Tahle atmosféra divným konverzacím nahrává. Vzpomeň si na včerejší bordel!"
"Jaký bordel?" zaskočilo hraběnku.
"Zhoumi chce být bordelmamá."
"A to proč?"
"Nevím, ale nějak to souvisí s tím, že je Eric hacker. A Hyesung drogový dealer. Což je vlastně nepřesné označení, protože on drogy neprodává, jen vyrábí… Pro lékařské účely…" Minho se na moment zadumaně odmlčel, jako by mu právě teď docvaklo něco velmi důležitého. Zamračil se. "Ty, Soo?"
"No?"
"Nejsi náhodou démonka času?"
"To jsem. Proč se ptáš?"
"Protože… Nemůžeš celou tuhle nešťastnou událost prostě… změnit?"
Mi a Ren si vyměnili užaslý pohled. Ovšem, kdyby se šlo vrátit do minulosti a zabránit Minhyunovi, aby…!
"Takhle to nefunguje," zavrtěla hraběnka hlavou. "Minulost nelze změnit. To není v ničí moci. Ani v té mojí."
"Copak nemá každá síla nějakou skulinu v systému?" namítl Zhoumi. "Vždyť i Eric dokázal nakonec obejít tu pitomou komplexnost strachu…"
"Čas se řídí daleko striktnějšími pravidly než kterákoli jiná magie. Jeho plynutí není možné nijak zkreslovat, a to je dobře. Lidé, démoni ani daemoni by se nikdy nepoučili ze svých chyb, kdyby jim stačilo zavolat na démona času, aby jejich přešlapy z minulosti beze zbytku vymazal. To si snad umíte představit."
Trojice chlapců zaraženě přikývla. Na takový scénář žádný z nich nepomyslel.
"A pak," zamumlal Sooyoung, "cítím, že takhle to být."
"Počkej - co?!" zbledl Mi.
Brunetka na něj beze slova pohlédla.
"Připadá ti správné, že Junsu umře?"
"Zní to pitomě, já vím," povzdechla si Soo, "ale… nejsem jediná, kdo tenhle pocit má. Vlastně ho máme tak trochu všichni…"
"Démoni?" upřesnil Minho a tázavě se zadíval na Rena.
"Já se nepočítám, já jsem jen parodie na démona," mávl světlovlásek rukou. "Tahle tušení o Vyšší vůli jdou docela mimo mě…"
"Rád bych té vaší Vyšší vůli připomněl," zavrčel Zhoumi, "že je Junsuovi dvaadvacet. Na umírání má času dost!"
"Já vím," zopakovala Sooyoung bezvýrazně. "Je to hnusné a kruté a… a nedokážu to dost dobře vysvětlit, ale… Aniž bych chápala proč, jsem si jistá, že Junsuova smrt nebude zbytečná."

•••

"Nichkhun lhal, viď?"
Aron položil poloprázdný hrnek čaje zpátky na noční stolek a udiveně pozdvihl obočí. "O čem měl lhát?"
"O mém neumírání," ušklíbl se Junsu ironicky.
Rudovlásek odvrátil oči. "Vážně o tom chceš mluvit?" hlesl.
"Aarone," zabručel starší tónem kárajícího profesora.
Chlapec si povzdychl. "Ano. Ano, lhal ti. Umíráš."
"Jak dlouho ještě…?"
"Den dva."
Su se zatvářil překvapeně. "To… je rychlé."
"Ano, to je. A ty jsi nějak povážlivě klidný."
"Pardon? Mám začít ječet a dělat hysterické scény? Pomůže to?"
"No to zrovna ne…"
"Tak vidíš. A… co mě to vlastně skolilo?"
"Otrava."
"Otrava? Čím jsem se…? Ah, to je stejně jedno." Tmavovlasý s mělkým, unaveným vydechnutím zavřel oči. "Nebolí to," poznamenal tiše. "Už… už ne."
"Za to poděkuj Renovi." Aron zkřivil ústa v pobaveném úsměšku, když spatřil Junsuův kyselý výraz. "A nech si ty ksichty, bez jeho démonského kouzlení bys tou bolestí už dávno zešílel."
Ale ne, ani na smrtelné posteli a plný vděku Junsu ze svojí nelibosti vůči "té blonďaté ohavnosti", jak Renovi s láskou přezdíval, neslevil.
Nic jiného však Aron neočekával.
"Poděkuj mu za mě, až natáhnu bačkory, dík."
"Provedu."
Zasmáli se. Suše a nezvykle nevlídně.
"Poslyš," zamračil se Su a dnes už asi popáté si Rona dlouze prohlédl. Vypadal totiž vcelku příšerně. "Vím, že mě nesmírně miluješ, a to je samozřejmě úžasné, protože já si nic menšího nezasloužím, ale… budeš v pohodě, že jo?"
"Až natáhneš bačkory?"
"Až natáhnu bačkory."
"Ne, pár měsíců v pohodě určitě nebudu, ale z okna skákat nemíním, pokud se ptáš na tohle," kontroval Aron s ledovým klidem. "Jsem ryze sobecký sebevrah."
"Tak to rád slyším."
"Rád ti dělám radost."
Junsu se nezřetelně usmál. "Zůstanete se mnou? Do konce?"
"Nás se nezbavíš," ujistil ho mladší pevně.

•••

Pár minut po jedné je donáškou oběda překvapili Ryeowook, Tao a Chansung. V tu dobu byli zrovna všichni v obýváku, a konverzace se tak přirozeně rozdělila mezi Wooka a Rena, Taa, Zhoumiho a Minha a Chansunga a Arona. A Jessica, která jako nový zdejší dozor po studentech sem tam hodila očkem, jako by se ujišťovala, že je všechno v pořádku a nikdo nikoho nemlátí po hlavě kostkami (ne, že by tu nějaké kostky měli…), evokovala dokonalý dojem vychovatelky v mateřské škole.
Ke spokojenosti všech se Chansungovi po chvíli přemlouvání povedlo přimět Arona sníst talíř polévky, a následně i hlavní chod. K nespokojenosti Rena si Aron posléze ustlal na Chansungově rameni, a to tak definitivně, že svůj "polštář" nepustil, ani když Tao a Ryeowook v půl třetí odcházeli. Chansung byl tedy nucen v apartmánu setrvat a zůstat Aronovým polštářem ještě další dvě hodiny, to mu ale - buďme upřímní - vůbec nevadilo.
Ve tři čtvrtě na pět skončila další Junsuova pravidelná lékařská prohlídka. Minho a Ren se zrovna posadili do křesel, Hyesung se užuž natahoval po klice, aby opustil apartmán - znenadání se dveře zuřivě rozletěly a dovnitř vpadl zadýchaný Nichkhun.
"MŮŽETE HO ZACHRÁNIT!" vyhrkl horečně. "VÍM JAK!"
Všichni přítomní na něj vykulili oči.
"Co to plácáš?" svraštil Hyesung čelo. "Neexistuje žádný způsob, jak člověka vyléčit z otravy démonskou krví -"
"Ale ano, existuje!" skočil mu Nichkhun do řeči. Jeho znavený, a přesto podivně jasný pohled plál hrůznou směsicí naděje a šílenství. "Můžete ho přijmout!"
 


Komentáře

1 Meshiki Meshiki | 16. dubna 2018 v 20:25 | Reagovat

No nazdar, takže pokud by ho příjmuli stane se s Junsuva démon? Jinak parádní díl sice mi v rozhovoru mezi Aronem a Junsuvem ukápla slzička, ale jinak to bylo moc pěkné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
https://66.media.tumblr.com/18208d4cca68d18d735b395a1a7f90cb/046414a4c585ed31-cf/s500x750/102276c4849f89abef386357338535ea2f15f5cf.gifv

Obsah tohoto blogu je veskrze autorský.

Kdo chce kopírovat, nechť bezpodmínečně uvede zdroj!

아론곽

Animace a obrázky, jež nepatří k výtvorům mé maličkosti, pocházejí ze serverů DeviantART
a tumblr.