Pěkný poslední duben Vám přeji.
Ještě minulý týden jsem uvažovala, že s tímhle kpopovým článkem změním layout, ale... pak jsem se na toho květinového zloducha podívala, můj mozek (jako to s oblibou dělává...) zařval: "KÝM BYS ASI TAK CHTĚLA NAHRADIT HONGBINA, CO?! Neser a táhni!" A tak jsem táhla. S tím nápadem samozřejmě. A Binnie si tu tak ještě nějakou chvilku pobude. Než dostanu nějaký konkrétnější nápad, za koho kabát nickyalayly vyměnit.

Duben se nesl ve znamení comebacků. Nejprve zpráva o SuJunech, pak VIXX ("Jupí!") a nakonec Zhoumiho singl.
Nu, mé nadšení ze SuJu opadlo hned při prvních teaserových fotkách. Neberu hochům barevnost a trochu kýčovitosti, ale toto... to bylo na mě prostě moc. A po zjištění, v jakých rytmech se celá titulní píseň ponese, mi bylo jasné, že tentokrát má peněženka vskutku nezapláče. Ne, latinskoamerické rytmy si nechte, díky. Jsem hrozně ráda, jakému zájmu se teď SuJuni ve španělsky mluvících zemích Ameriky těší, opravdu jim to přeju, ale já osobně budu s dovolením celou tuto éru ignorovat a radši dál spokojeně fangirlit nad Black Suit. To jediné, co mě mrzí, je, že mi na poličce neskončí blonďatý Yesung. Toužila jsem po blonďatém Yesungovi. No nic.
MiMi mě naproti tomu svým počinem zcela odrovnal. Nejen, že I don't care je písnička krásná na poslech, ona má i úžasný význam. A... a vůbec, víte, jak Zhoumiho zbožňuju, a dva roky teď bylo ticho po pěšině ("SM nezapomnělo, že Zhoumi žije? no ne!"), takže je asi evidentní, že jsem entuziasmem nadopovaná jak veverka na kofeinu.
A poslední kandidát na seznamu - VIXX a jejich Scentist. Ha. Haha. HAHAHA! Toho nevhodného, psychotického pochechtávání si, prosím, nevšímejte.

Budu upřímná. Připadám si stejně jetá jako tehdá, když Shinhwa comebackovala s This Love. Což byl můj úplně první comeback se Shinhwou. Tak jako teď v případě VIXX. Ta podobnost mých reakcí se mi ani trochu nelíbí. A ne, že bych očekávala nějaké frontální dotčení nedotknutelné Shinhwy, ale... z principu. Ovšem, jak bylo řečeno o chvíli dřív, v hysterickém fangirlení mi samozřejmě ani morální zásady nezabránily.
O koupi EAU DE VIXX jsem byla přesvědčená už ve chvíli, kdy comeback oznámili. Ano, mohlo se mi stát to, co se SuJuny, ale... no, v případě těchhle hochů je to šance dosti nepravděpodobná. Mé největší dilema tedy pár dní bylo, jestli v předprodeji objednat černou nebo červenou verzi. První den jsem si byla jistá černou, potom jsem se ale pozorně zadívala na kpopovou poličku a názor přehodnotila. Vždyť červené album ještě nemám (a že naživo je to opravdu nádherný odstín!). A tak jsem koupila tu červenou.
Přislo MV a já věděla, že jsem v prdeli. Zase. Takže žádné překvapení. Netuším, po kolikátém shlédnutím dokáže člověk vstřebat a zachytit veškerou tu estetickou nádheru. Mně se to stále nepodařilo a pár let beztak ještě nepodaří. :D
Ale na nic si nehrajme, jsem jednoduchý člověk - vidím Lea, fangirlím, vidím svůj (ultimátní) ship (protože není, koho bych s Taekwoonem nepárovala), fangirlím jako utečenec z léčebny. Takže můj největší kulturní zážitek z celého dokonalého klipu je naprostý závěr (viz gif výše), kdy můžu spokojeně ňuňat: "LEOBIN!!!" Ano, provozuju to u klipu, ano, provozuju to u všech živých vystoupení. Ale jinak jsem docela příčetná. Fakt.
Mimochodem, Leovy vlasy mi kompenzují nevlastnění světlovlasého Yesunga, takže MISUS ŽEHNEJ LEOVI - EHM - LEOVÝM VLASŮM! A taky těm Raviho. A celému chameleonovi Hongbinovi. A KENOVU OBOČÍ! A... Hakyeonovi s Hyukem taktéž, čistě proto, že jsou.
A tak uběhlo čtrnáct dní a posledního dubna v půl desáté dopoledne zvonek. Pošta. Otevřu, pošťačka už nalezlá v autě (asi se mě bojí, nebo fakt nevím) a na schodech leží oranžový balík (s nápisem "křehké"; to jsem si vzpomněla na Kangtovo Home a musela se kousnout do rtu, abych se nerozesmála). Jakože jo, díky, fakt moc, ale kdybych nebyla doma...? To by ho tam doopravdy nechala jen tak ležet? Ale žádné rozčilování, hip, hip, hurá EAU DE VIXX je bezpečně u mě!
Jak již bylo zmíněno, odstín toho červeného, po růžích vonícího(!) alba je naprosto kouzelný. Z fotek a shlédnutých unboxingů jsem čekala světlejší, zářivější červenou, jsem proto nadšená, že je taková, jaká je. A úplně perfektně se na poličce doplňuje s PLAY od SuJu. Černočervené PLAY vedle červenočerného EAU DE VIXX. Prostě nádhera.
(Je to vlastně moje první album z roku 2018 - čímž myslím podle data vydání, ne mého objednávání. Zásilka je to pro mě letos... čtvrtá.)
Co se týče kartičky a pohlednice, na té první mě oblažil Satan maknae Hyuk (ok, je tam strašně krásnej... teda ne strašně, ale... chápete), na druhé milouš leader N. Dovolila bych si citovat jednu slečnu z YouTube, která na konci unboxingu pronesla něco jako: "Není to sice Leo... ale to vůbec nevadí."

...pac a pusu, Vaše Nagasaki


(až teď jsem si všimla, že má na té gifce chamelenona...)
(Mi mě sere, zapomněla jsem, jak je název jeho songu anglicky, a na "wo bu quan" mi debil youtube vyhodilo videa s bojovými uměními. Je na mě hajzl.)
Na to album jsem koukala a upřímná váhám, že bych si ho taky pořídila, ale zatím fakt nevím, která verze se mi líbí víc. Obě jsou úžasné, to bude ten problém. Možná až je uvidím přímo v obchodě vedle sebe, budu jistější.
Nicméně ta červená musí krásně ladit k suju. Možná by mi ladila s tím černočerveným shinhwa, pokud ho tam seženu. Yay!
(...úplně od věci - zdálo se mi o Taekwoonovi. Nesl mě v náruči. Omg, já chci i v reálu!)