
•••
Čtvrt hodiny nato, osm minut po začátku páté vyučovací hodiny se Nichkhun rozpačitě rozhlédl po trojici nově příchozích. "Ehm, samozřejmě chápu, proč o tom chceme debatovat ve větší skupině, a chápu, proč jste pozval Yesunga. Trochu méně logická se mi tu zdá přítomnost Andyho, ale dobrý, beru. Ovšem vysvětlete mi," svraštil čelo, "proč je tu Aron?"
"Protože jestli někdo zná Minhyuna, je to on," konstatoval Eric.
"Fakt?"
"Psychicky labilní jedinci se navzájem přitahujou," pokrčil Aron rameny.
Nichkhun zvědavě povytáhl obočí.
"Neptej se. A vůbec, jsme tu kvůli tobě, ne kvůli mému příčetnost postrádajícímu vztahu s Minhyunem."
"Příčetnost postrádající vztah… pěkné."
"Pokud tě to uklidní," obrátil se Eric na Nichkhuna, "věz, že i tam straší Min Ki."
"Uklidnilo, díky."
Andy, Aron a Yesung se podívali nejprve na sebe, pak na dvojici zasvěcenců a ta jim ve zkratce vypověděla vše podstatné, co se před týdnem událo ve sklepě nedávno skoupeného sídla lady Im.
"'Budeš můj Min Ki?' Tak to řekl?" ujistil se Yesung zaraženě.
"Přesně tak," přisvědčil Nichkhun.
"To je vážné," zabručel Aron.
"Moc vážné," přizvukoval zachmuřeně Andy.
"Skvělé, že jste nám to potvrdili, vy áčkoví géniové," obrátil Eric oči v sloup.
"Áčkoví géniové?" zopakoval Aron.
"To taky slyším prvně," srazil Andy obočí. "Chtěl tím říct, že jsme tak skvělí?"
"Jako áčková kvalita, jo?"
"Nebo narážel na naše jména?"
"Má něco proti?"
"Nevím… třeba brojí proti angličtině."
"Zapomínáš, že se jmenuje Eric?"
"No jo… ale návrat ke kořenům je hezká věc. Teda," Andy shlédl stoprocentně amerického občana Arona kritickým pohledem, "v tvém případě návrat ke korejskému původu."
"Sun Ho?"
"Ano?"
"Ale já si svý korejský jméno nepamatuju."
"To je vtip?"
"Vypadám, že žertuju? Ne, v životě jsem ho nepoužil - "
"Youngmin," prohlásili Eric a Yesung jako jeden muž.
"Kdože?" zamrkal na ně Aron nechápavě.
"Ty."
"Aha! Youngmin, jasně. Já si říkal, že mi to něco říká…"
"Doopravdy?" frkl Andy. "Eric a Yesung si tvý jméno pamatujou, ale ty ne?"
"Oni… jsou divní."
"Slyšíte ho?" urazil se Yesung. "To má být vděk za to, že ho máme rádi?"
"Ty dnešní děti," posteskl si vévoda tónem mrzutého důchodce.
Aron se s bezelstným úsměvem postavil mezi trucující dospělé a objal je kolem ramen. "Nechcete mě adoptovat?" navrhl znenadání Yesungovi.
"Prosím?" zakuckal se černovlasý.
"Chybí mi náhradní matka."
"Ehm, víš, že tvůj náhradní otec má manželku?"
"Ta nepřipadá v úvahu," vyhrkl Eric dřív, než stačil něco velice cynického podotknout velice cynicky se tvářící Aron.
"Někdy vám o tom povykládám," slíbil daemon s úšklebkem Yesungovi, který udiveně povytáhl obočí. "Tak co? Nabídka je časově omezená."
"A co budu mít z toho, že tě adoptuju?"
"Společné dítě s Erikem přeci!"
Sung se rozzářil jako sluníčko, vévoda se plácl do čela a Andy suše konstatoval: "Ty je shippuješ, přiznej se."
V té chvíli se Nichkhun divoce, téměř hystericky rozchechtal. Smál se tak moc, až mu vyhrkly slzy.
Čtveřice ztichla a ustaraně se na něj zadívala.
"Jsi… v pořádku?" hlesl Andy.
"Ano, ano, já jen…," Khun si utíral oči, "je to úžasné, víte? Čekal jsem, že se budeme plácat v dlouhých truchlivých úvahách, a vy zatím…" Rozesmál se nanovo. "Tohle je mnohem lepší."
"To mě těší za tebe," pousmál se Eric, "ale měli bychom se zaměřit na serióznější téma než je Aronova podlá snaha o adoptování se."
Yesung a Aron se na sebe zakřenili, vzápětí ale oba synchronizovaně zvážněli a zadumali se.
"Takže jak zní hlavní otázka?" nadnesl rudovlásek.
"Co to do Minhyuna sakra vjelo," povzdechl si Nichkhun.
"Kdoví. Teorie o zkratu v mozku každopádně padá," zamručel rozmrzele Yesung.
"Možná je to dlouhodobý zkrat," navrhl Eric.
"Nabídl mu být náhradou za jedinou osobu, kterou kdy miloval. To se mi nezdá zrovna zkratovité."
"Souhlasím s Yesungem," řekl Andy. Aron přikývl.
"Fajn, takže… je něco, čím mu Nichkhun může Min Kiho připomínat?" Ale jen co tu otázku položil, Yesung věděl, že střelil úplně vedle. Skeptické výrazy kolegů jeho tušení potvrdily. "Jo, máte pravdu, to je blbost."
"Ale možná…," zamyslel se Andy a přimhouřenýma očima si Thajce prohlédl, "co když má Nichkhun něco, co Minhyun chtěl, aby měl Min Ki?"
"Ah!" Ron vyletěl jako čertík z krabičky. "Pane profesore!"
"Ano?"
"Existuje něco… nějaký druh osobního kouzla nebo tak, který mohou mít jenom lidé?"
Sung nejistě nakrčil čelo. "Lidé a ne démoni? No, napadá mě snad jen… lidská nevinnost."
"Nevinnost?" vyprskl Nichkhun. "Pardon, ale o tu jsem přišel už před pěti lety."
"Nemluvím o panictví," zavrtěl černovlasý hlavou. "Ani o žádné ctnostnosti. Můžeš být klidně masový vrah, a přesto tuhle nevinnost mít. Kouzlo osobnosti, jak to nazval Aron, je asi nejtrefnější přirovnání. Máš prostě na druhé vliv, jde o takovou slabou sugesci. S touhle nevinností se rodí všichni lidé, proto je taky obecně známo, že lidské mimino od toho démonského každý instinktivně pozná."
"O tom jsem něco málo slyšel," zamračil se Thajec.
"Postupem času ji většina lidí ztrácí, jsou ale tací, kteří si ji udrží až do smrti… nebo do chvíle, než se promění v démona."
"Jako Ren," podotkl Aron a Yesung přitakal.
"U Rena byla její přítomnost takřka hmatatelná, ano."
"A vy myslíte, že já ji mám taky?" užasl Nichkhun
"Rozhodně."
"Ale… jak se to pozná?"
"Ty sám to nepoznáš nijak. Tahle nevinnost je… něco jako vlastní aura. Tu taky přečíst nedokážeš, zato druzí - nebo aspoň většina - ano. Žádný důkaz ti pro to podat nemůžu, není to magické nadání v pravém slova smyslu, ale myslím, že tady ti tři," kývl na Andyho, Arona a Erika, "ti moji domněnku potvrdí."
"Pokud máš na mysli to, že bych mu odpustil, i kdyby mi přímo před očima podřezal moji kočku, tak jo, potvrzuju," souhlasil Mun.
"Vy ale nemáte kočku," připomněl mu Andy.
"Nayla je skoro jako moje."
Aron se smíchem potřásl hlavou. "Shrňme si to: Máš v sobě něco, co my ostatní vnímáme, ale neumíme to popsat, a zároveň něco, co Minhyuna přimělo navrhnout ti, ať se staneš jeho Min Kim… Jo, podle mě je lidská nevinnost naprosto nejlogičtější vysvětlení."
"Fakt?" hlesl Nichkhun pochybovačně.
"Fakt. Objasňuje, proč tolik nesnášel Rena, dokud byl člověk, a vysvětluje i to, proč je posedlý tebou."
"Fakt?"
"Jsem si na osmdesát procent jistý, že Minhyun jednoduše naivně toužil po rozkošném, šťastném a nevinném Min Kim. Jenže to přání nemohlo být nikdy vyslyšeno, protože," viděl, jak se v Yesungově a Erikově tváři mihl záblesk pochopení, "Min Kiho nevinnost - v každém smyslu toho slova - byla rozcupovaná dávno předtím, než se Minhyun vůbec narodil." Tady už porozuměli i Andy a Nichkhun, co se jim Aron snaží říct. "On ale pořád marně doufal, věřil, modlil se… a pak jednoho krásného dne potkal Rena."
"A to byla rána pod pás," zašeptal Thajec rozechvěle.
"Min Kiho mladší kopie, která měla nevinnosti na rozdávání. To nebylo fér," přikývl Yesung.
"Nenáviděl ho proto, že vypadal jako Min Ki," dedukoval dál Aron. "Ve tvém případě je to přesně naopak. Nejsi mu podobný, ani co by se za nehet vešlo… a přitom v sobě máš to, po čem Minhyun tolik prahnul."
"Řečeno polopatě, jsi v pěkným hajzlu," ujistil Nichkhuna Eric.
Ten se zatvářil jako hromádka neštěstí. "A nedá se toho nějak zbavit?"
"Nedá, promiň," zakroutil Yesung hlavou.
"Připadám si jak Frankensteinova nevěsta!" zaúpěl Horvejkul a zdrceně svěsil ramena. "Vím, že to s ním budu muset vyřešit tváří v tvář, ale teď…," prosebně zvedl oči k Erikovi, "můžete zařídit, aby se mi už nedostal hlavy?"
"To je Andyho specializace," vévoda mladšího s úsměvem poplácal po zádech.
"Já jsem jen prostředník," uvedl Sun Ho situaci na pravou míru. Nešlo si však nevšimnout, jak mu potěšením znachověla líčka. "Znám démona - taky sirénu - který vyrábí účinné lapače snů. Ty chrání před nočními můrami, takže se k tobě Minhyun ve snu nebude smět se zlým úmyslem ani přiblížit."
Nichkhun pomalu přikývl, přičemž střelil kradmým pohledem k Aronovi. "Na něj tedy ten lapač platí stoprocentně?"
"To netvrdím," opravil ho Andy. "Nebude se k tobě moct přiblížit se zlým úmyslem, protože to by sen proměnilo v noční můru. Přátelským návštěvám ale nemůže zabránit nikdo, sny jsou Minhyunovo pole působnosti."
"Fajn, no, aspoň něco… Co potřebuješ?"
"Tvoje vlasy. A něco, do čeho je můžu schovat."
Eric přistoupil ke stolu a chvilku se přehraboval v horní zásuvce, načež vytáhl nůžky a papírovou obálku. "Nic lepšího tu nemám," omluvil se.
Podal nůžky Nichkhunovi, který si bez otálení ustřihl jeden kaštanový pramen a vsypal vlasy do obálky. Tu odevzdali vyčkávajícímu Andymu.
"Jak dlouho to bude trvat?"
"Samotné zhotovení lapače pár hodin. Potíž je," povzdechl si Andy, "že ten chlap je nomád a vymoženosti jako mobilní telefon hrdě ignoruje. Takže ho budu muset nejdřív vystopovat, a to zabere pár dní."
"Dobře. Děkuju," zamumlal Khun.
Siréna se na něj povzbudivě usmála. "Půjdu se připravit a vyrazím."
V té chvíli zazvonilo.
"A já půjdu odučit šestou hodinu," rozloučil se Yesung. "Arone, ty se taky vrať, omluvil jsem tě jen ze sociologie."
Otevřeli dveře, že odejdou, a na prahu do nich div nevpálil Zhoumi.
"Pane profesore," zasalutoval Yesungovi Číňan, "omluvte mě laskavě z poslední hodiny, dík."
"Já ti dám "dík"!" štěkl černovlasý. "Kdo ti dovolil dělat si z vyučování holubník, co?"
"Vzhledem k tomu," ušklíbl se Mi, "že jste z páté hodiny mohl uvolnit Arona, který má daleko víc absencí než já, vynecháním jedné hodiny zpěvu v mém případě se určitě svět nezboří."
Sung přimhouřil oči. "Fajn. Až se Kyuhyun bude ptát, kde jsi, povím mu, žes běžel utěšovat Nichkhuna!"
"To neuděláte!" zbledl Zhoumi.
"Vsadíš se?" uchechtl se Yesung jízlivě, chňapl Arona za loket a pyšně odkráčel.
Daemon za nimi zůstal nevěřícně hledět. "Satan jeden!" Otřásl se a zamračeně se obrátil k Nichkhunovi a Erikovi, kteří na něj mlčky, trochu tázavě pohlíželi. "Tak? Jak je ti?"
"Jde to," pousmál se Khun, doufaje že méně unaveně, než jak se cítil. "Dostanu od Andyho lapač snů, třeba se konečně vyspím."
"Kdy?"
"Nevíme. Možná zítra, možná za týden," řekl Eric.
"Za týden? On ale nemá týden," sykl Zhoumi. "Povídejte se na něj, potřebuje se vyspat!"
Thajec chvatně sklopil hlavu. Neposlouchal zrovna rád, jak příšerně vypadá. "Vydržím to," zamumlal. "Dokud má Minhyun volný přístup do moji spící mysli, nebudu spát."
"Eriku!"
"Co?" zakabonil se démon.
"Netvrďte mi, že nemůžete nic udělat!" Nejmladší rozčileně založil ruce v bok. "Strach je přece nadřazený nočním můrám!"
"Jistě, beze strachu noční můry neexistují. Jenže já ho strachu zbavit nemůžu, Zhoumi. Schopnost bát se podmiňuje přežití všech živočišných druhů, a bez něj… To bych mu rovnou mohl zlomit vaz. Bylo by to rychlejší a stálo nás to oba míň námahy."
"Strach jako magická entita vždycky funguje komplexně," přitakal Nichkhun. "To do nás hučeli hned druhou přednášku…"
"Každé pravidlo má výjimku!" nevzdával se daemon.
Eric se odmlčel, přemýšlel.
"Jedna možnost by tu byla," odtušil posléze. "Jednorázové kouzlo s podmínkou."
"Co to znamená?" zeptal se Mi. Khun jen zmateně svraštil obočí.
"Že vytyčím reálné mezníky, kdy bude kouzlo působit. Jakmile platnost pomine, skončí kouzlo definitivně a na stejnou osobu už ho nebudu moct nikdy použít."
Dvojice si vyměnila pohled.
"To by šlo," přikývl Nichkhun.
"Ve tvém případě by bylo nejrozumnější vymezit dobu působení od okamžiku, kdy usneš, po chvíli, kdy se plně probudíš," rozhodl Eric. "Doporučoval bych proto odstranit z ložnice veškeré rušivé elementy, ať můžeš spát co nejdéle."
"Jdeme na to," vyhrkl Zhoumi a s Nichkhunem v závěsu vyrazil ke dveřím. "A vy…?"
"Dohoním vás," ujistil ho vévoda a sklidil ze stolu dokumenty, na nichž pracoval. Hádal, že až dokončí kouzlo, k němuž se právě chystá, nezbude mu pro dnešek na nějaké inteligentní přemýšlení dost energie.


Takže takhle... MinKi je prostě všude... a za vším.