close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Škola prokletých - 49. díl a.

19. ledna 2018 v 22:22 | Nagasaki Nicolca |  Škola prokletých
•První část devětačtyřicáté kapitoly tak trochu... o Junhovi. Ale fakt jen trochu.
pozn. č. 1: Ne, že by to bylo nějak podstatné... ale pro ty, kdo se třeba náhodou ještě nesetkali s Minhovým legendárním alergickým kýcháním, tady je
pozn. č. 2: První nakousnutí toho, že spolu Junho a Changmin kdysi cosi pekli, proběhlo ve druhé pasáži 46. dílu a.
pozn. č. 3: O Junhově Stínu se již mluvilo ve čtvrté pasáži 44. dílu
Užijte si čtení.•



"Ne, tos měl prostě vidět," chechtal se Kyuhyun. "Bylo to úplně jak z nějaké béčkové divadelní hry: otevřou se dveře, vejde Yesung, za ním Horvejkul a…," zamyslel se, "představ si třídu plnou Ryeowooků, do které nakráčí Eric!"
Minho vyprskl smíchy; opravdu se dalo jen těžko soudit, zda je ta představa víc stupidní nebo dramatická. A když se za nimi vzápětí ozvalo Ryeowookovo suché: "Kecá. Tak hrozné to nebylo." v těžké křeči hýkavého, hysterického řehotu se definitivně sesypal na podlahu.
Kyuhyun svého plavně se vzdalujícího spolužáka provázel udiveným pohledem. "Tak ten to zabil," konstatoval uznale a pomohl řehnícímu se Minhovi na nohy. "Už ti někdy někdo řekl, že je tvůj smích skoro tak psychotický jako ten Aronův?"
"Jenom skoro?" zašklebil se tmavovlásek. "No, ale vsadím se, že v kýchání ho trumfnu!"
"Kýchat jsem tě asi ještě neslyšel…," svraštil Kyu čelo.
"Tak to buď rád."
Pokračovali chodbou k jídelně.
"Je to na něm ale vidět. Že není ve své kůži," poznamenal Kyuhyun po chvíli.
"Nichkhun?"
"Hm. Make-up sice umí divy, ale když se na něj podíváš pořádně… je jasný, že si poslední dny zrovna neužívá."
"Však od pátku prakticky nezamhouřil oka. Nechtěj po něm zázraky."
Dvojice nadskočila leknutím.
"Do hajzlu, Arone! Plížíš se jak duch!" Černovlásek se chytil za srdce, jako by se o něj pokoušel infarkt. Ihned ale svého přehrávání nechal a nechápavě se na daemona zamračil: "Proč by Horvejkul neměl spát? Trhá nějaký rekord nebo co?"
"Skrývá se před Minhyunem, ty idiote," protočil Aron panenky.
"Cože?"
"Noční můry!" plácl se Minho do čela.
"Ještě jednou - cože?"
"Minhyun je démon nočních můr."
"Ve skutečnosti snů obecně," poopravil staršího Aron. "Démon nočních můr se mu říká jen proto, že to zní víc… no, démonovatě."
"Nesnáším, když ze sebe dělá chytrýho," sykl Kyuhyun Minhovi do ucha.
"Nedělám. Já jsem." Daemon okázale pohodil temně rudou ofinou. "Krásný a inteligentní. Pukni závistí, nulo."
"Nemá k tomu daleko," ujistil Arona se smíchem Minho. Nejmladší dopáleně odfrkl.
"A kdes vlastně nechal Chansunga?"
"Někde… vzadu." Ron se ohlédl a pokrčil rameny. "Před šatnou na něj čekal Junho."
"Válečná porada?" povytáhl Kyuhyun obočí.
"Nejspíš. Mně už to jejich tajnůstkaření začíná být ukradené," zabručel Aron a náhle, bez varování se prudce otřásl. Jako by jím zacloumal chlad, který však neměl odkud přivanout. "Kruci," sykl podrážděně a přitáhl si sako školní uniformy blíž k tělu.
Minho a Kyuhyun si vyměnili zmatený pohled. "Jsi v pohodě?"
"Jo, jasně." Daemon mávl rukou. "V posledních dnech je tu trochu zima…"
"Ne, to fakt není," nesouhlasil Kyuhyun. "V posledních dnech je tu spíš enormně přetopeno."
Aron se na dvojici mlčky zadíval. Ani jeden na sobě neměl sako a rukávy košil měli oba vyhrnuté až k loktům. A nebyli sami, většina studentů se z poslední vyučovací hodiny trousila na oběd v nesmírně ležérním stylu.
"Nejsi nemocný?" strachoval se Minho, než ale stihl Aron rázně zaodporovat, přistála mu na čele Erikova ruka. Lehce ho znervózňovalo, s jakou přesností se ten chlap vždycky zjevil na scéně vteřinu poté, co někdo prohlásil "s Aronem něco je".
"Nezdá se být," zamručel vévoda a zkoumavě si chlapce prohlédl. "Jak dlouho už to trvá?"
"Já nevím, pár dní… Ale to přece nic neznamená," zasmál se rudovlásek nejistě, "prostě je mi zima, no."
"Až na to, že jsi solidní ohnivý mág, z čehož vyplývá, že je tvoje přirozená tělesná teplota vyšší než ta naše, a tudíž by ti zima být neměla," namítl Kyuhyun.
"Nesnáším, když ze sebe děláš chytrýho," zapitvořil se Aron. "Nic mi není!"
"Stejně bys měl po obědě zalézt do postele," prohlásil Eric.
"Jste můj psychiatr, ne praktický lékař," připomněl mu mladší kousavě.
"To taky nebyla doktorská, ale rodičovská rada."
"A sakra."
"Jo. Tu nemáš šanci odignorovat."
Aron si hluboce, trpitelsky povzdechl. Přitom se ale družným půlkrokem připojil k Erikovi, čímž dal jasně najevo, že mu vévodova péče vůbec není tolik proti srsti, jak předstírá.
"Taktak, poslechni vévodu a zalez hezky do peřin. Vsadím se, že Chansung bude báječná sestřička!" zakřenil se Kyuhyun.
Daemon zaskřípal zuby a počastoval černovlasého provokatéra neoddiskutovatelně výhružným pohledem. Pak chňapl za loket Erika, cosi mu pošeptal, načež spolu důstojně a bez jediného dalšího slova odkráčeli do jídelny.
"Kdyby nebyl tak mrňavej, možná by z něj šel i strach," zamyslel se Cho.
"Já ti nevím… Ryeowook je ještě menší, a hrůza z něj jít umí," podotkl Minho.
"Ale Ryeowook je hrůzostrašné mrňavé individuum s hrůzostrašnými mentálními schopnostmi, které nás všechny jednoho dne nejspíš zabijou! Z něj hrůza jít musí!"
"Ok."
Kyuhyun se na staršího podezíravě zadíval. "Ok? Víc k tomu neřekneš?"
"Ne?"
"Předkládám ti tu zkrácený popis té nejgrotesknější apokalypsy a ty řekneš jenom "ok"?"
"Mám ti zatleskat?"
"Jo, to by bylo fajn…"
A tak Minho oblažil Kyuhyuna bouřlivým aplausem a Kyuhyun se dojatě klaněl, jako by jej Akademie právě ocenila minimálně soškou Oscara. Že na ně všichni okolo civěli jako na blázny, jistě netřeba zdůrazňovat.
"Hrabe vám?" otázal se Taemin, který jejich počínání už nějakou chvíli rozpačitě sledoval ode dveří jídelního sálu.
"Nám? Pořád," ubezpečil ho se smíchem Minho a rozcuchal příteli vlasy. "Oh, a mimochodem, taky jsi na pana praktikanta Horvejkula koukal jako Ryeowook na Erika?"
"Nikdo na nikoho nekouká tak jako Ryeowook na Erika," opáčil neurčitě Taemin.
"Důmyslná odpověď!" pochválil ho Kyuhyun.
S tácy v rukou vpluli ke švédskému stolu. Minho se zrovna gurmánsky rozplýval nad vizuálně dokonalým cordon bleu, když do něj Taemin zuřivě dloubl loktem.
"Au! Co -?"
Dlouhovlásek horlivě kývl k jejich stolu. Připomínal nadšeného psa, co vyhrabal extra velkou a křupavou kost. Minho nechápavě zašilhal tím směrem - a pochopil, co mladšího tak rozjařilo. Šťouchl do Kyuhyuna.
"Hleď, bratře! Melodrama v přímém přenosu."
"To není melodrama, to je mýdlová opera," ušklíbl se Kyu.
"Na to má málo epizod…"
"Zatím!"
"Pravda."
S poněkud morbidním zaujetím sledovali Renovu cestu ke královskému stolu. Na té samozřejmě nic zvláštního nebylo, stejně jako na tom, že mířil ke svému obvyklému místu vedle Arona. Kuriózní však byla ta vysloveně trapná odtažitost, která mezi nimi - Vyvoleným a daemonem - nadále vládla. Renova ješitnost stále nepřekousla, že se Aron odstěhoval, a co hůř, diplomat-co-všechno-žehlí Aron neprojevoval pražádnou ochotu angažovat se v jejich smíření. Vypadali tak jako bohatí staří manželé, co se sejdou maximálně u snídaně, proberou obecné záležitosti a celý zbytek dne žijí každý vlastní život.
Svoji a přitom cizí.
U stolu už začínaly padat první sázky, kdo koho požádá o rozvod jako první, pak jim ale Henry zkazil legraci prohlášením, že rozvod bez předem uzavřeného sňatku není možný. Znění tak bylo prozřetelně změněno na "kdo koho dřív přetáhne po hlavě krumpáčem"; jasným favoritem byl Ren.
"Myslíš, že bude scéna?" špitl Taemin. "Pořád čekám, kdy mu ztropí hysterickou scénu…! A on furt nic."
"No že? Jsou suší jak Angláni v 19. století," frkl nespokojeně Kyuhyun.
Ren položil tác s obědem na stůl, odtáhl židli - vteřinku zaváhal a pak se chvatně sklonil a políbil Arona na tvář. Jen letmo a co možná nejpřekotněji, ale políbil. Ohromený daemon se na rudnoucího světlovláska užasle zadíval a jeho obličej se rozzářil úsměvem.
Taemin a Kyuhyun vyvalili oči.
"Tak to jsem nečekal," poznamenal Minho.
"Netušený zvrat…!"
"…který předčil i absenci hysterické scény!"
"A už vím, jak tuhle estrádu pojmenujeme! Osmý div světa aneb jak udělal Ren poprvé v životě první krok k usmíření!"
"To je jako název moc dlouhý," zchladil Taemin Kyuhyunovo kreativní nadšení. "Takovou slohovku by si druhý den nepamatoval už ani sám autor, natož diváci!"
"Fajn," mlaskl rozmrzele Cho, "tak název bude znít jen Osmý div světa, ale uznej, že tím se vytrácí veškeré osobité kouzlo!"
"Tak ať. Hlavní je, že se situace konečně hnula. A kupodivu správným směrem."
"Ty jsi mi nějaký romantik…"
"Ah! Třeba se Aron odstěhuje zpátky…!" napadlo Mina. Jak vidno, ta přeromantická myšlenka ho velice nadchla.
"Ne, miláčku, neodstěhuje," povzdechl si Minho. "Leda by byl totální kretén."
"Ale -!"
"Zapomínáš na důvod toho přestěhování, Taemine," zamračil se Kyuhyun. "Nikdy nešlo o naši barbie od Mattela, ale o její ďábelské, půl tisíciletí staré dvojče."
"Přesně tak. Min Ki - " Nedořekl. Cosi významného, co nedokázal specifikovat, praštilo Minha důrazně přes nos. Nevšímal si udivených pohledů svých dvou společníků a intuitivně stočil zrak k Aronovi. Cosi… cosi… co? V té chvíli se daemon znovu otřásl zimou.
A Minhova nekonkrétní myšlenka začala pozvolna dostávat tvar.
"Už zase," zamumlal.
"Co?" podivil se Kyuhyun.
"Aron. Zase se třese."
"Hmm," zabručel mladší ryze konverzačně, dávaje jasně na srozuměnou, že by mu bylo upřímně jedno, i kdyby Aron začal nahý tancovat na stole macarenu. "Asi na něj fakt něco leze, no."
A Minho by téhle samojediné možnosti rád a bezvýhradně věřil, nebýt dotěrné hlodající myšlenky…
…vždyť Min Ki je přece ledový mág…

•••

"Dobrý večer," pozdravil Junho automaticky příchozího zákazníka, zatímco obsluhoval dvě dámy, které si už potřetí během půlhodiny přišly pro "dvě deci bílého". Hádal, že dnes bude nucen zajišťovat někomu odvoz…
Žena odbarvená do zrzava (odstínu, který jí vůbec neslušel, jak kriticky konstatoval Junho) drcla do své přítelkyně a horlivě pokynula k novému hostu, který se usadil u baru. Obě se koketně zachichotaly, žíznivý návštěvník se jim evidentně velice zamlouval. Ještě chvilku po něm vrhaly rádoby svůdné pohledy, pak ale nad alkoholem posíleným sebevědomím naštěstí vyhrála soudnost, a tak se každá prostě chopila své sklenky a lehce vrávoravě odcupitala ke stolku.
Světlovlasý se s omluvným výrazem obrátil k příchozímu - kupodivu vůbec ne tak neznámému, jak očekával. Vykulil na muže oči a vysmekl mu devadesátistupňovou úklonu. "Vaše Excelence!"
"Nechme, prosím, těchhle zbytečných formalit," zasmál se hrabě Shim rozpačitě. Doopravdy, na tomhle místě působily jakékoli šlechtické oficiality jako pěst na oko. A nejen to. Cenil si Junhova perfektního vychování, jistě, na druhou stranu si ale přeci nebyli tak cizí, aby se k sobě nemohli chovat… přirozeně.
Daemon se měkce pousmál. A že to bylo co říct, neusmíval se často. "Co si dáte?"
"Co mi doporučíte?"
"Specialitu podniku. Nejspíš."
"V tom případě si dám specialitu podniku," rozhodl Changmin.
Junho pozdvihl obočí. "To ani nechcete vědět, co v ní je?"
"Ne. Nechám se překvapit."
"No tak fajn." Mladší si rošťácký skousl spodní ret. "Takový přístup se mi líbí." Chopil se jedné hrubě broušené sklenice, zpod baru vytáhl dvě lahve čehosi přísně tajného (což Changmina lehce znepokojilo, byl si jistý, že veškerý alkohol, co ho na světě je, leží vystavený na stěně přímo za Junhem) a dal se do přípravy.
Netrvalo dlouho a na pultu před hrabětem přistál krvavě rudý drink.
"A co vás sem vlastně přivádí?" zajímal se Junho.
"Nic konkrétního," odtušil Changmin a zkusmo ochutnal barmanovo "upíří" dílo. Uznale pokýval hlavou. "Je to moc dobré!"
"Děkuju," uculil se světlovlasý. "Takže nic konkrétního, říkáte?"
"Ne… Snad jen vidina nezávazného poklábosení mimo zdi Akademie."
Junho po démonovi loupl očima. Uchechtl se. "Myslíte, že mě tamější pobyt nějak svazuje?"
"I tak se to dá říct," přisvědčil hrabě. "Myslím, pane Lee, že se bojíte, aby na Akademii někdo nepovolaný náhodou nezaslechl něco, co nemá." Povytáhl obočí přesně tím dokonale aristokratickým způsobem, jaký Junha neskutečně vytáčel a znervózňoval. "Nebo se pletu?"
Mladší se zamračil. Ne. Vlastně ani tak nešlo o ten samotný posunek jako spíš o vědomí, že toho o něm hrabě Shim prostě ví příliš mnoho.
"Nemám s vámi o čem mluvit," odsekl stroze.
"Že ne?" Changmin si povzdechl, jako by vedl spor s umanutým dítětem. "V tom případě se zeptám přímo: Kdy vy a Chansung konečně přestanete předstírat, že jste něco, co nejste? Řadoví daemoni? Ale prosím vás."
Junho se na démona dlouze zahleděl. "O to jde?" hlesl posléze. "Hrabě Choi na vás naléhá -?"
"Min Ho na mě nijak nenaléhá," přerušil ho tmavovlasý. "Chápe, že slib je slib… Mně jde o vás. O to, že… že když jim povíte celou pravdu, zvládnou situaci líp pochopit a ochrání vás."
"A proč je do toho tahat? Není to jejich problém."
"Tak to neznáte Erika a Min Ha," ušklíbl se Changmin. "Když má někdo z bandy problém a svěří se, je to rázem kolektivní problém. A vy dva jste se k jejich bandě vlastně sami přifařili, takže…" Vzal překvapeného Junha za ruku. "Čím dřív před nimi přestanete dělat tajnosti, tím dřív vám můžou začít důvěřovat. A přesně o to jde. O důvěru."
"Proč jste ke mně tak hodný?" vyhrkl daemon zmateně. Nechápal ho, nechápal ani, proč mu Changmin před těmi třemi sty lety vlastně pomohl. Být on na jeho místě, vyrazí se sebou dveře. Ale hrabě Shim ho vyslechl, bez námitek udělal, co po něm Junho chtěl, a tím zachránil život Chansungovi. Nebýt Changmina… na to radši nemyslet.
"Jste dobrý člověk, pane Lee," prohlásil démon.
"Nebyl jsem…"
"Možná, ale takového jsem vás nepoznal. Ke mně přišel daemon, který byl ochoten zaplatit cokoli, jen aby zachránil druhého."
Junho se usmál. "Už to dlouho trvat nebude. To naše "krytí", myslím. Můj Stín, co se doteď schovával ve stínech, vylezl z ulity, a to… to není dobré znamení."
"Váš Stín… Ano, to je další věc, kterou jsem s vámi chtěl probrat." Changmin prstem zamračeně obkroužil okraj sklenky. "Kolem školy se potuluje kojot."
Světlovlasý zbledl. "Vy jste ho viděl?"
"Viděl," přikývl hrabě. "Zatím dvakrát, ale kdoví, jak dlouho už to trvá… Je to ona?"
"Becca, jo." Junho se suše, skřípavě zachechtal. "To od ní není moc chytré, slídit ve své zvířecí podobě… kojot v Koreji, kdo to kdy viděl…"
"Možná jí přesně o to jde. Snaží se být nápadná, aby vás vylákala."
"Kdyby si byla jistá, že se skrývám na Akademii, okamžitě by to hlásila Radě a do čtyřiadvaceti hodin bychom je měli přede dveřmi - teda před bariérou."
"Což je jen otázka času…"
"Nevadí. Mě vystopovat můžou - "
"Junho."
Daemon na démona překvapeně pohlédl. Bylo to vůbec poprvé, co ho oslovil křestním jménem - a v jeho hlase zaznívalo cosi naléhavého.
"Chansung už pro ně přece nemá žádnou cenu," připomněl mu Changmin.
"Nemá, to máte pravdu," připustil Junho váhavě.
"Takže se přestaňte strachovat o něj a začněte se bát o sebe. Oni vám půjdou po krku, uvědomujete si to?"
"Samozřejmě. Dovolil jsem si projevit jiný názor a to se nedělá… V tomhle ohledu jsme my daemoni těžce pošahaní…"
"Šlechtí vás, že to přiznáváte."
"To víte, snažím se tvářit, jak nejušlechtileji umím," ušklíbl se Junho. "Ale slibuju, že se budu mít na pozoru," dodal, když viděl, jak starší významně povytahuje obočí.
"To bych vám taky radil," zabručel Changmin a okázale pozvedl sklenici, jako by daemonovi připíjel na zdraví.
 


Komentáře

1 Karin Karin | 20. ledna 2018 v 21:25 | Reagovat

To by mě zajímalo co se děje.

2 eriana eriana | 22. ledna 2018 v 20:13 | Reagovat

Napínavé... vůbec netuším, kam události kolem 2PM dua směřují!

3 Meshiki Meshiki | 28. března 2018 v 18:44 | Reagovat

Super díl. Moc se těším až zjistím co se to tam děje

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
https://66.media.tumblr.com/18208d4cca68d18d735b395a1a7f90cb/046414a4c585ed31-cf/s500x750/102276c4849f89abef386357338535ea2f15f5cf.gifv

Obsah tohoto blogu je veskrze autorský.

Kdo chce kopírovat, nechť bezpodmínečně uvede zdroj!

아론곽

Animace a obrázky, jež nepatří k výtvorům mé maličkosti, pocházejí ze serverů DeviantART
a tumblr.