18. ledna 2018 v 22:10 | Nagasaki Nicolca
|
Hezký večer, milí a drazí.
Vzhledem k mému momentálnímu rozpoložení a fangirl stavu level 999 byl opravdu boj nespáchat layout s Kangtou. Na druhou stranu, moja druhá princezna bude mít v dnešním článku o ždibec víc prostoru, takže tematicky je kabát s Yesungiem vlastně úplně stejně ideální.
Nevím, jestli jsem to tu už zmiňovala - určitě jo, ale už to nějaký ten rok bude - ale můj vztah k doramám je značně... rozpačitý. Bez mučení přiznávám, že moje vadnost způsobuje takové úsměvnosti, jako že jednu doramu průměrně sleduju dva roky. Fakt. Podívám se na epizodu a dám si měsíc "oraz". Úplně běžně. Z čehož tak nějak vyplývá, že počet korejských seriálů, jež jsem kompletně shlédla, dokážu spočítat na prstech. Ne jedné, obou rukou, ale i tak.
Důvod, který mě donutí se na nějakou doramu začít dívat, je herecké obsazení. Což si ale bohužel často docela nesedne s mými žánrovými preferencemi. Nic proti (romantickým) komediím, občas se při nich upřímně bavím, ale rozhodně to není něco, od čeho bych se samým nadšením nedokázala odtrhnout. Pojítkem posledních dvou doramat, která mám za sebou, byl Yesung. Awl, kde herecky debutoval, pro mě bylo svým prostým "ze života" tématem dosti příjemnou změnou. Žádný trhák, ale čas mi s tímhle seriálem ubíhal příjemně. Nebýt toho, že jsem se pak asi na tři měsíce zasekla před posledním dílem, jistě by obhájil prvenství mezi mými nejrychleji zhlédnutými doramaty. První tak zůstávala Another Oh Hae Young.
Nu, a den před Silvestrem jsem pak z dlouhé chvíle zapnula první díl Voice. Byl to můj třetí pokus s touhle doramou. Ten první byl někdy v první polovině loňského roku, kdy mi všechny servery hlásily, že moje země nemá pro sledování povolení (jo, jsou to rasisti :D). Na začátku prosince jsem se o to pokusila znovu, ale to mi zrovna internet dělal psí kusy a videa se odmítala načítat nebo se příšerně sekala. 30. prosince už mi ale štěstí přálo - a já se beznadějně zamilovala. Kriminálka smíchaná se slušným thrillerem, konečně jsem našla svůj šálek kávy! A Yesungie jako sladká třešnička na dortu. Prostě mňam! Herecká banda naprosto kouzelná (ačkoli na hlavní hrdinku jsem si musela chvíli zvykat...) - a do Yesungovy parťačky jsem se zabouchla, jen jsem ji uviděla, mimochodem - příběh hezky odsýpal, neměla jsem problém pustit si tři díly během jednoho dne a přemýšlet i nad čtvrtým. Něco, co se mi ještě v životě nestalo. No, nakonec jsem to s tím sledováním zase až tolik nepřehnala, trvalo mi asi deset dní tu šestnáctidílnou sérii zkouknout, ale na moje poměry to rozhodně je rekord. Věřím, že jsem tuhle doramu neviděla naposledy. A na její plánované pokračování se nesmírně těším.

A protože byly Vánoce, rozšířila se samozřejmě má sbírka alb. Jak už jsem zmiňovala, tentorkát jsem své dárky pojala v SuJu stylu. Jako první mi dorazilo Yesungovo mini album Here I Am. Došla jsem totiž k závěru, že Yesung a Zhoumi jsou mí nejoblíbenější sólisté (Kangtu nepočítám, Kangta je... moc staré Zlo), a vlastnit veškerou jejich (korejskou) tvorbu je tak má příjemná povinnost. Here I Am není na první pohled vizuálně tak úchvatné jako Spring Falling, ale své nepopiratelné kouzlo rozhodně má. A asi budu znít jako úchyl, ale strašně ráda na něj sahám, jeho povrch mě fascinuje. :D
Druhá zásilka bylo nejnovější PLAY od Super Juniorů, Black Suit version. Verze One more chance má sice naprosto rozkošný photobook (a víc fotek Yesunga!), ale kombinace černé a červené u Black Suit... ta je prostě moje. A taky se mi víc líbí samotné CD, takže mi bylo takřka hned jasné, že tuhle verzi chci. Má rodina měla při prohlížení photobooku velice zajímavé postřehy... ze kterých kupříkladu vyplynulo, že Heechul je z celé skupiny skoro nejmužněji vyhlížející chlap... A ne, to fakt není ironie.
To tedy byla vánoční alba... tím ale ještě nekončím, haha. Pamatujete, jak jsem prohlásila, že nemám ráda alba v krabici?
Haha. No, před pár týdny jsem náhodou narazila na
stránku, kde autor zdokumentoval unboxing
Kangtova předloňského
Home, Chapter 01. Okamžitě jsem svůj názor na krabice musela vzít zpátky, protože TA VĚC...! Ta věc je skvost. A její photobook...! To byla
moje smrt poslední kapka. Přes rok jsem se mu snažila vzdorovat... a 8. ledna jsem svou snahu s radostí vzdala. Objednávky z Koreje mi většinou chodí skoro po měsíci, ale hádejte co? Dneska před půl desátou vstanu, převléknu se, sejdu dolů - a zvonek. Pošťačka mi nese balík. Když jsem na něm uviděla ten nápis "křehké", málem jsem se skácela smíchy před ní.
Kangta moja princezna. Křehké. No kdo by to byl řekl?! (předstírejme, že ten psychopatický řehot nepatří mně)
Poznatek č. 1: Zásilkám ze Soulu cesta sem trvá měsíc, zásilkám odjinud z Koreje osm dní. Náhoda? Poznatek č. 2: Je to balík jak kráva. Poznatek č. 3: Mám tolik bublinkové fólie, že bych ji mohla prodávat. Poznatek č. 4: PANEBOŽE, JÁ MÁM HOME! PANEBOŽE, JE JEŠTĚ HEZČÍ NEŽ NA FOTKÁCH! PANEBOŽE, KANGTA!!
Ehm, jo, fangirlím jak pošuk. Ten chlap je prostě nejkrásnější bytost, jakou jsem kdy viděla (tady bych se asi měla omluvit Minhovi a Erikovi, ale neudělám to, protože... jde srovnávat Minha a Erika, to bez problému, ale nejde srovnávat ty dva s éterickým Kangtou), a to album (krabice) je růžovočerné (víc růžové, ale je to krásná jemná růžová) a... prostě perfektní. Kdybych mohla fotit, zdokumentuju ho z každého úhlu, tak moc jsem z něj nadšená. Nenápadně doufám, že až nás poctí kapitolou 2 (a třeba i 3), budou taky provedeny "krabicově", každá v jiné barvě.
Jak krásně by se taková sada vyjímala na poličce...!
...pac a pusu, Vaše Nagasaki
Voice mě láká už docela dlouho, ne teda kvůli obsazení, ale zaujal mě ten námět. Ovšem můj vztah k doramám je veskrze kladný a můj plánovaný watchlist je tak dlouhý, že bych na něj potřebovala nejméně, aby den měl 48 hodin a to bych ještě nesměla chodit do práce. :)