close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Škola prokletých - 48. díl b.

27. prosince 2017 v 19:33 | Nagasaki Nicolca |  Škola prokletých
•A protože kdo by neshippoval RicMina... Druhá část osmačtyřicáté kapitoly, vážení.
pozn. č. 1: Konečně se dočkáváme vysvětlení Chansungovy vize ze 39. dílu b. (poslední pasáž). To jste rádi, co?
pozn. č. 2: Nějaké to povídání o staré magii proběhlo v první pasáži 29. dílu a.
pozn. pod čarou: Předchozí část končila Minhovou větou: "Fakt jsem jak Harry Potter!" Přímo navazujeme, takže... Vy víte.•



"Kdože?"
Chlapec na ducha, jenž vypadal upřímně nechápavě, nedůvěřivě pohlédl. Vzápětí si ale uvědomil, že Junghyuk umřel před šedesáti lety, a to byly Bradavice ještě… no, na houbách.
Mávl rukou. "To není důležité. Radši mi řekni… při tom rituálu, kdy Min Ho oživil Heechula - to taky mluvil jazykem mrtvých?"
"Jistě. Vzýval přeci Heechulovu mrtvou duši."
"Nemrtví ale mluví normálně po našem."
"Nemrtví hovoří oběma jazyky," poopravil ho Junghyuk. "Jsou - stejně jako Min Ho a částečně i ty - takovým… spojovacím dílem mezi tímto a oním světem."
Minho si zadumaně skousl spodní ret. "Uhm, když ale Min Ki terorizuje Arona ve snech, Aron mu přece rozumí…"
"Sny jsou specifická oblast. Říše se tu prolínají, což láme jakoukoli jazykovou bariéru."
"Aha… jo, to dává smysl… Pak ale… co když Min Ki převezme v našem světě kontrolu nad Renovým tělem? Kdyby mluvil jazykem mrtvých, Aron by přece okamžitě poznal, že je něco špatně. Jenže to se neděje. Ne pokaždé - "
"Otázka hmotného a nehmotného těla," zabručel Mun.
"Cože?"
"Nehmotné tělo, což je duchův přirozený stav, podmiňuje komunikaci v jazyce mrtvých. Kdežto hmotné tělo, které si duch může vypůjčit od živého člověka, umožňuje komunikaci v jazyce živých. Tak jako v Min Kiho případě."
"Jakože když duch posedne člověka -?"
"Posednout tě může démon, ne duch," zamračil se Junghyuk. "Duch si tvé tělo vypůjčí, pokud mu k tomu dáš svolení."
Minho na něj překvapeně zamrkal. "Takže kdybych ti teď řekl, že souhlasím s tím, aby sis vypůjčil moje tělo…?"
"Mohl bych si vypůjčit tvé tělo, jo."
"Zkusíme to?"
Hyuk povytáhl obočí. "Jsi divný, víš o tom?"
"Proč? Vypůjčení těla přece neznamená, že se mě zmocníš už navždycky, ne?"
"Jistěže ne. Mrtvý může živé tělo obývat maximálně dvanáct hodin…"
"Tak?" Tmavovlásek vyskočil na nohy. "Co mám udělat?"
"Myslíš to vážně?"
"Jistě!"
"Pak tedy…" Junghyuk zaváhal. "Ehm, v prvé řadě mysli na to, že mi svoje tělo chceš zapůjčit… a pokud možno, zůstaň uvolněný. Do mozku v křeči se špatně vměstnává."
"Mozek může mít křeč?"
"Neber mě za slovo."
Minho po něm blýskl pobaveným zazubením, načež zavřel oči; třikrát se zhluboka nadechl, třikrát zhluboka vydechl. Vzápětí ucítil silný tlak v hlavě. Instinktivně zkřivil tvář, ihned se ale v duchu okřikl a pokusil se celé svoje tělo co nejvíc zrelaxovat. Nesmí ho přeci odmítat, tím tu tupou bolest beztak jen zhoršuje. Určitě to přejde, stačí jen…
Znenadání byly tlak i bolest pryč. Připadal si podivně lehký, jako heliový balónek. V příští chvíli jeho tělo otevřelo oči, zdánlivě samovolně, bez ohledu na Minhovy záměry. Ano, věděl, že ho teď ovládá Junghyuk, ale stejně jej zamrazilo. Bylo zvláštní sledovat, jak zvedá ruce a prohlíží si je, bylo zvláštní cítit, že vratce kráčí k zrcadlu, aniž by k tomu dal svalům povel.
Bylo zvláštní být uvnitř a přitom vlastně nebýt.
Junghyuk zatím nejistě překlopýtal koupelnou a ztěžka se opřel o umyvadlo. Už skoro zapomněl, jak namáhavé je takové hmotné tělo kontrolovat. Vzhlédl k Minhovu odrazu v zrcadle - a oni oba užasle zalapali po dechu.
No páni, hlesl mladší.
"Slyšel jsem o tom, ale… až dodneška jsem to skutečně neviděl," podotkl Junghyuk Minhovým hlasem a s neskrývaným úžasem si prohlížel chlapcovy zářící stříbrné oči. Magický důkaz symbiózy živého a mrtvého v jednom těle. "Fascinující. Naprosto."
Jo. Ale v běžným životě dost nepoužitelný. Tohle snad neschováš ani za sluneční brýle.
"To asi ne."
Min Kimu taky svítí oči?
"Ne. On a Ren jsou spojeni krevním poutem, jejich "výpůjčka" má trochu jiná pravidla. Méně okázalá, abych tak řekl."
Je to nádherné, prohlásil Minho. Příliš nápadné, to ano, ale na estetickém zážitku to vůbec nic nemění.
"Popravdě… je tu možnost, jak tu nápadnost skrýt," nakousl Junghyuk rozpačitě. Sám nevěděl, jestli to Minhovi opravdu chce prozradit, nebo z něj prostě jen mluví endorfiny, protože má po šedesáti letech zase na chvilku živé tělo. Asi to druhé. Kruci…
Vážně? A jak?
Do toho, hochu. Teď už stejně nevycouváš. "Oči nám svítí proto, že tvé tělo teď obývám ve tvé podobě."
Počkej. Znamená to… že na sebe můžeš vzít svoji podobu?
Hyuk přikývl. Sledoval, jak Minho v zrcadle činí přesně totéž.
Udělej to.
"Co?"
Proměň se!
"Minho, já nevím, jestli - "
Svítí nám oči, Junghyuku. Stříbrně. Nic ohromnějšího nás fakt čekat nemůže.
"To je pravda, uznávám…"
Nechceš se vidět?
"Nevím. Nezdá se mi to správné. Není to moje tělo. Proč vytvářet iluzi, že je?"
Jsme tu jenom my dva. Klamat můžeš maximálně sebe. Pokud je to pro tebe příliš bolestné, samozřejmě tě k ničemu nenutím, ale… neuděláš tím nic špatného.
Junghyuk svraštil Minhovo čelo. "Tak jo. Přiznávám. Chci se vidět," zabručel. "A zapřísahám se, že až se to stane, nepropadnu hysterickému záchvatu, že je to celé jenom jako a že jsem vlastně mrtvý, a… všechno bude v pohodě."
Tak do toho.
"Do toho," zopakoval Junghyuk a zavřel oči. Vše se ponořilo do tmy. Nerušené ticho se měkce snoubilo s jeho zrychleným dechem. Když se obličeje i těla zmocnilo lehké štiplavé mravenčení, semkl víčka pevněji. Soustředil se na Minhovu očekáváním rozechvělou duši, vnímal její vlídnou přítomnost a vděčně jí nechal ukolébat veškerou nejistotu.
Hyuku…?
Otevřel oči a po šesti dlouhých dekádách konečně znovu spatřil sám sebe.
Vyhrkly mu slzy, nedokázal je zarazit. Skutečně se díval na vlastní tvář, ne na tu Erikovu! Rozesmál se, ukazovákem se dotkl špičky nosu. V hlavě se mu rozezněl Minhův smích.
Jo, tak tomuhle říkám mnohem lepší maskování!
Junghyuk se trochu provinile zarazil. Byl tak uchvácený živě se jevícím celkem, že na krásně obyčejné tmavé oči si vůbec nevzpomněl. Znovu se zkoumavě prohlédl v zrcadle. Minho měl pravdu, nezasvěcený by nepoznal, že se v tomhle těle právě teď ukrývají dvě duše. Vyjít ven, bude ho celá tahle škola slepě považovat za vévodu Muna. (Vévodu Muna v Minhově oblečení. Ale to už je detail.)
"Rozhodně je lepší, ale zároveň náročnější," zamumlal svým (bože, díky!) charakteristicky nakřáplým hlasem. "Pro nás pro oba."
Vážně? podivil se Minho. Žádný rozdíl necítím.
"Počkej pár hodin. Tvoje tělo padne vyčerpáním."
Kolik?
"Maximálně šest."
S vlastní podobou se tedy doba pobytu v živém těle krátí na polovinu?
"Přesně tak," přisvědčil Junghyuk.
A jak dlouho potom tělo musí odpočívat?
"Plus minus osm hodin. Záleží na tom, jak moc se přiblížíš krajnímu limitu - " Najednou se Mun odmlčel, pozvedl ruku a dlouze se na ni zadíval.
Co je? znejistěl mladší. Co se děje? Junghyuku?
Mezi prsty zapraskala modravá elektřina. Minho ohromením zatajil dech a Junghyuk se široce, spokojeně usmál.
Dokážeš ovládat svoji magii. To je… to je fantastické!
"No že jo?" zatetelil se Hyuk. "Už je to doba. Stýskalo se mi po ní."
Jí po tobě taky, podotkl Minho. Moc blesků a elektřiny je hýčkala jako teplá, chundelatá deka. Nikdy by ho nenapadlo, že pocítí tolik sympatie k jinému živlu než k ohni.
Několik vteřin si beze slova užívali blízkost Junghyukovy magie. Pak začalo Minhovo já znovu těžknout a přebírat vládu nad tělem, a než se nadál, stála Erikova rozesmátá lidskost - zcela mrtvá a zcela nehmotná - vedle něj:
"Děkuji za vaši spolupráci, kolego."
"Beze všeho, kolego," zazubil se Choi. "Až budu potřebovat půjčit pár voltů, vím, na koho se obrátit!"

•••

Eric dobrou půlminutu apaticky hleděl na jméno volajícího, zářící na něj z displeje vibrujícího telefonu. Neskutečné. Musel uznat, že Minwooova umíněnost je dočista obdivuhodná.
"Ano?"
"Ah, Hyukie! A - ahoj." Zdálo se, že hraběte přijetí hovoru překvapilo víc než samotného vévodu. "Jen… jen jsem se chtěl zeptat, jak je Nichkhunovi?"
"Těžko říct," opáčil Mun a podložil si rukou polštář. Zívl. "Nemluví o tom. Vlastně se tváří, že se včerejšek vůbec neodehrál."
"To není dobré."
"Není. Ale zkus mu to vysvětlit. Co Minhyun?"
"Běsní a bezmála třikrát do hodiny si mumlá Nichkhunovo jméno," povzdechl si Minwoo. "Nesnáší všechno a všechny. Yoona se mu pokusila dát kázání, seřval ji na dvě doby. JRa z domu vyhodil dokonce dřív, než stihl otevřít pusu. A to "vyhodil" není žádná nadsázka…"
Eric zafrkal smíchy. "Čím potrestal tebe?"
"Ignoruje mě. A to tak moc, že ačkoli jsem od rána u něj a prakticky nezavřu hubu, ještě mě nevyrazil. Což je svým způsobem úspěch…"
"Gratuluju. Asi."
"Díky.
"Takže ani ty nic nevíš."
"Ne."
"Fajn. Oficiálně schvaluju plán B."
"Co je plán B?" zeptal se Minwoo podezřívavě. Ne, že by Jung Hyukovi nevěřil… ale plány B už z principu neměl rád.
"Minhyun a jeho moc šikovná démonská síla," pousmál se Eric suše. "Yesung se totiž chystá zrežírovat hotovou hororovou telenovelu…"
"Ehm, upřímně, jde z něj trochu strach."
"Z Minhyuna?"
"Ne, z Yesunga!"
"To nikdy neříkej před Min Hem."
"Nebudu. Znamená to, že kašlete na záchranu Nichkhunova klidného spánku?"
"Jo. Jsme sadisti."
"Yesungovi bych to věřil…"
"A mně ne?" urazil se Eric.
"Zlato, každý ví, že ty jsi sadistova drahá polovička," odkašlal si Minwoo, aby zamaskoval smích.
"To je ale nesmírně ponižující."
"Buď hrdý masochista!"
"No, když nad tím tak přemýšlím, masochismus je tu vcelku běžný jev…"
"Jste divná škola."
"Úplně nejdivnější."
"Ale co taky čekat od instituce, která patří Min Hovi…"
"Přesně!"
Rozesmáli se, avšak ihned vzápětí oba rozpačitě zmlkli. Prozření a uvědomění si faktů, toho, že by spolu vlastně ani neměli mluvit, natož vtipkovat, bylo jako rána do žaludku.
"Zkus si s Minhyunem ještě popovídat," požádal vévoda bezvýrazně.
"Dobře." Mladší krátce zaváhal. "Um, Eriku?" Jak vidno, s Hyukiem byl pro dnešek šmitec. "Co si… o tom myslíš ty?"
"Tak různě. Rozhodně si ale nemyslím, že Minhyunova momentální obsese Nichkhunem pramení z nenávisti."
"To já taky ne. Je to šílené, ale… přikláním se k názoru, že Minhyun lehce přehodnotil své preference."
"Od psychoušských ženomužů si bezesporu polepšil," pochválil barona Eric. "Na druhou stranu… od Min Kiho si jde pohoršit už jen stěží."
"Sooyoung na tebe."
"Bez šance."
"Její zuřivá obhajoba Min Kiho maličkosti je ale neskutečně působivá!"
"I kdyby se ukázalo, že je ta blonďatá pohroma třeba svatá, stejně ho nebudu mít rád. Kruci, vždyť mi šikanuje dítě!"
"To je silný argument," uznal Minwoo.
"Na svý děti jsem háklivý," zabručel Eric. Vycítil, že Minwoo na druhé straně linky zrozpačitěl, evidentně nevěděl, jak diplomaticky zareagovat. On ale své prohlášení zpátky nevzal, proč taky. Myslel děti, řekl děti. Junjin je možná černá ovce, ale pořád je jeho dítě. I když nevděčné.
"Až něco zjistíme, ozvu se ti."
"Nápodobně," přislíbil hrabě Lee. "Tak tedy… dobrou noc."
Ještě několik vteřin poté, co hovor ukončili, zírali oba na zčernalé displeje svých mobilů, jako by čekali…
Sami nevěděli na co.

•••

"Mluvil jsem s vedoucím katedry."
"Ano?" hlesl Nichkhun a nejistě se na Yesunga zadíval. Jako pokaždé jej napadlo, že být profesor hráčem pokeru, bodoval by. Takzvaný výraz bez výrazu totiž ovládal dokonale.
"Nebyl z toho nápadu právě nadšený, ale… povedlo se nám dospět ke kompromisu. V květnu máte mít praxi, že?"
Khun přitakal.
"Ty si ji o měsíc prodloužíš."
"Budu…?"
"Učit prváky," kývl Yesung. "Nezažili tě jako studenta - aspoň většina - mělo by to být tudíž snazší. K vyšším ročníkům pak budeš chodit na náslechy, kdybys ale moc chtěl, nějakou hodinu ti milerád přenechám - "
Nichkhun vystartoval ze židle, dvěma kroky oběhl stůl a sevřel šokovaného Yesunga v náručí. "Děkuju! Strašně moc děkuju, pane profesore!" vyhrkl dojatě.
"Zase tolik jsem neudělal…"
"Neudělal? Vždyť díky vám tu můžu zůstat! Tady! V bezpečí! Kruci, mám chuť dát vám pusu!"
"Líbání si necháme na jindy."
"Tak jo."
"Ale díky. Těší mě to."
Thajec ho spokojeně poplácal po hlavě. "Co já bych bez vás jenom dělal?"
"Nestudoval démonologii," konstatoval Yesung, nedůvěřivě pošilhávaje po Nichkhunově ruce. Trochu moc se totiž měla k jeho pracně upraveným vlasům… Když Min Ho ráno uviděl, jaké má na hlavě vrabčí hnízdo, pět minut se v posteli dusil smíchy. Teda smíchy se dusil minutu. Zbylé čtyři ho on dusil polštářem.
"Takže… začneme v pondělí?"
"Ano. Celý příští týden pro tebe bude jen náslechový. Vyučovat začneš od toho dalšího."
"Magii v teorii i praxi?"
"Magii v teorii i praxi."
Nichkhun se posadil zpátky na židli a zadumaně sepjal prsty. "Předpokládám, že k zápočtu po mně budou chtít poznámky z náslechů a přípravy na vyučování?"
"Přesně tak. Co se týče přednášek, materiály k nim budou tví vyučující posílat mě a já je budu dodávat tobě. Jo, je to zbytečně složité, ale pan vedoucí nedal jinak." Sungův tón dával jasně na srozuměnou, co si o panu vedoucím katedry myslí. "Ah, a abych nezapomněl," sáhl do zásuvky stolu, vytáhl klíč a hodil jej Nichkhunovi, "to ti posílá Min Ho. K novému apartmánu. Když už tu budeš plnohodnotně bydlet, není důvod, abyste se s Junhem dělili o jeden."
"Jé, tak že mu děkuju," hlesl mladík překvapeně. Zadíval se na štítek. "Zase druhé patro?"
"Apartmán vedle Andyho," přisvědčil profesor.
A s tím se tak nějak i rozloučili. Kdo by trávil sobotu v kabinetě, že… Nikdo. Vyjma dvou prapodivných individuí. A ta přesně pětačtyřicet vteřin po Nichkhunově odchodu ťukla na dveře a chvatně vpadla dovnitř, aby se připojila k Yesungovi. A to z něho automaticky činilo třetí prapodivné individuum.
A tři už jsou hotová banda.
"Tak?" Min Ho obsadil tutéž židli, na níž ještě před chvílí seděl Nichkhun, a s významně pozdviženým obočím se naklonil přes stůl ke svému příteli, který měl ve tváři až teatrálně ponurý výraz.
"Dle našich očekávání vypadal přesně jako člověk, co v noci nezamhouřil oka, ale jinak…" Yesung pokrčil rameny. "Zklamu tě, žádné skandální odhalení se nekonalo. Spadl mu kámen ze srdce, když zjistil, že odsud nemusí až do zkouškového vytáhnout paty, pak mě chtěl líbat, a - jo, mám ti poděkovat za klíče."
"Cože tě chtěl?"
"Líbat."
"Yesungu," odkašlal si Eric, "neprovokuj ho. Je schopný Nichkhuna Minhyunovi sám předhodit. A uvázat mu na hlavu dárkovou mašli."
"Růžovou s červenými puntíky!"
"Fuj, takový nevkus!" zhrozil se Sung. "To bys vážně udělal?!"
"Ano!" zasípal Min Ho. "Vidíš, k jakým nelidským zločinům bys mě dohnal?!"
Na což módní neznaboh Eric zareagoval s neskrývaným úžasem: "Doopravdy? Řeknu, že by Nichkhuna klidně předhodil Minhyunovi, ale vy řešíte debilní červenorůžovou mašli?"
"Zaprvé, Eriku, už jen slovo červenorůžová by mělo být zakázané," poučil vévodu hrabě.
Yesung vážně přitakal.
"Zadruhé - "
"Zmlkni, prosím tě. Mluvíš jako Zhoumi zkříženej s Keyem," odpálkoval vévoda hraběte.
Yesung se smíchy sesypal pod stůl.
"Tak, teď počkáme, až se tvoje žena vyhrabe zpod - ah, už je tady! Fajn, začněme tedy debatovat o úroveň seriózněji - "
Min Ho se přihlásil.
"Ano?"
"Můžu mluvit?"
"Nic o módě a barevných kombinacích."
"To je ale velice seriózní téma!" ohradil se tmavovlasý.
"Min Ho!"
"No jo, furt. Nebojte se, jde o Nichkhunův problém. Nebo… jak se to vlastně vezme…"
Eric i Yesung udiveně svraštili čela.
"Jinak. Včera jsem nad celou tou unikátní událostí přemýšlel… obecně."
"A?" opáčila dvojice ještě udiveněji.
"Jak řekl Minwoo, s Nichkhunem to vlastně nemělo nic společného, že?"
"Správně. Šlo o Minhyuna," přikývl Eric.
"Jo, to si myslíme, jenže… co když ve skutečnosti nešlo ani o něj?"
"Pak ale nechápu - "
"Proč by se nás Yoona tak pracně snažila poštvat proti Minhyunovi? Vždyť táhnou za jeden provaz! Jo, Hwang je sice parťák na baterky, ale stejně! Nedává to smysl."
"Nerad to říkám," zamračil se Yesung, "ale můj slabomyslný muž má pravdu."
"Dík. Budu se tvářit, že ten eufemismus pro idiotský jsem neslyšel."
"Podle tebe byl Yoonin záměr tedy úplně jiný?" ujistil se vévoda.
"Ano. A Minhyun byl prostě jen nejvhodnější nástroj k jeho zrealizování," prohlásil Min Ho. "Tím ho samozřejmě vystavila nebezpečí, ale… buďme upřímní, Minhyunovou ztrátou by jejich frakce přílišné škody neutrpěla. Přišli by o vzdušného mága, kterých mají málo, a pocuchalo by to nervy Baekhovi. Ale to je asi tak vše."
"A Minwooovi," zamumlal Eric.
"Cože?"
"Ale nic."
"Dobře, ale čeho tím Yoona teda chtěla dosáhnout?" rozhodil Yesung bezradně rukama. "Připravila si místo, dala unést člověka, nechala ho mučit… proč?"
"Krev, bolest a utrpení." Min Ho se nevesele zasmál. "Ať se propadnu, jestli lady Im nebažila po základních magických obětinách!"
Sung zbledl jako stěna. Otřesený Eric na nejmladšího vytřeštil oči.
"Chce nakrmit starou magii?"
"Důkazy tomu odpovídají," přisvědčil hrabě Choi chmurně.
"Ale… vždyť to je šílenství! Zahrávat si se starou magií…" Yesung se otřásl hrůzou. "K čemu se proboha chystají?"
"To netuším. Ale ať už to bude jakékoli kouzlo, nebude dobré." Min Ho si s oběma svými drahými vyměnil znepokojený pohled. "Musíme být ve střehu. My všichni."

•••

Nichkhun se s trhnutím probudil.
Usnul! Sice jen na vteřinku, ale…
Zalil ho ledový pot. Vyskočil z křesla, div se nepřerazil o deku, jež mu sklouzla z klína, a o překot se vřítil do koupelny. Sklonil se k umyvadlu, nabral do dlaní studenou vodu a opláchl si obličej. A pak znovu. A ještě jednou. Máčel se tak dlouho, dokud si nebyl naprosto jistý, že je zrádná únava pryč.
"Vzchop se, Horvejkule," zavrčel na svůj zemdlený odraz v zrcadle.
Rozbolavělé tělo se zoufale dovolávalo tolik potřebného odpočinku, avšak k smrti vyděšená mysl jej rezolutně odmítala.
Nebudeš spát. Nesmíš spát! Jestli usneš…
Nichkhun zuřivě potřásl hlavou.
Ne. Tu radost mu neudělá.
 


Komentáře

1 Tvoje matka. Tvoje matka. | Web | 27. prosince 2017 v 23:07 | Reagovat

Mám velmi silný pocit, že to vypůjčování těla duchovi se bude ještě hodit.

2 eriana eriana | 29. prosince 2017 v 18:06 | Reagovat

Zase to skončilo v tak napínavém místě! A záhada Khunova únosu není nijak osvětlena. Chci pokračování, prosím!

3 Meshiki Meshiki | 28. března 2018 v 18:26 | Reagovat

Parádní díl to s nám to pěkně vybarvuje. Moc s těím na pokráčko.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
https://66.media.tumblr.com/18208d4cca68d18d735b395a1a7f90cb/046414a4c585ed31-cf/s500x750/102276c4849f89abef386357338535ea2f15f5cf.gifv

Obsah tohoto blogu je veskrze autorský.

Kdo chce kopírovat, nechť bezpodmínečně uvede zdroj!

아론곽

Animace a obrázky, jež nepatří k výtvorům mé maličkosti, pocházejí ze serverů DeviantART
a tumblr.