close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Škola prokletých - 48. díl a.

16. prosince 2017 v 20:50 | Nagasaki Nicolca |  Škola prokletých
•Uhm, tak nějak nevím, co Vám k tomu říct... a víte co, neřeknu Vám k tomu nic. Řeší se Nichkhun, což je logické, a to ostatní... to se taky probírá pořád dokola. Takže si prostě užijte čtení. :)•



"Nuže?" Yesung okázale přehodil nohu přes nohu a upřel na Erika pichlavý pohled svých bezedných černých očí. "Pochopil jsem, že se mnou chcete mluvit o tom, co se včera stalo."
"Ano," povzdychl si vévoda. "Potíž je, že já nevím, co se včera stalo."
"To nedává smysl," zamračil se mladší.
"Promiň. Jen tuším, nevím. Spřádám dohady a teorie - šílené dohady a teorie - a… Potřebuju je s někým probrat."
"A vybral jste si ?" Yesungova tvář se rozjasnila úsměvem. "To je skoro jako žádost o ruku!" rozplýval se.
"Ne, to tedy není. Děsíš mě, víš o tom?" upozornil ho Eric a preventivně před sebou otevřel laptop. Obrana to byla chabá, ale lepší než žádná. A hlavně, byla vidět.
Yesung nonšalantně mávl drobnou ručkou. "Byl bych samozřejmě radši, kdybyste ze mě omdléval úžasem… ale nestěžuju si," zazubil se jako malý kluk.
Mun se dal do smíchu. Ač byl tenhle "Min Hův" člověk skoro tak divný jako on sám, musel přiznat, že ho má rád. Jo, mrazilo ho z něj v zádech, ale svým způsobem jej jeho náklonnost uklidňovala. Yesung byl přesně ten typ uvědomělé stalkerské fanynky, co tiše sleduje situaci a neváhá zneškodnit každého, kdo nevhodně a bez svolení naruší Erikův osobní prostor.
A to vůbec nebylo špatné.
"Fajn, tak začněme tím, co víme jistě." Sungův mód rozpustilého klučiny prozíravě ustoupil tomu známě yesungovskému, racionálnímu a profesorskému. "Rozhodně víme, že Im Yoona dala Nichkhuna unést. Víme, že ho držela pod zemí. Víme, že k němu dovedla Minhyuna. Víme, že Hwang Minhyun je vzdušný mág. Víme, že bod číslo 2 přímo souvisí s body 3 a 4 - víme, že Yooniným primárním záměrem bylo vystresovat Minhyuna natolik, aby propadl absolutní nepříčetnosti."
Eric přikývl. "A to se jí povedlo. Víme, že Minhyun Nichkhuna mučil… Zaráží mě to, co se dělo poté."
"Co se dělo poté?"
"To právě nevím.
"Tak jak víte, že se něco dělo?"
"Oni byli v klidu, Yesungu. Naprostém klidu. Jasně, Khun byl zmlácený a od krve, ale nebýt toho, měl bych pocit, že jsem někomu narušil romantické dostaveníčko."
Yesung se zamračil. Tohle ho začínalo doopravdy zajímat.
"A pak, když jsem odtamtud Nichkhuna odnášel… Minhyuna to úplně odrovnalo, byl zoufalý. Umím si živě představit, že stejně jako on by vyváděl Min Ho, kdyby se mu někdo pokoušel ukrást tebe…"
"Strašná představa," zašklebil se Yesung. "Jančící Min Ho je zcela neatraktivní Min Ho!"
"Zaměřuješ se na malicherné detaily," pokáral ho Eric.
"Malicherné? Úspěšná existence mého nepříliš bystrého muže stojí na jeho atraktivitě. Bez ní je vyřízený. To, co nazýváte malicherným detailem, je docela zásadní detail!"
"Ehm, ví Min Ho, že ho pokládáš za epochálního idiota?"
"Dennodenně mu to s láskou připomínám," pokrčil mladší rameny.
"Fajn, zpátky k tématu," zahučel vévoda, znepokojeně přemítaje, kdy přesně úchvatný a samolibý, všemi obletovaný hrabě Choi ztratil důstojnost. No, nejspíš v momentě, kdy se zamiloval do zlé ženy.
Zlé ženy jsou totiž zlo. (A Yesung se svojí démonickou vizáží mohl hned z fleku kandidovat na post jejich křehce půvabného prototypu.)
"Takže co vám na to Nichkhun řekl?"
"Nic. Nichkhun mlčí. Je ochoten připustit pouze to, že ho Minhyun mučil. Tečka."
"Třeba to tak vážně bylo," navrhl Yesung nejistě.
Eric zavrtěl hlavou. "Nepokládám se na neomylného, to ani náhodou, ale," zamračil se, "to, co se tam stalo, zahrnuje víc než Nichkhunovy kusé informace. Nemám pro to žádné důkazy, ale vím to."
"Hmm… Ne, že bych vám nevěřil, ale nelíbí se mi, jaký scénář mi tu předkládáte," nakrčil Yesung nos. "Zaprvé, Minhyun nesnáší lidi. Nichkhun je člověk. To nejde dohromady."
"Představme si, že je Minhyun intuitivně tupý a nerozezná člověka od démona."
"Minhyun ale není intuitivně tupý."
"Představme si!"
Mladší otráveně zafrkal, jal se však velkoryse předstírat, že si představuje Minhyunovu intuitivní tupost. "Čistě hypoteticky, i kdyby Minhyun nepoznal, že je Nichkhun člověk, stejně to nedává smysl."
"Jak to?"
"Láska na první pohled? Vážně? A jednorožci zvracející duhu by na programu nebyli?"
"Asi je dobře, že tuhle záležitost probírám právě s tebou," konstatoval démon zamyšleně. "Tvůj cynismus mi rozšiřuje obzory…"
"Nejsem cynik," ohradil se Sung. "No dobře, trochu asi jo… Ale v prvé řadě jsem realista!"
"V prvé řadě nejsi romantik."
"Láska na první pohled není romantická, láska na první pohled je kravina."
"Min Ho ale prohlašuje, že přesně tak jste se dali dohromady…"
"O chabosti Min Hova intelektu jsme už mluvili, Eriku."
"Pravda. Moje chyba."
"A vůbec, nemůžete se do někoho na první pohled zamilovat, to je nemožný," trval na svém Yesung. "Může se vám někdo zalíbit, to ano, ale s láskou to nemá co dělat."
"A co já a Hyesung…?" svraštil Eric čelo.
"Bez urážky, ale Hyesung je siréna. Oblbnul vás. Neúmyslně, ale oblbnul. A na vás to… zanechalo následky."
"Děkuju pěkně."
"Nemáte zač."
"Ale zakoukat se Minhyun mohl, ano?"
"Ne."
"Proč ne?!"
"Protože podle nemístně podrobného popisu vaší ženy udělal Minhyun z Nichkhunova obličeje fašírku. A nechci podceňovat půvaby Nichkhunova těla, ale předpokládám, že obličej je docela zásadní pro to vaše zakoukání se."
Démon si rozmrzele promnul kořen nosu. "Nemohl se zamilovat, ani se nemohl zakoukat… co teda mohl?!"
"Podlehnout zkratu v mozku?" navrhl Yesung.
"Zkratu v…? Ah, ne, nebudu to pitvat, pořád je to poetičtější, než bych od tebe čekal… Mám to tedy brát tak, že šílenému Minhyunovi prostě zkratoval mozek, a on si i navzdory vlastnímu protilidskému přesvědčení řekl: "Seru na to, toho kluka chci"?"
"Zní to dost pošahaně," poznamenal mladší.
"Slovo "dost" pošahanost toho prohlášení ani zdaleka nevystihuje," povzdechl si Eric. "A láska na první pohled zní líp…"
"Kuš!"
"Zkrat na první pohled?"
"O první pohled jistě nešlo…"
"Ale no ták!"
"Fajn, fajn. Zkrat na první pohled vám povoluju," slitoval se Yesung blahosklonně. "A s Nichkhunem si nelamte hlavu. Není to vaše zodpovědnost."
Eric na něj překvapeně pohlédl.
"Ať už to dopadne jakkoli, s vámi se nebude mít co dělat. Vy se staráte o Arona a to je… víc než po vás může kdokoli chtít."
Démon se zamračil. Yesungův tón se mu ani v nejmenším nelíbil. Ano, myslel to dobře, nepochybně to myslel dobře, ale… představa, že ve stejně vyčítavém duchu hovoří s Aronem, mu zvedala krevní tlak. "Já si to vybral," sykl nepřátelsky. "Já sám, nikdo mě k tomu nenutil. Jo, občas to možná nezvládám úplně s přehledem, ale to je můj problém."
"Myslím, že jste mě špatně pochopil," opáčil Sung a dlouze, zkoumavě si Erika prohlédl. "Nebrojím proti Aronovi. Je to můj svěřenec, pamatujete? Mám ho rád."
A já začínám být paranoidní. Vévoda si unaveně povzdechl. "Promiň, promiň mi to. Vyšiluju, aniž bych měl důvod… To jenom," potřásl hlavou, "poslední dobou do mě spousta lidi hustí, ať starost o Arona přenechám někomu jinému."
"Čímž míní, abyste ho dal zavřít do cvokárny," frkl Yesung.
"Přesně."
"No, na jednu stranu tenhle názor chápu. Zmáhá vás to - "
"To přece neznamená, že se ho při prvním příležitosti zbavím!" namítl Eric ostře.
"Na druhou stranu chápu vás a vaše obětavé mateřské pudy," prohlásil Sung, jako by mu naježený démon vůbec neskočil do řeči.
Za což mu byl naježený démon neskonale vděčný.
"Potíž je," Yesung roztržitě zabubnoval prsty o stehno, "že mateřské pudy umí být pěkně zákeřné, proto se jimi smíte nechat vláčet jen v Aronově případě. Slibte mi to."
"Další adopci vskutku nezvažuju," ušklíbl se Mun, ihned ale zvážněl a přisvědčil: "Slibuju. O Nichkhuna a jeho zjevné trauma se budu zajímat tak jako všichni ostatní. Nezhoubně a z odstupu."
"To moc rád slyším."
"Měl by ale promluvit," dodal démon strachu nespokojeně. "Teď se mu možná popírání jeví jako ten nejlepší nápad, ale to se hrozně mýlí…"
"Promluví, nebojte se," ubezpečil ho mladší. "Pokud jsou naše pošahané dedukce správné, nebude mít jinou možnost."
Eric povytáhl obočí.
"Minhyunovou silou jsou přeci sny. Stačí, aby Nichkhun zavřel oči a rázem se ocitne ve světě, kterému Minhyun vládne. Jak proti tomu může jako obyčejný člověk bojovat? Jedině bdělostí. Jenomže… jak dlouho obyčejný člověk zvládne fungovat beze spánku?"
"Není to poněkud kruté?"
"Kruté? Kdepak, nezbytné. Považte, co my můžeme dělat? Dokud nám Nichkhun nepoví, o co tu jde… nevíme nic. A dokud nic nevíme," Yesungovy hezké rty se zvlnily v potměšilém úsměvu, "nemůžeme mu pomoct, ani kdybychom sebevíc chtěli!"

•••

Minho položil na stůl před Arona papírový kelímek a se svou vlastní kofeinovou dávkou usedl na protější židli. V dokonalé synchronizaci oba - čistě pro efekt - zamíchali kávu, upevnili černá plastová víčka a pak skrze prosklenou stěnu kantýny pohlédli na dvojici, jež spolu už nějakou chvíli hovořila na chodbě.
"Hyung se chová divně," zabručel Minho.
"A divíš se mu?" opáčil lakonicky Aron a podepřel si dlaní bradu. "Chci vidět, jak ty bys hýřil optimismem, kdyby si na tobě smlsnul Minhyun…"
Tmavovlásek svraštil čelo. "Hele, vím, že je o něm známo, že není, no, úplně normální, ale…," ztišil hlas, "fakt je to s ním tak špatné?"
"Jak kdy," pokrčil daemon rameny. "Jeho osobnost je dost… nestálá. Je schopný tě v jedné vteřině nenávidět k smrti a ve druhé být tvoje otravná nejlepší kámoška. Mluvím z vlastní zkušenosti."
"Takže když měl tehdy v muzeu možnost mě zabít, ale neudělal to…"
"Byl v tom druhém módu, jo."
Minho zadumaně usrkl kávy a bezděky stočil oči ke dvojici za sklem. Nichkhun se slabě pousmál a zavrtěl hlavou nad něčím, co Chansung řekl. Vypadal unaveně, jako by přes noc zestárl o deset let.
"Dokázal by se zamilovat do člověka?"
"Hm?" Aron na něj nechápavě pohlédl.
"Minhyun. Je možný, aby -?"
"Minhyun nesnáší lidi," zamítl rudovlásek kategoricky spolužákovu myšlenku. "Jak tě tohle vůbec napadlo?"
"Eric má teorii…"
"Eric?"
"Jo. Chtěl jsem znát jeho názor na celou tuhle… věc. Byl přece u toho."
"To i další čtyři osoby."
"Hysterický Zhoumi, lhostejný Hyesung, natvrdlý Jonghyun a - abychom byli politicky korektní - zloduch Minwoo. Tomu ty říkáš nějaký výběr?"
"Nezapomínej, že ten hysterický je tvůj daemon a že politicky korektní zloduch přísahal, že tě ochrání i za cenu vlastního života," ušklíbl se Ron.
"To je moc krásné a velice mě to dojímá, ale nic to nemění na faktu, že v kauze Nichkhun vs. Minhyun jsou oba absolutně nepoužitelní," odfrkl Minho.
To mu Aron nevyvracel. "Takže Eric tvrdí, že se Minhyun zamiloval do Nichkhuna?"
"No, takhle na plnou hubu to neřekl, ale veskrze… ano."
"V tom případě musí mít Khun něco, co svojí výjimečností přebije skutečnost, že je jen obyčejný člověk."
"Co něco?" udivilo Minha.
"Nemám tušení," opáčil daemon a uvážlivě se napil. "Rozhodně je ale něco, co Minhyuna na některých lidech vytáčí takřka k nepříčetnosti."
"Jen na některých?"
Aron přikývl. "Reagoval takhle na Rena, dokud byl ještě člověk… Něco ho na něm neskutečně popouzelo, a přitom jím byl jako posedlý. Co se ale proměnil v démona, klesl Minhyunův zájem na bod mrazu. Jako by Ren to záhadné něco najednou ztratil."
"To něco tedy může mít jen člověk."
"Předpokládám, že ano."
"Zvláštní," zamumlal tmavovlásek nad kelímkem a ještě jednou vyhlédl na chodbu. Nichkhun už byl pryč a Chansung zrovna se širokým úsměvem mával Aronovi. Ten mu pozdrav oplatil zdvořilým a zcela nehorlivým pokývnutím.
Minho potlačil nutkání praštit hlavou o stůl. A při té příležitosti smýknout taky Aronem, třeba by mu otřes mozku připomněl, že hrát si na ledovou princeznu nebylo v kurzu ani za Yesunga, natož teď. Nevěřil by, že to někdy řekne, ale začínalo mu být Chansunga líto.
"No, a jak to vlastně vypadá?" nadhodil a významně se zadíval na mlčícího spolužáka. "S tebou a - "
Kdyby pohled uměl zabíjet, byl by Choi Minho mrtvý.
"- Min Kim?" Srabe.
Aron se zamračeně chopil svého kelímku. "Nemám chuť bavit se o mně, věříš?"
"Promiň, ale jsi druhá nejzajímavější entita na pořadu dne, z toho se nevyvlíkneš. Tak co? Pomohlo to přestěhování nebo ne? Dal ti Min Ki pokoj?"
"Ano a ne," zamručel daemon neochotně. "Na to, aby mi dal pokoj, jsem se mu asi ještě dost neomrzel, ale prozatím koexistujeme tak nějak… líp. Líp pro mě. Stále mi leze do hlavy, ale je to jiné. Jako by mezi námi stála neviditelná zeď, která mu brání dostat se blíž." Zarazil se. "Zní to divně, co?"
"Neřekl bych," zavrtěl Minho hlavou. "Uhm, a kdyby to takhle zůstalo -?" Jeho přející, nadšenou myšlenku utnul Aron dřív, než mohla naivně vykvést:
"Nezůstane. Min Ki si najde způsob, jak tu zeď obejít. Nebo narušit. Nebo… cokoli."
"Byl i zaživa takhle umanutě majetnický?"
"Samozřejmě. Vzpomeň si, k čemu dohnal Min Ha."
"Ehm, já ale nemyslím majetnický vůči Min Hovi," odkašlal si Choi.
"Co tím kruci naznačuješ?" zavrčel Aron. "Se mnou mu hráblo až po smrti!"
"Mrtví milují jen ty, které milovali zaživa," podotkl Minho automaticky. Když si všiml daemonova podezíravého výrazu, vyhrkl: "To - to jsem někde četl."
"Tak to musel mít autor pořádně bujnou fantazii."
"Ne-ne! Pochází to z ověřených zdrojů!" Úplně v duchu slyšel Junghyukův pohrdavý smích: Ověřený zdroj? Děkuju pěkně.
"Jestli jsi mi mínil zkazit chuť, gratuluju, povedlo se," sykl mladší znechuceně. "Velice mě láká představa chrstnout po tobě zbytek toho kafe a důstojně odejít, věříš?"
"Ale, Aronnie, nebuď přece taková cíťa," mlaskl tmavovlásek žertovně. "Není fuk, jak dlouho už tě Min Ki miluje?"
"Jenže on mě ne-mi-lu-je! Celé si to z nějakého bizarního důvodu nalhává!"
"A nenalháváš si ty, že on si to nalhává?"
"To je příšerná věta."
"Naprosto. Takže?"
Aron po něm mrzutě loupl očima. "Vysvětlíš mi, proč tu s tebou vůbec ještě sedím?"
"Protože jsem příliš úžasný, než abys mě dokázal opustit?" zazubil se Minho andělsky.
"Ehm, jo, jasně… A ten méně sebestředný důvod?"
"Key má trénink a ty ses ochotně nabídl, že mi budeš dělat společnost."
"Nejpitomější chyba mého života," posteskl si Aron dramaticky.
Hraběcí lidskost po něm uraženě mrskla ubrousek.

•••

Zhoumi měl celý den náladu pod psa. A Siwonovo: "Hej, MiMi, musím s tebou mluvit!" v pět hodin odpoledne jeho nevrlému rozpoložení nijak nepřidalo. Zapřísáhl se, že jestli jej milý Choi (tak jako dnes už polovina školy) zbombarduje dotěrnými dotazy ohledně Nichkhuna, vyhodí ho z okna. A hrdě se k tomu dozná a nebude ničeho litovat…!
Zhruba do příštího rána, kdy se snad vyhrabe z toho spánkového deficitu, co mu zatemňuje mozek, a pochopí situaci. Jo. Blbej nápad.
K jeho údivu však Siwon vyrukoval s něčím naprosto nečekaným.
"Mám starost o Minha."
"Co je s Minhem?" Číňanova unavená mysl rázem naskočila na záložní daemonský generátor.
"Mluví sám se sebou!"
"He?" Zhoumi na smrtelně vážně se tvářícího Siwona konsternovaně zamrkal. Dělá si z něj srandu nebo…? "A to je všechno? Ehm, hele, Wone, nechci tvoje obavy nijak znevažovat, ale… ty si snad sám se sebou nepovídáš? Já teda občas jo, pomáhá mi to třídit myšlenky."
"Ve tvojí mateřštině, předpokládám."
"No, ano."
"Minho by tedy logicky měl samomluvit korejsky."
"Jistě."
"Jenže to on právě nedělá," zamračil se Siwon. "Mluví jazykem, jaký jsem nikdy neslyšel!"
"Takže žádná čínština? Ani angličtina?"
"Ne. Nepodobá se to ničemu, co znám. Snad jen… kdybych to měl s velkými výhradami k něčemu přirovnat, tak k hadímu jazyku."
"Tomu z Harryho Pottera?" vyjekl Zhoumi.
"Přesně k tomu," přitakal Siwon.
A jako na zavolanou se zpoza rohu vynořili Minho a Aron.
Mi zuřivě přiskočil ke svému Vyvolenému, popadl ho na ruce a zaječel: "MLUVÍŠ HADÍM JAZYKEM A JÁ O TOM NEVÍM?!"
"Cože?" pípl tmavovlásek vyplašeně.
"Siwon tvrdí, že trpíš samomluvou a mluvíš řečí, co zní jako hadí!"
"Vzdáleně," podoktl Won.
"Chystáš se cosplayovat Harryho Pottera?" podivil se Aron.
"Ne!" zaúpěl Minho a zamračil se na bratrance. "Co sis sakra šlehnul?!"
"Je to pravda!" ohradil se Siwon. "Kdykoli si myslíš, že tě nikdo neslyší, žbleptáš si pro sebe jakousi… ufonštinou!"
"Ne hadím jazykem?" Aron se zatvářil zmateně.
"Není to hadí jazyk, jenom se mu trošku podobá." Siwon zamyšleně srazil obočí. "Je takový zastřený… hrubý, sykavý… běhá mi z něj mráz po zádech."
"A nemyslíš jazyk mrtvých?"
Trojice na Američana ohromeně vykulila oči.
"Asi dvakrát jsem jím slyšel mluvit Min Ha," vysvětlil chlapec prostě. "Ten Siwonův popis na něj docela sedí."
"Jazyk mrtvých," zopakoval Zhoumi, v obličeji nezdravě popelavý.
"Tak to je síla," hvízdl Siwon.
"A - ale já žádným jazykem mrtvých nemluvím!" odporoval Minho. Doufal, že natolik přesvědčivě, aby nebylo znát, že uvnitř panikaří. "Vždyť jsem až doteď netušil, že nějaký jazyk mrtvých vůbec existuje!"
"Harry taky nevěděl, že umí mluvit s hady…"
"Nejsem výtvor J. K. Rowlingové, Siwone!"
"Ne, to nejsi. A asi je to blbost," uznal Aron. "Jazykem mrtvých bys mohl mluvit jedině s mrtvými… nebo nemrtvými. Rozhodně ale ne sám se sebou." Zkoumavě se na spolužáka podíval. "Mluvíš s mrtvými, Minho?"
"Vypadám snad jako médium?" opáčil tmavovlásek vyhýbavě a nervózně se zasmál.
"Ne. Ale jsi lidskost démona mrtvých," přimhouřil Siwon podezíravě oči.
"Ah, nechte toho!" houkl Zhoumi a se smíchem objal Minha kolem pasu. "Minho nemá s mrtvými co dělat!"
Tmavovlásek neřekl tak ani tak, jen svému daemonovi vděčně stiskl ruku. Jo, bude na něj naštvaný, až zjistí, že před ním svoji schopnost tajil, ale… Teď si prostě vychutná bezpečí náruče svého báječného strážce, který neváhá ukousnout hlavu každému, kdo se na Minha jenom ošklivě podívá.
"Ale co ta řeč, kterou mluvívá?!" prskl Siwon.
"A neví, že jí mluvívá?" podpořil ho Aron.
"Ufonština," pokrčil Zhoumi rameny.
"A není ufon náhodou Eric?"
"Beztak jsou příbuzní."
"Hmm…"
"Anebo!" zakřenil se Mi. "Siwonovi prostě hrabe."
"Jo, to zní dost pravděpodobně," uznal jeho mladší kolega.
"Hej!" nafoukl se Won a daemoni propukli v hurónský řehot.
Minho doprovodil přátele k tělocvičně, kde na nich Min Ho mínil před večeří cosi spáchat (neptal se co… radši), a pak se co nejnenápadněji vytratil.
Doběhl do pokoje, zabouchl za sebou dveře a vpadl do koupelny. Tam se preventivně zamkl, to kdyby Siwona náhodou zachvátila nutkavá potřeba jít ho zkontrolovat, a bez dechu zvolal: "Hyuku? Junghyuku, slyšíš mě?"
Pár vteřin se nic nedělo. Minho užuž přemýšlel, že zavolá podruhé, když se duch v odrazu zrcadla zjevil přímo za ním. Chlapec vyjekl leknutím.
"Ahoj!" Spěšně se k němu otočil čelem. "Hele - neptej se, jak jsem k tomu došel - mám na tebe dotaz. Trochu, no, hodně divný…"
"Ano?" povytáhl Junghyuk obočí.
"My dva spolu teď mluvíme korejsky, že jo?"
"Ne."
"Nelži! Já na tebe mluvím korejsky!"
"Nemluvíš."
"Mluvím!"
"Nehádej se se mnou," zpražil ho Junghyuk pohledem.
"Ale -!"
"Ke komunikaci s mrtvým nemůžeš používat živý jazyk! Bože, to nevíš ani tohle? Min Ho se za tebe musí stydět…"
Tmavovlásek si rozmrzele promnul spánky. Začínala ho bolet hlava. "Mluvíš na mě jazykem mrtvých?" zeptal se co možná nejklidněji.
"Samozřejmě."
"A já ti jazykem mrtvých odpovídám?"
"Samozřejmě."
"Jenomže já žádný jazyk mrtvých neumím!"
"Ovšemže umíš. Jsi lidskost démona, co fušuje do smrti!" protočil Junghyuk oči. "Umíš ho od narození."
"A do háje," Minho vyvaleně kecl na vanu. "Fakt jsem jak Harry Potter!"
 


Komentáře

1 eriana eriana | 29. prosince 2017 v 18:02 | Reagovat

Díky za další díl. Odkazy na Harryho Pottera pobavily. :)

2 GirlWithCandy GirlWithCandy | 1. února 2018 v 21:54 | Reagovat

Obdivuju tvou schopnost psát o vážných věcech tak že se válím smíchy po zemi... Miluju tuhle povídku.

3 Meshiki Meshiki | 27. března 2018 v 20:52 | Reagovat

Tak to je síla. Chudák Minho, ale báječný díl. Moc se Těším na pokráčko :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
https://66.media.tumblr.com/18208d4cca68d18d735b395a1a7f90cb/046414a4c585ed31-cf/s500x750/102276c4849f89abef386357338535ea2f15f5cf.gifv

Obsah tohoto blogu je veskrze autorský.

Kdo chce kopírovat, nechť bezpodmínečně uvede zdroj!

아론곽

Animace a obrázky, jež nepatří k výtvorům mé maličkosti, pocházejí ze serverů DeviantART
a tumblr.