Dobrý den, milí a drazí.
Chtěla jsem Vám popřát veselé Vánoce a krásné svátky a tak podobně. Chtěla jsem (se pokusit) Vám na Štědrý den věnovat pokračování rozepsané kapitoly ŠP. No, vězte, že to druhé určitě nebude, a to první... ano, přeji Vám krásné nastávající svátky vánoční, ale s daleko menším nadšením, než jsem původně zamýšlela.
Budou to jiné Vánoce. Budou to smutné Vánoce.
Jeho odchod mě bolí, ale není to nic v porovnání s tím, jakou ztrátu zažívají ti, kteří ho znali osobně... rodina a přátelé a jeho čtyři parťáci do nepohody, s nimiž tvořil jeden úžasný celek.
Ztratili jsme jednu nádhernou osobnost, jednoho neskutečného umělce s nezměrným talentem. Ztratili jsme ho příliš brzy, ale... nejspíš to tak mělo být. A ano, zní to příšerně klišoidně, ale nemám nejmenších pochyb, že v našich srdcích bude žít navždycky. Šťastný a spokojený. Přesně takový, jaký si Kim Jong Hyun zasloužil být.
Napořád.

