close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Škola prokletých - 47. díl b.

22. listopadu 2017 v 22:11 | Nagasaki Nicolca |  Škola prokletých
•Boha. Mám krizi. Jakože fakt. A to, že jsem tu kapitolu (KONEČNĚ!) dopsala, nic neznamená. Uklidňovala jsem se americkou hororovou klasikou - Vymítač ďábla, Přichází Satan! a Záhada Blair Witch - takže pokud budete mít při čtení divnější pocit než normálně... no, víte, co mě ovlivňovalo.
Navazujeme přímo na část a., možná by nebylo od věci si ji oživit.
pozn. č. 1: "Ano. Rádi bychom hovořili s baronem Hwangem," usmál se Eric. → jo, tak ten úsměv si představuju přesně takhle
pozn. č. 2: Démoni se děsí ohně. Opravdu moc. Já jenom abyste se chytali...
pozn. č. 3: Zubožený Andy, Nemesis (= Kangta) - všechny tyhle Erikovy rádoby chaotické myšlenky odkazují ke dni, kdy milý vévoda zabil Junghyuka → vzpomínková část první pasáže 38. dílu
Bavte se.•



Vzal to po šestém zazvonění.
"Lee Minwoo," ohlásil se rozespale.
Copak by dokázal spát, kdyby zinscenoval Nichkhunův únos…? Eric zaplašil sentimentální myšlenky, kategoricky odmítající, že by s tím jeho nejlepší přítel mohl mít cokoli společného, a odkašlal si: "To jsem já." Udivilo ho, jak cize mu jeho vlastní hlas zní.
Minwooa však samozřejmě ani to nezmátlo. Minwoo ho totiž poznal vždy a všude.
"Hyukie!" Ospalost byla rázem tatam. "Nečekal jsem, že… Jsem rád, že voláš."
Mun si povzdechl. Minwooův upřímně nadšený tón mu situaci zrovna dvakrát neulehčoval. Obrnil se proti další vlně přecitlivělosti a bez vytáček přešel přímo k věci: "Kde je Nichkhun?"
"Nichkhun?" Reakce hraběte Leeho byla značně zmatená.
"Tvá přední thajská fanynka, jo. Neříkej, že jsi zapomněl."
"N - ne, já… Jen nechápu, proč bych… Stalo se mu něco?"
"Zmizel," opáčil Eric suše. "Vracel se z baru, a ke kolejím už nedorazil."
"Dobře, ale jak s tím souvisím já…?"
"Nedaleko Khunových kolejí byli dnes večer viděni Baekho a Tiffany. Náhoda?"
Minwoo mlčel. Dlouho mlčel. "O tom nic nevím," hlesl posléze.
"Tak to mezi tebou a tvými kolegy mnoho důvěry nepanuje," neodpustil si starší uštěpačně.
"Evidentně…"
"Sakra, Minwoo! Ten kluk tě má rád. Vzhlíží k tobě! Copak to pro tebe nic neznamená? Vážně jim dovolíš, aby ho zabili?!"
Slyšel, jak kdosi za ním šokovaně zalapal po dechu.
"Ale já doopravdy nic nevím!" ohradil se dotčeně Minwoo. "Nichkhunovi bych neublížil…!"
"Zkus aspoň přemýšlet!" zavrčel Eric. "Nezmínila se Yoona o něčem, co by předznamenávalo, že mají něco takového v plánu? Únos… kohokoli?"
"Ty myslíš, že nejde vyloženě o Nichkhuna?"
"Vím, že unést ho by je stálo nejmíň námahy."
Minwoo cosi zahloubaně zabručel. Eric si dokázal živě představit, jak si zuřivě hryže spodní ret.
"Nic mě nenapadá," vzdychl rezignovaně. "Poslední dobou mluví Yoona jen o samých pitomostech, co se nedají brát vážně - " Náhle zmlkl, jako když utne.
"Minwoo? Jsi tam? Na co jsi přišel?"
"Ona… ona řekla, že Minhyunovi pořídí hračku," zašeptal mladší otřeseně. V jeho hlase zaznívala nelíčená hrůza.
Hračku… Minhyunovi… "Ježišikriste," zbledl Eric.
"Co? Co se děje?" Zhoumi ho popadl za ruku.
"Nemůže to být horší," hlesl vévoda. "Má ho Hwang."
Min Ho a Andy na něj zděšeně vyvalili oči, Hyesung bezděky vzhlédl ke stropu, jako by žádal o pomoc nějaké vyšší, božské síly.
Ne, že by se jim teď taková zázračná záchrana nešikla, naneštěstí - jak by všechny poučil Yesung - bohové, jakožto bytosti, entity, cokoli, jež spasí věřícího v nouzi, neexistují. Za tato konatelská božstva považovali lidé v dávnověku démony, takže jediná síla, na kterou se mohou spolehnout, je jejich vlastní.
Do hajzlu. Eric shledal, že ho začíná nepříjemně třeštit hlava.
"Ale Minhyun za nic nemůže!" vyhrkl Minwoo. "On jen… Nesmíš -!"
"Mně je fuk, kdo za to může!" zařval Mun do telefonu. "Minhyun je pošahanej magor a my musíme Nichkhuna najít dřív, než…" Dřív než co? Stočil zrak k Aronovi, k té křehounké, podlomené bytůstce, dennodenně balancující na hraně příčetnosti a šílenství. Co když Nichkhun skončí stejně? Traumatizovaný natolik, že to pokřiví celou jeho osobnost? Dokázal by… Ne. Má-li si vybrat mezi psychicky labilním Nichkhunem a mrtvým Nichkhunem, volí mrtvého.
"Promiň, co jsi říkal?" zamumlal, když si uvědomil, že Minwoo mluví, ale on vůbec nevnímá význam slov.
"Ptám se, za jak dlouho tu můžete být?"
"Do hodiny," odtušil Eric a zaplašil vidinu zmučeného Nichkhuna, kompletně zruinovaného a zralého pro psychiatra.
"Fajn. Zmáčknu Baekha. Vydírání Minhyunem na něj platí. Zjistím, kde Khuna drží, a vyzvednu vás." Dohodli se, kterým portálem do Podsvětí dorazí, a pak Minwoo s rozpačitým rozloučením ukončil hovor.
"Hyesungu, Zhoumi, pojedete se mnou," řekl vévoda a vrátil daemonovi mobil.
"To znamená, že víte, kde Nichkhun je?" vyhrkl Onew.
"Zatím ne. Doufejme, že než dojedeme do Soulu, Minwoo úspěšně zpracuje Baekha."
"Jenže co když Baekho neví všechno?" nadhodil Kyuhyun.
"Dobrá připomínka," přikývl Eric a krátce se zamyslel. "Min Ho? Půjčíš mi svého psa?"
"Psa?" Hrabě Choi se zatvářil zmateně. "Jo, aha, toho… Ovšem, je celý váš."
"Díky. Chansungu?"
Mladík tázavě povytáhl obočí.
"Mohl bys zajít za Junhem? Potřebujeme nějaký kousek Nichkhunova oblečení."
"Beze všeho."
"Výborně. Sejdeme se před Jonghyunovým apartmánem."

•••

"Ne," zamračil se Jonghyun. "Takhle to nefunguje, jasný? Nejsem pes!"
"Nevypadáš jako pes," opravil ho Hyesung.
"Nevypadám a nejsem! Uznávám, že mý čichový buňky jsou vyvinutější než ty vaše, ale rozhodně nedokážu stopovat ničí pach!"
"A jsi si jistý?" broukl Eric, v náruči potěžkávaje Nichkhunův svetr. "Nedokázal bys to, ani kdyby tvoje smysly něco… nabudilo?"
"Jak nabudilo?"
"Zostřilo lovecké instinkty. Na maximum."
"No… možná," připustil Jonghyun a změřil si Erika podezíravým pohledem. Nelíbilo se mu, jakým směrem se konverzace stáčí…
"Skvělé!" Démon strachu s úsměvem předal Khunův svetr Zhoumimu, postoupil o dva kroky vpřed a pak - k Jonghyunově zděšení - se nehtem řízl do dlaně.
Rána se zalila krví.
Mi užasle sledoval, jak se profesorovo tělo prudce napjalo; poloviční démon dychtivě zavětřil, v opojení lahodnou vůní démonovy krve se mu rozšířily zorničky. Polkl. A pak znovu. A znovu. Doslova a do písmene se mu sbíhaly sliny.
"Co má v plánu?" sykl Zhoumi Hyesungovi do ucha. "Vždyť jeho krev Jonghyuna zabije!"
Nebyl v otázce půldémonské krmě zrovna znalý, avšak Erikova krev, ta byla takřka legendární. Neodolatelná, smrtelně jedovatá, přesně jak se na nejmocnějšího démona sluší… Svraštil čelo. Tak o co se Eric snaží? Ví přeci, jakou slabost pro něj Jonghyun má! Neovládne se a…! K čemu jim bude mrtvý pes?
"Jenom se neboj," odtušil Hyesung polohlasně. "Jonghyun možná není nejbystřejší, ale sebekontrolu… či spíše pud sebezáchovy si vypěstoval úctyhodný."
"Takže…"
"Jde skutečně ryze o to zbystřit jeho smysly, ano. A v tom Erikovu krev nic nepřekoná."
Omámený (čtěte: hladový a nadržený) Kim se jako v transu sklonil nad démonovou krvácející dlaní, s téměř agonickým výrazem ve tváři nasál její hříšné aroma.
Vévoda nespokojeně zamlaskal. "Nezahrávej si, Jonghyunnie. Víš, že stačí jediný lok - a moje krev tě bez pardonu rozleptá zevnitř. A to je moc ošklivá smrt a ty přece nechceš umřít, viď, že ne?" Zkusmo máchl rukou nalevo, napravo; dychtivý pohled polovičního démona pronásledoval každý jeho pohyb. Zkřivil rty v nehezkém šklebu. "Nebo se pletu…?"
Drze se chopil titěrné, hlodající obavy, jež v Jonghyunově mozku nepokojně filozofovala přesně o takové smrti, a předestřel mu ji v celé její syrové nádheře.
Poloviční démon pronikavě zaječel. Veškerá jeho touha a hlad byly rázem tytam.
"Kurva! Já vás tak nesnáším!" zavrčel frustrovaně a odskočil od Erika do relativně bezpečné zóny za pohovkou. Mračil se při tom jako čert. "A ty naval ten svetr!" houkl na Zhoumiho.
Vyjukaný student po něm Nichkhunův svršek bez odmlouvání hodil.
Zatímco Jonghyun s vědeckým zaujetím očichával klíčovou textilní stopu, léčitel Hyesung zahojil Erikovu řeznou ránu a důkladně očistil jeho dlaň od zasychající krve.
Což jak Eric, tak Hyun ocenili povděčným zamručením.
"Ehm, dokážete tedy Nichkhuna najít…?" ujistil se Zhoumi.
Jonghyun pohrdlivě zafrkal a přehodil si Thajcův svetr přes rameno jako vítěznou trofej. "Si piš!"

•••

Minwoo v odrazu zpětného zrcátka nedůvěřivě pozoroval trojici pasažérů, jež se mu s nemístným povykem vmáčkla na zadní sedadlo. "Chápu, proč s sebou bereš Hyesunga," poznamenal a mrkl na Erika, který si na místě spolujezdce právě zapínal bezpečností pás, "ale… k čemu nám budou ti dva?"
"K ničemu. Budou hrát profesionální křoví," protočil Eric oči. "A vůbec, nestarej se a jeď už! Víš, kde máme Khuna hledat?"
Minwoo přikývl. "V bývalém letním sídle vikomta Kwona. Yoona to tam nedávno koupila."
"To je kousek odsud."
"Ano. Máme štěstí."
Hyesung a Jonghyun se dali do vzrušené diskuze o morbidní vyšinutosti, již dával excentrický vikomt Kwon okázale na odiv, a že kdoví, kolik mučicích nástrojů v tom baráku po jeho smrti zůstalo…! Zhoumi jejich debatě vyděšeně naslouchal a jeho obličej měnil barvu od zelené, přes bílou až po mrtvolně sinou.
Vůz projel liduprázdnou křižovatkou a odbočil doleva.
"Hyukie?" hlesl Minwoo tiše.
Eric tázavě povytáhl obočí.
"Ať už v tom domě najdeme cokoli… neubližuj, prosím, Minhyunovi."
"Ještě nedávno to byl pošahanej magor, se kterým nemá smysl se zahazovat," zafrkal vévoda posměšně. "Kdy přesně se z něj stala chudinka Minhyunnie, které musím dělat mámu, hm?"
"Dřív jsem ho pořádně neznal!" ohradil se mladší dotčeně.
"Aha. Jasně. Ale teď už ho znáš."
"No… jo."
"Takže jistě víš, že pošahanej magor to je."
"Jo, ale…! Je to jejich vina! Yoony a JRa! No, především Yoony…" Minwoo rozčileně sevřel volant. "Zneužívají ho, naschvál v něm podněcují všechna ta… ta negativa! Kdyby se Minhyuna ujal někdo jiný, vůbec by takový nebyl…!"
"Chceš ho adoptovat?"
"Ehm…"
"Arona mu na hraní půjčovat nebudu."
"Ani -?"
"Ne."
"Sakra."
"Nicméně…"
"Ano?"
"Pokud najdeme Nichkhuna živého a pohromadě," zabručel Eric, "slibuju ti, že nechám Minhyuna na pokoji."
"Ah, dobře. Děkuju." Minwoo se rozpačitě zasmál. "To zní fér."
Zastavili před zrezivělým kovovým plotem tmavého domu, krčícího se ve středu nepříliš udržované zahrady.
"Fuj, to je barabizna," sykl znechuceně Zhoumi. "Mý estetický cítění má chuť spáchat rituální sebevraždu, jenom tu ohavnost vidí!"
"Nápodobně," otřásl se Hyesung.
"Hele!" Jonghyun ukázal na hlavní dveře, ze kterých vyšla černě oděná osoba s baterkou v ruce.
"To bude strážný," řekl Minwoo. "Což potvrzuje, že jsme tu správně… Kdyby byl ten barák prázdný, proč by ho Yoona dávala hlídat?"
Vystoupili z auta a zamířili k domu. Minwoo v čele, zbylá čtveřice na ním v těsném závěsu.
"Dobré ráno!" zahlaholil hrabě, tvářící se tak suverénně, jako by hodinu po půlnoci zcela běžně navštěvoval cizí domy.
"Vaše Excelence!" Zaskočený strážný, asi dvacetiletý mladík, se Minwooovi hluboce poklonil. Pak si ale všiml jeho doprovodu a zamračil se. "Přejete si?" otázal se ostražitě.
"Ano. Rádi bychom hovořili s baronem Hwangem," usmál se na něj Eric.
Chlapec ztěžka polkl. "J - já…" Přešlápl z nohy na nohu. "Je - je mi líto, Výsosti, baron Hwang tady není."
"Že není?" ucedil Zhoumi vztekle; v příští vteřině vzplál okolo zoufale zapírajícího démona ohnivý kruh.
Mladík panicky zaječel.
"Takže znovu. Je tady Minhyun?"
"A - ano! Ano, je!"
"A kdo další?"
Strážný semkl rty. Roztřásla se mu brada.
"Ptám se: Kdo další?!" zařval daemon. Plameny se zuřivě vzepjaly, několik ohnivých jazyků minulo démonův obličej jen o vlásek.
Mladík se s výkřikem schoulil k zemi, rukama si instinktivně zaštítil hlavu. "TEN - TEN ČLOVĚK!" vřískl hystericky.
"Fajn. Ještě někdo?" otázal se Minwoo.
"N - ne. Baron Hwang a ten kluk, nikdo jiný. L - lady Im odjela už před pár hodinami…"
Eric kývl na Zhoumiho, který - se značnou nelibostí - udusil svoje menší pekelné inferno. Než si však stačil chudák traumatizovaný strážný oddechnout, přetáhl ho Hyesung zezadu po hlavě kamenným květináčem.
Hoch se bezvládně sesunul k zemi.
"Bylo to nutné?!" prskl Minwoo.
"Samozřejmě! Kdyby zůstal při vědomí, naprášil by nás ještě zatepla Yooně!" ohradil se brunet a jako správná dáma vytáhl z kapsy dokonale čistý, dokonale bílý a dokonale nažehlený kapesník, aby si z rukou štítivě otřel prach a hlínu.
"A to nepotřebujeme," podpořil manžela Eric. "Pojďte, nemáme času nazbyt. Jonghyune, ty první."
"Rozkaz," zamručel Kim a sebral omráčenému strážnému baterku.
Vstoupili do domu. Jonghyun na prahu zavětřil jako zkušený ohař, pročež rozhodně pokynul k chodbě vlevo. "Tudy."
"Slyšíte něco?" špitl Zhoumi, neklidně se rozhlížeje po temných siluetách nábytku, které skrovné světlo příruční svítilny nemělo šanci obsáhnout. Dům byl tichý. Až příliš tichý.
"Ne," potvrdil jeho obavy Jonghyun a nakrčil čelo. "Neslyším nic… Neměl by Khun křičet?"
"To přece není jisté," namítl Minwoo chabě.
"Být já s Minhyunem sám v jedné místnosti, ječím jako pominutý."
"Tím naznačuješ, že už možná nemůže ječet?" ověřil si Hyesung bezvýrazně.
"Možná, ano."
Ocitli se na konci chodby. Jonghyun otevřel jediné masivní dveře a posvítil na strmé schodiště vedoucí do suterénu, jejž osvětlovaly veliké starodávné louče. Otevřený oheň. Docela překvapivý způsob svícení, obzvlášť v domě, který patří démonce.
"Ale ne! Sklep ne!" zaúpěl Minwoo.
"Co máte proti sklepům?" podivil se Mi.
"Jsou v podzemí."
"No překvapivě…"
"A já jsem vzdušný mág. Pobyt pod zemí je mi značně - " Náhle se zarazil a užasle vytřeštil oči. "Ovšem!" vyhrkl. "Yoona je oba zavřela do sklepa!"
"Ty jsi fakt blesk," zafrkal Hyesung ironicky.
"Ne, Minwoo má pravdu!" vydechl ohromeně Eric. "Minhyun i Nichkhun jsou vládci vzduchu, Yoona využívá jejich největší slabiny! Ten sklep není náhodně vybrané místo, naopak! Perfektně si to promyslela, izolovala je od jejich živlu, aby je oba co nejvíc rozhodila…"
"Takže o Nichkhuna přeci jen od začátku šlo?" zeptal se Zhoumi zmateně.
Místo Erika mu odpověděl Minwoo: "Vůbec ne. Myslím, že Yooniným jediným cílem bylo vystupňovat Minhyunovu agresivitu… Role oběti ji nezajímala. Musel to být někdo od vás, abyste to brali osobně, víc nic."
"A veškerá vina by padla na Minhyuna," zamumlal Eric. "Bez ohledu na to, že k celé záležitosti přišel jako slepý k houslím…"
"Přesně! O tom celou dobu mluvím!"
"A já jsem celý trochu mimo," postěžoval si Hyesung. "Takže šílený baron Hwang je vlastně nevinný?"
"Lidské zákony by ho nevinným uznaly," podotkl přemítavě Jonghyun. "Shledaly by ho nepříčetným - nebo tak něco - nezodpovědným za svoje jednání a poslaly by ho do blázince. Mají na to speciální termín…"
"Ochranná ústavní léčba," řekl Zhoumi, z pětice zúčastněných moderního lidského světa nejznalejší jedinec. "Ve Hwangově případě psychiatrická."
"Jakože když jsem magor a někoho napadnu - ne-li zavraždím - projde mi to?" zbledl Shin.
"Veskrze… ano."
"Fajn. Už se nedivím, že to u vás nahoře vypadá, jak to tam vypadá!" Zabrblal cosi o vypatlaných lidech a nadmíru nepůvabně se zamračil na mlčícího manžela. "Neříkej mi, že s těmihle benevolentními bláboly souhlasíš!"
"Ani náhodou. Berme ale v potaz, že tohle představení zorganizovala Yoona, a ne Minhyun. To Yoona je mozek. A jelikož se na Khunově únosu podílel Baekho, musí v tom mít prsty i JR, a tak dále, a tak dále… Rozumíš? Minhyun je jen prostředek. Obětní beránek, kterého nám mistři manipulátoři velkoryse předhazují."
"A do háje."
"Jo."
"Tudíž není správné, abyste se Minhyunovi jakkoli mstili," nadnesl Minwoo. Za dnešek už potřetí. Evidentně to mínil opravdu vážně.
"Tak to prr," skočil mu do jeho pacifistického kázání Zhoumi. "Jestli tam dole najdeme Nichkhunovu mrtvolu, uvařím ho!"
"K čemu vařit takový vyžle?" nechápal Jonghyun. "Samý kosti, maso žádný, toho se nenajíš."
"…"
"Leda bys z něj udělal vývar…!"
"Ehm, já ho ale neplánuju sežrat, pane profesore."
"Aha. Škoda…"
"Kuš! Žádný vaření Minhyuna, dokud Jonghyuna nepřejdou kanibalský choutky," rozhodl Eric. "Teď najdeme Nichkhuna - živého Nichkhuna! - a vypadneme odsud. Má někdo námitky?"
Čtveřice svorně zakroutila hlavami.
"Tak jdeme."
Mi a Hyesung se zařadili za vedoucího (protože kdo má baterku, ten jede!) Jonghyuna, Minwoo a Eric sestupovali dva kroky za nimi.
"Postaráš se o Minhyuna?" sykl vévoda na půl úst, jako by nechtěl, aby ho skupinka v čele slyšela. Hrabě se po něm překvapeně ohlédl.
"Nechci mu ublížit, Minwoo, ale pokud na nás zaútočí…"
"Nezaútočí, spolehni se. Nedovolím mu to."
Jak se ukázalo, suterén domu tvořil složitý komplex chodbiček, z nichž každá ústila v jednu samostatnou místnost. "Hledací pes" Jonghyun se nejprve soustředěně zaposlouchal, odnikud se však neozvalo ani pípnutí, a tak s rozmrzelým povzdechem nasál okolní vzduch.
"Támhle," ukázal na průchod stáčející se mírně doprava. Asi po patnácti krocích stanuli před oprýskanými dřevěnými dveřmi. Zpoza nich vycházelo slabé, mihotavé světlo.
Jonghyun automaticky natáhl ruku ke klice, v půli cesty však zaváhal. Celý nesvůj ještě naposledy zavětřil, bleskově zanalyzoval Nichkhunův pach. Mladík však voněl stále stejně, pořád stejně živě.
Ale je-li naživu, proč se nebrání? Je-li naživu, proč mu psychopat Minhyun netrhá údy nebo tak něco? Je-li naživu…
Proč je tam takové ticho…?
Vděčně ustoupil o krok stranou, když ho Minwoo s tichým: "Dovolíš?" obešel a otevřel dveře místo něj.
Bizarnost toho, co v kobce spatřili, jim všem vyrazila dech.
Oba leželi na podlaze, v takovém klidu a míru, až měl jeden chuť po špičkách vycouvat, zavřít za sebou co nejtišeji dveře a potom diskrétně zaklepat. A nejspíš by to tak i udělali, kdyby v mladíkovi, který nehybně ležel v Minhyunově náručí, poznávali Nichkhuna. Pod bezpočtem podlitin a krvavých šrámů, hyzdících Thajcovu jindy tak krásnou, charakteristickou tvář, se nyní však mohl skrývat prakticky kdokoli.
Zhoumi si zoufale přitiskl ruku k ústům, zděšenému vykviknutí ale zabránit nedokázal.
Minhyun prudce zvedl hlavu, a když spatřil nezvanou delegaci, s nevraživým zavrčením Nichkhuna zaštítil vlastním tělem, jako by ho - ano - chtěl bránit.
Nic nedávalo smysl.
"Vemte Khuna odsud!" zavelel Minwoo a nadlidskou rychlostí vyrazil vpřed. Popadl Minhyuna za ramena, pár vteřin s ním zápolil a pak jím v nejslabším momentě mrštil proti protější stěně. Démon nočních můr se malátně svezl na kolena. Minwoo na nic nečekal, vytáhl omráčeného Minhyuna za límec a přišpendlil ho ke zdi.
"Uklidni se!" křikl, když se baron vzpamatoval a zuřivě se pokusil vyškubnout z jeho sevření. "Zešílels snad?!"
Hwang však hraběte nedbal, nedbal nikoho a ničeho. Vyjma Nichkhuna.
Nic nedávalo smysl.
"Hyung… nim…" Thajcův šepot nebyl hlasitější než ševelení větru.
Eric zaťal zuby. Co nejopatrněji mladíka zvedl, co nejopatrněji si jej přivinul k hrudi, ač bylo jasné, že bolestivé to pro něj bude tak jako tak. Zcela bezděčně ho napadlo, že v zuboženějším stavu viděl na vlastní oči snad jenom Andyho… a na to rozhodně vzpomínat nechtěl. Zachvěl se.
"Už je to dobré," zamumlal třesoucímu se Nichkhunovi do vlasů. "Už ti neublíží… Už nikdy…" Zahnal vidinu své éterické Nemesis a pokynul Hyesungovi a Jonghyunovi, aby opustili kobku. Na Zhoumiho se nepodíval. Nedokázal to.
S Nichkhunem v náručí našel potřebnou stabilitu, udělal krok ke dveřím - a strnul. Z Minhyunova srdceryvného výkřiku mu ztuhla krev v žilách.
"NE! VRAŤTE MI HO! VRAŤTE MI HO!"
Nic nedávalo smysl.
Eric ani na vteřinu nezapochyboval, že původcem Khunových zranění je Minhyun. Nepochyboval o tom vlastně ani teď, avšak démonova reakce nesvědčila o vzteku, že mají tu drzost brát mu jeho ubohou lidskou hračku, ne, bylo to ryzí zoufalství, jako by mu rvali duši na kousíčky.
"NICHKHUNE!"
"Běžte!" zařval Minwoo, aby přehlušil Minhyunovo usedavé kvílení. "Hned!"
Vyřítili se z kobky, pronásledováni nářkem barona Hwanga, propletli se sklepením, temnou chodbou domu, a pak konečně, ač bez dechu stanuli pod tichou noční oblohou.
Jonghyun vrátil baterku strážnému, který nadále pochrupoval na chodníku mezi hlínou a střepy rozbitého květináče. Nato se celá skupinka - samozřejmě s ohledem na Erika a jeho sedmdesátikilovou zátěž - co nejrychleji vydala pryč.
Teprve o dva rohy dál Hyesung prolomil tíživé mlčení.
"Co teď? Takhle se s ním na Akademii vrátit nemůžeme," řekl a přezkoumal zbitého Nichkhuna kritickým pohledem. "Dám ho trochu do kupy, ale… chtělo by to postel, pár měkkých ručníků a teplou vodu."
"Nejblíž odsud je Min Hovo sídlo," navrhl Jonghyun. "Pokud mi necháte pětiminutový náskok, zburcuju personál, vysvětlím jim situaci a zajistím postel i ručníky - "
"Tak nežvaň a mazej!" štěkla vévodkyně.
Poloviční démon se proměnil v rozmazanou šmouhu, jež vystřelila ulicí k severu.
"Vy chcete použít přenos?" zbledl Zhoumi.
"To nesmíme. Přenos mu jenom přitíží," namítl nesouhlasně Eric.
"Ale nezabije ho," opáčil Hyesung lakonicky. "A my tu hrajeme o čas, protože čím dřív se do něj pustím, tím líp, takže přestaňte fňukat a hejbněte kostrou."
"Ale -!"
"Jestli ti to tak moc trhá srdce, miláčku, klidně ponesu Nichkhuna sám."
"Tak to jsme ho zrovna mohli nechat v tom sklepě," zabrblal Zhoumi.
Brunet po něm nazlobeně loupl očima. "Říkals něco?!"
"Zmlkněte oba dva!" zavrčel Eric a sklonil se k Nichkhunovi, který ho už nějakou chvilku rozmrzele plácal po hrudi.
"Nemluvte o mně, jako bych tu nebyl," zachraptěl Thajec dotčeně. "Pořád žiju."
"Promiň," usmál se vévoda a zvolna vyrazil týmž směrem, kterým zmizel Jonghyun. Zhoumi a Hyesung se mu poslušně drželi v patách.
"Budeš protestovat?"
"Proti přenosu?" Nichkhun sotva postřehnutelně zavrtěl hlavou. "Jak řekl Hyesung, čím dřív... Nechci vypadat jako opuchlá příšera. Ne dýl, než je nezbytně nutný."
"Tvá ješitnost je kouzelná," povzdechl si Mi.
"Že? Au, kruci, nemůžu se smát…"
"Uhm, Nichkhune?" Eric zaváhal. Nenacházel pro svůj dotaz ta správná slova. "Co… co se tam vlastně stalo?"
Mladíkovo tělo se nepřátelsky napjalo. Zavřel oči a s neartikulovaným zabručením obsáhl mávnutím ruky svoji tvář. "Vidíte, ne?"
"Ty víš, že tohle nemyslím…"
"Nechápu, o čem mluvíte," sykl Khun.
Černovlasý potlačil nutkání obrátit oči v sloup. Tak on nechápe… Byla to tak průhledná lež, že být tu Changmin, sbírali by ho ze země v záchvatu hysterického řehotu.
"Pět minut," konstatoval Hyesung a chňapl Zhoumiho za loket. "Jdete nebo ne?"
Eric kývl. "Bude to bolet," upozornil Nichkhuna bezbarvě. Mladík semkl rty a čelem se opřel démonovi o prsa.
V momentě, kdy oba splynuli s rychlostí paprsku světla, měl Eric pocit, že slyší Minhyunův zalykavý pláč.
Neohlédl se však.
 


Komentáře

1 Karin Karin | 25. listopadu 2017 v 21:06 | Reagovat

Parádní kapitolka.

2 Tvoje matka. Tvoje matka. | Web | 26. listopadu 2017 v 10:52 | Reagovat

_Minhyuni_ !!!

UTOP SA, SYN!

3 Hannah Hannah | E-mail | 11. prosince 2017 v 20:54 | Reagovat

Parádní díl a opravdu moc se těším na další.

4 eriana eriana | 12. prosince 2017 v 19:12 | Reagovat

Tohle je naprosto skvělá kapitola! Díky, moc... těším se na další. Zase to skončilo v tak napínavém momentě. :( Co se tam sakra stalo???

5 Meshiki Meshiki | 27. března 2018 v 20:17 | Reagovat

To byl parádní díl už se těším až si přečtu další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
https://66.media.tumblr.com/18208d4cca68d18d735b395a1a7f90cb/046414a4c585ed31-cf/s500x750/102276c4849f89abef386357338535ea2f15f5cf.gifv

Obsah tohoto blogu je veskrze autorský.

Kdo chce kopírovat, nechť bezpodmínečně uvede zdroj!

아론곽

Animace a obrázky, jež nepatří k výtvorům mé maličkosti, pocházejí ze serverů DeviantART
a tumblr.