•Tak, a konečně i druhá část. Třeba o tom, jak se mají Aron a Minhyun hrozně moc rádi. Z Minhyunova "náhrdelníku" chytám záchvaty smíchu ještě teď. A o tom, že je Eric idiot. Ačkoli to už všichni víme...
pozn. č. 1: Kdo by si chtěl připomenout muzejní scénu → 25. díl a., druhá pasáž
pozn. č. 2: Min Hova fobie týkající se polovičních démonů... půl tisíciletí zpátky, vyděšenej, naštvanej Jonghyun, co zjistil, že je Min Ho démon... víme?
Užijte si čtení, drazí. A MAMINCE SE JEŠTĚ JEDNOU OMLOUVÁM ZA ŠOK Z MINULA... JÁ FAKT NECHTĚLA!•

•••
Zastavili se u paty schodiště.
"Rozdělíme se," navrhla Sooyoung.
"To je přesně ta věta, kterou v hororech považuju za úplně nejstupidnější," povzdechl si Min Ho.
"Já taky, ale noona má pravdu," opáčil pragmaticky Aron. "Však jsme se rozdělili už v jídelně, ne? Dongwan, Minwoo, Minhyun. Ty musíš venku zpacifikovat toho prvního a my zatím najdeme ty zbylé dva. Zneškodníme největší hrozby…"
"Největší hrozby?" podivila se Soo Ronově formulaci.
"Jasan. Největšího nejmenšího vzdušného mága a dočista největšího magora mezi západní korejskou aristokracií," zazubil se rudovlásek.
Min Ho nespokojeně odfrkl a přitáhl si chlapce do náruče. "Jestli ti Hwang ublíží, přísahám, že ho sežeru - "
"Ty jsi mi nějak romantický…"
"- a tebe si dám jako moučník!" Démon svraštil čelo. "Je to regulérní magor, Arone. Nezahrávej si s ním."
"Ah, zapomínáš snad, že mě k smrti zbožňuje?" ušklíbl se Američan, vytáhl se na špičky a lípl Min Hovi letmé políbení na rty. "Dneska nemám v plánu umírat. Rozhodně ne rukou Hwanga Minhyuna."
"Beru tě za slovo, kotě," zabručel tmavovlasý, krátce stiskl Aronovu dlaň ve své a pak spěšně vykročil chodbou vedoucí k zadním dveřím od domu.
Druzí dva se vypravili po schodech vzhůru. Daemon soustředěně pátral mezi přítomnými aurami démonů, a když se mu podařilo lokalizovat tu Minhyunovu, automaticky zrychlil. Teprve o tři rohy dál si uvědomil, že se Sooyoung stále drží za ním.
"Nemáš hledat Minwooa?"
"Rozmyslela jsem si to," zahučela brunetka. "Minhyun je pošuk. Neměl bys proti němu jít sám."
"Noona - "
"Minwoo počká! No tak, je z Minha celej hotovej! Nemyslím, že by se mu chystal ublížit - "
"To je značně chabý argument," povytáhl Aron obočí.
"Ale Minhyun je pošuk!" vyhrkla Sooyoung. "A nesnáší tě!"
"Tak bych to nenazýval… máme velmi specifický vztah…"
"Zabils mu Min Kiho!"
"Svým způsobem to bylo vysvobození…"
"To ti řekl?" démonka se zatvářila skepticky.
"Uhm, ne, ale… Měl přece spoustu příležitostí mě během těch pěti let v Podsvětí zabít, tak proč to neudělal, hm?"
"Protože je pošuk -!"
"Nerad ti do toho skáču, ale nadužívání slova 'pošuk' z 'pošuka' věrohodnou univerzální odpověď neudělá…"
"Pokud mluvíme o Minhyunovi, je to ta nejvěrohodnější a nejuniverzálnější odpověď, co existuje!"
"Sooyoung," oslovil Aron hraběnku tónem, jako by uklidňoval svoji přehnaně hysterickou matku, "já to zvládnu, jasné? Je to Minhyun, ne Min Ki. Nebojím se ho."
Brunetka nedůvěřivě protáhla obličej. "Nejsem si jistá, jestli být nebojácný je moudré," povzdychla si a obrátila se na podpatku. "Žádné hlouposti, slib mi to."
"Slibuju," přisvědčil mladší. "Odlákám Minhyunovu pozornost. Konec, tečka."
Sooyoung se semknutými rty kývla. Na okamžik se zdálo, že míní ještě něco dodat, pak ale zavrtěla hlavou a beze slova odrázovala na opačnou stranu chodby.
Aron co nejtišeji proběhl koridorem k dalšímu rohu a v jeho skrytu se zastavil. Rozevřenými dveřmi vhlédl do zimní zahrady.
Z tohohle úhlu by mu nedalo moc práce Minhyuna sejmout, nastavoval se mu hezky celými zády, docela jako by tu byl doma a neměl jediný důvod k ostražitosti. Daemon tuhle rychlou a pohodlnou možnost pár chvil zvažoval, nakonec ji však rázně zavrhl. Není přece krysa.
S hlubokým nádechem opustil bezpečí skrýše, hořící zaťatou pěst namířenou na vysokého, tmavovlasého barona.
"Hwangu!"
Minhyun sebou překvapeně trhl, načež zvedl ruce, jako kdyby se vzdával, a pomalu se otočil o sto osmdesát stupňů. Jeho líbezná tvářička se rozzářila.
Jednou mu Jessica řekla, že je Minhyunovi podobný. Vysmál se jí.
"Aronnie!" zapředl démon nočních můr a přimhouřil oči jako číhající kočka. "Stýskalo se ti?"
"A jak," zabručel rudovlásek suše. "Naposled jsi zdrhnul, aniž bys mě pozdravil. Kam jsi dal vychování, co?"
Minhyun se usmál. "Ah, v tom muzeu, ano… To mě nesmírně mrzí! Nač jsem propána myslel?" Dramaticky potřásl hlavou. "Odpustíš mi?"
"A víš, že možná i jo? Pokud odsud okamžitě vypadneš a vezmeš s sebou svý kumpány."
"Už? Sotva jsem přišel!" mlaskl starší nespokojeně. "Hele, jestli jde o to pěkný kuře -" Aron se zakuckal vlastní slinou, protože mluvit o Minhovi jako o kuřeti… na to nebyl ani z úst Hwanga Minhyuna psychicky připravený, "- ujišťuju tě, že mně je Choiova lidskost naprosto volná. Jsem tu jenom kvůli tobě!"
"Toho jsem se bál," odfrkl ironicky Ron; vzápětí prudce uskočil stranou, když proti němu bez varování vystřelilo větrné ostří.
"Postřeh, zlato!" zachechtal se Minhyun za daemonovými zády. Než se Aron stačil otočit, udeřil jím Hwangův živel o protější stěnu.
Jako pokyn startovací pistole.
Oheň soupeřil s větrem, jednou měl navrch Minhyun, podruhé zas Aron. Byl to dokonale vyrovnaný souboj, což si oba dobře uvědomovali, a snad proto byl daemon i přes všechny šrámy ledově klidný a démon si celou situaci užíval jako malé děcko.
Nebylo proč se strachovat, jednalo se jen o takovou… obyčejnou, přátelskonepřátelskou šarvátku. Alespoň do okamžiku, než Aronova převaha nabrala na očividnosti, Minhyun se začal prozíravě bránit a ustupovat -
Jedna ze zelených rostlin ve velikém ratanovém květináči se divoce vzepjala a podtrhla Aronovi nohy. Chlapec ztratil rovnováhu a s vyjeknutím se praštil bradou o dlážděnou podlahu. Spodní čelist cvakla o tu horní tak hlasitě, až se divil, že mu nevypadaly všechny zuby.
Minhyun ustrnul v pohybu. Jeho tvář potemněla.
"Můj pane!" ozvalo se za ním zadýchaně. Do místnosti vpadl Baekho. "Díkybohu. Neublížil vá -?"
Poslední hláska zůstala nevyřčena. Blonďák vytřeštil oči a popadl se za krk. Zoufale lapal do vzduchu, avšak žádného se mu nedostávalo. Připomínal rybu na suchu.
Aron ohromeně sledoval, jak démon modrá v obličeji. Dvě tři vteřiny obraženému mozku trvalo, než pochopil, že Minhyun Baekha dusí.
"Prosil se tě někdo?" ucedil Hwang vztekle. "Tak prosil, Baekho?"
Starší protočil panenky. Z posledních sil malátně zakroutil hlavou.
"No vida."
Baekho se zuřivě nadechl a vzápětí se zhroutil Minhyunovi k nohám. "O-mlouvám-se," zachroptěl.
"To bys měl," sykl tmavovlasý přezíravě. A jako by to ještě nebylo dost, mohutným větrným poryvem poslal polomrtvého Baekha proti zdi. Pod tíhou toho nárazu se vysklilo vedlejší okno.
Baron zamračeně přistoupil k vyvalenému Aronovi. "Jsi v pohodě?" houkl a pomohl mu vstát.
"To nebylo moc hezký," podotkl daemon a kývl k Baekhovi.
"A od něj to snad hezký bylo?" opáčil Minhyun. "Taková podpásovka… Nemá se plést do věcí, do kterých mu nic není!"
Aron polkl kousavou poznámku, že se Baekho pouze pokoušel zachovat jako chrabrý zamilovaný gentleman, a mlčky přitakal. Proč tenhle stav kazit? Dokud si ho Minhyun šetří pro svoji zábavu, zůstává relativně v bezpečí. (relativně, protože není vůbec jisté, že Minhyunovi v příští minutě třeba definitivně nehrábne, nerozpárá mu břicho a nepověsí si jeho střeva kolem krku… kupříkladu…)
"Pokračujem," zabručel Hwang a poodstoupil o čtyři kroky.
Baekho na zemi slabě zasténal. A Aronovo příliš lidské svědomí rázně zaprotestovalo.
"Jo, ale," daemon se váhavě kousl do rtu, "je zraněný, ehm, neměli bychom -?"
Tmavovlasý povytáhl obočí. "Jestli tě ten idiot tolik znervózňuje, klidně ho vyhodím z okna."
A že on by to skutečně udělal, o tom Aron nepochyboval.
"Ne," přispěchal rychle s odpovědí, "pokračujem." Vratce zaujal postoj, ignoruje jak Baekhovo chroptění, tak černé mžitky před očima. Dokázal se už ve zdraví probojovat z horších scénářů. Tohle zvládne.
Minhyun spokojeně pozvedl koutky. "Tentokrát prohraješ," ujistil rudovláska za doprovodu vysokého, téměř dívčího smíchu.
Nadšené dítě bylo zpátky.
•••
"Nemůžu nic dělat," prohlásil Minho a vzhlédl k neklidně přecházejícímu Mimu. Léčivé oranžové světlo zmizelo. "Jonghyun má pravdu, musí si odpočinout. Dostane se z toho sám."
Daemon odvrátil zrak od bledého Kyuhyuna, jenž bez známek vědomí ležel na jediné mrňavé pohovce v místnosti, a trpně přikývl. Nato jako čestná stráž přerázoval ke dveřím a zachmuřeně natáhl ruku ke svému Stínu.
"Nay!"
Kočka naježila hřbet a v příští vteřině už Zhoumi svíral obrovskou a černočernou, zlatě zdobenou kosu.
Démoni v tu ránu podvědomě znejistěli.
"Hele, zlato, cením si tvého nasazení, ale…," Emma svraštila čelo, "umíš s tím zacházet?"
"Ne," opáčil Číňan prostě a všichni tři Munovi jako na povel obezřetně ucouvli vzad, hlavně co nejdál od Miho a jeho jedovatého nádobíčka.
Minho se rozhlédl po pokoji. Poněkud cynicky ho napadlo, že veselejší nálada snad panuje i na pohřbu. Všichni přítomní tíživě mlčeli, až na Keyho, který se choulil v rohu, křečovitě svíral telefon a tiše rozmlouval s Onewem.
Jak to asi vypadá na Akademii? Zburcoval Onew celý odboj a teď spolu kolektivně trnou hrůzou nebo si hrdinsky nechal vše pro sebe a trne hrůzou sám, zatímco na dálku uklidňuje Keyho? Jak znal Onewa, klonil se spíš k té druhé variantě. A asi to bylo dobře. Nač vyvolávat paniku?
Vedle něj se posadil Yesung. "Jak jsi to věděl?" zeptal se polohlasem a bezděčně přitom hladil Kyuhyuna po zápěstí. Připomínal vyděšeného rodiče, nad jehož malým nejsou lékaři s to určit diagnózu.
"Nevěděl," zavrtěl Minho hlavou. "Nevěděl jsem, k čemu dojde. Prostě jsem měl jenom - "
"Takový pocit, jo," zamručel profesor skepticky. "Bulíky můžeš věšet na nos Zhoumimu, mladý muži. Já moc dobře vím, že něco tajíš."
Tmavovláska polilo horko. Sklopil oči k podlaze, aby se vyhnul Yesungovu rentgenovému pohledu, a velmi neúspěšně se pokoušel předstírat, že tu ale vůbec není.
Jeho patron jej ještě asi půlminuty trápil a potom, jakoby bezděky, se obrátil ke zkormoucenému mladíkovi po své pravici.
"Nichkhune."
Thajec sebou trhl a pozvedl hlavu ze zákrytu vlastních dlaní. "Nemůžu tomu uvěřit," špitl zlomeně. "Nikdy - nikdy by mě nenapadlo, že…"
Yesung konejšivě stiskl jeho chvějící se ruku.
"Jak se to mohlo stát, pane profesore?"
"Snáz, než bys čekal," povzdychl si černovlasý. "Nezapomínej, že Minwoo je démon. Jen těžko dokáže odolat vábení absolutní moci."
"Ale že postaví absolutní moc před Erika…?" namítl Nichkhun a Yesung si povzdechl podruhé.
"Fantasmagorické, připouštím, ale uznej, že půl tisíciletí nešťastné lásky na něm muselo zanechat následky."
Minho, diskrétně naslouchající jejich rozhovoru, otevřel pusu do užaslého o. "Moment. Minwoo miluje Erika?"
"Že miluje?" frkl Yesung. "To je slabé slovo!"
"Copak sis nevšiml, jak na něj kouká?" podivil se Nichkhun, vzápětí však zasvěceně přitakal. "Ah, pravda, co jsme tady, zíral povětšinou na tebe…
No, Minwooovo bezpodmínečné zbožňování Erika Muna je v Podsvětí veřejným tajemstvím. Chápej, ví se, že pět set let pro něj Eric znamenal všechno, doslova, a pro mě je naprosto nemožné uvěřit, že někdo tak… hluboce oddaný může zradit svou modlu jen kvůli kolísavé touze po moci." Svěsil ramena. "To přece nedává smysl!"
"Nedává. A chlapec nám to taky pěkně vysvětlí," Emma zamračeně zkřížila ruce na prsou. "Jen co mu Sooyoungie nakope prdel - pardon," ušklíbla se na nesouhlasně pomlaskávající Grace, "hýždě."
•••
Přesně pětatřicet velkolepých minut trvala Dongwanova chvíle slávy. Přesně pětatřicet minut se mohl velkolepý zemský mág těšit své velkolepé, zdánlivé neporazitelnosti. Protože - ano, zdůrazňuji zdánlivé.
Být zemským mágem, ať mizerným či mistrovským, totiž skýtá jednu nepopiratelnou nevýhodu - ovládnete-li rostlinu, po celou dobu vašeho magického propojení je její křehký život spjatý s tím vaším. Cokoli ublíží rostlině, neodvratně vysiluje i vás; sedmikráska nebo krvavý javor, výsledek je pokaždé tentýž.
Listy začaly usychat, kůra začala praskat a Dongwan se s nedůvtipným výrazem nevěřícného šoku těžkopádně sesunul na kolena. Palčivá bolest, jako by mu cosi uvnitř těla chtělo zpřelámat žebra a rozpárat hrudní koš, ho téměř ochromila. Stočil zrak od umírajícího stromu k bytosti za svými zády a zachvěl se.
Nezáleželo na tom, jak dobře ho znal v civilu, jako samotné vtělení smrti jej ve své nádherné děsivosti naplňoval Choi Min Ho bezmála posvátnou hrůzou.
Pomyslil si, že v takové chvíli by se hodilo říct něco důstojného, než ale vykoumal co, ozval se suchý zvuk lámaného dřeva a okamžik nato mu Erikova vzteklá pěst přerazila nos.
Dongwan padl do trávy.
"Na tohle jsem se těšil," zabručel vévoda a promnul si klouby na prstech.
Min Ho rázem pozbyl své démoničnosti a skočil Munovi kolem krku. "Omlouvám se, že to tak trvalo!" zadrmolil. "Zdržely mě poloviční démonky - "
Starší nakrabatil čelo. Vzal mladíkovu tvář starostlivě do dlaní a dlouze, zkoumavě se na něj zadíval. "Jsi v pořádku?"
"Já?" Tmavovlasý si nespokojeně uvědomil, že jeho líce zalévá ruměnec. Tak jako vždy, dostala-li se na přetřes jeho mizerná fobie. K čertu s ní, doopravdy… "Na to bych se měl ptát spíš já vás!"
"Není třeba," pousmál se Eric. Lehce se vymanil z přítelova objetí a obrátil se k horizontu. Jeden - dva - tři uvážlivé kroky. Zastavil se a vzhlédl k blankytně modré obloze.
Byl to pokojný obraz, a přesto přeběhlo Min Hovi po páteři varovné zamrazení. Ať už byl Eric sebelepší herec, jeho úsměv - respektive to, co se za úsměvem skrývalo - prozrazoval všechno.
Upíraje zasmušilý pohled na své milované sirény, nařídil vévoda hraběti, aby ustoupil.
"Ne!" vyhrkl Min Ho. "Ne, to - to není nutné, Eriku! Nesmíte -! Účinnost té původní bariéry bude úplně dostačující -!"
"Ustup!" zavrčel Mun a mladší, zrazený vlastním strachem, poslušně ucouvnul. Přesně mu jak démon strachu přikázal.
Eric roztáhl paže a nenuceně se vznesl do výše jako rozený vládce vzduchu. Bezoblačné nebe se rázem zatáhlo, přihnal se prudký vichr. Vzápětí se spustil déšť, mezi kapkami však poletovaly nefalšované sněhové vločky i drobné ledové krupky a k dovršení celé té bizarní meteorologické přehlídky vykouklo zpoza těžkých černých mračen oslnivé dopolední slunce. Když nakonec pročísl oblohu první impozantní blesk, mohl člověk s čistým svědomím konstatovat, že se počasí zbláznilo.
Vévodovy dlouhé prsty se rozzářily modravou energií elektřiny. Podobná kupoli se od země až po střechu domu vzedmula nová magická bariéra. A každý, kdo neměl na pozemcích Munových co pohledávat, jí byl nemilosrdně vypuzen - záblesk a pak už se celá ta povedená společnost s křikem vysypala na asfalt jako pytel brambor.
Jindy by se zasmál, ale teď neměl na smích ani pomyšlení. Min Ho strnule přihlížel, jak se elektřina v Erikových rukou mění v rudé plameny. Zatajil dech. Poslechne ho? Využijte postupné zabezpečení bariéry? Elektřina, jemu nejbližší, a pak oheň… po ohni následuje vítr, led a jako poslední voda…
Vnímal jen okrajově, že na něj Sooyoung volá, že ho Aron bere za ruku. Protože mezi plameny blýskala elektřina, dul vítr, třpytil se led, šuměla voda.
Neposlechl ho.
Živly se v rukou jediné bytosti spojily v jedinou entitu a její hrůzná, nezměrná moc paralyzovala na několik dlouhých vteřin vše živé ve svém dosahu.
A bariéra zatím lačně čerpala dokonalost nabízené, takřka božské síly.
"Ježišikriste," zašeptala Sooyoung.
Tehdy začala Yoona ječet. A k ní se jeden po druhém přidávali další. Vřískavá kakofonie hlasů žebrajících o smilování. Změť tváří zkřivených v úděsných grimasách. Zběsilý útěk před tím, před čím úniku nebylo. Ano, Eric svou nezničitelnou pevnost zpečetil nejhlubším strachem troufalých nepřátel. Těch odvěkých, i těch, které ještě dnes ráno nazýval nejlepšími přáteli.
Z domu se vyrojila rozčilená skupinka Simonových chráněnců. Min Ho slyšel jejich užaslé výkřiky, neohlédl se však. Aronova ruka stiskla tu jeho o poznání pevněji.
A pak bylo náhle po všem. Běsy vlastní mysli mučení jedinci se rozutekli do všech světových stran; počasí se uklidnilo, nebe vyjasnilo… a Eric jako bez života měkce klesl do mokré trávy.
"NE!" vřískl Min Ho, vyškubl se Aronovi a se zoufalým vzlykem se svezl na kolena.
Mezi přihlížejícími to vyděšeně zašumělo.
"Minho!"
Tmavovlásek chvatně přiskočil ke svému plačícímu démonovi, jenž v náručí něžně kolébal Erikovu bezduchou schránku. Prohlédl ji, ale žádné zranění nenašel, nenašel vůbec nic.
Leželo tu před ním tělo, dýchající, mající pulz, avšak bylo úplně prázdné.
"Pomoz mu," špitl hrabě. "Prosím tě…"
"D - dobře, ale… co se mu stalo?" zeptal se chlapec zmateně.
"On," Min Ho si odkašlal, aby vrátil vlastnímu hlasu správnou barvu, "spojil všechny svoje živly v jeden celek. Stvořil tak - "
"Dokonalou magii. Dokonalou bariéru!" vydechl Minho ohromeně.
"Ano! Jenže to on nesmí!" zalkal starší rozechvěle. "Taková moc není určená jednotlivci! Může živly používat samostatně, ale nikdy ne najednou! To - to je zakázané, ruší tím všechna pravidla magické rovnováhy a - zabíjí ho to!"
Minho na hraběte vykulil oči. "Proč teda…?"
"Proč?" zasmál se Min Ho hořce. "Aby nás udržel v absolutním bezpečí, proto! Radši se nechá zabít, než aby…! Je to ten nejsobečtější nesobeckej idiot, co kdy kráčel po téhle planetě…"
Víc mladší slyšet nepotřeboval. Zahalil vévodu živoucím svitem své léčivé moci a koncentroval ji do jediného bodu - utišit divokou vřavu zuřivých živlů v Erikově nitru. Pomalu, krůček po krůčku.
Dokud nezbylo jen tiché, mrtvé prázdno.


To byl parádní díl moc se těším na pokráčko :) Jsi vážně úžasná spisovatelka :)