1. července 2017 v 20:29 | Nagasaki Nicolca
|
•Tak jo, první část třiačtyřicáté kapitoly, vážení. Uhm... a asi jediné, na co vás odkážu, je
29. díl a., kde se zhruba v polovině první pasáže řeší, proč jsou démoni tolik posedlí Akademií.
Sorry, víc po mně nechtějte, jsem nepoužitelná. Celý večer tu psychoticky ňuňám nad tím, jak překrásná je Hye Mi nevěsta a jak jí to s Erikem sluší.•
Ani se nepamatoval, kdy naposled stálo před jejich domem tak barvité shromáždění. Šest démonů, tři poloviční démonky, tři daemoni a čtyři Stíny -
Čtyři? Ten nesourodý počet Erika zmátl.
"Vaše Výsosti!" Im Yoona postoupila o krok vpřed a vysmekla vévodovi ukázkové pukrle. Jeden by ji až podezíral, že si je doma nacvičovala před zrcadlem. "Jaká byla včerejší oslava?"
"Kouzelná," zabručel černovlasý suše. "A ještě kouzelnější by bylo, kdybychom si mohli užít klidné ráno." Přelétl narušitele zamračeným pohledem. Neušlo mu, že se většina z nich bázlivě krčí v pozadí, připravena ke střemhlavému úprku. Občas ho zaráželo, kde ke svojí hororové pověsti vlastně přišel.
"Takže co chcete?"
Yoona se široce usmála. "Ale to přeci moc dobře víte!"
"Vydejte nám toho kluka," houkl T.O.P, kterého Yoonino laškování evidentně přestalo bavit. Černá puma po jeho boku netrpělivě mrskla ocasem.
"A klidné ráno může pokračovat," dodal s rozpačitým smíchem daemonův mladší kolega.
Kai, no ovšem. Eric se ušklíbl. Konečně odhalil, kohože mu Taemin tolik připomíná.
"Ne," opáčil prostě.
"Ale no tak!" zaprotestovala Yoona. "Přeci kvůli jednomu skoro cizímu člověku nevystavíte nebezpečí své blízké, vévodo!"
"Nevystaví nebezpečí…?" Hyesung jízlivě zafrkal smíchy. "Sebevědomí vám nechybí, milá lady, to se musí nechat!"
A přesně v tom to bylo. V té očividné okatosti.
Eric zbystřil. Něco tu nehrálo. Vždyť jestli se démoni bojí jeho, tak moci Shinhwy - i když nekompletní - se přirozeně děsí k smrti. Jenže tahle sebranka nebyla vyděšená dost. Naopak se zdálo, že její bázeň minutu od minuty klesá.
"Vydejte nám Choie Minha," zopakoval T.O.P svůj požadavek.
"Ne," zavrčel Andy.
"Tak fajn, zkusili jsme to po dobrém…," mlaskla Yoona. "Teď je řada na vás, pánové. Nemyslíte, že je načase přestat hrát divadlo?"
O čem to…? Tok Erikových čím dál znepokojenějších myšlenek nenadále přetrhl pronikavý dvouhlasý jekot.
Obě mrtvolně bledé sirény se v zajetí trýznivé agónie svezly k zemi.
"Hyesungie! Andy!"
Vrhl se k nim, ač věděl, že je zcela bezbranný, že jim nijak pomoci nemůže. Nebylo totiž pochyb. Moc dobře si uvědomoval, co se tu děje, a přesto tomu zarputile odmítal uvěřit. Protože…
Svíraje v náruči třesoucího se Hyesunga, vztekle, zoufale, prosebně vzhlédl k Minwooovi. Energie čistého chaosu, vyzařující z démonovy drobné maličkosti, mohutně rozechvívala okolní vzduch.
…pravda příliš bolela.
"Přestaň! Přestaň, Minwoo!"
Z prázdného pohledu přítelových černočerných očí přeběhl Erikovi mráz po zádech.
Ty víš, že pro mě znamenáš všechno… Ať už se stane cokoli, slib mi, že na to nezapomeneš.
"Promiň," hlesl Minwoo.
Mun se malátně ohlédl po svém druhém kamarádovi z dětství. Jako by u něj snad dokázal najít rozřešení. "Dongwane…"
Šlahoun kořene stoletého javoru se mu ovinul kolem kotníku, smýkl jeho tělem vzad a jako hadrovou panenkou jím udeřil o kmen.
Erikovi se zatmělo před očima.
Kůra javoru jej vmžiku obrostla až po krk, a uvěznila tak démona strachu ve svém středu jako nějakou bizarní ozdobu.
Nebylo úniku, krvavý javor fungoval jako dokonalý izolátor magie. Osvobodit ho mohl jedině někdo zvenčí… nikdo takový tu však nebyl.
Kim Dongwan se nad svým dílem srdečně rozesmál. "Už dlouho si říkám, kdy ti to konečně dojde," prohlásil a uvážlivě přistoupil k hranici pozemku, za níž stepovali jejich nezvaní hosté. Dlaní se dotkl neviditelné bariéry. Její průzračný povrch se při tom kontaktu lehce zčeřil. "Že chovat si na prsou svoji největší slabinu," blýskl po Erikovi křivým úšklebkem, "je ta nejbláhovější pitomost, jaké ses v životě dopustil."
Podřepl, ruce zabořil do trávy. Nezměrná moc zemského živlu zaútočila na bariéru tvořenou všemi přírodními silami - vyjma země. Štít se oslnivě rozzářil a pak se roztříštil jako křehký porcelán.
"NE!"
Démonská část hýkavě zajásala, daemoni a jejich Stíny v tichosti a důstojně vstoupili na pozemek Munových. Poloviční démonky následovaly jejich příkladu.
"Kdo ho najde první, dostane odměnu?" zakřenila se Tiffany. Taeyeon a Baekho se souhlasným mručením vyrazili vpřed. Neudělali však ani tři kroky a cestu jim přeťal zuřivý větrný poryv.
Napůl polekaně, napůl rozčileně se k Minwooovi otočili.
"Pro toho kluka jdeme my," připomněla jim Kwon Yuri a kývla na hraběte Leeho. "Vy se postaráte o ostatní. Nicku?"
Velký šedivý vlk se okázale prodral mezi mrzutě mrmlajícími démony a vykročil za svou paní, jež Minwooovi v patách mířila ke dveřím domu.
Uražené démonstvo zlostně zafrkalo, až na jednu výjimku.
"Tak o ostatní… No prosím." Hwang Minhyun nadzvedl koutky v potměšilém úsměvu. "Zamlouvám si Aronnieho!"
•••
"Minho, běž od toho okna," zavrčel Kyuhyun.
"Jo, přechází mě z tebe chuť k jídlu!" obvinil ho Key. "Sálá z tebe divná aura."
Tmavovlásek semkl rty, avšak od okna se nehnul. Nemohl. Nervózně sledoval situaci před domem.
U stolu za ním zavrzala židle a okamžik nato už ho Zhoumi konejšivě objímal kolem pasu.
"Děje se něco?"
"Já - já nevím," hlesl Minho bezradně. "Nezdá se, ale - " Zabloudil pohledem k místu, kde před chvilkou viděl stát Junghyuka, a povzdechl si. To mu nemohl srozumitelně sdělit, jakou katastrofu předvídá? "Prostě mám takové tušení," shrnul vyhýbavě.
Daemon se zamračeně zadíval z okna. Vše vypadalo v pořádku… Tedy ne, že by banda nepřítel za branami byla v pořádku, ale - důležité bylo to za. "Jsme pod ochranou Erikovy bariéry," podotkl jemně. "Co by se mohlo stát?"
Nechtěná odpověď přišla ihned vzápětí. Kyuhyunův vřískot, při němž tuhla krev v žilách, se v několikanásobné ozvěně odrazil ode stěn jídelny.
Poplašeně se obrátili ke stolu, jehož osazenstvo strnulo hrůzou.
Cho se s bolestným úpěním zhroutil na zem. Křečovitě si svíral hlavu, jako by se mu měla v příští vteřině rozskočit.
"KYU!" Mi se horečně vrhl ke svíjejícímu se chlapci, nad nímž se rozechvěle skláněl pobledlý Yesung.
Simon Mun zatím rozčileně přiskočil k oknu a nad tím, co spatřil, velmi nedůstojně zaklel. I Minho vyhlédl ven a bezděčně se zajíkl leknutím. Nebylo pochyb, že Andyho a Hyesunga postihlo totéž, co Kyuhyuna. Ať už to něco bylo cokoliv.
Simon zachmuřeně pokynul k černovláskovi. "On je siréna?"
"Pozemská," vzlykl Zhoumi, avšak jeho odezva zanikla v Kyuově srdceryvném kvílení. "Co - co je mu?!" vyhrkl hlasitěji, se znatelnou příměsí hysterie.
"Chaos."
"Cože?"
"Potýká se s ním," vysvětlil vévoda. "Sirény jsou bytosti harmonie a musejí-li čelit chaosu…" Odmlčel se a zklamaně se odvrátil od okna. "Ničí je to."
Náhle, jako když stiskneš vypínač, Kyuhyun zmlkl, celý ochabl a se sípavým výdechem obrátil oči v sloup. Omdlel vyčerpáním.
"Klid! Vyspí se z toho a bude v pořádku," zadrmolil honem Jonghyun, než stačil Zhoumi začít panikařit.
"Chaos?" zopakoval tiše Yesung, jemuž došlo, kam tím Simon Mun míří. Protože tuhle moc tu měl jen jediný démon…
A docvaklo to i Nichkhunovi, který se zatvářil, jako by se mu právě kompletně zhroutil svět. "Ne…!" hlesl zoufale. "Minwoo by… ne…"
"Já toho hajzla zabiju," zavrčela Emma, jež u okna vystřídala svého otce a k jejíž vzteklé hlídce se přidali i oba sourozenci Choiovi.
"Až ho zabiješ, já zhanobím jeho mrtvolu, hm?" nabídla se Sooyoung.
"Tak, že ho ani vlastní matka nepozná?"
"Jo! To si chlapec za rámeček nedá, buď bez obav, unnie."
"Bude mrtvej," připomněl Min Ho sestře suše.
"Pravda… Ale i jako duch se bude za svoji mrtvolu muset stydět!" přeformulovala brunetka své dramaticko-vandalské sdělení.
Nemohl jí to mít za zlé. Vždyť vše, co Sooyoung z ovládání vzduchu uměla, ji naučil Minwoo. Pamatoval se na ty humorné večery, kdy se vracívala domů celá špinavá a rozcuchaná, matka a služebné chytaly amok, ale Soo se zubila jako měsíček na hnoji. Jasná známka toho, že na dovedností škále hraběte Leeho zase postoupila o stupeň výš… Nemohl jí to mít za zlé, protože měla svaté právo se zlobit. Už odmala k Minwooovi vzhlížela a najednou tohle. Prozření, že její skvělý učitel je zrádce…
Krvavý javor v zahradě pod nimi ožil. Sooyoung zaječela, Min Ho ohromeně sledoval, jak jeho kořeny vláčí Erika ke kmeni a vězní jej v nitru stromu.
Ne zrádce. Zrádci.
"Dongwan," konstatoval bezvýrazně.
"Fajn, zabiju je oba," frkl Emma a zamračila se na svoji obdivuhodně stoickou matku, která nerušeně upíjela kávu z porcelánového šálku. "Vidíš, Grace, já říkala, že se s nima brácha nemá kamarádit. Ale poslouchal mě někdo? Ne!"
"Na likvidaci Erikových hanebných kámošů budeš mít dost času později," ujistil Min Ho naléhavě Emmu. "Teď potřebuju, abyste všechny, co jsou tady, odvedli do bezpečí."
"Proč?" nechápala rudovláska. Přední část domu je přeci stejně bezpečná jako ta zadní, bratrova supermanská bariéra (jak on nesnášel, když mu tak přezdívala!) zaštiťuje celou plochu hlavního sídla Munových…
"Protože -," nadechl se hrabě, ale nedořekl.
Zasáhlo je to jako tlaková vlna, na moment měli pocit, že z místnosti někdo vysál všechen vzduch. Něco, co do té chvíle nevnímali, se bez varování vytratilo.
"Bariéra padla," šeptla Grace. Poprvé za celou dobu se v jejím dokonalém, aristokratickém výrazu mihl záchvěv emocí. Strachu o syna, o své nejmladší dítě.
"Odveďte je odsud!" zavelel Min Ho, pohledem rozčileně těkaje mezi Yesungem a svojí lidskostí. "Hned!"
Simon bez námitek nahnal veškeré osazenstvo jídelny (které bylo při vědomí) ke dveřím. Vyjma Jonghyuna, kterého si Min Ho zavolal k oknu.
"Máš ty dva na starost."
Více svůj příkaz konkretizovat nemusel, staršímu bylo okamžitě jasné, koho má těmi "dvěma" na mysli. Přikývl.
"Jestli se jim něco stane, vytřu s tebou podlahu, narazím tě na kůl a nechám vyhladovět k smrti." Tmavovlasý se na polovičního démona sladce usmál. "Rozumíš?"
"Ehm, když řeknu, že ne…?"
"Vytřu s tebou podlahu rovnou."
"Rozumím a jsem připraven dát se při obraně Minha a Yesunga třeba i zmrzačit!"
"Hodnej kluk," poplácal ho Min Ho spokojeně po hlavě.
"Ale," nakrčil Jonghyun čelo, "co máš v plánu…?"
"V prvé řadě pomoct Erikovi - "
"Jdu s tebou!" vykřikl Aron, protáhl se mezi Simonem a Nichkhunem a zavěsil se do Min Ha jako profesionální koala.
"Já taky," houkla Sooyoung a chopila se bratra z druhého boku.
"Ale -!"
"Nesnaž se, tvé protesty už teď pokládám za irelevantní," usadila ho.
"Fajn," kapituloval hrabě. "Vy pojďte a vy," pohlédl na zbytek skupiny u dveří, "zmizte."
Vykázaní se dali poslušně do pohybu. Simon vzal do náruče bezvládného Kyuhyuna a v čele vyjukaného shromáždění opustil jídelnu. Ostatní ho kvapem následovali.
"Buďte opatrní," vyzvala Grace velice negraceovsky Arona, Soo a Min Ha, načež i ona neochotně zmizela v chodbě, odkud se ozývaly spěšné kroky prchajících a Naylino nervózní mňoukání.
Trojice zběžně zkontrolovala situaci za oknem. Nezvaná návštěva už si to šinula k domu.
"Ale Dongwan zůstává venku," podotkl Aron a vyměnil si s Min Hem významný pohled.
"To je dobře," odvětil démon. "Tam ho vyřídím snáz."
"Bereš si Dongwana? OK, já nakopu zadek Minwooovi," démonka času si okázale prokřupala klouby na prstech. "A pokud se mi poštěstí, zpřelámu taky vaz svému idiotskému manželovi."
"A já zaměstnám Minhyuna. A třeba i Baekha," řekl daemon.
Min Ho vděčně přikývl. "O pár dalších se postarají sloužící," zvuky z haly dávaly jasně na srozuměnou, že personál Munovic sídla se srocuje k boji, "a doufejme, že než ti zbývající otrapové najdou Simona a spol.," schválně se vyhnul formulaci Minha a spol., ač nebylo tajemstvím, že právě Minho je tím, po kom nepřátelé primárně pasou, "obnoví Eric bariéru."
"Jenže tu už jednou narušili," namítla brunetka. "Jak víme, že se to nebude opakovat?"
"Protože tentokrát odsud Dongwan poletí jako první," ucedil Min Ho, a aniž by se ohlédl, přerázoval jídelnou a otevřel její dveře dokořán. "Jdeme?"
Sooyoung a Aron cupitali za ním.
•••
"Proč?"
Dongwan povstal od zkoumané dvojice nehybných sirén a upřel na přítele udivený pohled, jako by na jeho otázce shledával něco nesmírně kuriózního. "Proč? Protože jsem démon. A jako každý - nebo skoro každý - prahnu po absolutní moci. A protože vím, jaký jackpot se skrývá pod Min Hovou školou, byl bych blázen, kdybych si nechal takovou šanci utéct, no ne?"
"To je sebevražda!" sykl Eric.
"Tvrdí velký Eric Mun," pokýval Dongwan vážně hlavou. "Jenomže," usmál se, "co když velkého Erika Muna poslouchat nechci?"
Vévoda strnul. Cosi v mladšího tónu - nebo snad výrazu? - projelo jeho kůží jako nabroušený nůž. Otřásl se.
"A přesně to je ten druhý důvod. Ty."
"J - já?"
"Mám už plné zuby toho žít věčně ve tvém stínu."
"V mém…? O - o čem to mluvíš?"
Dongwan zmateného Erika podezíravě zhlédl, jako by zvažoval, jestli si z něj starší jenom neutahuje. "Nikomu jinému bych takovou navitu nesežral, ale… je pravda, že ty jsi na to pitomoučký dost," usoudil. "Tak fajn. Povyprávím ti pohádku o hraběti Kimu Dongwanovi." Posadil se na zem před Erika a vzhlédl k němu.
Vždycky se na něj rád díval. Dokonce i teď, když jeho kamarád vypadal vteřinu od vteřiny nešťastněji, nacházel v jeho neférově nádherné tváři něco, co ho neskutečně uklidňovalo.
"Žil byl jeden chlapec. Dongwan se jmenoval. A býval by se byl narodil do velmi solidní rodiny, nebýt té nemilé skutečnosti, že jeho dědeček byl tím, čemu se dnes říká alkoholik a gambler. Rozfofroval všechno co měl i neměl a rodina se topila v dluzích, ze kterých se ne a ne vyhrabat. To bylo chlapci proti srsti a zapřísáhl se, že jméno svého rodu očistí. Že zajistí, aby žádný z jeho příbuzných už nikdy nemusel za zády poslouchat uštěpačné poznámky jiných šlechticů." Pozvedl koutky. "Co myslíš, podařilo se mu to?"
"Jistěže ano." Jistěže ví, co Dongwan udělal pro svoji rodinu, tak proč -?
"Nazval bys to záslužným činem?"
"Rozhodně," přisvědčil démon strachu popravdě.
"Vidíš. Já taky. A přesto… přesto toho chlapce nikdo neznal jako Kima Dongwana, nejmladšího z rodu, který zachránil dynastii západních Kimů, ne. Všichni ho znali jen jako Kima Dongwana, přítele úchvatného Erika Muna." Jeho hlas rázem zhrubl, oči potemněly. Byl to vztek? Zášť? Či přímo nenávist…? "Celý život tě mám na talíři. Moje máti, ta tě doslova zbožňovala. Eric sem, Eric tam, Eric to a Eric tamto… Proč nemůžeš být jako Eric?" zapitvořil se. "Kdykoli se mi něco povedlo, přišels ty a bez pardonu můj úspěch zadupal svým. Větším. Lepším. Však kdo by si taky všímal mě, když se mohl kochat tebou!"
"Dongwane, já -," Eric cítil, jak se mu stahuje žaludek, "nevěděl jsem - nechtěl jsem -"
"Samozřejmě, že jsi nechtěl. Nikdy bys vědomě neudělal nic, co by ublížilo tvým blízkým. Jako by nestačilo, že jsi dokonalý zvenku, musíš být ohromně ušlechtilý i uvnitř." Nebyl to výsměch, jen holé konstatování. "Není to vlastně ironie?" Mladší se ušklíbl. "Že zrovna vedle tebe, pana nesobeckého a spravedlivého, jsem byl vždycky páté kolo u vozu?"
"Nebyl jsi -!"
"Od samého začátku. Pro Minwooa jsi vždycky existoval jenom ty, a to moc dobře víš."
"To přece - "
"Dokud jsme byli pohromadě, všichni tři, dalo se to ještě snášet, před tebou se totiž Minwoo pokaždé snažil vyhlížet jako menší ubožák… ovšem jakmile jsi nebyl poblíž… během tvých půlročních pobytů v Americe býval absolutně nesnesitelný. Kolikrát jsem vážně pochyboval, že mě považuje za nejlepšího kamaráda, jak neustále tvrdil. Nakládal se mnou jako s obyčejnou vatou, kterou se pokoušel zacpat díru po tobě. A jen co ses mu vrátil, zas jsem tu já byl ten navíc. Nikdy to sice nahlas neřekl, ale… vlastně k tomu ani neměl důvod. Musel bych být idiot, abych si nevšiml, jak moc se mu ve tvojí společnosti nehodím do krámu." Dongwan s odfrknutím utrhl jedno šťavnatě zelené stéblo z precizního golfového trávníku. Chvíli si ho zaujatě prohlížel. Zdá se, že si Munovi našli za svého starého zahradníka plnohodnotnou náhradu…
"Naneštěstí pro něj… ty jsi na mé přítomnosti vždy neochvějně trval." Povytáhl obočí. "A teď upřímně, Eriku, šlo z tvojí strany opravdu o prosté přání být se mnou, nebo jsi jenom zoufale nechtěl zůstávat s Minwooem o samotě, hm? Bál ses, že jo? A tak jsi zařídil, aby nedostal příležitost se ti ze svých citů vyznat - "
"To není pravda!" vyštěkl Eric zuřivě. Sám nevěděl, zda ho víc pobouřilo, že si Dongwan myslí, že mohl být takhle nechutně vypočítavý vůči němu, či že se nezdráhá prohlašovat, že byl stejně nechutně vypočítavý i vůči Minwooovi. Sakra, vždyť je oba miluje! Jsou jako rodina…!
Jsou? Nebo byli? Z té myšlenky se mu udělalo zle.
"Ovšem, ovšem! Promiň," rozchechtal se Kim. "Nic tak podlého by tvá hloupoučká, hezounká hlavinka samozřejmě nevykonstruovala…"
"Proč jsi zůstával, když mě tolik nenávidíš?" hlesl starší bezbarvě. "Proč jsi pět set let předstíral, že jsi něco, co nejsi?"
Dongwan se důkladně zamyslel. "Že tě nenávidím?" promluvil konečně. "Ale tak to není. Naopak, miluju tě. Jsi přeci můj velkej brácha, ne?"
Eric v tu chvíli pocítil neskutečnou touhu jednu Dongwanovi ubalit, jen aby mu ze rtů smazal ten pitomý, sarkastický a lehkovážný úsměv. Urputně se pokoušel pohnout alespoň horní polovinou těla, ale bez úspěchu. Strom jej svíral příliš pevně.
Démon noci pobaveně sledoval jeho snažení. A když ho výhled na Erika omrzel, vstal a široce zívnul.
V tomtéž momentu se nad jejich hlavami ozvala dunivá rána a jedno z oken ve druhém patře domu se vysypalo na trávník.
Eric zbledl jako stěna.
"Oh, to vypadá na větrný poryv," shledal Dongwan. "Značně neurvalý… že by Minhyun?" Věnoval příteli cynický škleb. "Myslíš, že našel Arona?"
Mun zavrčel jako rozlícená šelma.
"Já vím, já vím… jaká škoda, že ses s ním nerozloučil!"
Ne, neubalí mu jednu. Rovnou mu zakroutí krkem.
Tak to začíná být pěkně drsný. Jinak parádní díl a těším se na pokráčko :)