close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Škola prokletých - 42. díl b.

27. května 2017 v 23:12 | Nagasaki Nicolca |  Škola prokletých
Jsem rychlejší, než jsem předpokládala! :D Zbytek dvaačtyřicáté kapitoly, vážení. A abych Vás navnadila, vězte, že příští díl bude dalším dosti důležitým milníkem celého příběhu.
pozn. č. 1: Kdo by si chtěl podrobněji připomenout Chansungovu vizi → poslední pasáž 39. dílu b.
pozn. č. 2: A k mému čtení mezi řádky... "Někdy ti tajemství může zachránit život," odkazuje k věčně omílanému pět set let starému incidentu, kdy Jonghyun, zděšený ze zjištění, že jeho drahý není člověk, zabil Min Ha.
Děkuji za Vaše reakce, přeji příjemné počtení. :)•



•••

"MiMi!" Min Ho chňapl zaskočeného daemona za loket. Blýskl po něm lišáckým úsměvem. "Tak co? Musím to z tebe páčit nebo budeš mluvit sám…?"
Číňan zmateně nakrčil čelo. "O čem bych -?"
"O svém tajném rande na terase přeci."
Zhoumi na něj vytřeštil oči a poplašeně se ujistil, že není v doslechu nikdo nepovolaný. Nebyl. "T - tys nás -?!"
"Já ne. To Aron."
"Kruci." Zhoumi se hryzl do rtu.
"Jo. Fakt by mě zajímalo, jak si to u něj vyžehlíš," ušklíbl se Min Ho.
Rozpačitý Mi vyhledal ve všudypřítomném davu svého rudovlasého daemonského kolegu. Když ho spatřil vesele křepčit na parketu po boku vévody Muna, hluboce si oddychl. "Nic žehlit nemusím. Jsme si dokonale kvit."
"Vaše politika? Bias za biase?"
"Přesně tak."
Choi se smíchem zavrtěl hlavou. "Tak co ti Junjin chtěl?"
Mladší sáhl do saka a ukázal démonovi ozdobnou krabičku. Ten se zatvářil zmateně.
"Požádal tě o ruku?"
"Ne, ty vole," protočil Zhoumi panenky. "To je dárek pro ." Načež se oba co možná nejnenápadněji zadívali Munovic směrem.
"Móc pěkné," zabručel Min Ho sarkasticky.
"Přestaň. Vždyť je to od něj milé!"
"Milejší by bylo, kdyby jim svůj dárek předal osobně."
"No… jo," připustil Mi, "ale… na jednu stranu ho chápu."
"Ovšem. Kdyby se tu ukázal, Eric by ho vynesl v zubech. A při té příležitosti mu možná i ukousl hlavu." Hrabě lhostejně pokrčil rameny. "Za to si ale chlapeček může sám."
"Copak se ti po něm ani trochu nestýská?"
"Je to nevděčnej parchant, Zhoumi. Mělo by se mi snad po někom takovém stýskat?"
"Ne. Nemělo. Ale stýská."
Min Ho si povzdechl. "Vychovával jsem to, sakra. Podplatil vedení, abych to dostal na Akademii. Obrečel jsem, když mě to přerostlo…! Ach jo."
"Mám chuť tě obejmout, věříš?"
"Jo? Já mám chuť dát si pár facek - moment, obejmout?"
Připlížili se ke stolu, zaskládanému dárkovými krabicemi. "Dělej, kryju tě," sykl tmavovlasý, předstíraje nenadálý zájem o vzor na balicím papíru největší z nich. "Ale to objímaní by mě -"
"Pozdě. Moment sentimentality je v tahu," odtušil Zhoumi a zasunul krabičku mezi dva nejbližší dárky. Byla svou skrovnou velikostí poněkud nápadná a on nemínil riskovat, že si jí nějaký všetečka všimne dřív, než to bude nezbytně nutné. "Hotovo, díky."
"Ale já se chci objímat!" zafňukal Min Ho.
"Dej pokoj."
"Ale -!"
Daemon však Choiovy nářky ignoroval a znepokojeně pokynul k Aronovi. "Co když mu poví, že ho tu viděl?"
"Mé americké zlatíčko je velice taktní," ujistil ho démon klidně. "Obzvlášť co se Erika týče. Nezmíní se před ním o ničem, co by vévodovi zkazilo celý večer a následný půlrok k tomu."
"Uf."
"Copak? Bál ses, jak mu vysvětlíš svoje okatý flirtování?"
"Já s Junjinem neflirtoval!" prskl Zhoumi, rudý jako rak. Uraženě oddusal od vychechtaného hraběte, rozhodnutý nepromluvit s ním už ani slovo, záhy ale vzal své ukvapené předsevzetí zase zpátky. "Hele… můžeme si promluvit?"
Mladíkův tón přiměl Min Ha okamžitě zvážnět.
"Teda… no, asi není vhodná doba… ani místo…"
"Na terase je pořád prázdno, pokud vím," podotkl starší.
Mi zaváhal, pak ale kývl a s Min Hem za zády vyklouzl ze sálu. Obezřetně se uklidili do jednoho ze stinných koutů, kam na ně prosklenými dveřmi nebylo vidět.
"Tak? O co kráčí?"
"O Minha. A o tu Chansungovu vizi."
"Ona souvisela s Minhem?"
"Uhm… dá se to tak říct…"
Hrabě udiveně svraštil čelo.
"Vůbec to nebude dávat smysl," upozornil ho předem daemon. "Chansung viděl Minha před velkým zrcadlem - což samo o sobě určitě něco vypovídá, jenomže nevíme co. Zavolal na něj, Minho se otočil a… měl stříbrný oči."
"Stříbrný oči?"
"Tak to Chansung popsal," přikývl Zhoumi. "Byly stříbrný a zářily. Nikdy dřív nic podobnýho neviděl."
"Ještě něco?"
"Jo. Když se podíval do toho zrcadla, už to nebyl Minho."
"Nebyl…?"
"Před zrcadlem stál pořád on, ale v něm se odrážel Eric."
"Eric?" Min Ho měl dnes evidentně opakovací den.
"Hm. Anebo někdo, kdo jako Eric vypadal."
Tmavovlasý zbledl jako stěna.
"Ty víš, co to znamená?" vyhrkl Číňan.
"Je to podivné, že?" zamumlal démon, myšlenkami docela jinde. Usmál se na Miho způsobem, z něhož by i tomu nejotrlejšímu člověku přeběhl mráz po zádech. "Omluvíš mě?"
A než stačil mladík otevřít pusu, byl ten tam.

•••

Prokličkoval mezi tančícími páry, poněkud neurvale odpálkoval Changmina (no vida, tak se nakonec našel!), který s ním zjevně toužil cosi velice neodkladně probrat, nato nedůvěřivě zašilhal po Simonu Munovi, jenž právě nadmíru neformálně hovořil s Yesungem (ne, že by pochyboval o jeho neochvějné heterosexualitě, avšak pravdou bylo, že v posledních letech se Erikův otec zapomínal s mužskými až podezřele často), a už bral svoji nic netušící lidskost za zápěstí.
Minho nadskočil leknutím.
"Hned ti ho vrátím," ubezpečil Min Ho překvapeného Minwooa, a aniž by se na Minha podíval, nekompromisně ho odtáhl pryč ze sálu.
"Au! Min Ho, to bolí!" Chlapec se marně pokoušel vykroutit z démonova železného stisku. Nepovolil ani o píď.
Hrabě jím smýkl do salonku nalevo od schodiště a rázně za sebou zavřel dveře. Místnůstka se ponořila do tíživého ticha.
"Dovol, abych tvojí krásné sklerotické hlavičce připomněl," promluvil Min Ho konečně, "že tvůj démon - tedy - je shodou okolností taky démonem mrtvých."
"To přeci vím," zamračil se Minho.
"Vážně?"
"Vážně."
"V tom případě mi vysvětli, proč jsi se se zjištěním, že umíš komunikovat s mrtvými, nesvěřil mně?"
Tmavovlásek se zatvářil jako provinilý školák, co nepřinesl domácí úkol. Sklopil oči k podlaze. "Nemusíš vědět všechno," zabrblal trucovitě.
"Jenže zrovna tohle je docela podstatné, nemyslíš?"
Minho mlčel.
"Jak dlouho už ho vídáš?"
"Koho?"
"Neprovokuj," ucedil starší vztekle. "Jak dlouho už vídáš Muna Junghyuka?"
"Skoro… dva měsíce. Od toho dne, kdy jsi nás ve městě seznámil s Andym."
"Kdo o tom ví?"
"Kromě tebe?" Minho na moment zaváhal. Tahat do toho Naylu přeci není nutné… "Nikdo."
"Opravdu?"
"Kdo by mi asi tak věřil báchorku o vévodově zavražděné lidskosti, hm?"
Hrabě přimhouřil oči. "Odpusť si ten tón."
"Ježiši, proč jste z toho chlapa všichni tak hotoví?!" vybuchl mladší. "Proč jste tak skálopevně přesvědčení o jeho bezchybnosti, co?! Asi tě šokuju, ale on není bůh…!"
"Zajímavé. Kdy přesně jsi začal na Erika žárlit…?"
"Nežárlím na něj!"
"No vůbec ne," zašklebil se Min Ho ironicky. "V první chvíli jsem myslel, že z tebe mluví on, ale… kdepak, Junghyuk je v tom úplně nevinně."
Chlapce upřímně zarazilo to slovní spojení, jaké jeho démon použil. Z jeho úst totiž vůbec nevyznívalo jako metafora. Že z tebe mluví on… Jak by ze mě mohl mluvit Junghyuk?
"Co máte v plánu?" houkl hrabě.
Minho zatěkal pohledem za Min Hovo rameno, odkud na ně se semknutými rty nervózně pohlížel Junghyuk. "Nic," hlesl chabě.
Min Ho zavrčel a udeřil pěstí do zdi vedle hochovy hlavy. Tmavovlásek se přikrčil.
"Tak ještě jednou. Co," starší se přezíravě ohlédl a zabodl oči přímo do místa, kde stál duch. Zda jej skutečně viděl nebo jen cítil jeho přítomnost, nedokázal Minho dost dobře odhadnout. "Máte. V plánu?"
"A co je ti po tom?!" štěkl mladší roztřeseně. Chtěl odsud pryč. Bál se. Min Ho, jeho vždycky tak miloučký Min Ho, ho děsil. A proč? Protože se opovážil (a to jen teoreticky) ukázat prstem na Erika.
Démonova tvář potemněla. "Varuju vás. Jestli Erikovi ublížíte - jakkoli - ublížím já vám. Oběma."
Junghyuk nasucho polkl a spěšně ucouvl o dva kroky.
Jako by Min Ho čekal jen na to, až bude Mun z doslechu, naléhavě se sklonil ke svojí lidskosti. "Nezahrávej si s mrtvými, Minho," zašeptal. "Ty netušíš, čeho jsou schopni -"
Mladší se suše, skřehotavě zasmál. "Skončil jsi?" Vysmekl se ze zajetí démonových paží a rozčileně odrázoval ke dveřím.
"Vrať se!"
"Nebo co?" odsekl Minho. "Zabiješ mě?"
Min Ho ztuhl. Facka by bolela míň. Beze slova sledoval, jak chlapec mizí v chodbě, a pak s nešťastným povzdychem klesl do podřepu. Hlavu schoval v dlaních.
"Zmiz, prosím tě," unaveně požádal tiše setrvávajícího Junghyuka. Přízrak poslechl; v příští vteřině nebylo po jeho přítomnosti ani památky.
A Choi si povzdechl podruhé. Zavřel oči, okolní svět nechal utopit ve tmě. Minuta absolutního osamění byla blahodárná a skličující zároveň.
"Min Ho?"
Vzhlédl. Jonghyun na prahu rozpačitě svíral kliku a teprve když zachytil démonův pohled, odvážil se vstoupit.
"Potkal jsem Minha," zamumlal nejistě. "Je… je všechno v pořádku?"
"Tajemství by se měla zakázat," opáčil na to mrzutě hrabě. "Jsou s nimi jenom problémy."
"Někdy ti tajemství může zachránit život," podotkl Jonghyun jemně.
Konkrétně.
Omluvně.
Podívali se na sebe.
"Kdyby nebylo tajemství, nebylo by třeba ohlížet se na následky," namítl Min Ho.
O tom s ním starší nepolemizoval.
"Hádám, že o tomhle tajemství nic nevím."
Tmavovlasý přikývl.
"A že ty mi o něm ani nepovíš."
"Promiň."
Jonghyun se pousmál. "Týká se buď Yesunga, nebo Erika," usoudil věcně. "Kvůli nikomu jinému bys tolik nevyváděl."
"Občas zapomínám, jak dobře mě znáš," žasl Choi a vyloudil na rtech náznak úsměvu.
"Občas to není na škodu," pokrčil Kim rameny. "Jo, a mimochodem, ten první se po tobě shání."
"Má neobyčejně nezávislá žena? Doopravdy?"
"Ano. Ale neříkej mu, že jsem ti to řekl. Skalpoval by mě."
Min Ho se smíchem vstal, uhladil si nakrabacený oblek a zamířil ke dveřím. Když se míjeli, vzal jej Jonghyun na moment za ruku.
"Kdyby cokoli, jsem tu pro tebe."
"Já vím," šeptl mladší vděčně.

•••

Žádné drama se ale nekonalo. Minho pochopil, že přestřelil, Min Ho pochopil, že přestřelil. Takže ačkoli se po zbytek večera zdvořile ignorovali, nikdo o jejich nehezké hádce nepojal vážnější podezření.
Oslava oficiálně skončila v jednu ráno. Rozjívené jedince v podroušeném stavu úspěšně vypakovali do půl druhé a náruživého Minwooa vyhodil Zhoumi ze dveří svého a Minhova pokoje přesně za minutu dvě. Nato se celé sídlo Munových pohroužilo do ospalého ticha.
Po osmé ranní se nocující hosté i stálí obyvatelé domu začali trousit na snídani. Zívající, s kruhy pod očima a kručícími žaludky. Nejsvěžejší ze všech byla Nayla, která včerejšek prakticky kompletně prospala a nyní si v rohu jídelny labužnicky pochutnávala na slíbeném lososovi. Když ji Eric s přáním dobrého rána podrbal za ušima, spokojeně zavrněla.
Cinkání sklenic a talířů splývalo s veselým hovorem, kolem stolu vládla uvolněná atmosféra, prostě ráno jako malované. Do okamžiku, než k vévodovi uctivě přistoupil zasmušilý majordomus a o čemsi svého pána polohlasně zpravil.
Eric přikývl a poděkoval mu.
"Zdá se, že máme návštěvu," konstatoval suše. "Imová, Hwang, Kim, jejich nohsledi a Lordova rada stepují u brány a žádají o audienci."
Zhoumi se zakuckal douškem jablečného džusu. Aron a Min Ho se zamračili. Grace a Simon si vyměnili znepokojený pohled. A všichni ostatní ztichli jako pěny.
"Ale tu diskrétnost jim musíme připsat k dobru," ušklíbl se Andy. "Že počkali, až bude po oslavě."
Sooyoung, Emma a Kyuhyun jako na povel vystartovali ze židlí, Hyesung je však mávnutím ruky zadržel.
"Nenechte se rušit od snídaně."
"Vyřídíme to," usmál se Eric a pokynul zbytku Shinhwy. "Pánové?"
Když pětice mužů opouštěla jídelní sál, všiml si Minho Junghyuka, zjevivšího se nečekaně před jedním z velikých francouzských oken. Mun pohlédl na něj, poté na Minwooa a Dongwana, kteří strnule uzavírali odcházející skupinku, a varovně potřásl hlavou.
Něco bylo špatně. Zatraceně špatně.
 


Komentáře

1 Saruma Saruma | Web | 28. května 2017 v 12:34 | Reagovat

Suprový kousek, díky za pěkný díl :-)

2 Meshiki Meshiki | 28. května 2017 v 19:04 | Reagovat

To byl úžasný díl strašně moc se těším na pokračování. Akorát můžu se na něco zeptat? On je Junghyuk zlý? Nebo proč MinHo po Minhovi tak vystartoval?

3 Nagasaki Nicolca Nagasaki Nicolca | Web | 28. května 2017 v 19:39 | Reagovat

[2]: Inu, Min Ho po něm v prvé řadě vystartoval proto, že ví, že je Minho vůl. :D Nechce, aby tahal na světlo to, co Eric a Andy už šedesát let tak zoufale tají. Protože ví, že když se to stane, bude z toho pěkná polízanice.
A druhotně... ne, ani on si nemyslí, že by byl Junghyuk nějaký zloduch, jenom... na jednu stranu mrtvým vůbec nevěří. Protože je zná. A bojí se, co by z toho Minhova kamarádíčkování s Hyukem mohlo vzejít. Takže nejde ani tak o Junghyuka, jako o to, že je Junghyuk mrtvý.
Pardon, není to moc srozumitelné, vím, jenomže aby bylo, musela bych vyžvanit polovinu toho, co tam s nima plánuju. :-D Ale slibuju, že se to bude průběžně vyjasňovat.

4 Karin Karin | 28. května 2017 v 20:39 | Reagovat

Parádní dílek. :D

5 Meshiki Meshiki | 28. května 2017 v 21:07 | Reagovat

[3]: Děkuju ono mi to takhle zatím stačí :-) Počkám až se to detailně vyjasní v povídce :-D Já jen, že mě ta MinHova reakce zaskočila, když vlastně chudák JungHyuk neplánoval nic zlýho v těch dílech před tím :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
https://66.media.tumblr.com/18208d4cca68d18d735b395a1a7f90cb/046414a4c585ed31-cf/s500x750/102276c4849f89abef386357338535ea2f15f5cf.gifv

Obsah tohoto blogu je veskrze autorský.

Kdo chce kopírovat, nechť bezpodmínečně uvede zdroj!

아론곽

Animace a obrázky, jež nepatří k výtvorům mé maličkosti, pocházejí ze serverů DeviantART
a tumblr.