close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Škola prokletých - 42. díl a.

21. května 2017 v 11:27 | Nagasaki Nicolca |  Škola prokletých
•Jo, je to krátké. Kdybych chtěla, asi by se mi obě zamýšlené části vlezly do jednoho článku, ale... s mou momentální rychlostí byste na kapitolu čekali ještě další měsíc. Takže si užijte dvě úvodní rádoby romantické (haha...HAHA..._HAHAHAHA_!! slyšíte jen sarkasmus :D) pasáže dvaačtyřicátého dílu. A abyste se chytali - jsme na Munovic oslavě výročí, tak si představte, že je 24. března.
pozn.: Jak bylo v příbehu kdysi dávno zmíněno, Junjinovou schopností je telepatie, čtení myšlenek.•



"Budou linky?"
"Ne."
"Sooyoung!"
"Ne."
"Slíbilas mi to!"
"Nic jsem ti neslíbila!"
"Ah! Já věděl, že mám říct Yesungovi!" zabručel Minwoo mrzutě. "Hyukie!"
"Ano?" zívl Eric, za což si od maskérky Sooyoung vysloužil výchovný políček tubou od make-upu.
"Yesung umí skvělý linky, že jo?"
"Úplně precizní."
"Takže souhlasíš…?"
"Ne."
"Ale no tak!" mlaskl Lee. "Tentokrát se neženíš…!"
"Ale ani nejdu šlapat chodník."
"Tím naznačuješ, že pánové - echm, echm, Min Hova žena - s linkami vypadají jako štětky…?"
"Ne, tím naznačuji, že s linkami vypadám jako štětka. Luxusní, ale štětka. Hotovo, Soo?"
Hraběnka poodstoupila o dva kroky, kriticky si Erika prohlédla zepředu, zleva i zprava a hrdě ho poplácala po tvářích. "Jste nechutně dokonalý."
Černovlasý se na ni široce zazubil.
"No nic," Sooyoung sbalila svoji malou (velkou) zkrášlovací laboratoř, "půjdu zkontrolovat, jak si Jessica vede s Hyesungem… Uvidíme se v sále, oppa. A chraň vás bůh, jestli tomu obličeji na svým obličeji zkřivíte jediný tah!"
"Pozná to?" sykl Mun, jen co za brunetkou zapadly dveře.
"Ani hovno," odtušil Minwoo, zvedl se z křesla a Erika, který si před zrcadlem nejistě uhlazoval perfektně nažehlené klopy obleku, s úsměvem objal kolem pasu. "Přestaň, neslyšels ji snad? Jsi do-ko-na-lý."
Vévodův odraz mu usmání rozpačitě oplatil. "Cítím se v té bílé trochu nesvůj."
"Co máš proti bílé?"
"Vůbec nic. Bílá je super. Jen ne v takovém množství, ehm…"
"Naopak! Konečně s Hyesungem ukážete svoje skutečné barvy. Proč by měl on být věčně bílý a ty černý, když je to přesně obráceně?"
"Nepřeháněj," zamumlal Eric a pohladil mladšího po hřbetu ruky.
Minwoo cosi nesrozumitelně zabručel, načež se k příteli přitiskl pevněji a hlavou se opřel o jeho záda. Unaveně vydechl. "Jung Hyuku?"
"Hm?"
"Ty víš, že pro mě znamenáš všechno, viď?"
Černovlasý svraštil čelo.
"Ať už se stane cokoli," Lee se na moment váhavě odmlčel, "slib mi, že na to nezapomeneš."
"Minwoo, co -?"
"Slib mi to."
"Slibuju," přisvědčil Eric zmateně. "Ale trochu mě děsíš… Děje se něco?"
Rudovlasý se nadechl, pak ale zavrtěl hlavou a až podezřele rychle se od vévody odtáhl. Najednou měl, zdálo se, hrozně naspěch. "Měl - měl bych si radši ještě jednou pročíst ten úvodní proslov," zadrmolil a vzápětí už s provinilým úsměvem bral za kliku. Jako by se bál, že pokud tu s Erikem setrvá ještě o vteřinu déle, prozradí, co tak okatě přešel mlčením.
Udivený Mun zůstal za jeho kvapně se vzdalujícími zády konsternovaně hledět, dlouhého trvání však jeho od ničeho k ničemu vedoucí zahloubání nemělo. Do pokoje totiž vstoupil Andy a okouzleně si Jeho Milost v bílém obleku prohlédl od hlavy až k patě.
"Buď, prosím, nehorázně originální a řekni, že vypadám jako debil," požádal ho Eric suše.
Mladší pozdvihl obočí, avšak bez námitek poslechl: "Vypadáte jako debil."
"Díky."
Andy si s ušklíbnutím poupravil oranžovou kravatu, načež tázavě přikročil k zádumčivému vévodovi. Položil mu ruku na rameno. "Děje se něco?"
Ne. Ano. Nemám zdání. Jak by taky mohl, když tutéž otázku položil Minwooovi a nedostal na ni odpověď.
"To M," vzdychl. "Chová… chová se divně."
"Jak divně?"
"Jako by měl z něčeho strach…" Eric se zamračil. Trpká pachuť přítelovy anonymní bázně se mu výsměšně lepila na patro. "Cosi přede mnou tají."
"Tají? A Minwoo? Před vámi?"
"Zvláštní, co?"
"Hmm…" Andy se zamyšleně zadíval na jejich nesourodé odrazy v zrcadle. Pohled k popukání, vskutku. On, ve svojí všední obyčejnosti, se vedle skrznaskrz perfektního Erika vyjímal jako pěst na oko. Jako směšně nevhodná existence.
Která však směšná ani nevhodná rozhodně nebyla.
"Ať už jde o cokoliv, vyřešit to můžete zítra," broukl a usmál se. "Nesmíte si přidělávat zbytečné starosti, dnešek je váš den."
"To byl před sto lety," opravil ho Mun. "Tohle je… už jen nutná formalita."
"Neříkejte to před Hyesungem. Vyrazí s vámi dveře."
"Jo? Já myslel, že je děsně nad věcí…"
"Tváří se tak, ale ve skutečnosti se těší jako malá holka."
"Ale to je rozkošné! Pro vydírání jak dělané!"
Andy vyprskl smíchy.
"Co?"
"Nějak si neumím představit, jak vydíráte Hyesunga. Pardon."
"Nepodceňuj mě!" ohradil se teatrálně Eric a vyšpulil ret jako umíněné děcko. "Až sesbírám dostatek inkriminujících materiálů, zničím ho!"
"Můžete specifikovat 'dostatek'?"
"…"
"No?"
"To teď přeci vůbec není podstatné!"
"A-ha."
"Věř mi, Andie!"
"Možná příště."
"Kruci."
Sun Ho vzal Erika s úsměvem za ruku a naznačil, ať se k němu otočí čelem. Pár chvil jejich spojené dlaně tiše pozoroval.
"Občas si říkám, jaké by to asi bylo, kdybych… kdybych tehdy důkladněji zvážil vaši nabídku a nesouhlasil."
"Jenomže," vévoda jej letmo pohladil po tváři, "ty jsi udělal přesný opak. Zatvrzele jsi mě přesvědčoval, že si Hyesunga musím vzít, pamatuješ?"
"Protože jste si souzeni." Z Andyho hrdla se vydralo suché, hořké zasmání.
"Protože jsme si souzeni, ano… Nebo už si to nemyslíš?"
"Na tom stejně nezáleží," shledal mladší a ochotně schoulil do Erikovy horké náruče. Pro něžný polibek na tvář rozkošnicky přivřel oči. "I kdybych chtěl sebevíc… Teď už ne."

•••

Nepříjemně škrobená atmosféra načančaného, veskrze šlechtického shromáždění vzala nenávratně za své se čtvrtou větou Minwooovy působivé řeči. Po ní se totiž milý hrabě podíval na své přátele, oni na něj a pak celých pět šestin Shinhwy hystericky vybuchlo smíchy.
Momentálně to tedy v sále vypadalo tak, že Eric protáčel na parketě Yesunga, Min Ho pro změnu Arona, Key, Jessica a Sooyoung o čemsi nadšeně diskutovali s Emmou a Edith, Kyuhyun a Nichkhun na svoje poměry podezřele družně okupovali jeden ze stolků s občerstvením, Minwoo poletoval kolem Minha, vévoda Mun starší se kamsi vypařil s Dongwanem, Changminem a Lee Byung Hunem, pročež se je Jonghyun a Andy vypravili nenápadně hledat a Hyesung za podpory svojí drahé tchyně dělal garde Byung Hunově nabručené manželce. (No, a potom tu samozřejmě byly ještě davy a davy dalších démonů oděných podle určeného oranžového dress codu, ale ti nás vůbec nezajímají, tudíž se jimi ani blíže zabývat nebudeme.) Ve všem tom mumraji si proto nikdo bezprostředně nevšiml, že se Zhoumi vytratil na liduprázdnou terasu.
Zavřel za sebou prosklené dveře a zhluboka se nadechl voňavého večerního vzduchu. Usmál se. Opřený o zábradlí vyhlédl do tiché zahrady. Temné, dlouhé stíny stromů se plazily po trávníku a majestátní pekelní pávi se mezi nimi lenivě proplétali. Ve světlech lamp zářilo jejich stříbrné peří jako stovky diamantů.
V sále utichly poslední tóny rytmické taneční melodie a kapela plynule navázala na pomalejší skladbu. Pod širým nebem se hudba mísila s rozpustilým ševelením větru.
"Smím prosit?" ozvalo se nenadále těsně vedle Miho ucha.
Číňan nadskočil leknutím. Bezděky ucouvl o dva kroky vzad a vytřeštil na culícího se Junjina oči. A když se po pár vteřinách relativně vzpamatoval z prvotního šoku, vysmekl mu ukázkovou, devadesátistupňovou úklonu. "V - vaše Výsosti."
"No neříkal jsem to? Že až se znovu setkáme, budeš toho o mně vědět víc, než já sám?" zasmál se Park a pak mladšímu dvěma prsty něžně nadzvedl sklopenou bradu. "Pro tebe žádná Výsost," podotkl s úsměvem.
Zhoumi se tedy důstojně narovnal, opětoval Junjinovi přímý pohled - a vzápětí rozpačitě přešlápl na místě. Beztak byl rudý až na zadku. Kruci.
"Nebylo by lepší použít hlavní vchod?" odkašlal si a nedůvěřivě pokynul ke dveřím do sálu.
"Nejdu dovnitř."
"Ne?" podivil se Mi. "Tak proč ta kravata?"
Junjin shlédl ke svojí oranžové vázance a mávl rukou. "To je maskování. Nechci budit zbytečnou pozornost."
"Ehm, upřímně, myslím, že pozornost byste budil tak jako tak…"
"Jo, pravda…"
Ušklíbli se na sebe.
"Ale jestli jste nepřišel na oslavu, tak proč tedy?"
"Protože jsem věděl, že tu budeš ty," opáčil Jin, jako by se nechumelilo.
"To zní jak z lacinýho romantickýho filmu," zabručel Zhoumi. Vážně, k dokonalé kýčovitosti už jen scházelo, aby na ně začaly pršet okvětní lístky. Nebo konfety. Jo, konfety by byly vtipné…
Ale nestěžoval si. To zase ne.
"Jednou začas neuškodí být laciný a romantický," ujistil ho Junjin a natáhl k němu ruku. "Tak co? Zatančíme si?"
Mi mu namísto odpovědi nejistě nabídl svoji dlaň a usmívající se Junjin jej objal kolem pasu. Bylo to objetí tak pevné, hřejivé a nekompromisní, až mladšímu na okamžik vyrazilo dech.
Mlčky, bez jediného slova, se nechali unášet rytmem hrající skladby. Ta melodie byla Zhoumimu povědomá, nepochyboval, že zná její název i autora, momentálně však nebyl s to si vybavit málem ani vlastní jméno. Na to byl Junjinův pronikavý pohled přespříliš rozptylující -
"Tak to mě těší," zazubil se Park.
"…"
"Že tě tolik rozptyluju."
"Ha?!" Číňan vyčítavě srazil obočí. "A to si říkáte gentleman? Přestaňte se mi laskavě hrabat v hlavě!"
"Ale když ty nejsi vůbec sdílný…!"
"Máte fakt krásný úsměv."
"Ah. Díky."
"A nesmírně mě těší váš zájem, ale…"
"Ale?"
"To, jak si mě prohlížíte, je poněkud děsivé."
"Děsivé?" znejistěl brunet.
Mi přikývl. "Vypadá to, jako byste mě svlíkal očima. A to dost… nepokrytě."
"Jo tohle… Promiň, reflex."
"To jakože svlíkáte očima úplně každýho?" podivil se mladší.
"Ne, jenom tebe. Zato při každé příležitosti."
"Ehm, a o kolika z nich asi nevím…?"
"No…," Jin se zamyslel, "o spoustě. Jsem strašně šikovný stalker," pochválil se.
"A já se vás bojím," oznámil mu Zhoumi suše.
Hudba dohrála. Junjin si s odzbrojujícím úsměvem přitáhl ke rtům Miho ruku a galantně ji políbil. Mladík se nervózně zachichotal.
"MiMi?"
"Ano?"
"Směl bych na tebe mít ještě jednu prosbu?"
Černovlásek pokrčil rameny. "Oč jde?"
Park sáhl do vnitřní kapsy černého saka a vytáhl malou dárkovou krabičku. "Mohl bys to uložit někam mezi tu kopu darů, co leží v rohu na stole u vchodu?"
"Jak víte…?"
"Už jsem pár takových sešlostí navštívil. Jejich základní uspořádání je pokaždé stejné."
Zhoumi se s rozpolceným pocitem zadíval na krabičku v Lordově dlani. Byla zabalená v lesklém bílém papíře a převázaná - jak taky jinak - oranžovou stuhou.
Svraštil čelo. Ačkoli to od Junjina pokládal za krásné synovské gesto, přesto na něho padl svíravý, těžko definovatelný smutek. Povzdechl si. "Doopravdy jim ji nechcete dát sám?"
Mužova ústa zbrázdil trpký úsměšek. Odevzdaně zavrtěl hlavou. "Na to nemám dost odvahy," hlesl a po krátkém zaváhání Mimu krabičku podal. Tvářil se přitom téměř kajícně. "Prosím tě."
Číňan dárek pro Munovy bez řečí schoval do kapsy vlastního saka. "Mám jim povědět…?"
"Ne. Vůbec se o mně nezmiňuj."
"Hyesung by byl rád…"
"Já vím. Jenže…" Z Parkova pokusu o úsměv vyšel bolestný škleb. "O to by to bylo horší."
"Neřeknu jim ani slovo," zavázal se Mi.
 


Komentáře

1 Meshiki Meshiki | 21. května 2017 v 15:02 | Reagovat

To byl moc krásný dílek. Strašně se těším na pokráčko :)

2 Saruma Saruma | Web | 22. května 2017 v 11:58 | Reagovat

To bylo suprový.......

3 Karin Karin | 22. května 2017 v 21:21 | Reagovat

Parádní kapitolka. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
https://66.media.tumblr.com/18208d4cca68d18d735b395a1a7f90cb/046414a4c585ed31-cf/s500x750/102276c4849f89abef386357338535ea2f15f5cf.gifv

Obsah tohoto blogu je veskrze autorský.

Kdo chce kopírovat, nechť bezpodmínečně uvede zdroj!

아론곽

Animace a obrázky, jež nepatří k výtvorům mé maličkosti, pocházejí ze serverů DeviantART
a tumblr.