•A druhá část 39. dílu třeba o Erikově netykatelnosti, o Andyho nemoci z povolání, o tom, jak spolu Kyu a Aron spí, o uplácení lososem, o Min Kim a lopatě a o zvracícím Chansungovi. Amen.
A ta druhá pasáž je ale úplně k sežrání (ne)schizofrenní! :D
Děkuji za Vaše reakce, děkuji Meshiki za kometář (a soucit s Hyukiem) u předchozí poloviny kapitoly. Užijte si čtení.•

•••
"Já ti říkám, že to zvládnu!"
"A já ti říkám, že ne."
"Min Ho!"
"Smiř se s tím, Kyuhyune, nemáš šanci."
"To se ještě uvidí!"
"Cha! Chceš se vsadit?"
Hysterický výbuch Andyho a Aronova smíchu atmosféru v apartmánu definitivně korunoval. Minho udiveně nahlédl dovnitř. Zhoumi na něj s úsměvem od ucha k uchu zamával od okna.
"Taky sázím!" zařval nadšeně Key.
Kyuhyun po něm nedůvěřivě loupl očima. "A na co?"
"Na tvou prohru, samozřejmě."
"Hajzle!"
"Vzdej to, Kyu," zabručel Yesung. "Není to možný. Nepovedlo se to ani Heechulovi, a že nikdo nemá prořízlejší pusu než on!"
"To je soukromé!" okřikl ho kolega pohoršeně.
"Stejně ti reputaci ctihodného muže nikdo nevěří," zklamal Chula Jonghyun. "A ty," pokynul bradou od navýsost dotčeného Kyuhyuna k posledním dvěma příchozím, "se můžeš předvést."
Černovlásek vypjal hruď, v tu ránu byl na nohou a třemi kroky hnedle u vévodů. "ERIKU!" zahřměl důležitě.
"Oslovení se nepočítá!" upozornil chlapce Min Ho.
"Já vím! Eriku!"
"Ano?" opáčil Mun a vyměnil si s Hyesungem jeden zmatený pohled.
Cho zhluboka nasál vzduch a otevřel pusu, vzápětí však zaváhal a ústa zase zavřel. Nadechl se, vydechl a celý proces zopakoval. Dvakrát. A nic. Zašklebil se, jako by žvýkal citron. Vypadalo to, že usilovně válčí s čímsi, co chce vyslovit nahlas, ale zaboha toho není nechopen.
Po dvou dlouhých minutách svou hrdinskou snahu vzdal. Se zaúpěním padl před Erikem na kolena a třískl hlavou o podlahu. "Já nemůžu!"
Eric a Hyesung synchronizovaně povytáhli obočí, Min Ho a Key si triumfálně plácli a Andy a Aron se zajíkli smíchy podruhé.
"Ale…!" zkusil Kyu štěstí naposledy. "Kdybych se na něj nemusel dívat - !"
"Jak nemusel, co nemusel?! Musíš udržovat oční kontakt! Jinak to neplatí," smetl Heechul jeho naděje nekompromisně ze stolu.
"Kurva," ulevil si černovlásek sklesle. "Fajn, uznávám, přecenil jsem svý schopnosti."
"O co…?" nechápal Hyesung, Eric však rozuměl příliš dobře.
"Tykání?" povzdechl si.
"Jo! Jste úplně netykatelnej!"
"To slýchám často…"
"Tyká vám kromě něj," Kyuhyun kývl k Shinovi, "a vaší rodiny vůbec někdo?!"
"Minwoo a Dongwan," pokrčil vévoda rameny. "No, a minimálně před padesáti lety i Junjin." Ušklíbl se. "Jak je na tom teď, těžko říct."
Key, Onew, Zhoumi a Nichkhun hodili se vší významností očkem po Andym.
"Co?" zamračil se démon.
"Trháš Shinhwě tykací partu."
"Dvě stě padesát let jsem byl komorník Jeho královské Výsosti. Trpím nevyléčitelnou nemocí z povolání," odtušil Sun Ho suše. "Komorníci. Vévodům. Netykají. Excentrickým hrabatům, bývalým princům, daemonským Lordům, kterým dělali chůvy, těm klidně, ale vévodům ne. Tak."
"Zajímavé," podotkl Taemin. Jako by nebylo samo o sobě dost kuriózní, že Erikovi vyká Min Ho, on i Andy… Oba mu zatraceně blízcí. Udiveně zakroutil hlavou. Jak tohle vypadá v posteli, to by ho opravdu zajímalo…
"Nemysli na prasárny," zpražil ho Kyuhyun káravým pohledem.
"Ha?!"
"Kyu! Měl jsem za to, že tvůj šestý smysl pro telepatii, co žádná telepatie není, zakrněl," překvapilo Miho.
"Kdepak, dostal tříměsíční zasloužené volno. Odpočal si a je zpátky. V plné síle."
"Tak to jsme teda v pěkným hajzlu," shrnul Taemin situaci.
"To teda jste," rozchechtal se maniakálně Cho. "Všechny si vás podrobně zanalyzuju!"
"To zní jako pěkná nuda," odfrkl Key.
"A tebe jako prvního!"
"Cože?! Proč? Ne! Začni podle abecedy jako každý inteligentní člověk!"
"Ale od konce," zabručel Andy. Ne, že by věděl, o co jde, ale preventivně… být první na ráně nikdy není dobré.
"Neboj, kotě," uklidnil Kyuhyun k námitce se nadechujícího Zhoumiho, "tebe se to netýká."
"Děkuju pěkně," zahučel rozmrzele Yesung.
Černovlásek se na něj potměšile zazubil. "Moc se těším na spolupráci, pane profesore!"
"Můžu protestovat?"
"Můžete. Ale k ničemu vám to nebude."
"A už dost keců!" mlaskl Key a vyčkávavě se zadíval na mlčící Muny. "Tak proč jsme tady?"
"Inu," odkašlal si Hyesung, "jak asi víte, čtyřiadvacátého, což je za osm dní, slavíme výročí a… nepochybuju, že tamti dva," Mi a Khun ho zahrnuli odzbrojujícími úsměvy, "vás už stačili informovat, že jsou na tu sešlost zváni. A Jessicu, Soo, Andyho, Min Ha, Yesunga a Jonghyuna snad ani zmiňovat nemusím. Pár dalších volných míst samozřejmě ještě máme, ale… určitě ne pro všechny."
"Bohužel. Věřte, že bychom tam mnohem radši měli vás, než polovinu těch aristokratických individuí," protáhl Eric kysele obličej.
Brunet vážně přitakal. "Prostě a jasně, my se rozhodli pozvat ještě tři z vás, kdyby se však chtěl přidat kdokoli další, stačí říct."
Osazenstvo zamyšleně kývlo.
"Tak jo." Démon strachu důstojně přikročil k Aronovi a s úsměvem mu podal pozvánku. "Neber to, prosím, jako nic závazného. Nicméně… tvá přítomnost by mi udělala velikou radost."
Daemon na to neřekl ani ň, místo toho Erika dojatě objal.
Hyesung se při pohledu na ně trochu rozpačitě ošil. "Uhm, já tak milý a kontaktní nebudu, pardon," omluvil se a předal obálku s pozvánkou Kyuhyunovi. "Prosím, rodino."
"Díky moc!" zaradoval se černovlásek.
"No, a…," Shin se zadíval na poslední pozvánku, co držel v ruce, svraštil čelo a po kratičkém zaváhání ji vrazil do ruky manželovi. "Nebuď srab," sykl.
Eric se zatvářil, že by dal Hyesungovi nejradši pěstí, poslušně se však obrátil k Minhovi, nejistý, zda se usmát, zůstat vážný či co vlastně. Netušil, čím ho štve, a netoužil ho štvát víc než doteď. Což… bylo trochu neřešitelné. "A jako toho třetího bychom, ehm, rádi pozvali tebe. Tedy pokud budeš souhlasit, přirozeně," dodal honem.
Minho jen ohromeně přikyvoval. Měl pořádnou chuť si nafackovat. Choval se jako epochální idiot a vévoda, než aby nad ním pohrdavě a po právu ohrnul nos, se ještě diplomaticky snaží jednat s ním v těch nejjemnějších rukavičkách… Zahrabat se je málo.
"Děkuji." S povděkem převzal obálku a hluboce se démonovi uklonil. "Děkuji mnohokrát."
Hyesung, vida že interakce mezi Minhem a Erikem proběhla bez karambolů, spokojeně přistoupil ke čtvrté fázi. "Dobře, má-li někdo další - "
Keyova ruka vystřelila vzhůru.
"Ano?"
"Bude to nóbl a stylový a - STRAŠNĚ MOC PROSÍM - u toho já musím být!"
Eric se smíchem vytasil z kapsy saka tenký zagumičkovaný svazek obálek, jednu pozvánku z něj vytáhl a co nejseriózněji ji Keyovi věnoval.
"Ano!" Blonďák se se svým úlovkem nadšeně přitočil k Onewovi. "Lásko," vlepil mu mlaskavou pusu, "já se můžu oficiálně zúčastnit!"
"Tak si to pořádně užij," zazubil se na něj brunet.
"Moment," zarazil se mladší, "ty se ke mně nemíníš přifařit?"
"Rád bych, jenže my hned v pondělí šestadvacátého píšeme test z dějepisu a z matiky. Ani jedno mi posledně moc nevyšlo, takže…"
"…se budeš celý příští víkend učit."
"To ty a Ren nejspíš taky, co?" poznamenal Kyuhyun na Taeminovu adresu. "Blíží se zkouška z čínštiny…"
"Plánujeme unést Henryho. A pokud nám učení s ním nepomůže, skalpujeme ho a implantujeme si každý polovinu jeho mozku."
"Oh. To… by snad i mohlo vyjít."
"No že?!"
"Teď ještě najít vhodného chirurga…"
Key letmým polibkem na líčko ukončil svou tulící chvilku s Onewem, jako samotná královna připochodoval do středu místnosti a okázale namířil prstem na Arona, Kyuhyuna a Nichkhuna. "Tak jo, pánové, kdo z vás mi bude dělat doprovod? Nehlaste se všichni."
"Uhm, a musíme se párovat?" zapřemýšlel Cho a houkl na Jonghyuna: "Hej, pane profesore, vy s někým jdete? Jako formálně?"
"Já?" Hnědovlasý si k sobě pyšně přitáhl smějícího se Andyho. "Já jdu s Andym!"
A když i největší zoufalec má parťáka…
"Musíme," shledal Kyu vážně. "Ok, Keyi, ty si vem Horvejkula, já beru Arona." Rozpustile se na daemona zakřenil. "Když už spolu spíme…"
"Ty seš debil," prskl starší a rozchechtal se na celé kolo.
"Tušil jsem, že to s tou Kyuhyunovou dobrosrdečností nebude jen tak," podotkl pobaveně Minho a Mi se rozesmál.
"A tak se to nemělo rádo…!"
"Pořád nemá," ujistil kolegu Aron. "A vůbec, nech si ho. Já se stěhuju."
"Už?"
"Jo. Radši. Začínám mít dojem, že tvůj muž si za naším soužitím představuje něco, co není."
"Ty mě jako nechceš, jo?" urazil se Kyuhyun. "Tak si teda hukni! Ale nejdřív spolu absolvujem tetiččinu oslavu - "
"Nejsem žádná tvoje tetička!" načepýřil se Hyesung.
"Příbuzný ze sto třicátého druhého kolene. Lepší?"
"Rozhodně."
"Tak to abych si to někam zapsal…"
"Ah!" vzpomněl si najednou Zhoumi. "Eriku?"
Černovlasý ustal v tlumeném hovoru s Yesungem a Heechulem a pohlédl na Číňana.
"Mluvil jste už s Naylou?"
"Ano, mluvil. Poslala mě do háje - "
"Kruci," svraštil mladší čelo. "Doufal jsem, že když jí to navrhnete vy, neodmítne… Jo, vím, že nesnáší lidi a všechno jim podobné v jakémkoli větším počtu, a že u vás bude doopravdy narváno…"
"Upřímně, vůbec se jí nedivím."
"Jenomže mně připadá, uhm, nepatřičné a taky trochu sebevražedné promenádovat se po Podsvětí bez svého Stínu. Bez urážky."
"A Nayla to cítí docela stejně," uklidnil ho Eric.
"Fakt?"
"Věř mi, pojistil jsem se lososem. Je ochotná přetrpět celou akci ve svojí zvířecí podobě."
•••
Zvuk otevíraných dveří Rena automaticky přiměl zvednout hlavu od laptopu. Otočil se, aby mohl drzouna, co mu sem leze bez ohlášení, ve jménu veškeré nevrlosti světa zabít (respektive "zabít") pohledem, když však na prahu spatřil svého daemona, brada mu poklesla úžasem.
"Ahoj," pozdravil Aron s váhavým pokusem o úsměv. Z Renova výrazu bylo očividné, že se žádné hodnotné odezvy nedočká, a tak si z ramene sundal tašku, položil ji na postel a začal vybalovat. Pyžamo, ručník, kartáček…
"Ty - ty tu zůstáváš?" zakoktal světlovlásek ohromeně.
Starší se zarazil. "Nesmím?"
"Ne! Teda - jasně, že smíš! Já jenom… to je jedno." Ren zavrtěl hlavou a vyskočil ze židle. "Ale překvapilo mě, že ti Kyuhyun sám od sebe nabídl, ať u něj zůstaneš…"
"Neříkej dvakrát. Už je to týden a pořád za tím hledám nějakou zradu," rozesmál se Aron. Načež omluvně roztáhl paže a mladší se mu se širokým úsměvem vrhl kolem krku.
"Chyběls mi."
Chyběls mi.
"Ty mně taky," šeptl daemon do Renovy bledé kůže a měkce jej políbil na krk.
"Arone…"
Aronnie…
"Už se to nestane, slibuju."
Slibuješ, Minki? Jak můžeš slibovat něco, nad čím nemáš absolutně žádnou kontrolu?
"Min Hovo kouzlo je silné. Prý dost, aby potlačilo energii i dvou mrtvých."
A jeden mrtvý je snad nějaká univerzální jednotka? Ts, víš vůbec, kdo já jsem?
"Neboj. Já tě Min Kimu nedám."
Ach bože, přetáhněte toho ubožáka někdo lopatou! My tě známe, puso, před námi se kasat nemusíš. Spousta keců a skutek utek. Ani ty mu nevěříš, viď, že ne, Aronnie?
Chlapcův rezignovaný úsměv byl Min Kimu odpovědí více než uspokojivou.
•••
Nicota. Lepší popis pro to místo nenacházel.
Místo bez barvy, bez povrchu, bez teploty, bez zápachu… místo, jaké logicky nemohlo existovat. Což znamenalo jediné. Že lokace pro jeho vidinu nehrála pražádnou roli.
Tak co tedy?
Chansung se bezradně rozhlédl kolem dokola - a vydechl ohromením.
Kde se vzalo, tu se vzalo, stálo tu zrcadlo. Masivní a obrovité, s temným, složitě zdobeným rámem. Rám byl špinavý a zašlý, plocha zrcadla se naopak blyštěla čistotou. Divoká moc staré magie naplnila okolní prostor.
O symbolice zrcadla slyšel mnohé, ve svých vizích se s ní však nikdy nesetkal. Až dodneška.
Na dlouhé filozofování ale neměl čas, protože stejně nečekaně, jako se objevilo zrcadlo, objevil se před zrcadlem mladík. Mlčící a nehybný, s hlavou sklopenou, tmavé vlasy, bělostná šíje a límec černé košile v umělecky dokonalém kontrastu.
"Minho?" hlesl váhavě, vyslovením toho jména se však jeho pochyby samy od sebe rozptýlily. Samozřejmě, že má před sebou lidskost hraběte Choie! Najednou si byl úplně jistý.
"Minho!"
Tmavovlásek udiveně zvedl hlavu, jako by si teprve teď uvědomil, že to oslovení patří jemu, a ohlédl se.
Pohled těch zářících stříbrných očí vzal Chansungovi veškerá slova. Kolena se mu užasle podlomila. Nic podobného nikdy neviděl, a přesto… Ozvěna slabounkého vědoucího hlásku probleskovala mezi chaoticky ječícími myšlenkami. Šeptala.
Že osoba před ním je a přece není Minho.
Chlapcovy rty se zvlnily v pobaveném, podivně cizím arogantním úsměšku. Pokynul Hwangovi bradou, jako by ho zval, a sám se zahleděl do zrcadla.
Chansung zraky nechápavě zabloudil od vlastního, nedůvtipně se tvářícího odrazu k tomu Minhovu. A strnul. Protože žádný Minhův odraz nebyl.
Do zrcadla se díval Minho.
Ze zrcadla zhlížel Eric.
A potom… všechno zčernalo. Vize byla pryč. A tepající bolest hlavy překročila únosnou mez.
Chansung se s výkřikem schoulil do klubíčka. Celý se třásl jako v zimnici, chtělo se mu zvracet a měl pocit, že lebka se mu každou chvílí rozskočí.
Doopravdy, to se karma mstí za jeho bídné minulé životy, že musel do vínku dostat zrovna takovou schopnost, co se absolutně nenávidí s jeho tělem?! Uf.
Nemotorně se svalil z postele na zem, zaťal zuby a odplazil se do koupelny. Čelem se opřel o chladné dlaždičky a pár vteřin tak zůstal, než se zmohl vytáhnout se o záchodovou mísu do pokleku. Podrážděný žaludek razantně zaprotestoval.
A zatímco se zoufale snažil neudávit se, vybavoval si kusovité útržky svojí předtuchy. Erikův odraz. Stříbrné oči. A ten arogantní úsměv, co rozhodně nepatřil Minhovi.


To byl super díl. Moc se těším na pokráčko. Docela mě děsí ta Chansugova vize. A to nemluvím o Aronovi, MinKim a Renovi. Mám pocit, že to bude ještě hodně zajímavé.