•První část sedmatřicáté kapitoly, pro uchopení které jsou nejpodstatnější úvodní a poslední pasáž minulého dílu. Kdo se nepamatuje, bylo by dobré si je připomenout. :)
pozn. č. 1: Renův škrtičský sen → první pasáž 30. kapitoly a.
pozn. č. 2: "Min Ki na starý kolena(...)"... prakticky devatenáctiletý Min Ki, uhm...
pozn. č. 3: Ano, Eric je blázen.
Děkuji za reakce, děkuji za hodnocení a užijte si díl.•

"Kdes vlastně slyšel tu písničku?"
Ren ustal v zavazování bílé kravaty a jeho odraz v zrcadle věnoval Aronovi nechápavý pohled.
"No tu starou ukolíbavku," přiblížil mu daemon. "Tu, cos mi včera zpíval."
"Co to plácáš?" zamračil se světlovlásek. "Usnul jsem dřív, než jsi přišel."
"To jo, ale když jsem vylezl z koupelny, byl jsi vzhůru. Čekal jsi na mě."
"Ne."
"Ale ano."
"Ne," zopakoval Ren důrazně. "Neznám žádnou starou ukolíbavku a ujišťuju tě, že ze včerejška na dnešek jsem rozhodně spal až do rána."
"Ale…"
"Něco se ti muselo zdát."
"Ale…!"
Mladší svraštil čelo. "Rone, jsi příšerně bledý… Není ti nic?"
Poslední zoufalý, prázdný výkřik Aronovi bezhlese splynul ze rtů. Poslední zoufalá snaha utéct děsivé pravdě, kterou znal, ale bál se jí podívat zpříma do tváře.
Tak strašně se bál.
Na moment se mu zatmělo před očima. Jeho nitro sevřela palčivá bolest. Třásl se. Nemohl dýchat.
Mrazivá hrůza byla jako masa ledové vody. Záplava, co nemilosrdně ničí vše, co jí přijde do cesty.
A on tou studenou temnotou klesal stále níž a níž.
Až úplně ke dnu.
•••
"Dále!" zavolala Sooyoung z koupelny a hodila přes sebe mikinu, co se povalovala na prádelníku. Ne, že by se styděla za svoje rozkošné medvědí pyžamo, ale úplně každý ji v něm zase vidět nemusí, že…
Vyhlédla do chodby a automaticky se na příchozího usmála.
"Arone, ahoj. Co potře - …?" Nedořekla. Melodie, již začal daemon váhavě broukat, jí vzala všechna slova. Protože jestli hraběnku dokázalo něco bezpečně vrátit do dětství, byla to právě tahle ukolébavka.
A tak Aron broukal a Sooyoung zpívala. Jejich malý, soukromý koncert trval přesně pětapadesát vteřin. Když oba umlkli, nastalo v apartmánu na okamžik nepřirozeně hluboké ticho.
"Tuhle ukolíbavku nám zpívala babička, když jsme byli malí," vydechla brunetka užasle. "Netušila jsem, že ji… Odkud ji znáš?"
"Komu nám?" sykl Aron namísto odpovědi.
"No mně a Min Hovi."
"Nikomu dalšímu?"
"Ne…"
"Ale ty… ty jsi ji zpívala ještě někomu, je to tak?"
Sooyoung se nechápavě zamračila. "Já? Cože? Ne. Komu bych…?" Ta vzpomínka ji zasáhla tak silně, že by přísahala, že i teď, po půl tisíciletí, cítí, jak jí Min Kiho prsty drtí zápěstí.
Zděšeně si přitiskla ruce k ústům.
Nedokázala dost dobře odhadnout, zda bude Aron zvracet, rozbrečí se nebo omdlí. Jenže ono to bylo ještě horší, protože totožného stavu už nejednou svědkem byla. A viděla, jak nemilosrdně dokáže záchvat panického strachu položit člověka na lopatky.
Chlapcova hezká tvář se zkřivila v srdceryvné grimase absolutní hrůzy. "Panebože," vzlykl hystericky. "Panebože!" Načež zběsile rozrazil dveře a rozběhl se pryč.
"Arone!" vykřikla démonka poplašeně. Vyřítila se za ním, chtěla ho dostihnout, po pár krocích si své jednání však prozíravě rozmyslela.
Ne, nahánět Arona, k smrti vystrašeného a s nervy v kýblu, nemělo smysl. Vždyť věděla, že v takových chvílích mu může pomoct jenom jediná osoba.
Prohnala se chodbou, zabušila na dveře a bez velkých (vlastně žádných) zdvořilostí vpadla do příslušného apartmánu.
"ERIKU!"
Munovi na ni jen ohromeně vyvalili oči.
"Pomoc," vyrazila ze sebe Sooyoung zadýchaně. "Prosím."
•••
Našel ho na toaletách ve třetím patře hlavní budovy. Roztřeseně se choulil pod umyvadly, kolena přitisknutá k bradě, a usedavě vzlykal.
Eric k té hromádce neštěstí s neslyšným povzdychem poklekl. "Aronnie," oslovil hocha měkce.
Daemon neochotně zvedl pláčem zarudlé oči. Pár vteřin si vévodu prohlížel, jako by ho snad ani nepoznával, pak se zajíkavě nadechl, hřbetem ruky si setřel slzy z obličeje a vrhl se Erikovi do náruče.
"Proč mě nemůže nechat na pokoji?!" vřískl nepřirozeně vysokým hlasem. "Co ode mě ještě chce?! TAK CO?!"
Svíral Munovu košili tak zuřivě, divže ji neroztrhl.
"Já nemůžu… nemůžu… Už ne… Ať přestane… Ať přestane, prosím…"
Eric mlčel. Zaprvé, nebylo co říct, a zadruhé, Aron nepotřeboval, aby cokoli říkal. Tak jako vždycky mu nejvíc pomohlo vřelé objetí a jakýsi neidentifikovatelný pocit bezpečí, který mu prostá démonova blízkost přirozeně evokovala (aniž by Eric sám úplně chápal, čím si tohle privilegium zasloužil).
Konejšil rudovláska jako malé, bezbranné dítě a každou buňkou těla vnímal ten nepředstavitelný děs, jenž lomcoval jeho otřesenou duší. Děs, který by jako démon strachu dokázal zhmotnit, dokázal by ho znásobit, mohl by s ním mučit druhé. Jediné, co nemohl, bylo nechat jej vymizet do ztracena. Protože tím by Aronovi paradoxně ublížil ze všeho nejvíc.
Nenáviděl to. Ten pocit absolutní bezmoci.
Pár minut po osmé, kdy bylo hlučící studentstvo nemilosrdně zahnáno do tříd na první vyučovací hodinu a v budově konečně nastalo kýžené ticho, se dvojice pomalu vydala zpátky do západního křídla.
Aron, teď už relativně uklidněný, nijak neprotestoval, avšak před pootevřenými dveřmi Munovic apartmánu, odkud se ozýval několikahlasý tlumený hovor, najednou zpomalil a s výrazem odsouzence na popravu Erika nervózně zatahal za rukáv.
"To nic," usmál se starší a vzal Rona za ruku. "Jsem tu s tebou."
Vešli dovnitř. Konverzace rázem ustala a šestero očí se k nim tázavě obrátilo.
"Ronnie!" Ren vystartoval z pohovky, Hyesungova dlaň jej však v dalším postupu nekompromisně zarazila. "Pusťte mě, co - ?!"
Bylo to jako rána do břicha. S hořkou pachutí v ústech světlovlásek sledoval, jak před ním jeho daemon prudce ucouvl, ve tváři nezdravě zsinalý, oči vytřeštěné.
Zaťal zuby. Měl silné nutkání zaječet, že on přece není Min Ki, ale ovládl se. Vždyť to už by Aron nejspíš definitivně emigroval zpátky do Států a Eric… ten by mu vrazil pár facek.
"Omlouvám se, že ruším vaše tragicky dojemné vystoupení," zavrčel Min Ho z jednoho z elegantních šedých křesel, "ale rád bych věděl," významně pohlédl na Erika, "co přesně se tu chce ode mě?"
"Abys Min Kimu zabránil zmocňovat se ve spánku Renova těla," odtušil vévoda suše. "Dovedeš přeci ukáznit nepokojné mrtvé, ne?"
Min Ho pohrdlivě přimhouřil oči. A jeho překrásná tvář se Aronovi pojednou jevila cize a nepřátelsky.
"A proč?" zasyčel výsměšně a probodl rudovláska pohledem. "Ublížil ti Min Ki snad?"
"J - já… ne… ne, ale," zakoktal chlapec. Jedna jeho část se tou otázkou cítila nesmírně dotčena. Co na tom záleží, jestli mu Min Ki tentokrát ublížil nebo neublížil, je to magor, a tak má být držený pod zámkem! (Obrazně řečeno.) Ta druhá naopak chápala, že - magor nemagor - Min Ki byl Min Hův přítel, a k příteli se hrabě nemůže otočit zády.
Rozhodně ne kvůli jednomu ufňukanému daemonovi.
"Ne," zopakoval bezbarvě. "Ale kéž by."
Emoci, co se mihnula v Choiově překvapeném obličeji, nedokázal zařadit.
"Neblázni, Min Ho," oponoval mladšímu Andy, "moc dobře víš, že tomu nesmíme nechávat volný průběh. Mohlo by se to celé vymknout kontrole…!"
"Ovšem. To však pro vás není ten primární důvod," tmavovlasý vstal a přistoupil k mračícímu se vévodovi, "že ne, Eriku?"
Nejstarší líně pozvedl zrak (Min Ho jej přeci jen o pár centimetrů převyšoval) a pokrčil rameny. "Mně je srdečně jedno, jestli se nám tu v tomhle těle," pokynul k Renovi, "bude promenádovat Minki nebo Min Ki."
"Ale?"
"Dej mi ruku."
Min Ho udiveně nakrčil čelo. "Cože?"
"Dej. Mi. Ruku. Hned," štěkl Eric a popadl hraběte za zápěstí. V momentě, kdy se dotknuli dlaň na dlaň, se stalo cosi podivného.
Min Ho strnul. Vzápětí se napjal jako struna, těžce, bolestně lapaje po dechu. Zděšenýma očima nevidomě zatěkal v prázdném prostoru pod bílým stropem pokoje, pravou rukou se chytil za prsa a s hrůzyplným křikem se od Muna zuřivě odtrhl.
Celé to nemohlo trvat déle než tři vteřiny, výjev to byl však nanejvýš strašlivý.
"Min Ho!"
Tmavovlasý sekl navýsost vyčítavým pohledem po nezúčastněně se tvářícím Erikovi, načež stroze houkl na pobledlého Rena: "Lehnout!"
Světlovlásek už se neodvažoval ani pípnout, jen poslušně skočil šipku na pohovku. Vyjukaně sledoval, jak se k němu roztřesený Choi sklání.
"Co jste mu to udělal?" šeptl užasle Aron.
"Dal mu zakusit tvůj strach," opáčil Eric a zašklebil se. "Vůbec nevěř té jeho drsné mafiánské image, Min Ho je daleko větší citlivka než ty. Takže jestli tvojí hrůze dokáže někdo plně porozumět, je to - ač s podivem - on."
Daemon obrátil pozornost nazpět ke dvojici démonů, okupující divan.
Několik sekund se nic nedělo. Pak ale začal Min Ho rytmicky, plynule odříkávat jakousi formuli v neznámém, podivně sykavém jazyce.
Stejnou řečí jej Aron jednou zaslechl mluvit s Heechulem. Byl to jazyk mrtvých, jak mu později vysvětlil Eric.
Z Renova hrdla se vydralo divoké zavrčení. Trhl hlavou na jednu, vmžiku na druhou stranu, pak ji nepřirozeně zavrátil vzad. Černočernýma očima prošpikoval Min Ha napůl dotčeným, napůl nevraživým pohledem a jeho tělo bezvládně kleslo do měkkých polštářů.
"Hotovo," zabručel hrabě a pomohl světlovláskovi posadit se.
Ten se trochu dezorientovaně rozhlédl po přihlížejících. "Co je?" znervózněl. Když se však nedočkal odpovědi, naznal, že nejspíš nic důležitého.
"Díky," usmál se Eric zářivě na nabručeného Min Ha, který sebou s čímsi nezartikulovatelným na rtech, co se sotva dalo považovat za hodnotnou odpověď, praštil do křesla. "Rene, ty mazej do třídy. Za deset minut zvoní a my Jonghyunovi slíbili, že se na angličtině ještě určitě ukážeš."
"Um." Chlapec vstal a přehodil si přes rameno školní tašku. "A Aron…?" Skoro omluvně se na svého daemona podíval.
"Aron je pro dnešek z vyučování omluvený."
•••
Vévoda pak doprovodil rudovláska ke dveřím jeho pokoje. Těžko říct zda proto, že to považoval za jakousi nepsanou-téměř-rodičovskou povinnost, či že se chtěl na vlastní oči přesvědčit, že Aron skutečně skončí v pokoji a ne třeba na střeše východní věže. S ohledem na jeho momentální psychické rozpoložení to totiž nebyla tak úplně neopodstatněná obava.
"Jdi si lehnout. Přinesu ti snídani."
"To nemusíte." Aron vsunul klíč do zámku a zavrtěl hlavou. "Nemám hlad."
"Fajn," houkl Eric. "Ale v jedenáct ti donesu oběd a ten sníš, i kdybys nechtěl!"
Mladší se zasmál. "Děkuju."
"No jo… Plav už, prosím tě," povzdechl si černovlasý a s pousmáním hocha popohnal.
Aron odemkl, avšak na prahu se zarazil.
"Eriku?"
"Copak?"
Daemon zaváhal. "On…"
"Min Ki?"
"Hm. Bylo… bylo to divné."
"Jak divné?"
"No… choval se zatraceně nemin-kiovsky."
Mun pozdvihl obočí. "Můžeš to specifikovat?"
"I když to bude znít šíleně?"
"'Šíleně' je diskutabilní pojem."
"Líbal mě."
"…!!"
"…"
"Min Kiho logika právě získala další nelogický rozměr," konstatoval Eric ohromeně.
"Jo," zamumlal Aron a roztržitě poklepal nehty o futra. "Dokud měl tendence mě děsit a mučit, tak to sice bylo hrozný, ale chápal jsem to. Jenže teď…! Teď už vůbec netuším, co od něj čekat."
•••
"Je to moje vina!" zaúpěla nešťastně Sooyoung.
"Co přesně? Že jsi Min Kimu zpívala babiččinu ukolíbavku nebo to, že jsi Aronovi přiznala, že jsi ji Min Kimu zpívala?" Min Ho zkřivil ústa v kyselém úšklebku. "Neblázni, noona."
"Správně, netrap se tím, Soo," broukla Jessica a objala hraběnku kolem pasu. "Vysvětlí mi ale někdo," zamračila se, "proč Aron tolik jančil?"
"Rád bych se zeptal na totéž," přikývl Hyesung. "Přiznal přeci, že se Min Ki choval slušně. Žádný trhání končetin, žádný stahování z kůže - "
"Obrazně řečeno, že?" zezelenala Sica.
"Ne. Doslova."
"A to říkáš jen tak?!"
"Mám u toho brečet?" podivil se Shin.
"No… No třeba!"
"O Aronových nočních můrách jsi přeci věděla," podotkl Andy.
"Jistě. Každý máme občas noční můry," odfrkla Jessica. "Jenomže teď se zdá, že existují noční můry a noční můry!"
"A Aron trpí těmi s velkým n," ujistil ji Min Ho a zabořil se hlouběji do polstrování křesla. "Chápe tu snad někdo z vás moje záchvaty hysterie, když se říznu do prstu a vím, že se v okruhu deseti kilometrů nachází poloviční démon?"
Čtveřice svorně zakroutila hlavami.
"Vidíte. Tak se nesnažte pochopit ani Aronovy pohnutky. Prostě jsou a budou a on se jich jenom tak nezbaví. A upřímně, to, co jsi nazval slušným chování, Arona v konečném důsledku možná vyděsilo víc, než nějaké mučení…"
"Ty to víš, že?"
Choi pohlédl na navrátivšího se Erika, jenž za sebou zrovna zavíral dveře. "Že se Min Ki na starý kolena zbláznil?"
"Naprosto."
"Pár měsíců už ho podezírám…"
"Takže kdoví, kdy přesně to začalo…"
"O čem to ti dva mluví?" špitla Jessica.
Hyesung pokrčil rameny. "Nemám tušení."
"Moment!" vyhrkl Andy a přiskočil k Erikovi a Min Hovi. "Chcete říct, že se Min Ki takhle zmocňoval Renova těla možná už dřív?"
"Není to vyloučené," opáčil hrabě.
"Takže když Ren spal, prostě si půjčil jeho tělo a ze srandy chodil topit koťata?" nakrčila světlovláska nos. "Pokud je tohle pravda - až na ta koťata, samozřejmě - chápete vůbec, jakou tu mohl udělat paseku?!"
"Jistě. Mohl zkosit Yesunga, kupříkladu," navrhl Mun, pročež Andy (protože si vzpomněl na Renův škrtičský sen) a Min Ho (to netřeba vysvětlovat) zbledli jako stěny.
"Tak zrovna tohle jste si MOHL odpustit," načepýřil se tmavovlasý.
"Proč? Pětapadesát let žvanil, že ho zabije, pokud se k němu jenom přiblížíš. A najednou? Měl možnost a neudělal to. Zasloužil by sušenku."
"Dobrá, ale k čemu to všechno?" zeptal se Hyesung zmateně.
"Aby mohl být."
"Eh?"
"Respektive mít hmotné tělo."
"No ale k čemu?" rozhodila Sica vehementně rukama.
"K čemu? Chce přece být s Aronem, vy tupci," povzdechla si Sooyoung.
Jessice, Hyesungovi i Andymu synchronizovaně poklesla čelist.
"Min Ki na starý kolena fakticky zešílel," hlesla světlovláska.
Eric povytáhl obočí. "Něco proti Aronovi, drahá?"
"Proti Aronovi ne, ale… Vždyť Min Ki ho nenávidí!"
"Nenáviděl."
"To jsou jen vaše dohady."
"Jo. Na druhou stranu - muckala by ses se svým úhlavním nepřítelem?"
"Až tak?" žasl Min Ho.
"Hm. Min Ki se s tím nepáře…"
"Ale proboha," vyjekl bezděčně Hyesung.
Eric si manžela udiveně prohlédl od hlavy až k patě. "Zrovna od tebe bych tak puritánskou reakcí doopravdy nečekal."
Brunet zrudl jako rak.
"Ha! Čichám nějakou pikantní historku!" ožila najednou Sooyoung.
"Ehm," udělal vévoda.
"No?"
"Těch je…"
"Mlč!" sykl Sung.
"Opovažte se…!" pohrozila hraběnka.
A tak se Eric posadil na zem, do klína si stáhl nic nechápajícího Andyho a jal se nadmíru zaujatě zkoumat vzor na jeho svetru.


To byl parádní díl. Ale MinKimu vůbec nerozumím. Ale jsem zvědavá co bude dál :)