close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Škola prokletých - 34. díl b.

30. srpna 2016 v 23:56 | Nagasaki Nicolca |  Škola prokletých
•A druhá část čtyřiatřicátého dílu, mimo jiné o Minhově snaze přijít na kloub své neopodstatněné hrůze z Erika, respektive z Erikova démonického já (první pasáž 33. kapitoly, část c.)
pozn. č. 1: "do našeho bývalého pokoje tady na Akademii" - jistě si vzpomenete, že v témže pokoji se nám zastřelil Heechul, pročež se Minho a Siwon přestěhovali/byli přestěhováni o patro níž.
pozn. č. 2: Šoková terapie Min Kim odkazuje k Aronovým nočním můrám. Kdo si nevybavuje, vězte, že nikoho a ničeho se Aron neděsí víc než Min Kiho.
pozn. č. 3: O tom, že Zhoumiho city ke Kyuhyunovi nejsou tak úplně jasné, povídala 21. kapitola, první a poslední pasáž.
pozn. č. 4: Wookieho obsese Erikem → 32. kapitola, první pasáž.
pozn. č. 5: A pro připomenutí ještě jednou - zmínka o Minhově prvním setkání s "Erikem" → 27. kapitola b., první a třetí pasáž.
pozn. pro Anete: Ne, ona třetí osoba v minulé části doopravdy nečekala na porno. :D
Děkuji za komentáře, děkuji za hvězdičky. Užijte si čtení.•



•••

"Min Ho…?"
Hrabě pozvedl oči od dokumentu, do kterého už se minutu urputně mračil, a tázavě pohlédl na svou lidskost.
"Můžu mít jednu blbou otázku?" zeptal se Minho vážně.
"Jak moc blbou?"
"Hodně."
"Sem s ní."
"Ublížil ti Eric někdy?"
Démon se zatvářil, jako by silně pochyboval o chlapcově duševním zdraví.
"Tak ano nebo ne?"
"Jistěže ne! Jak tě to proboha napadlo?"
Tmavovlásek zadumaně semkl rty. "Uhm… a neměl jsi z něj někdy strach?" nadhodil místo odpovědi. "Nevyděsil tě? Třeba když jsi byl mladší…"
"Ne," odfrkl Min Ho otráveně. "Ne, ne a ještě jednou ne."
"Nebo při nějaké ošklivé hádce…?"
"Nejhorší hádka, jakou jsme kdy zažili, byla ta včerejší." Starší se zachmuřil. "Slyšels, že jsme se rafli, ne?"
"Hm. Ještě pořád spolu nemluvíte?"
"A je to velice nemilé…"
"Vskutku? Sledovat vás u snídaně bylo doslova k popukání."
"Seš pěknej hajzl. A vůbec! Víš, čí je to chyba, že se stále ignorujem? TVOJE! Kdybys nás ráno nevyrušil, možná už bychom se navzájem omluvili a všechno by teď bylo fajn… Takhle musíme čekat do večera…"
"Proč do večera?"
"Protože - jak říká Siwon - postelová politika vládne světu."
"To mě mohlo napadnout," zašklebil se mladší. "Hele," zkusil štěstí naposledy, "doopravdy na něj nemáš jedinou špatnou vzpomínku?"
Hrabě potřásl hlavou.
"Ale - …"
"Miláčku, vyjádřím to takhle: s nikým se necítím víc v bezpečí, než s Erikem."
"Kruci." Minho poraženě svěsil ramena.
Tmavovlasý povytáhl obočí. "Vysvětlíš mi konečně, co tě to popadlo? Plánuješ-li zaprodat šokující informace o skandálech a temných tajemstvích vévodova života bulváru, buď si laskavě vědom toho, že až bude Eric zakopávat tvý mrtvý, znetvořený tělo v lese, s radostí mu poskytnu neprůstřelné alibi!"
"Nic takového," ujistil ho chlapec spěšně. "Prostě se jenom snažím…," povzdechl si, "pochopit nepochopitelné asi…"
"Mohl bys to upřesnit?"
"Jímá mě hrůza z Erikova démonického já."
"Na tom nic tak zvláštního není," podotkl starší věcně.
"Jenže ten strach není můj."
"Jak to myslíš?"
"Byl to úplně stejný pocit, jako když jsem poprvé vstoupil do našeho bývalého pokoje tady na Akademii. Toho pokoje, kde… ehm," Minho se rozpačitě odmlčel.
"…mě Jonghyun zabil," dořekl démon zamyšleně. "Takže jsi logicky předpokládal, že stejně jako s tím místem je i s Erikovou démonickou podstatou spojený nějaký můj traumatický zážitek…"
"Přesně tak."
"Což ale není možné, protože žádný takový zážitek neexistuje."
"Nemůžu přece vnímat vzpomínky nikoho jiného, ne?"
"Leda že…" Min Hův pohled potemněl.
"Leda že co?"
"Leda že by ti své vzpomínky někdo sám úmyslně podstrčil."
"Podstrčil…?" Chlapci poklesla brada. "Jak?"
"Zapomeň na to," zasmál se starší. Na Minhův vkus až příliš bodře. "Plácám nesmysly. Nic takového se stát nemohlo."

•••

"…a pak bychom - …" Nayle zacukalo pravé oko. "Sakra, Arone, posloucháš mě?!"
"Ne, promiň. Tvoje prsa mě příšerně rozptylujou," zabručel bez vytáček daemon, zrak nepokrytě upřený na dívčino bujné poprsí.
"Ha?!" Blondýnka zuřivě zkřížila ruce na hrudi. "Ty už taky?!"
"Je to divný, já vím. Normálně mě prsa vůbec nezajímají, ale tohle," Aron vehementně pokynul k výhledu, jaký se mu skýtal, "prostě nejde ignorovat! Úplně volají po pozornosti…"
"Nemám ani výstřih!"
"Chraň tě bůh, to by mý slabý srdce nevydrželo!"
"Vždyť tvůj Stín má taky prsa!"
"Nemá. Raven je plochá jako prkno."
"Budu brečet. ZHOUMI!"
Černovlásek, kterého záhy po příchodu inspiroval vyslechnutý útržek dialogu k útěku, se rozmrzele zastavil na prahu.
"Zaplatíš mi plastiku," oznámila mu Nayla.
"Co prosím?"
"Nutně potřebuju zmenšit prsa."
"Ne."
"Jo! Mysli na Arona! A na mě! Nechci být zodpovědná za jeho smrt!"
Mi okázale pozdvihl obočí. "Potřebuješ zmenšit prsa z lásky k Aronovi?"
"A taky proto, že už mi začíná lézt na nervy, jak na mě všichni vyvaleně civí bez ohledu nato, jestli si obleču rolák nebo bikiny…"
Rudovlásek zbledl.
"Dýchej, brouku. Ujišťuju tě, že ty mě v bikinách nikdy neuvidíš," odtušila dívka blahosklonně.
Číňan nevěřícně zakroutil hlavou. "Nikdy by mě nenapadlo, že budeš na prášky z ženských předností," žasl.
"No to ani mě…!" zabědoval mladší zoufale, přeskočil pohovku a v těžké depresi se schoulil na zemi za ní.
"Rone, proboha, emo koutek ne…!"
"Pozdě," konstatovala suše Nayla.
Oba si hluboce povzdechli.
"No nic, zpátky k tvému problému," zamručel Mi. "Pokud tě tedy tak příšerně irituje, že jsou tu tvoje prsa hlavní atrakcí, mám pro tebe jednoduchou radu."
"Odstěhovat se?"
"Anebo se prostě promenádovat ve svojí zvířecí podobě. V té žádná prsa nemáš."
Dívka přimhouřila oči. Poté okázale pohlédla na hodinky, pohodila stříbrnou hřívou a zamračeně vstala.
"Ještě si o tom promluvíme," upozornila Zhoumiho významně a s jmenovitým rozloučením na adresu obou chlapců se odebrala do knihovny.
Černovlásek se posadil na prázdný gauč.
"Bikini," zaskřehotalo to za ním zděšeně ve vytříbeném americkém akcentu.
"Nemysli na to."
"Já se snažím!" zaúpěl Aron nešťastně. "Jenomže - …!"
"Min Ki!" vybafl Zhoumi znenadání.
Za pohovkou se na dobrých dvacet vteřin rozhostilo mrtvolné ticho.
"Ehm, Ronnie…?"
"To měl být pokus o terapii šokem?!" zavrčel mladší konečně.
"Zabral?"
"Zmutoval!"
"Cože?"
"Představuju si Min Kiho v bikinách!"
Číňan se smíchy sroloval pod stůl.
"To není vtipný!"
"Je! A to jsem vikomta Choie v životě neviděl…!"
"Představ si o centimetr vyššího a o tři roky staršího Rena. S vlasy do poloviny zad a dokonale rovnou ofinou… Takovou ukázkovou porcelánovou panenku."
"Hmm…"
"Když o tom teď uvažuju, oba vypadají jako Nayliny asijský děti…"
"To jí pověz, bude ráda. Beztak plánuje Rena adoptovat." Starší se s pochechtáváním vyškrábal zpátky na pohovku, z kapsy lově zvonící mobil.
Při pohledu na jméno volajícího se zatvářil upřímně překvapeně.
"Ahoj, Junsu - "
"DEJ MI TOHO AMERICKÝHO DEBILA!"
Zhoumi, ohluchlý na jedno ucho, podal mobil Aronovi za divanem. "Americkej debil budeš asi ty," vysvětlil mu věcně.
Rudovlásek se přístroje neochotně ujal, jako by svíral časovanou bombu. "Haló?"
"AARONE KWAKU!"
"Kime Minjune?"
"…"
"…"
"Nelíbí se mi, že si pamatuješ mý rodný jméno," zahučel Junsu nevrle.
"Mně se nelíbí, že si pamatuješ to moje."
"Korejský ne…"
"Ještě aby. To si nepamatuju ani já."
"Arone."
"Su?"
"JÁ TĚ TAK STRAŠNĚ NENÁVIDÍM!"
"Ale já tě strašně miluju - …"
"Nezakecávej to!"
"Ano, pane."
"Až se objevím na Akademii - a věř, že já se tam objevím! - utopím tě v záchodě!"
"Ehm…"
"A potom…! Potom tě spláchnu!"
"Slyšels, že tě miluju?"
"Nevydírej mě."
"Ale… musíš mě splachovat?" zakňoural Ron.
Junsu si povzdechl. "Dobře, že jsi to ty, nespláchnu tě… ale hlavu v záchodové míse ti vymáchám, to mi za ty roky zbytečnýho truchlení prostě dlužíš."
"OK, beru," souhlasil mladší, a pokračuje v hovoru, mávl na Kyuhyuna, už nějakou chvilku rozpačitě postávajícího mezi dveřmi, zvedl se z podlahy a kvapně vyklidil pole.
Cho se za ním udiveně ohlédl. "S kým to sakra mluví?"
"S Junsuem," Zhoumi mávl rukou. "Neptej se."
"Em, nevolá náhodou z tvého mobilu?"
"To volá."
"Odchází s ním pryč."
"Bez obav, vrátí ho. Můj mobil se mu děsně nelíbí."
Chladná zdvořilost v Miho hlase Kyua znervózňovala. Usedl vedle něj na pohovku a váhavě pozvedl zrak k jeho tváři. "Zlobíš se na mě?"
Číňan mu pohled bez výrazu oplatil. "Proč bych měl?"
"Choval jsem se jako vůl."
"To tedy choval."
"A víš taky proč."
"Vím. A o to právě jde," zamračil se starší.
"Máš Nichkhuna rád," obvinil ho chlapec mrzutě.
"Jistě. Mám rád spoustu lidí."
"Ale jenom on se nijak netají tím, že by to s tebou milerád dal zase dohromady."
"Takže mu pro pár sladkých úsměvů zase skočím do postele? To si o mně myslíš?"
"Ovšemže ne…!" Kyuhyun svěsil ramena. "Promiň, jestli to tak vyznělo, nechtěl jsem…" Povzdechl si.
"Čeho se tolik bojíš?" mroukl daemon zmateně.
"Bojím?"
"Míníš mi snad tvrdit, že ne?"
"Ne. Máš pravdu." Mladší svraštil čelo. "Bojím se… bojím se, že ho máš radši než mě," přiznal se zarděním.
"Kyu - …"
"Máš nebo nemáš?"
"Uvědomuješ si, jak moc je tahle otázka pitomá?"
"Máš nebo nemáš, MiMi?"
"Proboha, není to jasné?!"
"Odpověz."
"Ne," zavrčel Číňan podrážděně. "Ne, nemám ho radši než tebe! Ale přísahám, že jestli se mnou budeš v tomhle či podobném duchu jednat ještě chvíli, hodně brzo svůj názor přehodnotím."
"To mi stačí," usmál se náznakem Cho a vstal. "Děkuju. A… ještě jednou promiň - "
"Nikam." Zhoumi jej nesmlouvavě popadl za rukáv a strhl zpátky na kanape.
Kyuhyun rozpačitě poposedl. "Uhm, nerad bych tě svou přítomností rozčiloval víc, než je nutné…," zamumlal a odsunul stranou polštář, co ho tlačil do boku. "Vážně, můžeme si promluvit později…"
"Chci, aby sis něco zapamatoval," odtušil měkce Mi, a nespouštěje z černovláska zrak, vzal jeho dlaně do svých.
"Co…?"
"Že kdybych s tebou nechtěl být, tak s tebou nejsem. Rozumíš, Kyuhyune?"
Mladší si s úsměvem prohlédl jejich spojené ruce. Přikývl.
"Ale pořád jsi tak strašně daleko," šeptl vzápětí.
"Snažím se, Kyu," hlesl Číňan omluvně. "Není to dost, ale snažím… Znamenáš pro mě doopravdy moc, a ať už se to celé vyvrbí jakkoli, tohle se nikdy nezmění."
Políbili se.
"Nikdy," zopakoval Kyuhyun tiše, načež se poklidně schoulil do klubíčka a hlavu položil Mimu do klína.

•••

Minho se zívnutím mrkl na hodinky. 15:53. Povzdechl si. Jako obvykle, když se to nejmíň hodilo, dorazil moc brzy, Yesung mu přece říkal, že porada skončí nejdřív ve čtyři.
Rozmrzele vyhlédl z okna na nádvoří. A povzdechl si podruhé.
Nudná, každodenní scenérie. Studenti okupující lavičky, studenti přebíhající z jedné budovy do druhé… běžné čtvrteční odpoledne.
Opřel se lokty o parapet.
Na černě oděnou osobu, zjevivší se na prahu východního křídla, se soustředil zcela mimoděk.
"Vévoda…"
Tmavovlásek pátravě nakrčil čelo. Zadumal se. Něco bylo jinak… špatně…
Jeho chůze. Odlišovala se. Jen nepatrně, ale… A jak je možné, že si ho nikdo nevšímá? Že by zájem o Jeho Výsost tak rapidně opadl? Inu, možné je všechno, ovšem…
Zamračil se.
…že by opustil i bláznivě zamilovaného Ryeowooka?
S notnou dávnou konsternace sledoval, jak se Wookie a Eric, každý v půli své cesty, netečně minuli.
Doopravdy…?
Najednou se však chlapec zarazil a udiveně, téměř bázlivě se ohlédl. Pár vteřin nevidomě těkal očima mezi Munovými zády a prázdným prostorem okolo, načež zakroutil hlavou a spěšně se rozběhl pryč.
"Eh?" Minho udiveně povytáhl obočí. "Co se…?"
Trhl sebou, když vévoda nenadále zdvihl hlavu a bez zaváhání, jakoby přesně věděl, že jej Choi z okna pozoruje, se zadíval přímo na něj.
Něco je jinak… špatně…
Tmavovlásek se rozpačitě usmál a zamával mu.
Mužova bezchybně řezaná tvář však dál zůstávala jako vytesaná z kamene.
"Minho?"
Prudce se odvrátil od okna. "Pane profesore!"
Yesung si svěřence zkoumavě prohlédl. "Co je ti? Stalo se něco?" Tázavě stočil zrak směrem, kam až dosud mířil i ten mladíkův.
"Kdepak." Minho s úsměvem potřásl hlavou. "Jenom jsem…" Rozhlédl se po nádvoří.
Byl pryč.
"…zdravil Erika," hlesl zaskočeně.
Černovlasý mu ustaraně položil ruku na čelo. "Vážně se cítíš dobře?"
"A - ano, proč - …?"
"Eric musel kvůli čemusi naléhavému neodkladně odjet. Před dvěma hodinami asi… Vrátí se nejdřív v devět."
Choi zbledl jako stěna.
Panebože.
"A - aha. J - já… musel jsem se splést…"
Sung chlapcovu výmluvu nijak nekomentoval. Jeho skeptický pohled (Jak si kruci můžeš splést Erika?!) beztak hovořil za vše.
"Pojďme ke mně," řekl, obrátil se ke dveřím apartmánu a odemkl.
Minho poslušně cupital za ním.
"Posaď se, prosím. Dáš si něco k pití?"
"Ne, děkuji. Nezdržím se dlouho."
Yesung kývl a odložil tašku s dokumenty na pracovní stůl. Zpod něj se mu v ústrety lenivě vybatolil ospalý Kim.
"Dobrá." Se želvou a třemi pampeliškami v náručí usedl do křesla naproti studentovi. "O čem jsi tedy chtěl mluvit?"
"Zajímalo by mě, jestli… uhm, je možné přenést své vzpomínky na někoho jiného?"
"Přenést vzpomínky…?" Starší si zamyšleně poklepal prstem o bradu. "Můžeš to nějak specifikovat?"
"Strach spjatý s nějakým… místem nebo osobou. Cítíte ho, ale víte, že není váš."
"Podobně jako když si lidskost v souvislosti s něčím vybaví silný zážitek svého démona?"
"Ano, ano," přitakal Minho horlivě. "Dá se tohle spojení napodobit? Dovede to někdo?"
"No," Yesung zaváhal. "Mrtví… pokud vím."
Tmavovlásek na něj vytřeštil oči.
"O tom by ti ale víc pověděl Min Ho, přece jenom smrt a všechno s ní spojené spadá do jeho kompetence," pokrčil učitel rameny.
"Jistě…" Jenže Min Ho se tváří, že se ho to vůbec netýká. "Ale… jak to funguje? Vždyť kdyby mohli mrtví libovolně ovlivňovat naše vnímání… žili bychom v totálním chaosu."
"Jedná se o velmi ojedinělé případy. Člověk musí mít něco jako nadání, aby s ním mrtví dokázali komunikovat."
"Nadání?"
"Hm. On o něm nemá nejmenší zdání, zato mrtví ho cítí naprosto zřetelně. A ti, kteří k tomu mají dispozice, se mohou pokusit navázat s takovým člověkem kontakt."
"Jaké dispozice?"
"Mrtvého musí s tím živým něco pojit."
"Minulost? Musejí se znát?"
"Ne, to vůbec ne. V životě se nemuseli potkat. Klíčovou roli hraje… jednotný magický rys, abych tak řekl."
"Stejná živelní magie třeba? Démonická síla…?"
"Nebo rasová příslušnost, ano. Ta magická, samozřejmě."
Minho si přemítavě skousl ret. Uvažoval. Ta myšlenka, ta zdánlivě pošetilá myšlenka, jež na něj dotírala ode dne, kdy Erika, co není Eric, spatřil poprvé, byla zase tady. Hlodala s novou vervou.
A co víc, její hloupost se zčistajasna vůbec tak hloupá nezdála.
"Takže se - dejme tomu - dokáže mrtvá lidskost spojit s živou lidskostí?"
"Kupříkladu," přisvědčil Yesung.
 


Komentáře

1 Anete Anete | 31. srpna 2016 v 16:21 | Reagovat

Dodatek k předkecu: až se dovím, kdo byla zatraceně ta třetí osoba, co porno nečekala, můj hněv nepřežije :D

No, jakože... nejsem schopna to ani napsat, protože se směju jako dement. Scéna Zhoumi a Aron - tyvole, já tu měla co dělat, abych to rozdýchala a nezadusila se tu.

ALE! Zase po nějaké delší době tu povídku beru vážně. Uvidím, jestli to budu moct říct o další kapitole :D

2 Meshiki Meshiki | 31. srpna 2016 v 19:12 | Reagovat

To byl parádní díl. Už asi tuším kdo je ta záhadná osoba, ale nechám se překvapit :) Moc se těším na pokráčko a z té scény Nayla, Aron a Zhoumi fakt nemůžu :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
https://66.media.tumblr.com/18208d4cca68d18d735b395a1a7f90cb/046414a4c585ed31-cf/s500x750/102276c4849f89abef386357338535ea2f15f5cf.gifv

Obsah tohoto blogu je veskrze autorský.

Kdo chce kopírovat, nechť bezpodmínečně uvede zdroj!

아론곽

Animace a obrázky, jež nepatří k výtvorům mé maličkosti, pocházejí ze serverů DeviantART
a tumblr.