
Škola prokletých - 33. díl a.
7. července 2016 v 0:51 | Nagasaki Nicolca | Škola prokletých•Kašlu na to. Fakt. Všem seberu schopnosti a žádná magie tam nebude. Tohle bylo naposled, co popisuju magickou bitku. A hlavně zemskou bitku. Přísahám! Chci přísahat. Prosím! Žádnej sex a žádný bitvy. To prostě není moje kafe... otázkou ale je, co jinýho, kromě debilních rozhovorů postav, mým kafem je, že...
Pardon, trvalo to. Ale je to tady. A je to za mnou, hurá! Část b. bude nejspíš plná výše zmíněných debilních rozhovorů, takže doufám, že tu se mi povede sesmolit v trochu schůdnějším časovém intervalu.
Minule jsme skončili tím, že Ren a Zhoumi přivzali na místo nachlazeného Keyho nakupovací náhradu v podobě Taa. Dnešní díl tudíž začíná ve městě.
pozn. č. 1: O nutnosti Miho rozkladu, slečnách polovičních démonkách i jisté vlivné osobě padla zmínka již tady, v první pasáži 24. kapitoly a.
pozn. č. 2: Poslední, nejdražší jméno v Zhoumiho seznamu - tady se mluví o Minhovi, kdyby náhodou někomu nedocvaklo, proč Mi zareagoval tak vášnivě, jak zareagoval.
pozn. č. 3: O Nichkhunově vánočním dárku Zhoumimu se (nejpodrobněji) zmiňuje druhá polovina 15. kapitoly c.
Děkuji za Vaše reakce. Užijte si první část 33. dílu.•

"Ahoj! - Um… - Vážně? - Jo, jsem tu teď náhodou taky… - Kde? - Dobře, tak za dvacet minut? - Jasně. Zatím."
Ren a Tao synchronizovaně povytáhli obočí.
"To byla Victoria," vysvětlil Zhoumi a zadumaně usrkl banánového koktejlu. "Je ve městě. Chce se sejít."
Černovlásek se zatvářil překvapeně. "Vždyť studuje na druhým konci republiky… Kde se tady vzala? Vprostřed týdne…?"
"To nevím. Ale můžeš se jí zeptat."
"Ehm… Kdo je Victoria?" ozval se Ren.
"Má praštěná nepokrevní sestra," ušklíbl se Mi. "Nebude ti vadit se s ní seznámit?"
"Na vlastní nebezpečí," upozornil ho Tao.
"Přežil jsem snad horší věci," zazubil se světlovlásek. "Myslím, že to risknu."
"Až se budeš v agónii svíjet po podlaze, vzpomeň si, že já tě varoval," povzdechl si mladší Číňan dramaticky. Jeho starší kolega ho se smíchem dloubl loktem do žeber.
"Dopijte, měli bychom vyrazit. Vic říkala, že počká u botanické zahrady… na severní straně, u nadchodu."
•••
"…a když poprosíme Naylu o spolupráci - …"
"Nepřivodíme tvýmu daemonovi infarkt?"
"Huangu Zitao, přestaň laskavě urážet moji kočku!"
"Ts, člověk si tu dělá starosti o Arona a jediný, čeho se dočká, je nařčení z toho, že uráží něčí Stín!"
Většina cesty k botanické zahradě se nesla ve znamení vášnivé debaty na téma 'Aron a kočky'. Krátce po odchodu z kavárny totiž na plotě jednoho z okolních domů uviděli vyhřívající se rezavé kotě a Ren při té příležitosti zcela mimoděk poznamenal, že Aron se bojí koček. Což okamžitě vzbudilo enormní zájem jeho čínských společníků, kteří nebyli zaboha schopni uvěřit, že taková fobie vůbec existuje.
"Á, támhle je!" vyhrkl Mi, když zahnuli za roh a otevřelo se před nimi široké, překvapivě liduprázdné prostranství. "Vic!" mávl samojediné dívce, postávající vedle schodů k pěšímu nadchodu.
Nezdálo se však, že by jej brunetka brala na vědomí. Jenom dál, mlčky a nevidomě zírala před sebe.
"Song Qian…?" Zamrazilo ho. Ten pohled…
"Tohle se mi nelíbí, Zhoumi," sykl Ren a chňapl oba mladíky za rukávy. "Moje intuice možná není nejvnímavější, ale můžu ti zaručit, že tady rozhodně něco nehraje…!"
"Kdo je to tam s ní?"
Překvapeně pohlédli směrem, kterým ukazoval Tao.
Zpoza schodiště nadchodu se vynořila bledá tmavovláska, zhruba v jejich věku. Pohybovala se tak plavně, skoro jakoby tančila. S nečitelným výrazem v zasmušilé tváři přistoupila k Victorii, položila jí ruku na rameno a cosi pošeptala do ucha. Pročež Číňanka malátně zalapala do dechu, obrátila oči v sloup a svezla se k zemi jako hadrová panenka.
"VIC!" zaječeli Zhoumi a Tao jednohlasně. Vyškubli se z Renova křečovitého sevření, k jejich zděšení jim ale neznámá dívčina ve zlomku sekundy zastoupila cestu.
Instinktivně o krok ucouvli a ona se půvabně usmála.
"Žádný strach, tvá kamarádka je v naprostém pořádku," zaintonovala sytým, melodickým hlasem. Přítomnost mladšího i nejmladšího z trojice přezíravě ignorovala, veškerá její pozornost se soustředila výhradně na mračícího se daemona. "Věř mi, Zhou Mi," dala si záležet na správné čínské výslovnosti, "nemáme nejmenší důvod Victorii ubližovat. O ni nám totiž vůbec nejde."
Nám? Černovlásek se obezřetně rozhlédl. Zprava i zleva se k nim blížily dvě nevysoké blondýny, ta napravo krátkovlasá, ta druhá s hřívou do poloviny zad.
"Tak jo, hoši, hlavně žádný blbosti. Těmhle slečnám neutečem, i kdybysme sebevíc chtěli. Jsou to poloviční démonky… Do háje," Ren si zoufale povzdechl, "jestli se do něčeho zapletu, Aron mě zabije…!"
"Kdo jste? A co sakra chcete?" vyštěkl Zhoumi rozčileně.
"Ach, jistě, moc se omlouvám. Jmenuji se Seohyun," představila se tmavovláska zdvořile. "Tohle je Hyoyeon," pokynula k dlouhovlasé blondýnce, "a tohle Sunny." Krátkovlasá dívka chlapcům koketně zamávala konečky prstů. "Poloviční démoni, jak tě již správně informovala lidskost vikomta Choie."
Ren zrudl a provinile sklopil oči.
"Neber si to osobně, daemone," zabručela Hyoyeon, "nám jsi vcelku volný. Jednáme na rozkaz lady Im."
Při té zmínce Tao zbledl jako stěna a bezděčně v dlani sevřel Min Hův přívěsek. Žhnul, ale nebylo to nepříjemné. Naopak. Konejšivě jej hřál do prstů.
"Proč vás sem tedy Yoona poslala?" přeformuloval Zhoumi netrpělivě svůj dotaz.
"Zničit tě," zatrylkovala vesele Sunny. "Mám-li ji citovat doslova, přeje si, abychom započaly s tvým rozkladem."
"To zní nechutně," zašklebil se Ren.
"Souhlasím," přikývla krátkovláska. "Naneštěstí má lady Yoona v zásobě spoustu podobně nechutných hesel…"
"Sunny!" okřikla ji Hyoyeon.
"Pardon."
Dlouhovlasá blondýna potřásla hlavou. "Trochu jsi nám zkomplikoval plány. Předpokládaly jsme, že dorazíš sám," odtušila a zpražila Taa s Renem navýsost otráveným pohledem.
"Ale to mě doopravdy mrzí," zavrčel Zhoumi jízlivě.
"To by tedy mělo," ušklíbla se Hyo.
"Kaju se. Spokojená?"
"Naprosto."
"Výborně. Prozradíte mi teď, milé dámy, jak si lady Yoona můj rozklad vlastně představuje? Mám vcelku bohatou fantazii, ale tohle je, zdá se, i na mě příliš."
"Nesmíme tě zabít," prohlásila Seohyun věcně. "Ani ti nijak výrazněji fyzicky ublížit, bohužel…"
Mi podezíravě nakrčil čelo. "Proč?"
"Inu, řekněme, že jistá vlivná a vysoko postavená osoba, o jejíž podporu nemíní lady Im přijít, by nám za to nepoděkovala."
"Vysoko postavená osoba?" zopakoval Ren a zmateně pohlédl na Taa, který stejně bezradně pokrčil rameny. "Zhoumi…?"
"Ehm, o tom si pokecáme jindy," zabručel nejstarší rozpačitě. "Takže?" Obrátil se nazpět k Seohyun.
"Takže na to míní jít z druhé strany. Míní ti předvést, jak nicotný a bezmocný jsi." Znovu se usmála, avšak tentokrát v tom úsměvu nebylo zhola nic hezkého. "Nevěříš? Jen se podívej," mroukla zlomyslně a mávla rukou vzhůru k nadchodu.
Zhoumi skepticky pozvedl pohled k místu, kam poloviční démonka ukazovala. Čeho by se měl bát? Minho je přeci v bezpečí ve škole, Kyuhyun taktéž, s mámou mluvil po telefonu asi před hodinou a byl uvědomen, že s tátou a s Mei zrovna hrají Člověče, nezlob se. A chudák Victoria leží támhle v mrákotách na chodníku. Tak čeho by…? Strnul. Dech se mu sípavě zadřel v plicích, oči vytřeštil nelíčenou hrůzou.
Panebože.
"Nichkhune!"
Stál na samém okraji betonové konstrukce, nakloněný vpřed, rukama svíraje kovové zábradlí za sebou. Stačil by jediný krok, jediný neuvážený pohyb a zřítil by se z výšky několika metrů mezi záplavu projíždějících aut. Ale co bylo horší, on neměl o svém hazardu se životem ani to nejmenší ponětí. On své tělo neovládal, svobodná entita jeho já tu nebyla v tuhle chvíli vůbec přítomna.
Panebože…!
"Dost!" zaječel Zhoumi zoufale, přičemž ucítil, jak se mu Taovy prsty varovně obtáčejí kolem zápěstí. Pravda, nesmí hysterčit, nesmí vyšilovat, tím to jenom zhorší. Periferním viděním zaznamenal, že oba jeho přátelé upírají zraky týmž směrem, Tao nezdravě zsinalý, Ren s rukama zděšeně přitisknutýma k ústům.
"Tohle je šílené. Nemá se mnou už dávno nic společného, nechte ho jít!"
"Nemá s tebou nic společného? Ale prosím tě!" Hyoyeon se pobaveně zasmála. "Jak se asi budeš tvářit, až se ti tvůj rozkošný expřítel přímo před očima rozmázne o asfalt, hm? Jaký to asi bude pocit?"
Zničit. Rozložit na kousíčky. Kousíčky, které už nikdy nikdo neseskládá dohromady. Najednou to celé dávalo až odporně jednoznačný smysl.
"Teď nevnímá nic, ale garantuju ti, že těch pár posledních vteřin volného pádu bude dokonale při smyslech." Blondýna zkřivila rty v posměšném šklebu. "Můžeš si být jistý, že na jeho vřískot dosmrti nezapomeneš…"
"Sklapni už!" okřikl ji vztekle Ren.
Seohyun se líně ohlédla po výjevu, který daemona - a nejen jeho - tolik znepokojil. Pousmála se. Slabý větřík tomu hezounkému Thajci hravě cuchal kaštanové vlasy. Byl to vlastně výhled vcelku poetický. Vládce vzduchu, jehož život ukončí obyčejný pád. Nestává se každý den, abyste byli svědky tak ironické smrti, no ne?
"Pověz, Zhou Mi, dokážeš ho zachránit? Anebo… bude Nichkhun první odškrtnutá položka ze seznamu?"
Číňan na ni úkosem pohlédl, zuřivě, úzkostně, podezíravě.
"Bude, viď? Pak další a další a další… A než se naděješ, zatrhneme rudě i to úplně poslední jméno. To jméno tobě nejdražší. A ty s tím vůbec nic nesvedeš…!"
Ren, Tao a Sunny s výkřikem uskočili, když Zhoumi a s ním i Seohyun na několik okamžiků zmizeli v osidlech žhnoucího ohnivého inferna. Vzápětí se však v jeho středu vzepjala ohromná vlna, jež se s hřmotným zaduněním rozpleskla o zem a uhasila většinu šlehajících plamenů.
Mi vztekle zavrčel. Oheň u jeho nohou neklidně zaplápolal.
"Ale no tak, Zhou Mi. Neslyšel jsi mě snad? Je to k ničemu," prohlásila tmavovláska drze a lenivě, okázale šlehla vodním bičem. Chodník v místě, kde se jej voda dotkla, namrzl. "Nezachráníš ho." Bič prásknul o dláždění podruhé. "Ani se k němu nepřiblížíš."
Napotřetí udeřil jen několik centimetrů před daemonem. Ze zamrzlé louže proti němu vystřelil bílý kužel studeného světla, který se vmžiku změnil v nepropustnou ledovou masu.
"Mi!" vyhrkl zděšeně Ren. Rozběhl se vpřed, avšak řítící se kus zeminy ho přinutil prudce uhnout stranou. Vrávoravě zabrzdil, otočil se o devadesát stupňů k precizně sestřiženému trávníku, vinoucímu se kolem plotu botanické zahrady, a zaujal postoj, připraven bránit (či vyhnout) se dalšímu útoku.
"Kdepak, pusinko," ušklíbla se Sunny. "Žádný pomáhání nebude." Levou nohou dupla do hlíny pod sebou, pravou zaťatou pěstí vyrazila před sebe a mrštila po démonovi dalším kvádrem půdy. "Nemusíš se bát," zasmála se cynicky. "Budu něžná!"
"Hmm, tak to bylo pěkný… Kecali, ten daemon není žádný béčko," okomentovala Hyoyeon uznale Zhoumiho mistrný únik ze Seohyuniny ledové pasti. Hotový Houdini, no fakt. "Vypadá to, že jsme na sebe zbyli," mrkla laškovně na Taa, jehož už tak pobledlá tvář nabrala nezdravě popelavý nádech. "Prosím, kolego zeměvládce, předveď se! Uvidíme, kdo s koho!"
Černovlásek se nestačil ani nadechnout a nazvednuvší se dláždění chodníku ho odhodilo o pár metrů dál. Syknul bolestí. Jízdou po betonu si sedřel lokty do krve.
Blondýna se jízlivě rozesmála. "Ty, maknae, můžu toho čínskýho ubožáčka sežrat? Voní zatraceně lahodně."
Z Taova prakticky průsvitného obličeje vymizel i poslední zbytek barvy.
"Jak je libo," odtušila Seohyun úsečně, jelikož momentálně nebyla v situaci, kdy by měla čas řešit soukmenovkynin jídelníček. Vyhnula se plamenné explozi a zaútočila na Miho salvou rampouchů.
"Mňamka," olízla se Hyo a s úsměvem natáhla ruku. Zem pod Taovýma nohama se zachvěla. "Tak pojď, hlavní chode, pojď k mamince!"
Jasně, byla to holá marnost, ale co jiného může neschopný mág dělat, než se otočit na podpatku a vzít nohy na ramena? V takových chvílích černovláska nejednou trpce napadlo, k čemu mu do hajzlu byly všechny ty roky lopotných tréninků wushu. Doopravdy, ve světě magie jste mohli být třeba samotným mistrem toho či onoho bojového umění, a bylo vám to platné asi jako skládání origami. Pěkně se na to kouká, ale v otázce přežití je to dovednost úplně k ničemu.
"Když to chceš takhle, fajn," zachechtala se hurónsky Hyoyeon. "Udělám si z tebe sekanou!"
Tao se před letící hroudou půdy a betonu s bezděčným výkřikem svezl na břicho. Minula jeho hlavu jen o pár čísel.
Ohlédl se. A spadla mu brada.
Poloviční démonka po něm vrhla další kvádr zeminy. Tehdy se chodník zachvěl podruhé a jako štít se před Taem vzedmula betonová stěna. Hutná hromada půdy se o ni rozpadla na kousky.
"Mý kámoše nikdo žrát nebude!"
Černovlásek užasle zamrkal na zaprášenou, rozcuchanou a po čertech nakvašenou Victorii. V porovnání se ní se mohla jít i ta nejlítější bohyně pomsty zahrabat.
"Vic…?"
"Ustup, zlato," zabručela brunetka a okázale si prokřupala prsty. Betonový štít se s rachocením sesunul a rozprostřel po ploše, ze které vyvstal. "Postarám se o to."
Tao se vyškrábal na nohy a poslušně ucouvl o tři kroky vzad.
"Ale, ale," Hyoyeon zaujatě povytáhla obočí, "Šípková Růženka mě vyzývá na souboj?" Zafrkala smíchy. "Jak rozkošné."
Rozkošné? Victorii zacukalo levé oko. Hlava ji bolela jak po ráně baseballovou pálkou, neměla nejmenší potuchy, co tady vlastně dělá, ani co se tu děje, ani co jsou tahle blonďatá nádhera a její dvě společnice zač, ale už z principu jí lezly krkem. Jedna se tu snaží udělat z Zhoumiho nanuk, druhá vyřvává, že sežere Taa, a ta třetí… ta se pokouší rozmačkat jakousi hezounkou osůbku neurčitého pohlaví, kterou ona sama sice vůbec nezná, ale která zcela evidentně patří k přátelům jejích přátel, z čehož přirozeně vyplývá, že všechny tři slečny by po právu zasluhovaly pořádných pár facek.
Zamračila se. "Uvidíme, jak rozkošná se ti budu zdát, až s tebou skončím."
"A ještě navíc vtipná!" zahihňala se Hyo, předvedla elegantní otočku a vykopla proti nové soupeřce kus vyschlé, šedivé půdy. "Asi jsem se zamilovala!"
Areál se otřásl v základech, když do sebe dvě masy letící zeminy v plné rychlosti narazily. Pár vteřin nato následovala další rána. Další otřes. A pak další. A další.
Tao se spěšně přitiskl ke kovanému zábradlí schodiště. Oddechl si. Slyšel, že Victoria zvládá vládcovství země na jedničku, byla však úleva vidět na vlastní oči, že dovede i se znamenitou Hyoyeon hravě držet krok. Nebýt toho drobného detailu, že celá tahle velkolepá akční scéna v sobě nenesla vůbec nic nereálného, byl by si ten jejich epický výstup snad i užíval…
"Ne!"
Strnul. Miho srdceryvný výkřik se mu zavrtal hluboko do mozku. Co se…?
Hloupá otázka.
Zastínil si oči a vzhlédl. Tu trochu zdravé barvy, co se mu stačila vrátit do tváří, vystřídala mrtvolná bledost.
"Do háje!"
Paprsky odpoledního slunce se opíraly přímo o Nichkhunovu siluetu, nebyl tedy schopen rozeznat nic víc než hrubé obrysy. Naštěstí. I to málo totiž stačilo k tomu, aby Taovi na moment doslova ztuhla krev v žilách.
Bez opory. S rukama symbolicky roztaženýma, jako by se chystal vzlétnout. A přitom jediný krůček od smrti…
Číňan zaváhal. Na zlomek sekundy. A pak rozčileně zaťal zuby a sprintem vyrazil po schodech k nadchodu. Netušil sice, co podnikne, až se dostane nahoru na plošinu, byl však jediný, kdo měl alespoň nějakou šanci dostat se k Nichkhunovi včas.
A to teď hrálo prim.
Lezavého chladu si nevšímal, dokud mu na předposledním stupni schodiště neuklouzla noha a on se s překvapeným vyheknutím nezřítil o tři úrovně níž. Zmateně se rozhlédl kolem sebe. Schody se leskly pod nánosem třpytící se jinovatky a spodní rám zábradlí, jehož se při pádu zoufale zachytil, ho štiplavě studil do dlaní.
Roztřásl se. Jenom si to vsugerovává nebo mrzne pořád víc a víc…?
"JÁ JSEM TVŮJ PROTIVNÍK!" zaburácel Miho hlas zuřivě prostorem a Seohyuninu svíravou zimu nenadále vystřídal dusný žár. K nebi vyšlehl impozantní ohnivý sloup.
Tao zalapal po dechu. Kdyby natáhl ruku, mohl by se zářivých jisker, nezbedně poletujících všude okolo, bez námahy dotknout.
"Děkuju," hlesl ulehčeně. No, Zhoumi ho teď sice slyšet nemohl, ale… však on mu to později zopakuje. Vyškrábal se na nohy a rozběhl se vzhůru. Voda a zbytky nerozpuštěného ledu pod jeho hbitými kroky nesouhlasně čvachtaly.
Bez dechu se vřítil na plošinu a spěšně zhodnotil situaci. Křičet či domlouvat mu nemělo smysl, Nichkhun ho beztak nevnímal. Pokusit se ho sám ručně přetáhnout přes zábradlí by teoreticky šlo, jenomže kdoví, co by v takovém případě ty tři přiměly Khuna udělat… a on by doopravdy nerad letěl z nadchodu po hlavě jako první. Takže…
Povytáhl obočí. Vždycky si lámal hlavu nad tím, proč město tak úpěnlivě pečuje o zeleň v kamenných květináčích, rozesetých po délce celé téhle špinavé betonové obludnosti. Vážně, ten kontrast na vás dýchal tak neskutečně rozpačitým dojmem, až to bylo k smíchu.
Nikdy by ho nenapadlo, že jednou bude vedení města za jejich nevkusnou paličatost v otázce svěží flóra a zaplivaný nadchod blahořečit, ale stalo se.
Tao natáhl ruce ke dvěma květináčům, umístěným nejblíže místu, kde stál Nichkhun, a soustředěně zavřel oči.
Zelené výhonky se svíjivě zachvěly, potom se roztřásly i samy květináče a z hlíny vystřelily mohutné, dlouhatánské kořeny, jež se ladně propletly zábradlím, ovinuly se okolo Khuna a nekompromisně ho přitlačily ke kovu.
Mladík se ani nehnul, zato odkudsi zezdola zazněl dvojhlasný rozzuřený křik.
Černovlásek se rozkročil na šíři ramen, aby stabilněji rozložil svoji váhu. Cítil, jak se Sunny (předpokládal, že Sunny) urputně snaží přimět kořeny, aby povolily svůj stisk, avšak její ovládání rostlin nebylo ani zdaleka tak dobré jako ovládání půdy.
Netrvalo dlouho a vzdala to. Což znamenalo jediné.
Že vyhrál.
Kořeny Nichkhunovo bezvládné tělo lehce přehodily přes zábradlí. Ještě ve vzduchu jej ale k Taově zděšení naráz pustily a Thajec žuchl na beton jak dlouhý, tak široký.
"JEŽIŠI, JÁ HO ZABIL!"
Po schodech dupající trojice se zadýchaně vynořila za Taem.
"Cha, zdrhli, srabi… JEŽIŠI, TYS HO ZABIL!" zaječel Ren.
"Pádem z půlmetrové výšky?" poznamenala skepticky Victoria.
"Au," ozvalo se z podlahy.
"Ne, zachránils ho!" vyhrkl nadšeně Zhoumi, na kratičký moment sevřel Taa ve vděčném objetí a pak se vrhl Nichkhunovi kolem krku.
"M - MiMi?" zakoktal starší užasle, když ho Číňan konečně přestal umačkávat k smrti a on z něj konečně uviděl víc, než jen kštici černých vlasů.
Zhoumi se uslzeně usmál a pohladil jej po tváři. "Jak je ti? Nejsi zraněný?"
"Uhm, ne? Ne, jsem v pořádku. Jenom - au! - mám pocit, jako by si celý fotbalový mužstvo spletlo moji hlavu s kopačákem… Co se stalo?"
"Nic moc. Dal sis romantický rande s betonem," zabručela Victoria.
Nichkhun se ohromeně zaklonil a vyvalil na dívku oči. "Songová, co tady děláš?"
"Nemám tucha."
"A… co tady vlastně dělám já?!"
"To je na dlouhý povídání."
Ten hlas… Mladík nevěřícně zamžoural na osobu po svojí pravici a čelist mu málem klesla až ke kolenům. "Rene?"
"Ahoj, Khune," zaculil se světlovlásek. "Dlouho jsme se neviděli."
"Dlouho jsme se neviděli? Pět zatracenejch let!"
"Hm."
"Neměl jsem ponětí, že žiješ!"
"Omlouvám se?"
"No proto."
"Vy se znáte?" podivila se Vic.
"Jo, v prváku na střední jsme byli spolužáci," vysvětlil Nichkhun, stále dost dobře nevycházeje z údivu. "A v květnu se po něm najednou slehla zem… Krucinál, kam jste tehdy s Aronem zmizeli? A proč?"
"To je taky na dlouhý povídání, ehm," kousl se Ren do rtu.
"OK, povíte mi teda aspoň, proč se válím po zemi?"
"Protože jsi z nějakého dementního důvodu chtěl za každou cenu vyzkoušet bungee jumping bez lana a nebýt našeho hrdiny dne," Victoria hrdě objala Taa kolem pasu, "bylo by se ti to snad i povedlo. Zachránil ti život, uctívej ho!" odfrkla panovačně, načež se rozzářeně obrátila na černovláska. "Fakticky, Tao, byl jsi úžasný! Páni, ovládání rostlin… to je nejtěžší disciplína vládcovství země!"
"No," Číňan se rozpačitě zasmál, "v mém případě je to jediná disciplína, v níž tak úplně neplavu…"
"Bungee jumping bez lana?" zopakoval Nichkhun nechápavě. "Ehm, děkuju, Tao, doopravdy moc, ale… cože? Proč bych měl chtít skákat z nadchodu?!"
Brunetka pokrčila rameny. "Pokus o sebevraždu?"
"Prosím?"
"Však víš, takový ten stav, kdy se chce člověk zabít…" Dívka nenadále smrtelně zvážněla, klesla vedle Nichkhuna na kolena a dlouze, vyčítavě se mu zahleděla do očí. "Horvejkule," zavrčela temně, "ty ses chtěl zabít?"
"To teda nechtěl!" ohradil se hnědovlasý dotčeně. "A kdyby přece jen, rozhodně bych si vybral jiný způsob… Kterej vládce vzduchu by páchal sebevraždu skokem z mostu?!"
"No ale - …!"
"Nichkhun říká pravdu, vůbec nechtěl skoncovat se životem," vložil se mezi ně spěšně Mi. "Celé je to úplně jinak…"
"A jak tedy?"
"…"
"Nech mě hádat," povzdechl si Khun, "je to na dlouhý povídání, co?"
"Jo," ušklíbl se Zhoumi. "Ale neboj, cestou do školy vám všechno vysvětlíme."
"My s váma jedeme do školy?" podivila se Victoria podruhé.
"I kdybychom vás tam měli dovléct násilím," zazubil se ďábelsky Ren.
"Tak jo. Násilí nebude nutný, ráda se poučím o tom, jak to vypadá na klučičím internátě… A taky bych odsud ráda vypadla dřív, než dorazí policajti… nadělali jsme tu pěknej vyrvál, pánové."
"Můžeš vstát?" sehnul se Mi ustaraně k Nichkhunovi a pomohl mu co nejopatrněji na nohy. "Kdyby se ti točila hlava…"
"V pořádku," ujistil ho hnědovlasý a s úsměvem se zadíval na řetízek s přívěskem houslového klíče, co Zhoumimu vykoukl zpoza trička.
Jeho vánoční dárek.
"Nosíš ho," konstatoval spokojeně.
Mladší mu usmání váhavě oplatil.
Komentáře
Náhodou krasně popsaném souboj 😃 a ten konec nemá chybu 😂😂😂
Jsem z té kapitoly totálně nadšená. Opravdu byla fantastická! (když pominu detail, že mi z Joohyun a Hyo děláš potvory
) a z Victorie jsem na konci málem umřela... boha, já tu holku miluju.
Ehm...
Tak mi dochází, že ze slečen jsem nadšená více než z chlapců (když pominu pištění nad sexy Thajcem)
Vůbec se nebudu zlobit, když to takhle půjde dál :)


Náhodou mě se líbilo jak si ten magický souboj popisovala. A moc se těším na pokračování 33 dílu :)