24. dubna 2016 v 18:34 | Nagasaki Nicolca
|
Yesung na Min Ha udiveně pohlédl. "Korunním princi východních sirén?" odtušil, ačkoli mu unikala jakákoli souvislost. "Ano, něco málo… Je už víc jak dvě století po smrti."
"Nó," hrabě se zatvářil nadmíru tajuplně, "to právě není."
"Eh?"
Tmavovlasý vzal Sunga s potutelným uculením za ramena a natočil jej tak, aby měl perfektní výhled na tančící Muny.
Starší svraštil čelo. Cítil se čím dál bezradněji. "Min Ho, já nechápu - …"
"Díváš se na něj," zašeptal mu Choi pobaveně do ucha.
Yesung naprázdno zalapal do dechu.
Tři čtyři vteřiny nebyl schopen hodnotnější reakce, jeho mozek odmítal zpracovat tu šílenou, naprosto absurdní informaci. Vždyť…!
"A co se s ním stalo?"
"Zemřel."
Vybavil si ten trpký úšklebek, co na zlomek okamžiku zkřivil Andyho rty.
"To o mně a Hyesungovi tvrdí sirény taky."
Panebože.
S očima navrch hlavy se překotně obrátil k zubícímu se Min Hovi. "Shin Hyesung je Jung Pil Kyo?!"
"Těší mě tvé nadšení."
"Nejsem nadšený! Jsem otřesený!"
"Ovšem, ovšem. Použils jeho neoficiální příjmení, to bys ve vyrovnaném rozpoložení neudělal…"
"Já řekl Shin?"
"Jo."
"Ale… on vlastně pořád je Shin, ne?"
"Jo. A bude jím - doufejme - už navěky věků. Protože u něj jeden nikdy neví… Zavrhl Junga, stal se Shinem, a aby to nebylo málo složitý, ještě formálně přijal Erikovo příjmení." Tmavovlasý zavrtěl hlavou. "Ten chlap má fakt zvláštní hobby…"
"Takže princ Pil Kyo opustil svůj národ kvůli pozemskému démonovi." Starší si propíranou dvojici užasle prohlížel, jako by oba muže viděl poprvé v životě. "No, není divu, že ho sirény pohřbili…"
"Větší zrady se prý ani nemohl dopustit," poznamenal Min Ho. "Vzdát se všeho kvůli romantické lásce… Nic opovrženíhodnějšího pro jeho soukmenovce neexistuje."
"Je to snad pravda? Že sirény nemají city?"
"V podstatě ano."
Ano? Yesungovi na mysli automaticky vytanul Andy a jeho vřelý, ochranitelský vztah k Minhovi, který jakoukoli absenci citů zcela jasně postrádal. A nešlo jen o Minha, vždyť Andy byl srdečný úplně ke každému… Zatvářil se pochybovačně.
"Andy je výjimka level extrém," zabručel Choi, jako by mu četl myšlenky. "Má v sobě víc lidskosti než většina lidský populace."
"A Hyesung…?"
"Hyesung… Hyesung je takový slabší odvar prototypické sirény. Nicméně," mladší se zamračil, "i to je občas příliš."
"Nezdá se," namítl černovlasý. "Vypadají… šťastně."
"Hm, uznávám, že proti tomu, co to bývalo, se k Erikovi posledních padesát let chová jako hotový mílius," zamumlal Min Ho nepřítomně. "Jenomže za jakou cenu…"
"Cenu?"
"Však víš." Démon mrtvých se na něj váhavě pousmál. "Junjinův odchod… a tak podobně," odtušil vyhýbavě.
Yesung kývl. Naznal, že jakkoli obšírněji tu řešit tabuizovanou osobu Lorda daemonů by nebylo zrovna společensky korektní. "Jak s tím vlastně souvisí Andy?" obrátil na přijatelnější téma.
"Sun Ho byl Hyesungův komorník. A zároveň taky nejlepší přítel. Znají se odmala, vyrůstali spolu. Když tedy zjistil, že se Sung chystá opustit oceán, bez váhání se k němu připojil."
"Krásný důkaz přátelství…"
"Ano. A jejich přátelství by jistě stejně krásně i pokračovalo, nebýt toho zhoubného detailu, že… Eric," zašklebil se hrabě.
"Chceš říct, že láska k Erikovi je… stála jejich vztah?"
"No… Není to tak, že by se nenáviděli, ne. Stále jsou nejlepší přátelé, jen… mezi nimi visí docela solidní napětí."
"Hmm…"
"Hyesung nedokáže překousnout, že Andy je ve své jinakosti naprosto vším, i tím, čím on sám pro Erika být neumí." Tmavovlasý přimhouřil oči. "Nebo jak říká Minwoo… Kdyby si vybral Andyho, Hyesunga už by nepotřeboval."
"A kdybys ty nebyl idiot a na Erikovu žádost o ruku tehdy odpověděl "ano", nezapletl by se vévoda se sirénami a jeho život by byl jedna velká šťastná pohádka…"
"Hej! Jak sakra víš, že mě Eric žádal o ruku?" ohromilo Min Ha.
"Tvůj přítel v utajení měl kolem Vánoc náramnou povídavou," zazubil se Yesung.
"Blbec," zabručel hrabě a dopil zbytek vína. Ninja - pardon, služebná se k němu vmžiku přitočila a prázdnou sklenici od něj uctivě převzala.
"Min Ho?"
Mladší se na svého zadumaného přítele tázavě podíval.
"Možná jsem teď úplně mimo a jestli jo, omlouvám se, ale… ty Erikovi vykáš?"
"Nejsi vůbec mimo," zasmál se Choi. "Ano, vykám mu. Spousta známých si myslí, že je to divné, a jo, nejspíš mají pravdu, ale já od toho nemíním upustit. Vážím si ho, vždycky jsem si ho vážil a vždycky si ho vážit budu. A to, že s ním spím, přece na věci nic nemění."
Poslední tóny klavíru velkolepě zakončily úvodní tanec. Nejvyšší představitelé démonské aristokracie opustili parket.
"Jste na řadě hoši!" Hyesung zvlnil své tenké, přísné rty v potměšilém úsměšku. "Ať chcete nebo ne." Ladně se vysmekl z Erikova rámě a se smíchem ho pleskl po paži. "Můj drahý má taneční náladu…"
"Nemám taneční náladu," ohradil se černovlasý. "Ale když už jsem v tom…"
Kapela zahájila novou, svižnější skladbu a parket se plavně zaplnil novými, vesele tlachajícími páry. Obřadnost atmosféry se rázem uvolnila.
Eric vytasil další zářný exemplář ze svojí bezmezné sbírky neodolatelných úsměvů a s gentlemanskou úklonou natáhl ruku k Yesungovi. "Smím prosit?"
Mladší udiveně zamrkal na něj, pak na nabízenou pravici, znovu na něj a z jeho obličeje vymizela veškerá barva. Vytřeštil na vévodu oči. Těžko říct, zda děsem nebo nadšením… nejspíš trochou z obojího. (pozn. autorky: 10. kapitola → školní slavnost → interakce Yesunga s Kyuhyunem → vyzvání k tanci → Kyuhyunova tupá reakce → podobnost čistě náhodná!)
Min Ho se ke svému zamrzlému příteli decentně naklonil. "Zlato. Nádech, výdech, odpověď," šeptl jako divadelní nápověda.
První dvě krizové složky Yesung po krátkém zaváhání pominul a se zbožnou bázlivostí nechal svoji drobnou dlaň vklouznout do té Erikové.
Min Ho a Hyesung za vzdalující se dvojicí několik vteřin mlčky hleděli.
"Smím vyslovit diagnózu?"
"Jen do toho."
"Ricfilie nejvyššího stupně," prohlásil brunet. "Jakože doopravdy nejvyššího."
"Copak?" Choi povytáhl obočí. "Bojíš se?"
"Já? Ne. Eric je zdvořilý, nic víc." Hyesung se škodolibě pousmál. "Ovšem kdyby byl Yesung moje žena… tak jo, bál bych se."
Min Ho pohrdavě odfrkl, po očku však svého přítele ve vévodově náruči obezřetně pozoroval.
Samozřejmě, že na něj zíral jako na svatý obrázek…!
"No?"
"Snažím se utěšit tím, že i když mě můj Sungie pošle k šípku, tebe se nezbavím nadosmrti," odtušil hrabě suše.
"To neznělo moc nadšeně."
"To ani nemělo."
"Tebe vyloženě baví lámat mi srdce, co?"
Min Ho roztáhl ústa v širokém úsměvu. "Někdo vás přeci musí držet při zemi, Výsosti," odtušil škodolibě a vysmekl staršímu prvotřídní pukrle.
Hyesungovi zacukal levý koutek. "Šašku," zabručel (co možná nejmrzutěji), načež oba (co možná nejkultivovaněji) vybuchli smíchy.
K Min Hově velké spokojenosti však ne natolik kultivovaně, aby se po nich jejich tančící partneři zamračeně neohlédli. Ne, že by ho těšilo, že se na něj Yesung mračí. Jeho těšilo, že Yesung vnímá okolní dění, tudíž - ač je to s podivem - není z Erika tak úplně mimo…
"Jak vlastně pokračuje pátrání po kompletní identitě vašich tajemných návštěvníků?" zajímal se brunet.
"Bledě. Uvázli jsme na mrtvém bodě," povzdechl si hrabě.
"Taktika "využití slabého místa" nezabrala?"
"Je to horší. Ona ještě nebyla uvedena do provozu."
"Aha?"
"Aron je lemra," konstatoval Min Ho. "Ale upřímně, nedivím se mu. Z Chansunga mám respekt i já…"
"No," Hyesung odtrhl zrak od svého manžela, který cosi zapáleně popisoval smějícímu se Yesungovi, "možná ti spravím náladu."
"A čím, prosím tě?"
"Vzpomněl jsem si, odkud…," Shin zaváhal, "odkud jistého Hwanga Chansunga znám…" Vyhnul se Min Hovu ohromenému pohledu a rozčileně se hryzl do spodního rtu. "To Jinnie," sykl, skoro jako by jej bolelo to jméno vyslovit. A přesto… "Jinnie o něm mluvil."
"No ovšem!" Mladší si zašedlou vzpomínku rázem jasně vybavil. "Seznámil se s ním v prváku na Akademii… Potulný ohňovládce, o dva roky starší než tehdy Junjin."
Hyesung přikývl. "Zvláštní souhra okolností, nemyslíš?"
"To tedy ano…"
"Přezdíval mu ten s revolučními názory."
"Revolučními názory?" zopakoval Choi tázavě. "Jak revolučními?"
"Dost. Tvrdil, že daemonské zákony stojí za starou belu a je třeba je od základů překopat."
"Ha! Geniální to muž!"
"Ne. Sebevrah," opravil ho brunet stroze. "Před dvěma sty lety by se nikdo s pudem sebezáchovy neopovážil podobnou myšlenku vyslovit nahlas."
"Tak či onak, pokud jsou náš Chansung a tamten Chansung jedna osoba, dokonale se tím vysvětluje jeho neodůvodněná náklonnost k Aronovi."
"Samozřejmě. Ron se jako první daemonským zákonům otevřeně postavil… Musí pro něj být hrdina."
"Vida, a na jedné straně do sebe naráz všechno hezky zapadá." Min Ho se zachmuřil. "Jenomže pořád zbývá ta nejpodstatnější otázka - co jsou vlastně zač…"
"Vaše žalostné výrazy by jednoho rozbrečely."
Dvojice se překvapeně otočila za Erikovým hlubokým smíchem. Ve své kolektivní zahloubanosti vůbec nezaznamenali, že hudba utichla a tanečníky na parketu střídají páry nové.
"Umřel snad někdo?"
"Ne, my jenom - …"
Než stačil Min Ho doříct načatou větu, chňapl jej vévoda za ruku a suverénně si ho přitáhl k boku. "Fajn," odtušil stručně. "Tak jdeme."
"Myslíte, že je to dobrý nápad?" vyhrkl tmavovlasý, nedůvěřivě pozoruje, jak Hyesung podezřele nadšeně vítá připojivšího se Yesunga.
Eric si jejich ženy krátce prohlédl a pokrčil rameny. "Jsou mentálně propojení. Horší už to být nemůže."
"Jste si jistý?"
"Ani náhodou."
Sungové vyprovodili své drahé polovičky koketním zamáváním. Pak se na sebe podívali, vteřinu dvě se měřili zatraceně vážnými pohledy a propukli v hysterický řehot.
Veselí a halasný hovor rezonovaly sálem, stačil ale mžik a hmatatelná intimita, dýchající z něžné melodie třetí skladby, veškerý hluk jako mávnutím kouzelného proutku utišila.
Yesung zatajil dech. Okouzleně sledoval netušeně nádherný pár nejkrásnějších démonů východního Podsvětí a svíravý pocit vlastní nepatřičnosti jej v tu chvíli zasáhl silněji než jindy.
"Vůbec na to nemyslete," zavrčel Hyesung.
"N - na co nemám myslet?"
"Že se k němu nehodíte. Není to totiž pravda."
Černovlasý se rozpačitě pousmál. "Děkuju."
"Nemáte zač… Občas je náročné být princeznou krásného prince, co?"
"Kdyby jenom občas…"
V Shinově půvabné tváři se mihnul náznak pobavení. Chápavého a plně se ztotožňujícího. Dlouze, důkladně si Yesunga prohlédl. "Asi víte, že vaše jméno ve spojitosti s Min Hem neslyším poprvé," nadhodil významně.
Mladší k němu mlčky pozvedl zrak.
"A je asi jasné, na co se vás chci zeptat, viďte?"
"Tuším, že vy tu odpověď už beztak znáte…"
"Doufal jsem v ni!" Hyesung se rozesmál. "Odmítal jsem věřit, že by Min Ho svého zbožňovaného mladinkého studenta nadobro opustil."
"Škoda, že to mladinký a student je už dávno pasé," odtušil jeho půljmenovec s cynickým úsměškem.
"Slyším dobře?" svraštil brunet čelo. "Také batole a brblá jak mrzutý důchodce! Milý zlatý, až vám bude minimálně pětkrát tolik, co teď, můžeme se o tomhle tématu začít bavit!"
Mladší měl naneštěstí od přirovnání k batoleti plné ruce práce s tím neudávit se smíchy, pročež celá druhá polovina sirénina plamenného proslovu přišla tak trochu vniveč.
"No moc se nesmějte. Do předškolního věku budete pasován až po stovce."
"Tedy… pokud jsem já ve svých reálných šestasedmdesáti letech batole… v jaké životní etapě se podle vašich měřítek nacházejí bytosti těsně po dvacítce?"
"V embryonální. Proč?"
"Jenom si tak říkám, jestli má Min Ho vůbec ponětí o tom, že spí se dvěma embryi a batoletem…"
Hyesung se musel hryznout do rtu, aby se nerozchechtal nahlas. "Necháme si to raději pro sebe," požádal mladšího pobaveně.
Načež se oba trochu nejistě zhoupli na patách a na pár chvil se rozpačitě vrátili k tichému stalkování svých nebetyčně rozkošných partnerů, rozpustile křepčících na parketu. Jejich zvědavé pošilhávání po sobě navzájem bylo ale tak okaté, že i Godzilla v pestrobarevném puntíkatém oblečku by byla nenápadnější než oni.
"Um, takže…," prolomil brunet mlčení jako první, "vaším oborem je démonologie, že? Hádám, že sirénám není v učebních osnovách věnováno mnoho prostoru…"
"Ne, bohužel," přisvědčil Yesung s povzdechem. "Máme o vašem druhu jen velmi málo spolehlivých informací a nová fakta… ta není už pár století odkud čerpat. Bezpodmínečná izolace sirén od pozemského světa je… no, doopravdy bezpodmínečná."
"Zníte dosti nespokojeně."
"Nic v mém oboru mě nefrustruje tolik, jako bídná znalost sirénské society."
"Hm, tak to se jistě budete chtít na spoustu věcí zeptat…"
Černovlasý na něj vykulil oči. "Můžu…?" rozzářil se jako dítě nad novou hračkou.
"Proč by ne? Nemám co skrývat, všechna temná tajemství mojí minulosti vám Min Ho už beztak vyzvonil," zazubil se Hyesung a pokynul ke dveřím na druhé straně sálu. "Pojďme se ale předtím najíst," navrhl. "Dokud je z čeho vybírat. Až se do jídelny vrtnou naši drazí mužové - nedej bože v doprovodu Changmina a Sooyoung! - nezbydou dost možná ani talíře."
"O tom jsem něco slyšel…" Yesung se smíchem vyrazil za brunetem.
"Od Jessicy?" Shin uznale pokýval hlavou. "Ta umí být úúúžasně dramatická."
"No to tedy!"
"Mimochodem," Hyesung k Yesungovi přátelsky natáhl ruku, "mohli bychom si tykat? Mám pocit, že s vámi - s tebou," usmál se, "si na váženého vévodu hrát nemusím…"
Třetí skladba dospěla k závěru. Tančící si úklonou formálně vyjádřili své díky, zatímco osazenstvo mimo parket se za bujarého štěbetání rozproudilo do všech možných směrů. Byla tedy vlastně náhoda, že si Min Ho v tom mumraji prchajících Sungů vůbec všiml.
"Hej! Yesungu! Munová, kam ho sakra táhneš?!"
"Pryč od tebe!" zašklebil se Hyesung a čapl svého otálejícího spolupachatele pod loktem. Ten věnoval zmatenému hraběti omluvný úsměv.
"Zpytuj svědomí!" zavelel brunet. "Když budeš hodný, možná ti ho o půlnoci vrátím…"
"Viděl jste to?!" obrátil se Choi vyjeveně k Erikovi. "On mi úplně nadrzo unesl ženu…!"
"Min Ho." Vévoda zadumaně přimhouřil oči. "Mám silné podezření…"
Mladší preventivně zbledl jako stěna.
"…že si Hyesung našel novou nejlepší kámošku."
"Á, už chápu po kom Junjin zdědil smysl pro černý humor!"
"Já nežertuju."
"Neblázněte!" zděsil se tmavovlasý. "To přece nemůže! Má na svý přátele špatnej vliv! Moc špatnej! Zkazí mi Yesunga tím nejhorším možným způsobem…!"
"A to?"
"Udělá z něj zlou ženu!" zaúpěl Min Ho a zoufale praštil čelem o Erikovo rameno. K jeho rozčarování se ale ukázalo, že vévoda považuje výše definované příkoří za více než humorné.
"V podobných chvílích zatraceně lituju, že jsem se zlou ženou nevyučil sám," zabrblal.
"Ale ne."
"Že ne?"
"Ne," usmál se starší sebejistě. "Protože tě znám a vím, jak moc mě miluješ."
"Kruci."
Se smíchem vyrazili k terase. Avšak v momentu, kdy míjeli hraběte Leeho v obležení dcer barona Kama, Min Hovi došlo, co mu na celé věci nehraje.
"Minwoo se vám vyhýbá?"
Eric na něj překvapeně pohlédl.
"Normálně není možné ho od vás odtrhnout. Ale dneska…"
"Nejspíš se dobře baví."
Tmavovlasý si Wooa a jeho společnost pochybovačně prohlédl. "Upřímně? Neřekl bych."
Mun se rozesmál. "Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna tebe bude jednou trápit, že mi nepatří Minwooova plná pozornost," žasl.
"Netrápí mě to, naopak. Čím míň Minwooa, tím víc zbyde pro mě," konstatoval mladší pragmaticky. "Jenom říkám, že je to zvláštní."
Eric mu gentlemansky podržel dveře a Min Ho s úsměvem vešel na terasu. Přivítal je chladný noční vánek a šum velkoměsta. Mlčky, ruku v ruce přistoupili ke kovanému zábradlí.
"Proběhlo na Havaji všechno v klidu?" zeptal se tmavovlasý po chvíli. Starostlivě a obezřetně. Protože oběma bylo jasné, na co - respektive na koho - svým choulostivým dotazem naráží.
"V naprostém," přisvědčil starší pevně.
"Vážně?"
"Vážně." Eric se usmál. "Přísahám, že ano."
Choi si vévodu změřil dlouhým pohledem. Čelo mu zbrázdila hluboká vráska. "Slibte mi, že kdyby s tím znovu začal, povíte mi o tom."
Černovlasý se s povzdechem opřel o studený rám kovového plůtku.
"Eriku."
"Nebude se to opakovat."
"Já Hyesungovi nevěřím," zamračil se Min Ho.
"Já nevěřil Jonghyunovi," připomněl mu suše Mun. "A poslechls mě snad?"
Mladší se kousl do rtu. "Tak jo, uznávám, že nejsem zrovna vhodný příklad v otázce odmítání destruktivních vztahů… Ale pochopte konečně, že nemíním přihlížet tomu, jak vás vaše milovaná žena ničí. Už nikdy, rozumíte?"
"Nechci, abys mu ublížil."
"Neublížím. Pokud nebude on ubližovat vám."
Erikova ústa zkřivil trpký úšklebek. "Kam jsem to dopracoval, když už se o mě bojí i můj malý Min Ho…," posteskl si teatrálně.
"Nepochybuji o vás," ujistil ho hrabě. "Ale znám vaše citlivá místa. A vím, že," něžně vévodu políbil, "ta je třeba chránit."
Černovlasý se tiše zasmál. "Slibuju, že kdyby se cokoli dělo, budeš první, komu se svěřím, dobře?" Ovinul mu ruku kolem pasu. "Stýskalo se mi."
"Mně taky," mroukl mladší, načež významně povytáhl obočí. "Doufám, že se k nám od zítřka oba připojíte… Tak trochu už jsem to na Akademii předestřel… a bojím se, že by mě jistý čínský spoluobčan vynesl v zubech, kdyby se s vámi zítra nesetkal, ehm…"
"Jistý čínský spoluobčan?"
"Daemon," zabručel Min Ho mrzutě. "Nemá mě rád. Neptejte se."
"Tak to nejspíš nemáme na výběr," rozesmál se Eric.
Ahoj
Dlouho jsem an tvém blogu nebyla, ale dneska se mi o tobě zdálo, tak jsem si řekla ,že se musím zajít podívat. Zdálo se mi, že jsme se potkaly v nemocnici s tou samou chorobou a v tom snu jsi měla dlouhé vlasy, tak jsem ti to chválila, že sis to nechala narůst
Absolutně nevím , proč se mi to zdálo, ještě taková blbost 