
Škola prokletých - 30. díl c.
3. dubna 2016 v 23:11 | Nagasaki Nicolca | Škola prokletých•Ne, ještě nejsme ve finále. Ani zdaleka. A ještě se mi tam nepovedlo procpat Erika s Hyesungem... Jsem marná, já vím.
Takže namísto společnosti vévody a vévodkyně (v poslední(!) části d. už budou, doopravdy!) Vám přeji příjemnou psychojízdu s Minwooem a Dongwanem. V doprovodu Changmina. A tak.
Možná nebude na škodu si připomenout toto. Čistě tematicky. Protože Minwoo a Andyho ocas... (ano, odteď všichni oficiálně víte, že (nejen) Andy je mořská panna)
Co se části o JinRonovi týče: Lordova rada měla v plánu odsoudit Arona k smrti za porušení daemonských zákonů (viz Renova proměna v démona atd.). K tomu nakonec nedošlo, protože Min Ho jak Rona, tak Rena přijal za svůj majetek a na ten nemají daemoni nárok. No, ale co je podstatné, Junjin je ten Lord, takže... chápeme.
Děkuji za hodnocení, děkuji Meshiki a Anete, že si našly čas napsat k minulé části pár slov. Stále je velmi milé vědět, že někomu po dočtení kapitoly (části kapitoly) moje snaha stojí za pár chvil jeho času... Užijte si třetí část třicátého dílu.•

"Min Ho!"
"Vítej doma, turisto," pozdravil se širokým úsměvem hrabě a přátelsky staršího démona objal. "Jak bylo v Japonsku?"
"Skvěle. Sem tam nějaký zemětřesení… Znáš to."
"Zase v pět ráno na patrové posteli?"
"Tentokrát dvě minuty po půl šesté," zazubil se Changmin.
"Ty si ten adrenalin vyloženě užíváš, co?"
"Dvacet sekund vyděšenýho přemítání, jestli z tý postele spadneš nebo ne. Zdarma! No neber to!"
"Vole," zakroutil Min Ho hlavou a Shim se srdečně rozesmál. Pohledem přitom ale pátravě zakotvil na půvabném černovlasém muži, tiše postávajícím po Min Hově boku.
Tmavovlasý užuž otvíral pusu, aby svého přítele představil, dramatické zvolání ode dveří mu však kompletně sebralo vítr z plachet.
"Jestlipak to není naše Afrodita!"
Všichni tři se konsternovaně obrátili ke křenícímu se rudovlasému démonovi, jehož černovlasý společník se hýkavě dusil smíchy.
"Afrodita? Vážně?" Min Ho okázale pozdvihl obočí stylem nechtějte vědět, co si o vás myslím.
"Nekoukej tak na mě," ohradil se rudovlasý. "Snad si doopravdy nemyslíš, že tahle idiotská hláška pochází z mojí hlavy!"
"Bylo by velice nemilé, kdyby tomu tak bylo…"
"Přišel s tím starej Han."
"Panebože," Choi se zoufale plácl do čela.
"Už asi měsíc žvaní v jednom kuse pořád jenom o tobě," pokýval černovlasý vážně hlavou. "Zdá se, že ho jeho vypatlaná silikonová ženuška definitivně přestala bavit…"
Changmin zaraženě pohlédl na Min Ha, na příchozí dvojici, znovu na Min Ha a znovu na příchozí dvojici. "Baronu Hanovi je osmapadesát," konstatoval.
"Věk je jenom číslo," mávl rudovlasý škodolibě rukou.
"Chceš umřít teď nebo až po moučníku?" Min Hovi zacukalo oko. "Proč má každý nadržený chlap po padesátce stále tendence se domnívat, že mu nadšeně skočím do postele?!"
"Protože se ví, že dáváš přednost starším mužům?" navrhl černovlasý.
"Správně. Starším. Ne starým."
"Úhel pohledu je svině."
"Spíš pěkná kurva."
Dvě dámy zralého věku se na hovořící dvojici pohoršeně zamračily.
"Dongwane," tmavovlasý se na svého spolupachatele rozpustile zašklebil, "právě jsme byli korunováni vyvrheli dnešního večera."
"To musíme zapít."
"Rozhodně."
"Jak prosím?! Se mnou jsi ten "titul" nezapil ani jednou!" odfrkl rudovlasý dotčeně.
"Minwoo. My dva jsme vyvrhelové už imrvére dvě stě let," odtušil Min Ho suše. "My nemáme co slavit."
"A speciální důvody k pití zrovna nepotřebujete," podotkl uštěpačně Changmin.
Lee Minwoo, démon chaosu, zlověstně přimhouřil oči. "Min Ho, mám takový pocit, že nás tvůj přerostlý kámoš právě nepřímo nazval alkoholiky."
"Můj přerostlý kámoš je nevycválaný drzoun," souhlasil hrabě Choi.
"Přerostlý kámoš je pořád tady," houkl Shim podmračeně.
"Tvůj přerostlý kámoš ví, že je přerostlý kámoš?"
"Vypadá to tak…"
"Hej!"
"Můj přerostlý kámoš se asi naštval."
"Ne asi. Určitě."
"Moc?"
"Tváří se jako já při pohledu na Dongwanův šatník."
"Ale ty se při pohledu na Wanův šatník netváříš naštvaně," namítl Min Ho. "Tváříš se zoufale. A chytáš sebevražedné tiky."
"Pravda… V tom případě se někde stala chyba," shledal Minwoo. "Anebo nestala a Max konečně pochopil smysl života a má v plánu spáchat seppuku pod tíhou módních zločinů…"
"Vypadám snad jako dement?" utnul Changmin stroze Leeovy hluboké filozofické úvahy.
Rudovlasý si pateticky povzdechl. "Nenuť mě odpovídat." Načež zvědavě ukročil doprava a vyklonil se ke straně, aby lépe viděl na Yesunga, skrytého za Choiovými zády. "No to se podívejme…" Pousmál se. "Jak je možné, že neznám tvůj rozkošný doprovod, Min Ho…?"
Sung mu úsměv rozpačitě opětoval.
"Nekecej," Max svraštil čelo. "Ty znáš přece každýho…"
"Naší rasy. Lidé nejsou jeho parketa," opáčil Kim Dongwan, démon noci, věcně a zvlnil rty v líbezném usmání.
Yesung si bezděčně vybavil, že kdysi kdesi četl, že klasicky krásná tvář hraběte Kima bývá často považována za jakýsi prototyp ideálního vzezření příkladného démonského šlechtice.
"Omluvte, prosím, mé neomalené kolegy," Wan s ospravedlněním poukázal na Mina a Wooa, jež si Sunga ohromeně prohlíželi jako nějaký nově objevený živočišný druh. "Jsou intuitivně naprosto tupí. Nerozpoznají daemona od démona."
"No a? Oplýváme jinými kvalitami," odsekl Minwoo a pošeptal Yesungovi: "Dělá machra, protože rozlišování aury je jediná věc, ve které je lepší než já…"
"To není pravda!" ohradil se Dongwan.
"Ale je!"
"Není!"
"Je!"
"Není!"
"Je!"
"Není!"
"JE!"
"NENÍ!!"
Changmin se s povzdechem obrátil na Min Hova udiveně se tvářícího společníka. "Vůbec si jich nevšímejte. Oni se dementní už narodili."
"SHIME CHANGMINE!" zahřměla propíraná dvojice jako jeden muž.
"Minwoo, on nás uráží! Zadus ho!"
"Proč já?!"
"PROTOŽE JSI VLÁDCE VZDUCHU!"
"Ano, prakticky je jim třiatřicet, fakticky víc než půl tisíciletí, ale jejich mentální vývoj se zastavil někde na úrovni mateřské školy," posteskl si Min Ho, pobaveně sleduje, jak se drobounký hrabě Lee snaží za peskování hraběte Kima ručně a velmi nevládcovsky udusit více méně dvoumetrového Changmina. "No tak, to už by stačilo…"
"Řekni mu, ať si klekne!"
Tmavovlasý se zarazil, načež na Minwooa ohromeně vykulil oči. Yesung a Changmin bezprostředně vyprskli smíchy. A Dongwan významně povytáhl obočí.
"To znělo fakt divně."
"Zmlkni, Wane," zabručel Woo. "A ty se přestaň tak přiblble chlámat," obrátil se na Mina. "A dejme konečně prostor Jeho prokleté hraběcí Milosti nebo nás nikdy nepředstaví…"
Min Ho se křivě usmál a přitáhl si svého černovlasého přítele za pas k boku. "Seznamte se, pánové. Můj úchvatný partner," něžně si přitáhl jeho malou ručku ke rtům, "Yesung."
Starší se trojici aristokratů uctivě poklonil a ta mu úklonu stejně hluboce oplatila.
"Vězte, že vás tři představovat nemusím," Choi se ušklíbl. "Yesungie o vás ví i to, co netušíte vy sami."
"Démonolog?" dovtípil se Minwoo.
Sung přikývl. "Učitel na Akademii Černých bratří."
Rudovlasý šťouchl loktem do Min Ha. "Nechci rýpat, ale… není na tebe příliš inteligentní?"
Mladší mu chladnokrevně uštědřil záhlavec.
"Tak partner, říkáš?" zamumlal Changmin překvapeně. "To zní vážně…"
"Musí to být vážné," ujistil ho Minwoo. "Vždyť ani Jonghyuna za svýho partnera nikdy oficiálně neoznačil, a to už něco znamená…"
Yesungovi spadla brada. Neměl tušení že… Vyjeveně k Choiovi zvedl zrak. "Doopravdy?"
"Zatím mě nepřesvědčil o tom, že je toho postu hoden."
"A já snad ano?"
Tmavovlasý neodpověděl, avšak jeho vřelý úsměv byl odezvou jasnější než zřejmou.
"Budu brečet," oznámil suše Dongwan.
"Dojetím?" zeptal se Minwoo.
"Ne. Zoufalstvím."
Celá čtveřice na něj nechápavě zamrkala. O vteřinu později to Min Hovi došlo.
"Ah, Wane! Slibuju, že ti nějakýho Sunga seženu…"
"Nemusíš. Mně se líbí tenhle," prohlásil černovlasý démon a suverénně pokynul k Yesungovi, jehož obličej získal barvu rajčete vymáchaného v červené tempeře.
"Ale ty se nelíbíš jemu," pohřbil jeho naděje nejmladší hrabě a přitiskl si přítele k boku o poznání pevněji.
"No, jestli se takhle dvoříš všem svým potenciálním partnerům, není divu, že jsi pořád sám," zašklebil se na Dongwana Changmin.
"Že zrovna ty máš co říkat…!"
"Ale, hoši," mlaskl Minwoo káravě. "Holt jsme banda zoufalců, tak se s tím konečně smiřte."
"To jsme," zabručel hrabě Kim. "Do kompletní sestavy už nám chybí jenom Jonghyun."
"Jenomže na rozdíl od nás má Jonghyun jeho!" zaprskal Min a šlehl ublíženým pohledem po Min Hovi. Ten se na něj široce zazubil.
"Z čehož můžeme odvodit, že Jonghyun je z nás ten nejmenší zoufalec," vydedukoval Dongwan.
"A já druhý nejmenší!" pochlubil se Woo.
"K tomu jsi sakra došel jak?" zahučeli jeho kolegové temně.
"Jednoduše. Mám - na rozdíl od vás - zajištěnou ženu. Min Ho mi slíbil svoji lidskost."
"Kdy?!"
"Pár let už to bude…"
"No jo," tmavovlasý se rozpačitě podrbal na hlavě. "To jsem ještě nevěděl, že nějakou lidskost mám…"
"Chceš tím něco říct?" Minwoo se výhružně zamračil.
"Ne, vůbec ne. Musím tě ale varovat. Má drahá lidskost je… silně andyfilní."
"Díkybohu. Bál jsem se, že ricfilní," oddechl si Lee.
"Andyfilie má snad oproti ricfilii nějakou výhodu?" podivil se Shim.
"Ricfilie není léčitelná," poučil ho Dongwan.
"Kolik těch shinhwafilií vlastně existuje?"
"Inu," Minwoo se zamyslel, "doteď formálně existovala pouze ricfilie… andyfilie se tu samozřejmě vyskytovala taky, ale nebyla pojmenovaná…"
"Nezapomeň na jinfilii," dodal Wan.
"Pravda, s tou přišel Aron."
Yesung konsternovaně nakrčil čelo a Changmin nevěřícně zakroutil hlavou. "Není on tak trochu masochista?"
"Trochu?" odkašlal si významně Min Ho.
"Jestli se míra masochismu měří podle vévody, tak ano. Trochu."
"Jakože uctívat týpka, co odsouhlasil tvoji likvidaci, není tak šílený, jako manželství s Hyesungem?"
"A ne snad?"
"Tvůj přerostlej kámoš na to kápnul," přitakal Minwoo.
"Přestaňte z něj pořád dělat takovou příšeru!"
"Dongwane, ty se k tématu "Hyesung" vůbec nevyjadřuj," zchladil Choi staršího zapálení. "Odmítám se hádat s tvým rozkrokem."
"PANEBOŽE, CO NA TOBĚ TEN IDIOT VIDÍ?!" zavyl Kim. "Jsi na něj permanentně hnusnej, neutrousíš o něm dobrýho slova, a on tě STEJNĚ zbožňuje!"
"Už dvě stě padesát let se ptám na totéž," zabručel Min Ho. "Nevím, proč pořád nechce nepochopit, že se ho snažím přesvědčit, že ho nemám rád!"
"Já bych řekl, že to pochopil až moc dobře, takže vlastně ví, že ho rád máš, i když děláš, že ne," opravil jej uvážlivě Changmin.
"Fakt?"
"Fakt."
"Do háje. To abych změnil taktiku…"
"Ehm, ty si vážně myslíš, že to pomůže?"
"Zkusit to musím."
"Přeju hodně štěstí."
Min Ho věnoval Changminovi útrpný pohled.
"Jsem naivní, co?"
"To teda jsi."
"Asi jsem ztratil niť," shledal rudovlasý ponuře a obrátil se na Dongwana. "Víš, o čem to ti dva mluví?"
"Ne. O Hyesungovi? A jeho obsesi Min Hem? Nevím. Zamotal jsem se v Maxově úvodní komplikované výpovědi."
"Občas si říkám, proč to prostě nevzdáte a nedáte se dohromady," zasmál se Changmin.
Dongwan a Minwoo zbledli a jako na povel od sebe o dva kroky odstoupili.
"Tak zoufalý doopravdy nejsem," ohradil se vehementně Lee.
"A já bych rozhodně neztrácel čas s někým, kdo by mě věčně podváděl s Andyho ocasem," ujistil ho Kim.
"ANDYHO OCAS JE FASCINUJÍCÍ!"
"JE TO JENOM OCAS!"
"JE TO ANDYHO OCAS! A JE ČERNEJ! A ROZKOŠNEJ! A PROSTĚ PERFEKTNÍ…!"
Shim tázavě pohlédl na Min Ha. "Andy má rozkošnej ocas? Jako… rozkošnej? Mně se zdá úplně normální. Prostě… rybí."
"Nestresuj se. Minwooově maniakální posedlosti Sun Hovým ocasem nerozumí nikdo," mávl mladší rukou.
"Už chápu, proč Andy nedorazil," odtušil suše Yesung a čtveřice démonů vybuchla smíchy.
V témže okamžiku oznámil sametový hlas nad jejich hlavami, že dorazil vládce Jihozápadního distriktu se svou chotí.
"Konečně! Omluvte mě, prosím, mám s vévodou Leem nějaké urgentní vyřizování," ospravedlnil se Dongwan a s úklonou se od skupinky odpojil. "Těšilo mě, Yesungu."
"Ts, už je tu i Byung Hun, takže se zase čeká na Muny," zašklebil se Minwoo a odkudsi z vnitřní kapsy svého luxusního šedivého obleku ležérně vytasil cigaretu. "No nic, půjdu naše hrdličky nenápadně vyhlížet ke vchodu. Zatím, děcka!"
"Tak já se teda taky pomalu vzdálím," usmál se rozpačitě Changmin. "Už měsíc se vyhýbám rozhovoru s lady Kwonovou, měl bych to napravit."
"Shání manžela pro svoji neteř," varoval ho Min Ho.
"S odmítáním nabídek k sňatku mám dlouholeté zkušenosti," prohlásil starší pobaveně a kývl na Yesunga. "Rád jsem vás poznal."
"Potěšení na mé straně," ujistil jej Sung a zdvořile se Shimovi uklonil. Společně s Min Hem pak mlčky sledovali jeho vzdalující se záda, dokud jim démon klamu nadobro nezmizel z dohledu.
"Co bude teď?" mroukl Yesung zvědavě.
"Teď… se půjdeme podívat do hlavního sálu," navrhl Min Ho a pokynul bradou ke druhým rozevřeným dveřím vedoucím z místnosti, těm, kterými odešel Dongwan. "Pokud tedy nic nenamítáš…?"
Černovlasý se do hraběte na znamení souhlasu poslušně zavěsil a ve vší spořádanosti se nechal odvést do sousední síně.
"Zabereme si místa támhle u terasy," rozhodl hrabě, odkazuje na opačnou, relativně prázdnou stranu zalidněného sálu, a rozhlédl se. Kapela na vyvýšeném pódiu si zrovna dávala pauzu. "Výborně. Vezmeme to přes parket."
Yesung uctivě skláněl hlavu přede všemi, kdo familiárně i formálně zdravili Min Ha a jeho častovali zvídavými pohledy. Tváře většiny z nich znal, minimálně ke třetině dokázal přiřadit i jméno a titul.
"Není to Grace Munová?" zašeptal vzrušeně, když míjeli půvabnou postarší dámu, jež si s Min Hem lakonicky vyměnila suché, odměřené pokývnutí.
"Jo. A támhle je Simon," zabručel Choi a ukázkově se vévodu Munovi staršímu poklonil.
Černovlasý udiveně svraštil čelo. "Co to bylo?"
"Politika, miláčku, politika. Erikova matka mě nesnáší, tak se snažím udržovat dobré vztahy alespoň s jeho otcem."
"Máš veselej život," uznal Yesung se smíchem a zamával opodál stojícímu Dongwanovi, který je oba obdařil oslnivým úsměvem. Muž, s nímž démon noci hovořil, se po nich tázavě ohlédl a kývl Min Hovi na pozdrav.
"To jo," odfrkl tmavovlasý ironicky a projevené gesto Lee Byung Hunovi oplatil. "Můj život je jedna velká komedie." Pak se ale zarazil a zkoumavě si přítele prohlédl. "Doufám, že ses necítil nějak odstrčený nebo tak… Jsme děsně ukecaní, když se sejdeme pohromadě, já vím, a nepustíme nikoho ke slovu, ale… nemyslíme to nijak zle."
"Vůbec ne," usmál se Sung. "Byla legrace vás poslouchat."
"Doopravdy?"
"Doopravdy. Jsou moc milí."
"Milí a šílení," přisvědčil hrabě. "Hrozivá kombinace."
"Ale ta věc s Aronem a Junjinem mě skutečně překvapila."
"On se o tom Ron moc nešíří. Asi tuší, že by ho valná část populace považovala za idiota… Ale taký fangirl záchvaty, jaký nad Jinovou maličkostí chytá, máš snad jenom ty při zmínce o Erikovi…"
"Tak to je vážný."
"Jsem rád, že to přiznáváš."
"Moment, mluvíme teď o Aronovi nebo o mně?"
"A co o Andyho ocasu?"
"Ach ano. Přiznávám, že to mě taky velice udivilo."
"Minwoo je vcelku normální, fakt. Ale jak dojde na Andyho a jeho ocas, nezná bratra."
"Chudák Andy."
Min Ho přitakal. "Má z Wooa těžký trauma."
"Nedivím se," utrousil Yesung. "Ale popravdě… taky bych Andyho ocas rád viděl. Čistě z vědeckého hlediska, samozřejmě."
"Samozřejmě," zasmál se mladší.
Komentáře
[3]: To víš, debil se musí smát naprosto všemu
ta představa tohohle rozhovoru je totiž tak živá, že mi to ještě teď vhání slzy do očí. (a oni by takového rozhovoru byli i schopni, věřím tomu...) (nevím, jestli to není spíš k pláči) (ne, určitě bych se jim smála)
Jak snadno a rychle sabotovat představu o tom, že démoni jsou děsiví zabijáci... a z těch, co mají k tomu potenciál, uděláš turbochuje.
Velmi ráda bych se takého rozhovoru účasnila... byl by humor...


...
...
...
Tady ten díl prostě NEMŮŽU brát vážně ty vole co to bylo?! Tu mřu od první věty až do konce. Odmítám číst tvé povídky!*padla*
Hej ne, opravdu. Takovou smrtelnou křeč jsem už dlouho neměla. Jestli se v téhle atmosféře potáhne i pokračování, rovnou si lehnu do rakve, aby mě tam pak nemuseli tahat. Jejich humor mě zabije (tvůj humor mě zabije)