Pěkný podvečer, drazí a milí.
Hlásím se Vám z Brna, kde si druhým týdnem hraju na studenta čtvrtého semestru. Co se chrabře pokusí pokořit japonštinu, haha. Test z jazyka byl zatím jeden, a tak nějak předpokládám, že by mohl být ohodnocen jako OK... Zbytek předmětů jsou přednášky. Tam mě zatím (naštěstí) nic děsuplného nečeká. Doufám. Mimochodem, v neděli se mi kdovíjakým zázračným způsobem povedlo zapsat si taiči (do konce studia musíme mít povinně splněny dva kredity za tělocvik). První hodinu mám zítra, tak uvidíme, co se z toho vyvrbí... jestli tedy vůbec něco... absolutně netuším, jak to v našich tělocvičnách chodí. :D

Píšu, přísahám, že ano, jenom jaksi pomaleji, než byl můj původní plán... ale do konce března se tu první část 30. kapitoly (už?!) ŠP rozhodně objeví.
A když už jsme u toho psaní, přesunu se k Behind (ačkoli to platí pro všechny povídky): Smím vědět, co přesně nechápete na definici "zápis čtenářů"? (Mnohokrát děkuji mamince a Dinovi, že alespoň oni ze mě nedělají idiota.)

Inu, a co říct k tomu inteligentnímu nadpisu a samotnému layoutu... Zase tu bylo podezřele přemužováno (ne, že by mi nějak vadilo kochat se zdrojem mojí ricfilní obsese, ale...). Můj prvotní nápad byl layout s "Choi siblings" (protože není nic rozkošnějšího než Soo a Minho v New Yorku), od nějž jsem ale posléze upustila a přesunula pozornost k něžnější polovině zmíněného dua, k Sooyoungie. Protože moje úchvatná žena je prostě příliš úchvatná. A kým jiným tu zdejší mužsko-ženskou nerovnováhu nejefektivněji narušit, že.

...pac a pusu, Vaše Nagasaki


Taiči je velmi zajímavá věc (a kdyby si se někdy ocitla v Číně, můžeš si pak s ostatními zacvičit v parku
)