•Ehm, předpokládala jsem, že se mi podaří smrsknout výroční slavnost do jedné části... jenomže moje postavy rády žvaní... o ničem, ale žvaní... a pak to tak dopadá. Část c. můžete čekat někdy... v dubnu.
(Celá tahle kapitola se nese ve znamení škrcení... nejprve Ren/Min Ki, co škrtil Yesunga, pak Aron, co chtěl rdousit Siwona, a teď ještě kravata...)
(Užívejte si, dokud tu není Eric. Protože příště už bude. A pak už se ho nikdy nezbavíme...)
(MinSung, děti. MinSung je všude!)
Poznámka k ději: Jak víme, Min Ki (protože ta věc s démony a lidskostmi) chtěl zabít Rena, a Aron se svým Stínem na něj a Minhyuna připravili past. Když došlo na lámání chleba, vzal Minhyun nohy na ramena a nechal Min Kiho Aronovi napospas.
Děkuji za hodnocení, děkuji za komentáře. Přeji příjemné oddychové čtení.•

•••
"Myslím, že budu zvracet," prohlásil Yesung při pohledu na monumentální budovu Opery a nervózně si popotáhl kravatu. Doopravdy, škrtila ho. A to je na kravaty zvyklý! Jenomže tahle snobská, luxusní a nechutně drahá bestie ho nenávidí…!
"Máte recht. Větší architektonickej kýč svět neviděl," zabručel uštěpačně řidič, za což si od hraběte Choie vysloužil rázný, výchovný pohlavek.
"Zdržte se laskavě komentářů, Hee Joone. A ty nech tu kravatu na pokoji!"
"Ale ona mě škrtí!"
"Kuš!" Min Ho pleskl Sunga po ruce a zručně urovnal jeho povolenou vázanku.
Starší zkroušeně protáhl obličej. "Zlato," zaškemral. "Já to nezvládnu. Doopravdy ne! Jestli nevyvrátím dnešní oběd, tak minimálně omdlím! Fuj, cítím, jak se mi zvedá tlak… Můžu se vrátit? Prosím!"
"Eric," opáčil na to důrazně tmavovlasý.
"Už jsem ti říkal, jak strašně tě nenávidím?"
"Za tenhle týden třiapadesátkrát."
"Počítals to?"
"Jsem ohromný, co?" zazubil se Min Ho. "Dovol mi teď položit ti jednu čistě hypotetickou otázku: Kdyby nás přepadl kmen kanibalských domorodců a tys byl nucen jim jednoho z nás obětovat, byl bych to já nebo Eric?"
"Samozřejmě, že ty."
"Drahý hrabě, vy jste normální masochista," rozchechtal se hurónsky Hee Joon, až mu vytryskly slzy. Navzdory svému nevalnému prvotnímu dojmu musel teď bez nadsázky konstatovat, že Choiova podivná lidská princeznička je prostě a jednoduše k pomilování.
Min Ho si hluboce povzdechl. "A moje drsná image je v tahu…"
"Definitivně," ujistil ho řidič. "Do zítřejšího poledne to ví všechen personál vašeho domu."
"Vy jste poklad," zašklebil se ironicky hrabě a otevřel dveře. Venkovní hluk rázně proťal křehké, osobní ticho kabiny vozu.
Yesung zbledl jako stěna. "Já nemůžu. Nemůžu…!" zuřivě potřásl hlavou. "Úplně tě znemožním, Min Ho! Jenom se na mě podívej! Netuším, jak jednat, nevím, co říkat…!"
"Yesungie, přestaň." Démon vzal jeho tvář konejšivě do dlaní. "Jsi nádherný, rozumíš?"
Černovlasý se zamračil, přičemž roztomile nakrčil nos.
"A já přísahám, že tě jedinkrát nespustím z očí, že tam po celou dobu budu s tebou a o všechno se postarám. Nemáš se čeho bát. Nemusíš tančit, nemusíš mluvit, nemusíš nic, pokud nebudeš chtít. K všeobecné spokojenosti docela postačí, když se budeš zdvořile usmívat, a zbytek formalit necháš na mně."
"Usmívat se?" Sung zaváhal. "Jo, to snad zvládnu…"
Min Ho jej měkce políbil na rty. "Nijak se na tu aristokratickou sebranku neohlížej," zašeptal. "Chovej se přirozeně. A užij si to. Pozoruj, zkoumej, studuj… Taková příležitost je přeci snem každého odborníka tvojí specializace, nemám pravdu?"
Yesung přikývl.
"V tom případě to celé ber jako… mimořádně načančaný vědecký experiment."
Starší se pro ten návrh rozzářeně nadchnul. "To by šlo!" zazubil se zeširoka a potměšile Min Ha cvrnkl přes nos. "Za to ti možná i odpustím, žes mi takticky zamlčel Andyho plánovanou nepřítomnost na tomhle… experimentu."
"Nic taktického v tom nebylo," ohradil se tmavovlasý dotčeně. "Neměl jsem ponětí, že Sun Ha tak zoufale potřebuješ k životu."
"Přítomnost někoho známého a normálního by mě velice uklidnila."
"Já jsem snad vzduch?"
"Ne. Ale nejsi normální. Ani v rámci možností ne."
"To ti teda pěkně děkuju."
"Ještě chvilku a vypadají mi z vás všechny zuby," upozornil dvojici pobaveně Hee Joon.
"Pardon. Už jdeme…" Min Ho tázavě pohlédl na Yesunga. "Jdeme, že jo?"
Černovlasý povytáhl obočí a razantně se chopil kliky. "Musíš se tak blbě ptát?" odfrkl. "Bude tam Eric!"
A Hee Joon se smíchy regulérně sroloval na podlahu.
Yesung a Min Ho s ospravedlněním zanechali chudáka řidiče jeho vychechtanému osudu. Opustili kryté parkoviště a vyznačenou cestou zamířili k velkolepé stavbě Opery.
Za rudými stuhami, oddělujícími V.I.P. chodník od prostého chodníku, postávali houfy novinářů se zuřivě cvakajícími fotoaparáty (a to si Sung naivně myslel, že si Min Ho dělá s těmi paparazzi legraci!) a zvědavě přihlížejících démonů neurozeného původu.
"Usmívej se," připomněl Choi staršímu šeptem a sám mu s něžným úsměvem nabídl rámě. "Jen abys věděl, tohle běžně nedělám. Takže jestli mě odmítneš, doopravdy se urazím."
Yesung se k hraběti s tichým smíchem přivinul. "Budeme zítra na prvních stranách všech bulvárních plátků?"
"I těch nebulvárních."
"Nádhera."
"Že?"
"Tohle byl vždycky můj sen."
"Poděkovat mi můžeš později," zakřenil se tmavovlasý a Sung jej s kamennou tváří rýpl loktem do žeber.
Dva lokajové při hlavním vstupu uctivě přivítali hraběte Choie i jeho neznámý doprovod hlubší než hlubokou poklonou.
Yesung podvědomě stiskl pevněji Min Hovu paži a se zatajeným dechem překročil práh impozantních dvoukřídlých dveří. Záblesky fotoaparátů zmizely, lomoz ulice vystřídala živá hudba, veselé cinkání sklenic a šum nespočtu hlasů. Okouzleně se rozhlédl. Měl pocit, jako by vstoupil do jiného světa.
Noblesa a okázalý přepych dýchaly z každičkého centimetru čtverečního. Co však Yesunga uchvátilo nejvíce, nebyly honosné róby líbezných dam, ani vytříbené obleky elegantních mužů, ale proslulá démonská otevřenost. Ženy a muži, ženy a ženy, muži a muži. Podoby partnerství, nad nimiž se tu nikdo nepozastavoval, ať dávaly páry svoji náklonnost na odiv sebeokatěji.
Démoni už odpradávna razili heslo, že láska nezná pohlaví, a to byla jedna z věcí, kterých si na nich tolik cenil. Bohužel, pro spoustu lidí představoval zákon o sexuální rovnoprávnosti naopak jasný důvod, proč démony stále nenávidět.
"Tady jste!"
Překvapeně se otočili. Spěchaly k nim Sooyoung a Jessica, obě v bělostných splývavých šatech, s vlasy vysoko vyčesanými. Připomínaly nádherné antické bohyně.
"Můj ty bože, Yesungu!" vyhrkla nadšeně hraběnka. "Vypadáš překrásně!"
Černovlasý zrudl a vyčítavě se na Min Hovu sestru zamračil. "Neměl jsem podobný kompliment složit spíš já tobě?"
"Šílíš?! Jsi žena mýho malýho brášky. To já jsem povinna se rozplývat nad tebou!"
"Ehm…"
"Myslím, že tvůj malej bráška právě vážně uvažuje o sestrovraždě," upozornila ji suše Jessica a Sooyoung před svým temně se tvářícím sourozencem o krok ucouvla. Obezřetnosti není nikdy dost, co si budeme povídat.
"Noona, děsíš mi ženu," konstatoval nespokojeně Min Ho. "Přísahám, že jestli mi uteče, přetáhnu tě tamtou padesátikilovou vázou po hlavě a tvý tělo zakopu u Munů na zahradě!"
"Proč u Munů?"
"Protože mají velkou zahradu."
Yesung zbledl.
"Vyhrožování smrtí je v téhle rodině naprosto normální," uklidnila ho Sica nevzrušeně.
"Ale vždyť se na něj koukněte!" namítla Sooyoung vášnivě. "Je tak rozkošný, že bych ho nejradši celičkého zulíbala…!"
"Drahá, tímhle si moc nepomáháš," odtušila světlovláska a kývla bradou k nanovo zrudlému Sungovi. Zdálo se, že červenějšímu než prve.
"Nauč ho laskavě přijímat pochvaly!" nafoukla brunetka tváře. "Budoucí hraběnka Choiová přece nemůže být nesvá pokaždé, kdykoli jí někdo vysmekne poklonu!"
"Co máte vy dva pořád s tou budoucí hraběnkou Choiovou?!" zaprskal Yesung.
Sooyoung mrkla na bratra. "Ty taky?"
"V úterý. Vyklouzlo mi to, když jsem ho uviděl v tom obleku," zamumlal Min Ho rozpačitě. "Hned jsem to ale vzal zpátky…"
"Zpátky? A nejsi ty idiot?! PROČ?!"
"Protože mi došlo, co všechno by to obnášelo, a já nikdy dobrovolně nepředhodím svoji milovanou ženu naší matce!"
Na což Sooyoung zareagovala nekontrolovatelným záchvatem hysterického řehotu.
"Třeba by ses divil," zamyslela se Jessica. "Vem si, jak hezky si notují Hyesung a vévodkyně Munová starší…"
"Jungová! Neopovažuj se srovnávat Yesungieho s tím Satanem!" zhrozil se teatrálně Min Ho a rozhlédl se. "Kde vůbec je?"
"Ještě nedorazil. Ani on, ani Eric." Sooyoung se ušklíbla. "Ale znáš přece naše hlavní hvězdy. Potrpí si na dramatické entrée."
Yesung počastoval mladšího výhružným pohledem.
"On přijde," ujistil jej Min Ho vehementně. "Slavíme výročí založení Soulu. Soul spadá pod správu Západního distriktu. A Západní distrikt patří Munům. Jako úřadující hlava rodiny se tu Eric musí objevit, i kdyby nechtěl."
"Přesně tak," přikývla Soo.
"Taková je tradice," pokrčila Jessica rameny, načež ale rázem zmlkla a nepěkně se zamračila na kohosi za Min Hovými a Yesungovými zády. Dvojice se tázavě ohlédla, zatímco Sooyoung znechuceně odvrátila zrak.
"No to je mi ale hezounký páreček," zacukroval hrabě s těžkým sarkasmem na rtech. Kýžený účinek se dostavil ihned vzápětí: jeho sestra se pobaveně ušklíbla.
"Jen ať si ho Yoona užije," prohlásila klidně a usmála se na Sicu. "Vlastně bych jim měla poděkovat. Beztak už jsem té veřejné přetvářky o dokonalém manželství měla plné zuby."
Jako by vytušil, že je o něm řeč, pohlédl JR jejich směrem. Okamžitě očima ale zase uhnul a celý nezdravě pobledlý se i s lady Imovou kvapem odporoučel do vedlejšího salonku.
"Ubožák." Min Ho přezíravě zavrtěl hlavou. "A Minhyun? Ten je tu taky?"
"Viděla jsem ho nahoře na galerce s mladou hraběnkou Kangovou," přisvědčila Jessica. "Respektive… viděla jsem Minhyuna, pak dlouho nic a pak teprve Hyerim. Vlála za ním jak papírovej pytlík."
"Klasika," zabručela Sooyoung.
"Hm. Hwangovi si zase po roce vzpomněli, že mají syna, co?"
Yesung k Min Hovi překvapeně vzhlédl. Protože to, co řekl… Vlastně ne. Nešlo ani tak o samotný obsah toho sdělení, jako spíš… o ten překvapivě soucitný tón.
"Nemyslíš si snad, že se tu ti tři o něco pokusí, že ne?" polekala se Sica.
"Ne. Rozhodně se," uklidnil ji tmavovlasý. "Zaprvé je tu příliš mnoho svědků a zadruhé," zašklebil se, "všichni démoni mají na paměti, že aristokracie středního věku by okamžitě a bez výjimky zlynčovala každého, kdo by se průběh výroční slavnosti byť jen pokusil narušit čímkoli… nežádaným."
Hraběnka bratrově ujištění vážně přitakala. "Abych nezapomněla, sháněl se po tobě Max. Potkaly jsme ho u bufetu."
"Docela před chvilkou," dodala suše Jessica. "Takže nemusíš mít strach, že bys ho tam už snad nezastihl…"
"Dobře, díky… Ale cože ty jsi nezůstala, noona?" svraštil Min Ho udiveně obočí. "Nejsi nemocná?"
"Já chtěla," zakňourala brunetka, "ale tahle obluda," šťouchla loktem vyčítavě do světlovlásky, "mě nenechala dojíst ani druhou jednohubku!"
"Protože když se rozežereš, jsi horší než hejno kobylek!" zaprskala Sica. "A on taky!" Namířila prstem na Min Ha. "Zapřísahám tě, Yesungu, chraň před ním jídlo za každou cenu!"
"Ano, Sico, velice děkujeme za tvá apokalyptická proroctví. Už dlouho nebyla na programu," utrousil ironicky hrabě a přitiskl si Yesunga blíž ke svému boku.
Černovlasého přitom docela stoicky napadlo, že kdyby mu Choi uvázal kolem krku obojek, nikdo by nepoznal rozdíl.
"A teď nás omluvte, dámy…"
"Sežerou nás, Yesungu!" zahořekovala Jessica. "Ti dva nás jednou sežerou…!" Ale to už ji Sooyoung nesmlouvavě táhla na druhou stranu haly.
"Miluju ji. Fakt. Ale občas jí hrabe," zabručel tmavovlasý a s povzdechem vykročil k nejzazším dveřím napravo. Sung poslušně cupital vedle něj.
"Min Ho?"
"Ano?"
"Co to mělo znamenat?" pozvedl starší zvědavě obočí. "To s tím Minhyunem…"
Min Ho se na moment zarazil, pak se ale váhavě usmál a propletl prsty s těmi Sungovými. "Nechápej mě špatně. Nemám Minhyuna rád. Je to magor a tak vůbec, ale… asi mu svým způsobem rozumím. Z prostředí, v jakém vyrůstal… nemohla ani vzejít jiná než pokřivená osobnost.
Upřímně, všichni ve Hwangovic rodině jsou duševně labilní despotové a život jejich dětí se podobá galejím. Vlastní názor se netoleruje, psychický teror je na denním pořádku. Minhyun snášel rodičovskou tyranii do svých šestnácti. Když utekl z rodného Severovýchodního distriktu sem na západ, rodiče ho prostě vytěsnili a dál se nestarali. Protože dokud byl Minhyun hodný a vycepovaný synáček, nebylo třeba se starat. Dokud jim nedělal ostudu, neměli důvod se starat." Ušklíbl se. Studeně a ponuře. "A pak se jednoho krásného dne dozvěděli o jeho vztahu s Min Kim."
Yesung svraštil čelo. "Zuřili?"
"To je slabé slovo. Byli úplně nepříčetní. Hwangovi totiž k liberální většině démonské společnosti zrovna nepatří…" Tmavovlasý se zamyslel. "Snad kdyby šlo o kohokoli jiného, ale… excentrický podivín Min Ki byl na ně prostě moc. Pokoušeli se Minhyuna všemožně přinutit, aby ho nechal na pokoji, ale bez úspěchu. Vůbec je nebral na vědomí. Vlastně až po Min Kiho smrti se jim povedlo svůj ztracený vliv na něj obnovit, ačkoli jen částečně a v mnohem menší míře. Smrskl se výhradně na směšnou snahu kompletně překopat Minhyunovy sexuální preference, a proto mu pro každou veřejnou akci jako doprovod dohazují kdejakou nevdanou šlechtičnu. Jejich ambice sahaly samozřejmě dál, ale Minhyun je překvapivě radikálně utnul."
"Překvapivě?"
"Hm. On je v nitru pořád tím utlačovaným, ovládaným dítětem, co svého manipulátora poslechne na slovo. Aniž by si to uvědomoval. Dominantní sadista, co sebou nechává vláčet, jak se druhým hodí. Docela paradox, co?"
Odstoupili stranou, aby uvolnili cestu pětičlenné skupince rozjívených gentlemanů. Tři z nich Min Ha zvučně pozdravili.
"Nejprve rodiče, potom Min Ki…" Yesung si přemýšlivě skousl spodní ret. "Kdo jím manipuluje teď?"
"Yoona. A je v tom zatraceně dobrá."
"Takže…"
"Ne. Netvrdím, že Hwang není zodpovědný za nic z toho, co dělá, to ani náhodou. Jedná zcela dobrovolně, minimálně co se dob Min Kiho a Yooniny nadvlády týče. Prostě se nechává poslušně popostrkovat určeným směrem. Toť vše."
"Připomíná mi to Sungminův případ," poznamenal černovlasý.
"Nebudeš daleko od pravdy," přikývl Min Ho. "A možná je to tak dobře. Minhyun se v nejkritičtější situaci dovedl od každého manipulátora odpoutat… Třeba udělá Sungmin totéž."
"V nejkritičtější situaci," zopakoval Sung váhavě. Zvláštní formulace pro popis okamžiku Minhyunova útěku, předznamenávajícího Min Kiho smrt, napadlo jej.
"Nevyčítám mu to. Už ne," odtušil Choi, jako by mu četl myšlenky. "Byla to od něj vlastně ta nejrozumnější věc, jakou v životě udělal."
"Vážně?"
"Být to opačně, Min Ki by se po něm ani neohlédl. Tak proč by měl pro něj Minhyun nasazovat krk?"
Vstoupili do jídelního sálu. Min Ho přelétl očima přítomné.
"Pojďme tudy," kývl k nejméně zalidněné cestě mezi dvěma zadními stoly. Prohýbaly se pod lákavě naaranžovanými studenými mísami, avšak ani hrabě Choi, ani jeho společník jídlu nevěnovali pozornost.
"Miloval ho?" šeptl Yesung tiše.
"Minhyun Min Kiho? Ano. Min Ki Minhyuna? Ne. Min Ki nemiloval nikdy nikoho…"
"Kromě tebe."
Min Ho zkřivil ústa v trpkém usmání. "Nechme už toho," zaprosil a pohladil Yesunga po zápěstí. "Mluvme o něčem - … A! Támhle je!" vyhrkl, když zmerčil zuřivě mávajícího muže na druhém konci místnosti. Vyšli mu naproti.
Starší na hraběte Shima, démona klamu, udiveně zamrkal. "Max je Changmin?"
"No jo. Ani nevím, proč mu tak říkáme…"
"Bude mě nesnášet?"
"Proč, prosím tě?" Tmavovlasému spadla brada.
Sung se pobaveně ušklíbl. "Zlato, v rubrice jednostranná láska neexistuje dojemnější lovestory, než ta o tobě a Shimu Changminovi…"
"Aha, tohle." Min Ho se zasmál. "Ne, buď v klidu. Min si za ta století věčného odmítání vypěstoval takovou apatii, že ho v souvislosti s mým milostným životem nerozhází už doopravdy nic."


To bylo krásný. Je mi docela líto Minhyuna, ale moc se těším na pokračování