•Konečně! První část 30. kapitoly, vážení. Zaměřená především na Rena. Nebo tak něco... Chtěla jsem tam zapojit víc věcí o Min Kim, ale pak jsem si řekla, že to nechám na později (a VŮBEC to nebylo proto, že s tímhle dílem absolutně nestíhám!). Přece Vám o něm nevykecám všechno najednou, že jo. Min Ki je totiž velice fascinující postava.
A protože strašně ráda odkazuju na věci z dřívějších dílů (a je mi jasné, že Vy nemáte šanci si je pamatovat), dovolte mi Vám je připomenout...
odkaz č. 1: V "minulém akademickém období" (haha) Arona na škole každý ignoroval, s výjimkou Junsua.
odkaz č. 2: Před pěti lety Ren (mimo jiné, ale tohle je zásadní) poznal Min Kiho.
pozn. pod čarou: Ač to může být zavádějící, proklínaný démon není totéž, co prokletý démon. Jen aby nedošlo k mýlce. Min Ki nemá s prokletými Choii nic společného.•

Ukazovákem zlehka, pomalu a fascinovaně obkroužil linii mužovy spící tváře.
Tak nevinný.
Tak bezbranný.
Počínal si opatrně. Nechtěl jej probudit. Ještě ne.
Neslyšně jako číhající kočka přehodil nohu přes mužův bok a obkročmo se nad ním usídlil v co nejstabilnějším pokleku.
Černovlasý ve spánku neklidně nakrčil čelo.
Tuší snad…?
Rukama něžně obemkl jeho vyzývavě odhalené hrdlo, několik dlouhých vteřin se zatajeným dechem vnímal pravidelné pulzování jeho tepu.
Tak živý. Příliš živý.
V projevu jakési bizarní důvěrnosti se k němu naklonil blíž. Jeho dlouhé platinové vlasy se kolem Yesungovy hlavy rozprostřely jako poslední opona.
Usmál se. A pak nemilosrdně sevřel.
•••
Renův hysterický jekot vyděsil Ryeowooka k smrti.
Rozespalý a naprosto zmatený se vyřítil z postele. Fosforové ručičky budíku ukazovaly deset minut po druhé. Poslepu nahmatal lampičku na nočním stolku a na třetí pokus mu ji úspěšně povedlo rozsvítit.
Třesoucí se Ren seděl na protější posteli, křečovitě se objímal pažemi a usedavě vzlykal. Byl bílý jako stěna. Hrůzou vytřeštěné oči nevidomě upíral kamsi do prázdna.
Ryeowook zahnal nepříjemný pocit, obcházející mu po páteři, a ustaraně k mladšímu přistoupil. Dotkl se jeho ramene. "Rene?"
Nezdálo se, že by oslovený vůbec zaregistroval jeho přítomnost.
"Rene… Rene, slyšíš mě?"
"J - já ne… j - já nechtěl…," zajektal světlovlásek nesouvisle zuby a přikrčil se, jako by očekával facku.
Wookie nechápavě svraštil čelo. "Cože? Co jsi nechtěl?"
"Min - Min Ki…"
"Min Ki? Kdo je Min Ki?"
Ren však zuřivě potřásl hlavou a rozeštkal se o oktávu srdceryvněji.
Hnědovlásek se rozpačitě hryzl do rtu. Pochopil, že s tímhle nic nezmůže. Potřebuje Arona. Ihned.
Rozběhl se ke dveřím. Nechtěl tu Rena nechávat samotného, jenže neměl na výběr. Odemkl tedy, místo zamýšleného manévru však překvapeně uskočil stranou, aby se s řítícím se daemonem navzájem nesejmuli.
Ron na prahu rozčileně zabrzdil.
"Netuším, co se stalo!" vyhrkl Ryeowook, než stačil starší vůbec otevřít pusu. "Ale říkal něco o Min Kim. A taky o čemsi, co prý nechtěl udělat."
Rudovlásek kývl a přispěchal k posteli, na níž se jako hromádka neštěstí choulil jeho Vyvolený. Mlčky přisedl vedle něj a Ren se mu se zlomeným nářkem vrhl kolem krku.
"Měls pravdu," vzlykl kajícně a zavrtal obličej do měkké látky Aronova pyžama. "Omlouvám se. Tolik se omlouvám, Aronnie…"
Ryeowook ve vší diskrétnosti způsobně odvrátil zrak stranou a začal studovat neskutečně nezáživnou podlahu pod svýma nohama. To, že se (před několika hodinami rozhádaná) dvojice (momentálně naopak připomínající ukázkový prototyp romantického páru) nachází u něj v pokoji, ještě neznamená, že na ně může bezostyšně civět. Teda mohl by, jasně, ale… strkat nos do cizích důvěrností, na to nebyl stavěný.
Aron naštěstí smýšlel dosti podobně a rozhodně Wooka nemínil v pondělí v půl třetí ráno stresovat více, než bylo nezbytně nutné. Jen co se Ren dostatečně uklidnil, chopil se jeho tašky, povalující se vedle postele, a pomohl chlapci na vratké nohy.
"Půjdeme, ano?"
Světlovlásek poslušně přitakal a Ryeowooka při pohledu na něj trochu cynicky napadlo, že zrovna teď by svému daemonovi nejspíš odkýval i společnou sebevraždu.
Se špatně potlačeným zívnutím odstoupil ode dveří, aby jim uvolnil cestu do chodby.
"Děkuju," broukl Aron, když se míjeli před futry, a bradou pokynul k Renovi, zemdleně cupitajícímu za ním. "Že ses o něj postaral."
Kimovi zrudly tváře. "J - já přece nic…," namítl, ale větu nedokončil. Starší jeho protesty beztak nebral na vědomí. A tak se alespoň váhavě usmál na Rena, který mu zpod sklopených řas věnoval krátké, omluvné pohlédnutí.
"Promiň," kuňkl světlovlásek a vystřelil z pokoje tak horečně, že cestou ke schodišti to byl on, kdo za sebou táhl Arona.
Ryeowook se pokusil distancovat od svých chaoticky spekulujících myšlenek a unaveně se vrátil zpátky do rozestlané postele. Usnout se mu povedlo asi hodinu před zazvoněním budíku.
•••
"Myslím, že to jasné."
Aron se na Donghaeho výhružně zamračil.
"Ano. Měli bychom ti výzvědné privilegium přenechat," konstatoval vážně Onew.
"Rozhodně," přisvědčil Siwon. "Máš největší šanci na úspěch."
Aronovi zacukalo levé oko.
"Protože postelová politika vládne světu…"
"VYPADÁM SNAD JAKO ŠTĚTKA?!"
"Se hned nečil," mlaskl Won. "Říkám jenom, že s přihlédnutím k tomu, co zjistil Min Ho od Taa - …"
"NEBOHÝ DÍTĚ!" zakvílel Zhoumi.
"Nech už toho proboha!" protočil Choi oči. "Měl bys být rád. Ani se nepamatuju, kdy naposled jsem tvý takzvaně nebohý dítě viděl tolik spokojený."
"Nikdy," podotkl věcně Onew a Donghae mu souhlasně přitakal. Ren s Aronem se na sebe tázavě podívali a pokrčili rameny. Za ten slabý měsíc svého nynějšího pobytu tady mohli jen těžko něco usuzovat.
"No to je sice moc pěkný, jenomže jak dlouho to štěstí potrvá?" zabručel Mi a s povzdychem potřásl hlavou. "Ze vztahu s Min Hem pro něj nekouká nic dobrýho…"
"Co tedy navrhuješ?" zajímalo Rena.
Číňan významně povytáhl obočí. "Vykastrovat nymfomanku," odtušil a zbylá pětice vybuchla smíchy.
"Ale co chudák Yesung?" zamyslel se Donghae.
"Co by? Toho vykastrujem taky," mávl Zhoumi rukou. "Padesát let bez sexu ve zdraví přestál. Nebude si vymrčovat."
"A Jonghyun?"
"Ten měl být vykastrovanej už dávno!"
"A tihle dva?"
Mi si dlouze prohlédl kolegu daemona a jeho Vyvoleného. "Ti… ti můžou dál spát spolu."
"Výborně!" Siwon spokojeně zamnul rukama.
"Proč jsi tak nadšenej?" nechápal Onew.
"Protože když odstraníme nymfomanku Min Ha, bude mít Aron dostatek času na sexšpionáže u Chansunga!"
"Rene, půjč mi kravatu," zaskřípal rudovlásek zuby. "Zardousím ho."
"Ale no tak! Obětuj se pro vyšší dobro, Arone! Potřebujeme informace. A on tě chce!"
Oslovený rozčileně založil ruce na prsou. "Pokud vím, zrovna takhle to Min Ho neinterpretoval."
"Copak tě jeho zájem ani trochu netěší?" podivil se Hae.
"Upřímně?" povzdechl si Ron. "Jasně, že mě jeho zájem těší. Ale děsí mě, jaký závěry z celý tý situace vyvozujete! Především pak ten idiot po tvým boku," zamručel a pokynul bradou k dotčeně se tvářícímu Siwonovi. "Heleďte, kopeme přece za jeden tým. A já vás nemíním nechat ve štychu, doopravdy ne, ale jestli chcete, abych z Chansunga něco vymámil, musíte mě nechat v klidu pracovat."
"Aron má pravdu," přisvědčil uvážlivě Zhoumi, "neměli bychom se do toho montovat."
"Děkuju."
"Za málo."
"Jenomže s jeho rychlostí natřikrát přejetýho šneka se začne možná něco dít nejdřív v příštím tisíciletí!" zaprskal Choi.
"Nerad ti beru iluze," utrousil suše Ren, "ale natřikrát přejetej šnek už žádnou rychlost nevyvine."
"Obrazně řečeno."
Aron pokrčil rameny. "Znáš to. Kdo si počká…"
"CHAN-SUNG! Ten nepočká!"
"V podobných chvílích vážně uvažuju, jestli by nebylo lepší, kdyby mě zase všichni ignorovali," zahučel rudovlásek rozmrzele, avšak vzápětí se široce zazubil na Zhoumiho. "Samozřejmě až na tebe, honey."
Mi mu úsměv oslnivě oplatil a bez rozpaků přijal nabízené rámě. Nato se Aron galantně chopil jeho dlaně a vtiskl mu na hřbet ruky laškovné políbení.
"Budeš můj Junsu?"
Zhoumi teatrálně zalapal po dechu. Rádoby nesměle sklopil zrak, přičemž si ale vyzývavě skousl spodní ret a vzápětí upřel na mladšího tak jednoznačný pohled, že přihlížející čtveřici jejich přátel bezděčně zrudly tváře.
"Ty jsi příšerná koketa," zakroutil Onew nevěřícně hlavou.
"Do prdele, Arone, máš oblbovat Hwanga, ne Miho!" zavyl Siwon a rozčileně se obrátil k Renovi: "Je tvůj daemon natvrdlej nebo co?!"
"Trochu," přitakal světlovlásek nevzrušeně.
Černovlasý nakrčil čelo. "Vypadáš dost v klidu na to, že ti tu přímo před nosem tvůj natvrdlej daemon, co je vlastně tvůj muž, balí jinýho chlapa…"
"A já myslel, že to Mi balí mýho natvrdlýho muže," zamyslel se Ren.
"A já myslím, že je to úplně jedno. Ti dva si nemají co vyčítat," shrnul to Donghae.
"Taky fakt… KAM SI MYSLÍŠ, ŽE JDEŠ, ARONE?! OKAMŽITĚ SE VRAŤ!" zaječel Won za cukrující dvojicí na zřejmém odchodu.
"Sorry, musím do města. Dělám Minhovi druhý garde."
"Druhý…? No jo vlastně, ono je pondělí… S tím stříháním si to nerozmyslel?"
"Ne," přisvědčil Zhoumi. "A jestli si nepohneme, budu muset celou cestu poslouchat Min Hovo despotické kázání o nedochvilnosti a tomu bych se doopravdy milerád vyhnul, takže…"
"Padejte už," kapituloval Siwon za doprovodu melodramatického povzdechu. Ještě než dořekl, třískly za daemony vesele dveře. A Siwon si - čistě pro efekt - povzdechl podruhé.
"Zvláštní…" Onew si zadumaně poklepal prstem o bradu. "Zajímalo by mě, jak se Aronovi povedlo vyhrát nad Andym," zauvažoval nahlas. Bylo totiž kolektivně známo, že ode dne jejich prvního setkání se Andy neoficiálně jmenoval do funkce Minhova bodyguarda č. 2.
"Žádný terno to nebylo," zklamal ho Ren. "Hráli kámen, nůžky, papír."
"Ochranka level profesionál, fakt že jo," zafrněl Siwon ironicky. "Aron beztak ani nemá v plánu hlídat Minha, jako se spíš družit s Min Hem…"
"Nedivil bych se," uznal světlovlásek.
"Až se to dozví Andy, zakroutí mu krkem."
"Ovšem."
"A stáhne ho z kůže."
"Nepochybně."
"A jeho hlavu si napíchne na kůl jako trofej."
"Hm."
"A MĚ DĚSÍ TVOJE APATIE!"
"Promiň?"
"Ach jo. A pak se můžeme divit, že z Arona vyrostlo, co z něj vyrostlo…"
"Mám dojem, že mi… uniká důležitá souvislost," poznamenal Donghae a vyměnil si s Onewem tázavý pohled.
"Ale no tak, muži, přemýšlejte!" Won namířil prstem na Rena. "Pět let. S tímhle psím čumákem na krku. To přece NEJDE ve zdraví zvládnout!" Načež zamračeně přimhouřil oči. "Jo, a mimochodem," vzpomněl si, "co jste vy dva v noci vyváděli s Ryeowookem?"
Nejmladší navenek nehnul ani brvou, ačkoli v nitru jej zachvátila panika. Zapřemýšlel. Siwon přeci nemůže vědět, co se včera stalo, vždyť bydlí na jiném patře než Wook. Leda by mu něco pověděli Donghae nebo Onew, ti mají pokoje ve druhém poschodí, ale pokud se dobře pamatoval, ani cestou tam, ani cestou zpátky nenarazil na živou duši. Že by tedy Aron… Ne. Něco takového by mu jistě řekl.
Zatvářil se, jak nejpřekvapeněji dovedl. "Cože? S Ryeowookem? Jak tě to napadlo?"
"Všichni tři už od rána vypadáte jako převálcovaní kombajnem, proto."
Poněkud zvláštní přirovnání, pravda, ale musel uznat, že ve své podstatě přesně vystihuje Ronovo, Wookovo i jeho vzezření. Ty obludné kruhy pod očima totiž nedokázala zamaskovat ani tuna make-upu.
Pokrčil rameny. "Náhoda?"
"Vážně?"
"Hm."
"Tak fajn," opáčil starší, ačkoli jeho podezíravý výraz mluvil docela jinak.
S tím si však Ren nemínil dělat těžkou hlavu. Beztak měl teď úplně jiné starosti.
Ve strategickém ústupu mu - nečekaně - pomohla naštvaná Sooyoung, která se znenadání zjevila na prahu a seřvala Siwona a Onewa za to, že ještě nejsou v tělocvičně. V nastalém chaosu se tak mohl snadno vypařit, aniž by snad musel komukoli cokoli vysvětlovat.
Spěšně vystoupal do druhého patra západního traktu budovy a dal se vpravo. Zaposlouchal se. Vždycky ho udivovalo, jak tiché jsou prostory učitelského křídla, bez ohledu na denní dobu.
Přikročil ke dveřím předposledního apartmánu a váhavě zaklepal.
"Jestli jsi přišel orodovat za Arona, můžeš to rovnou zabalit," zabručel Andy namísto pozdravu a kývnutím chlapci naznačil, ať vejde dál. "Doopravdy. Nesnaž se. Už teď je mrtvej."
"O vraždě mýho daemona si pokecáme později," odtušil Ren, už napůl cesty v obýváku. Tam se položil na pohovku, ruce sepjal na břiše a s povzdechem se zadíval do stropu.
Andy tázavě povytáhl obočí.
"Potřebuju terapii."
"Terapie provádí Eric."
"Jenže Eric tu není."
"Brzo bude…"
"Já ale nemůžu čekat do víkendu, Andy!" Ren se na vykrucující se sirénu nehezky zamračil. "Potřebuju terapii. Hned."
Černovlasý vzdychl a poslušně se posadil do křesla vedle Renovy hlavy. Ten si svého samozvaného terapeuta významně prohlédl.
"Jsi vázán lékařským tajemstvím, jasný?"
"Já ale nejsem doktor…"
Mladší výhružně přimhouřil oči. "Říkals něco?"
"Ne. Vůbec nic." Andy nadzvedl levý koutek úst v náznaku šibalského ušklíbnutí.
"Ber to laskavě vážně, ano?"
"Promiň. Už budu hodný psycholog. Tak povídej. Co tě trápí?"
"Měl jsem sen." Světlovlásek sklopil víčka. "Nebo tušení… vizi… nejsem si jistý." Nervózně polkl a začal si pohrávat s vlastními prsty. "A… v tom snu… v tom snu jsem…" Odmlčel se.
"Ano?"
"V tom snu jsem… Ne. Já ne. To Min Ki. Min Ki… škrtil Yesunga."
Andy zamyšleně založil ruce na prsou. Nezdálo se, že by ho Renovo sdělení nějak šokovalo. Spíše… "Min Ki?" podotkl skepticky.
Chlapec se divoce vymrštil do sedu. "Ovšemže Min Ki! Já přece…!" Zmlkl. Z Andyho pohledu jej zamrazilo. Viděl mu až do žaludku, to bylo jasné. "Já Yesunga nechci zabít," namítl chabě. "Aspoň… ne vědomě…"
Černovlasý kývl. "Takže znovu - kdo z vás dvou se pokoušel uškrtit Yesunga, Rene?"
"My oba," přiznal tiše mladší. "My oba ho škrtili. V Min Kiho podobě, ale… oba."
"Dobře."
"Dobře?" Ren se zamračil. Nechápal, co vidí Andy na popsané situaci dobrého.
"Je dobře, že sis přiznal pravdu," vysvětlil mu Lee klidně. "Svádět všechno na Min Kiho není řešení."
"Ale já bych Yesungovi doopravdy neublížil. Nikdy! On ano, ale já ne!"
"Nic jiného si ani nemyslím. Vím, že nejsi vrah."
Ren stiskl rty a zuřivě přikývl. Správně, není vrah. Není… Rozpustil si nedbale stažený drdol, který v poloze ležmo poskytoval vše vyjma pohodlí, a klesl zpátky na záda.
Místnost se ponořila do hlubokého ticha.
Andy si několik dlouhých vteřin zadumaně a beze slova prohlížel kaskády hochových jemných bílých vlasů rozprostřených po hrubém polstrování černého polštáře. Svraštil čelo. Bezděky ho napadlo, že v tom kontrastu číhá cosi zlověstného.
"Proč pořád tahle barva, Rene?"
Mladší přestal s namotáváním gumičky na levý ukazovák a nechápavě se na muže podíval. "No… líbí se mi," odvětil zmateně.
"Zrovna tenhle odstín…?"
"Jo! Proč teď proboha řešíš moje vlasy?!"
"Pět let." Lee si povzdechl. "Začalo to před pěti lety, nepletu se?"
"O čem…" Světlovlásek se zarazil. Ztuhl. Došlo mu, na co Andy naráží. "… to mluvíš?"
"O tvojí chorobné posedlosti stát se Min Kim přeci."
Ren prudce natáhl gumičku na svém prstě a nechal se jí švihnout přes kůži. Rána se vybarvila do ruda. "To není pravda," ucedil skrz zaťaté zuby. "Tahle Erikova populární teorie je už od základu naprosto mylná."
"Neřekl bych," utrousil Andy suše.
"Pleteš se!"
"Nelži! Myslíš si snad, že jsme všichni úplně slepí?!"
Chlapec naprázdno klapl pusou a provinile svěsil ramena.
"Nic ti nevyčítám. Je běžné, že lidskost vzhlíží ke svému démonovi, že v něm vidí svůj vzor a chce se mu podobat." Leeovo čelo zbrázdila hluboká vráska. "V tvém podání už to ale zachází poněkud do krajnosti… a hlavně, uvědom si, že Min Ki v tobě stále přežívá a ty ho tímhle jednáním posilňuješ. Musí to přestat, Rene. Dřív, než se ve tvém těle jednoho krásnýho rána namísto tebe probudí on."
Světlovlásek na něj v čiré hrůze vytřeštil oči.
"To bys Aronovi neudělal, že ne…?"
"Ne," špitl Ren vyděšeně. "To nikdy." Sevřel své roztřesené ruce v pěsti. "Andy?"
"Hm?"
"Proč myslíš, že to Min Ki udělal? Proč mi ukázal Yesungovu vraždu? Nedává to přece smysl. Musel moc dobře vědět, že mě tím akorát vyburcuje k větší obezřetnosti."
"Zato kdyby zůstal zticha a vyčkal, mohl tvoje tělo třeba už za pár měsíců kompletně ovládnout, a fantazii, kterou ti ukázal, uskutečnit doopravdy."
"Přesně."
"No," starší se zamyslel, "bude to znít divně, ale nejspíš právě proto. Považoval bych to od něj za takové… přátelské varování."
"Přátelské varování?" Od Min Kiho? Renovi spadla brada. "A - ale - …"
Na Andyho plných rtech se mihnulo letmé pousmání. "Nikdo z nás není jen černý nebo bílý," odtušil věcně. "Nikdo. Ani tvůj proklínaný démon ne."


To byl krásný díl jsem strašně moc zvědavá jak to bude pokračovat a moc se těším na jeho pokračování