5. února 2016 v 21:17 | Nagasaki Nicolca
|
•Druhá část hotova, drazí a milí.
Těšte se na Taa. Spoustu Taa. A
Kima, protože té želvě se nedá odolat. A taky na
Min Hovy vysvětlovací metody a
ukázku toho, jak
ukecat Yesunga naprosto k čemukoli. A pro Vaši představu,
o čemže to
Zhoumi mluví v posledním úseku kapitoly...
Užijte si díl.:)•
•••
"Dovol mi jednu čistě technickou otázku: Proč jsem to vždycky já, kdo vyzvedává tebe?"
Ryeowook zamknul dveře pokoje a blýskl po Taovi širokým úsměvem.
"Dokud budeš mít za zadkem Krise, nedostane mě k vašemu pokoji ani stádo volů," prohlásil bezelstně a s vílí lehkostí protančil okolo staršího směrem ke schodišti. "Vyměň spolubydlícího nebo se s tím smiř."
"Tvá velkorysost mě dojímá k slzám," frkl Tao ironicky, pokradmu sleduje smějícího se chlapce před sebou.
Nikdy by mu to nepřiznal, ale záviděl mu. Fascinovala ho ta ladnost, s jakou se pohyboval, ba přímo vznášel, fascinovala ho radostná volnost a svoboda, která z něj v takových chvílích doslova prýštila. Totéž kouzlo, jež vždycky tolik obdivoval na Nichkhunovi, kouzlo, kterým se zpovzdálí těšil u Sooyoung. Nenapodobitelný větrný půvab, s nímž se vzdušný mág musí narodit. Něco, o čem si podřadný zeměvládce může nechat leda zdát…
"Myslíš, že se k nám přidá i u večeře?"
Wookieho vysoký hlas vytrhl Taa z chmurných úvah. Bezděčně potřásl hlavou, jako by chtěl malicherné myšlenky zahnat pryč, a přidal do kroku, aby spolu sladili tempo.
"Nejspíš jo. Tvářil se vcelku spokojeně," odvětil váhavě. "Copak? Konečně jsi přeorientoval svůj zájem k dosažitelnějším cílům?"
Hnědovlásek teatrálně našpulil pusu, ukazovákem si přemýšlivě poklepal o bradu. "Hmm…" Ne, že by měl o čem přemýšlet. Ale čistě pro efekt… "Ne. A i kdyby, s tím jeho nadšeným zápalem pro Arona bych beztak neměl šanci soupeřit."
"To máš asi pravdu," přikývl starší uvážlivě.
"Asi? Vždyť připomínal zavilou fanynku, co chce zjistit první poslední o svým idolovi a nebude k tomu váhat použít násilí!"
"Že ty hned v každým vidíš násilníka…"
"O Krisově bezúhonnosti a lásce ke koťátkům mě doopravdy nepřesvědčíš," ujistil ho Ryeowook suše. "Že by se Aron s Chansungem znali? Nějak z dřívějška?"
Černovlásek zavrtěl hlavou. "Odpoledne jsem potkal Rona v knihovně a zavedli jsme na Chansunga řeč… Nezdálo se, že by o něm cokoli bližšího věděl."
"To je divné." Mladší svraštil čelo. "Z našeho nováčka jsem nabyl dojmu, že toho o Aronovi ví dost. Až podezřele dost na někoho, s kým se Aron nezná…"
"Tajný ctitel?"
"Romantické, ale nepravděpodobné."
"Nevěříš Aronovu šarmu?"
"Naopak, Aronův šarm nemá chybu. To Chansungovo zaujetí se mi nejeví jako milostné. Alespoň ne úplně… O co tu sakra jde?"
Tao pokrčil rameny. "Na to se musíš zeptat jeho."
Vešli do hučící jídelny. Každý se chopil jednoho čistého tácu z hromady vyskládané na odkladním stolku a zařadili se do zástupu okolo švédského stolu, předkládajícího nabídku dnešní večeře.
Levitující Ryeowook se z dlouhé chvíle ohlížel přes rameno po dalších a dalších příchozích, občas mávnul některému ze spolužáků. Rád se vžíval do role neviditelného pozorovatele. Nikdo nic netušil, nikdo si na nic nehrál. A sledovat mnohdy ten diametrální rozdíl bylo… zkrátka pozoruhodné.
Avšak to, co jej ohromilo nyní, nemělo s lidským přetvařováním nic společného.
"Ty… Tao?"
"Hm?" broukl starší tázavě.
"Jde sem Min Ho."
Lžíce, kterou Číňan zrovna nabíral zelný salát s kukuřicí, s cinknutím spadla zpátky do skleněné mísy. "S - sem?" vyjekl hlasem o oktávu vyšším.
"No jo," přitakal Wookie. "Míří k nám…"
S nenápadností chrtů mezi čivavami merčili pohyb hraběte Choie - Ryeowook nanejvýš zvědavě, Tao nadšeně a vyplašeně zároveň.
Upřímně, děsila ho vlastní slabost. Děsilo ho, že stačil jediný Min Hův úsměv, jediné vlídné slovo, jediný dotek a on zoufale lačněl po dalším. Krásnějším, laskavějším, intimnějším. Jako narkoman bažící po další dávce… Děsilo ho, že nemá ani to nejmenší tušení, co si od Choie Min Ha vlastně slibovat, a přitom mu na odpovědi vůbec nezáleželo.
Kolikrát už ho za tu krátkou dobu napadlo, zda by nebylo bezpečnější vrátit se ke své nezhoubné náklonnosti k jeho mladší lidské verzi. Věděl však, že to není možné. A i kdyby bylo… beztak by se své posedlosti nikdy úplně nevzdal.
Min Ho Ryeowookovi se zdvořilým pousmáním kývl na pozdrav. Kráčel tak plavně, že náhodný přihlížející mohl jen stěží zaznamenat, že se v momentě, kdy procházel kolem Taa, letmo dotkl hřbetu jeho ruky.
"Přijď po večeři ke mně, ano?"
Černovlásek nasucho polkl. Min Hův hluboký, zastřený šepot jej rozechvěle zamrazil v zádech. Malátně přitakal, ačkoli mu bylo jasné, že démon na reakci nečeká.
Proč taky.
Mlčky sledoval jeho vzdalující se postavu, dokud mu v houfu žvanících druháků nadobro nezmizela z dohledu. Povzdechl si. Cítil se jako ztracené štěně.
Koutkem oka zpozoroval, že se Ryeowook přesunul ze svého obvyklého zákrytu za jeho zády na neobvykle zřetelnou pozici po jeho pravici, upíraje významný pohled střídavě na Taa a směrem, kterým zmizel hrabě.
Starší mimoděk zauvažoval nad tím, že při jejich markantním výškovém rozdílu na ně musí být zatraceně vtipná podívaná.
"No?" houkl hnědovlásek tázavě, hlavu zakloněnou, aby na Taa dobře viděl.
Zatraceně vtipná podívaná.
"Mám se u něj… po večeři zastavit." Vyřčena nahlas zněla ta slova i jemu samotnému naprosto nereálně. Až na moment zapochyboval, zda si to celé jen nevybájil.
Ryeowook nepromluvil, místo toho stočil zrak k učitelskému stolu. Min Ho právě usedal na své čestné místo vedle Yesunga.
Chvíli je tiše sledovali.
"Milovat démona obnáší v prvé řadě naprosté vyrovnání se s faktem, že nikdy nebudeš jeho jediný…," konstatoval Wookie věcně.
Tao se přemítavě zadíval na srdečně rozesmátého profesora magie a svraštil čelo.
Měl by na něj pohlížet jako na soka? Měl by žárlit? Nenávidět…? Nic takového však necítil. A nepřišel na jediný rozumný důvod, proč se k podobným emocím uchylovat. Ne. Rozhodně ne. Vždyť soupeřit s Yesungem o Min Hovu výhradní přízeň by byla holá sebevražda.
"Jsi si jistý, že to dokážeš?"
Přikývl.
•••
O hodinu později seděl Tao způsobně na pohovce v Min Hově obývacím pokoji, prsty křečovitě svíraje horký hrnek. Pálil jej do dlaní, ale neodložil ho. Preventivně. Zabraňoval mu totiž v impulzivním vyvedení jakýchkoli neuvážeností. Kterých měl při pohledu na nádherného muže v protějším křesle plnou hlavu…
Kvůli erotickým hrátkám si ho sem Min Ho však nepozval.
"Víš, Tao," démon se s nečitelným výrazem opřel lokty o stehna a v důvěrně nevinném gestu se k mladíkovi naklonil blíž, "bylo mi řečeno, že ty a Ryeowook - i navzdory ovládnutí - víte o všem nekalém, co se na škole posledního půl roku děje."
Černovlásek kývl.
"A že s tím, stejně jako my, nesouhlasíte."
"Zneužívat kontrolu mysli lidí je ohavnost."
"Lépe bych to nevyjádřil," přisvědčil Min Ho uvážlivě. "V případech, kdy si oběti nátlak uvědomují a přitom jsou proti němu zcela bezmocné, obzvlášť…" Očima mladého Číňana zkoumavě provrtával.
Tao pomalu, mimořádně pomalu, upil čaje. Skoro jako by se snažil získat čas. "Ale upřímně…" Zachvěl se. Démonův pronikavý pohled jej znervózňoval a uklidňoval zároveň. Rozpačitě se kousl do rtu a zvedl k němu zrak. "Vašemu nátlaku bych se nevzpíral."
Tmavovlasý se tiše rozesmál. "To je moc milé vědět," usmál se rozpustile na mladšího. "Naneštěstí… já lidi neovládám."
"Vůbec?" Taovo obočí překvapeně zmizelo pod havraní ofinou.
Hrabě skromně pokrčil rameny. "Nemíním se stavět proti vlastnímu přesvědčení," vysvětlil.
"Páni. To je… úžasné."
"Díky. Většina mých známých si myslí opak."
"Proč? Zamést si cestičku a udělat z nepohodlných lidí tupé ovce dokáže každý démon. Ale vy si život neusnadňujete, čelíte mu přímo. To přeci zasluhuje obdiv."
"Nesmíš se na tu schopnost dívat tak černobíle… V minulosti démonům nejednou zachránila krk."
"Jistě. Jenže dnes už nejsme ve středověku a lidé démony neupalují na hranicích," kontroval Tao.
"Ano a díkybohu za to. Zbrojí se proti nám však dál. Sice tajně a v daleko menší míře, ale… kdoví, jakým směrem se situace obrátí za pár let," odtušil Min Ho nevzrušeně. "Což ale rozhodně neomlouvá jednání Imové, Hwanga a Kima," dodal a přemýšlivě spojil konečky prstů.
Černovlásek jej mlčky pozoroval.
"Chci, abys věděl - abyste vy oba věděli, že nám vaše situaci není lhostejná. Yesung všemožně hledal jakýkoli způsob, jak vás démonského nátlaku zbavit."
Tao se chabě pousmál. "To je od něj hezké. Jenže… to nejde."
"Ne. Oficiálně ne." Min Ho se zvedl z křesla, přistoupil ke komodě v rohu místnosti a cosi vytáhl ze šuplete.
Číňan zmateně nakrčil čelo.
"Démoni nejsou oprávněni rušit vliv jiných démonů. Naštěstí pro nás, neexistuje žádný zákon, který by tohle stanovisko pravomocně ukládal, jde čistě o… morální aspekt." Choi zamířil zpátky k pohovce. V ruce držel stříbrný řetízek, na němž se houpal jednoduchý kulatý přívěsek s měňavě černě vybarveným symbolem. Trojice propojených kruhů obklopující jediný samostatný.
Skoro jako by ten nejmenší ve svém středu ochraňovaly, napadlo Taa.
"A pravidla - i ta slušného chování - jsou přeci od toho, aby se občas porušovala," broukl Min Ho a s úsměvem přisedl k rozpačitému černovláskovi. Oba na moment stočili oči k přívěsku. "Je to agresivní kouzlo. Až příliš na to, aby se jich tu v rámci bezpečnosti mohlo vyskytovat víc než jedno jediné. Svému právoplatnému nositeli však neublíží. Ani za sebevyhrocenější situace."
Tao na démona tázavě pohlédl.
"Dokud ho budeš nosit, bude tvá mysl imunní vůči veškerým vnějším vlivům."
"A - ale proč já?" zakoktal mladík s nelíčeným údivem. "Vždyť Ryeowook má pro vás mnohem větší cenu…"
"A v tom je právě ta potíž," řekl Min Ho. "Ryeowook je jejich triumf, střeží si ho jako oko v hlavě. Okamžitě by poznali, že něco zpřetrhalo jejich vodící provázky."
"Kdežto ztrátu kontroly nad jedním mizerným mágem ani nezaregistrují, jasně."
"Až na tu část o 'mizerném mágovi' jsi tou větou perfektně shrnul oficiální prohlášení mých drahých kolegů."
"Ale já jsem mizerný mág."
"S tím si nedělej starosti. Horší než Key a Donghae být nemůžeš," ujistil ho hrabě a Tao se upřímně rozesmál.
Min Ho se zlehka dotkl jeho tváře, načež mu dvěma prsty nadzvedl bradu, aby si zpříma hleděli do očí. Usmál se. "Přijímáš tedy?"
"Copak se dá taková nabídka odmítnout?" opáčil mladší se zarděním a nesměle démonovi usmání opětoval.
"Otoč se."
Tao odložil chladnoucí hrnek, poposedl a poslušně se k Min Hovi obrátil zády. V příští vteřině vklouzl přívěsek hladce pod lem jeho trička. Zachvěl se. Chladný kov jej zastudil na nahé kůži.
Zapínání řetízku němě zapadlo na své místo a Tao uchváceně vydechl úlevou. Ten pocit nenadálé volnosti byl… nepopsatelný. Tak opojný, až se mu zamotala hlava. Zavřel oči a podvědomě se přitiskl blíž k tělu muže za sebou. Pevnému a vypracovanému, jak rozpoznal vzápětí.
Jeho mělký, přerývaný dech se protichůdně snoubil s tím Min Hovým, hlubokým a ledově klidným.
"A…" Mladík se v démonově objetí natočil mírně do strany, přesně natolik, aby měl dostatečný výhled na jeho klasicky krásnou tvář. Dokázal by se jí kochat celé hodiny a stejně by se mu neomrzela. "… jak zní neoficiální prohlášení?" mroukl zvědavě.
Min Ho zvlnil rty v dravčím úsměvu. A pak si Taa něžně přitáhl blíž a políbil ho.
Prostě a bez zbytečných řečí.
S pousmáním hocha pohladil po zádech. Rozkošně mu tál v náručí. "Bylo mé vysvětlení dostatečné…?" zavrněl měkce.
"Ani zdaleka," ujistil ho černovlásek. "Budete mi to celé muset zopakovat. Raději víckrát. A podrobněji."
•••
"Takže to vyšlo."
"Ano, vyšlo."
"A bude to fungovat?"
"Naprosto."
Yesung rozvážně pokýval hlavou. "A myslíš, že zvládnu nevyškrábat tvojí čínské ženě oči?"
Min Ho ustal v krmení svého želvího jmenovce listem kapusty (za což se mu od hladového Kima dostalo rozmrzelého pohledu) a navýsost zděšeně se na svého přítele podíval.
Starší vyprskl smíchy. "To byl vtip!" ubezpečil ho pobaveně. "Jsem dostatečně inteligentní, abych chápal, že chtít tě výhradně pro sebe je nejenom nemožné, ale hlavně příšerně sobecké… Ne vůči tobě, ale vůči ostatním, samozřejmě."
"Tvá ohleduplnost mě šokuje."
Sung se na něj zazubil.
"Ale buď si jistý," tmavovlasý položil kapustu před Kima, zvedl se z podlahy a s úsměvem objal Yesunga kolem pasu, "že ti ze mě rozhodně patří ta největší část."
"S tím taky počítám," odtušil druhý, vytáhl se na špičky a lípl hraběti pusu na nos. "Ale poslyš, ty Taův spasiteli, co bude s Ryeowookem?"
"Ryeowook se z toho zvládne vyhrabat sám."
"Vážně?"
"Hm. Dá to práci, ale když se mu povede obrátit svou schopnost správným směrem, dokáže svou mysl před cizím nátlakem zablokovat."
"Jenže… kdo ho to naučí?"
"S tím si teď nelam hlavu," usmál se Choi.
A Yesung ho poslechl. Omluvil se, že musí ještě něco připravit na zítřejší vyučování, a tak se Min Ho vrátil zpátky na zem k líně přežvykující želvě a společně mlčky sledovali, jak se jejich partner (v prvním případě) a páníček (v případě druhém) přehrabuje mezi tituly ve svojí přetékající knihovně.
Uteklo pět minut, Kim úspěšně spořádal svůj zelený příděl a začal z nudy - nebo ze škodolibosti - u Yesungovy želvy jeden nikdy neví - okusovat Min Hovu ruku.
"Sungie?"
"Hm?"
"Tenhle pátek se v Opeře - myslím u nás, v Podsvětí - koná výroční ples…"
Černovlasý zadumaně nakrčil čelo. Odložil pero, zaklapl knihu a vstal od stolu, aby ji vrátil na poličku. "Aha. Jubileum založení vašeho alternativního Soulu?"
"Přesně tak."
"Z toho se asi nevykroutíš, co?"
"Neúčast ani smrt neomlouvá," přisvědčil Min Ho a nervózně si špičkou jazyka olízl horní ret. "Víš, napadlo mě… jestli bys… nešel se mnou…?"
Pětisetstránková kniha vyklouzla z mužovy drobné dlaně a těžkopádně se zřítila k zemi. Velmi neyesungovsky nechal Yesung publikaci svému osudu (Kim střemhlav (v želvím slova smyslu) vyrazil za novou obětí, s níž jeho skromný chrup zatím neměl tu čest) a jenom na mladšího bezhlese vytřeštil oči.
Hrabě s nejistým pousmáním pokrčil rameny. "Potřebuju doprovod…"
"Ne. Ne, to nejde!" vyhrkl Sung a zuřivě potřásl hlavou. "A ne, doopravdy se nebojím o svoji bezpečnost," uzemnil Min Ha dřív, než stačil otevřít pusu. "Je to úžasná nabídka, nic mě nepotěší víc než možnost studovat démony v jejich přirozeném prostředí, ale… prostě ne."
"Proč?" hlesl tmavovlasý zaraženě.
"Proč? Podívej se na mě! Nehodím se k tobě, nemůžu ti dělat garde. Vždyť… by to bylo směšný!"
"Ale…!"
"Nejsem ani šlechtic!"
"Na tom vůbec nezáleží…"
"Nemůžeš jít se Sooyoung?"
"Noonu doprovází Jessica."
"No tak s sebou vezmi Jonghyuna."
"To dělám už dvě a půl století," zabručel Min Ho mrzutě. "Sungie, prosím. Chci ten večer strávit s tebou."
Starší se s povzdechem sehnul, sebral zklamané želvě knihu přímo před nosem a vrátil ji na místo. "Ne, Min Ho. Je mi líto, ale ne."
A hraběti tak nezbylo, než vytasit zbraň nejvyššího kalibru.
"Bude tam Eric."
Yesung strnul.
"V pátek dopoledne se vrací z Havaje…"
Yesung se k němu pomalu, nevraživě otočil a zcela netajeně se ho pokusil zavraždit pohledem. Což mu samozřejmě nevyšlo, protože moc nad smrtí tu měl jedině Min Ho. "To má být vydírání?" zachraptěl záhrobním hlasem.
"Kdepak. Pouhé konstatování faktu," usmál se Choi nevinně, divže mu nad hlavou nevysvitla svatozář. "Poznáš se s ním nepochybně tak jako tak, ale… no, tady se přeci jenom vyskytuje pár dalších jeho extrémně nadšených fanynek… a takový Zhoumi umí být docela ranař, když na to přijde…"
Yesung zoufale zasténal.
"Čímž chci říct, že když se s Erikem seznámíš seriózně a v klidu jako první, jistě na něj zapůsobíš mnohem hlouběji…"
Yesung ještě zoufaleji sevřel vlasy v pěstech.
"A vůbec, nejenom Eric, pozvaní jsou samozřejmě i Hyesung a Dongwan a Minwoo…"
"TAK JO!"
"Jo?"
"Půjdu. S tebou. Na ten ples," ucedil černovlasý neochotně.
Min Ho radostně vyskočil na nohy a sevřel přítele v medvědím objetím. "Děkuju, lásko!" zacvrlikal dojatě.
Sung se nosem poraženecky zabořil do pruhované červenobílé látky démonova svetru. Hezky voněl. Jako pokaždé. "Nemám co na sebe," zahučel.
"Do pátku času dost," uklidnil ho mladší s úsměvem. "Pozítří vyrazíme na nákupy… a seženeme ti ten nejlepší oblek. Na podobných akcích dělají šlechtice šlechticem výhradně šaty. A já tě ujišťuju, že nikdo nezasvěcený nebude mít šanci poznat, že ti v žilách neproudí modrá krev."
•••
"Kde je vlastně Nayla?" napadlo při vstupu do studentského křídla Siwona. "Celý den jsem ji neviděl."
"Sjíždí Free! maraton."
Won, Kyuhyun i Aron na Zhoumiho nechápavě zamrkali.
Číňan pohlédl na hodinky. "Teď už by se mohla blížit závěru Eternal Summer…"
Trojice se rozchechtala na celé kolo.
"Vyměnila gay porno za anime?" zakřenil se Ron.
"To v tvých očích asi pořádně klesla, co?" rýpl si Kyuhyun a s úšklebkem se ladně se vyhnul daemonovu lokti.
Mi zavrtěl hlavou. "Nevyměnila. Střídá to podle nálady."
Siwon se zadumal. "Vzhledem k tomu, že je Nayla tvůj Stín… Uvědomuješ si, co o tobě její záliby vypovídají, MiMi?"
"Že ve skrytu duše taky toužím zírat po večerech s vědeckým zájmem na asijský gay porno a slintat nad kreslenými, většinu času do půl těla obnaženými kluky? Ano, Siwone, kápl jsi na to. Hned jak dorazím do pokoje, objednám si akční figurku Makota. Tu s luxusním zadkem."
Smíchy zlomení v pase se vyškrábali do prvního patra. Tam se od nich s přáním dobré noci odpojili Zhoumi a Siwon, ve druhém poschodí se Aron rozloučil s Kyuhyunem a sám pak vystoupal do třetího patra, kde se nacházel jeho a Renův pokoj.
Vzal za kliku. Bylo odemčeno. Vešel do ztichlé místnosti a rozhlédl se.
"Princezno?" zavolal, zatímco si zouval boty.
Napravo od něj třískly dveře koupelny.
Aron zvedl k mladšímu oči a zamýšlený pozdrav mu odumřel na rtech. Ztěžka polkl. Už dlouho neviděl Rena takhle vzteklého. "Co se stalo?" zeptal se opatrně.
Světlovlásek semkl rty do úzké linky a několik dlouhých vteřin ho probodával studeným pohledem. "Proč mi nevěříš, Arone?"
"Cože? J - já nechápu - …"
"NELŽI!" zaječel Ren rozzuřeně. "Slyšel jsem, o čem ses odpoledne bavil s Kyuhyunem! Nasadils ho, aby mě sledoval!"
"Jenom na tebe dává pozor ve vyučování, nic víc!" ohradil se rudovlásek a unaveně si promnul kořen nosu. "No tak, Rene, sám moc dobře víš, že ho nemáš plně pod kontrolou, a Yesung - …"
"NIKDY BYCH YESUNGOVI NEUBLÍŽIL!"
"ALE ON ANO!"
Mladšímu vhrkly slzy do očí. "Myslel jsem, že mi důvěřuješ…"
"Tohle nemá s důvěrou co dělat."
"A s čím teda?!"
"Rene…"
"Trhni si," zaskřípal světlovlásek zuby, popadl z postele svoji školní tašku a vyrazil ze dveří. V takových chvílích bylo bezesporu fajn být démonem. Žádný daemon totiž neměl nejmenší šanci vás zastavit.
"Kam jdeš?" zakřičel za ním Aron zoufale.
"Kamkoli. Tady spát nebudu!"
"MINKI!"
Chlapec se na moment zastavil na úpatí schodiště a nevraživě se na Rona zamračil. "Nech mě být," zasyčel zlostně a odrázoval pryč.
Nejraději by se rozběhl za Min Hem, jenže takový čin obsahoval vysokou pravděpodobnost přímé konfrontace s Yesungem, a to nemínil riskovat.
Dobrá, tak jaké možnosti mu zbývají? Kdo z jeho přátel se nedělí o pokoj se spolubydlícím? Kyuhyuna zavrhl ihned, čistě z principu, Keyho po chvíli přemýšlení proto, že by se moc vyptával.
Spěšně proklusal druhým patrem k předposledním dveřím nalevo a zaťukal. Dutý zvuk se hlasitě rozlehl prázdnou chodbou.
Kroky z nitra pokoje vystřídalo cvaknutí kliky a dveře se pootevřely. Útlý nájemník zdejších prostor na spolužáka na prahu překvapeně vykulil oči.
"Rene?"
Světlovlásek se rozpačitě zhoupl na patách. "Můžu… tu dneska přespat?"
Užaslý Ryeowook jenom kývl a odstoupil ode dveří, aby mladšího pustil dál.
Neptal se, nevyzvídal a Ren mu byl vděčný. Prostě ze dna skříně v tichosti vytáhl rezervní polštář a peřinu, ze druhé police pak prostěradlo a povlečení a pomohl je Renovi natáhnout.
Jenomže i Ryeowookova obdivuhodná diskrétnost měla své hranice.
"Uhm, promiň," nakousl hnědovlásek váhavě, "vím, že mi do toho nic není, ale… vy jste se s Aronem snad… pohádali?"
Mladší netečně trhl rameny. "Tak něco," zamumlal.
Ach jo chudák Aron a chudák Ren
Doufám, že se nakonec usmíří. Moc se těším na pokračování 