close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Škola prokletých - 27. díl b.

27. listopadu 2015 v 22:05 | Nagasaki Nicolca |  Škola prokletých
"Démon, poloviční démon, daemon a člověk přece dovedou uhlídat jednu lidskost, ne snad?" *sarkastický smích* aneb druhá část kapitoly o tom, jak se velký Yesung spletl ve výpočtech. xD V níž mimochodem předpokládám, že novou aktivní postavou udělám radost Anete...
Děkuji za komentáře, děkuji za hvězdičky! Přeji hezké počtení.
PS: Elsa a hláška o ledu na zimních prázdninách mě klátí z postele ještě teď. xD•



•••

Dvacetiminutová jízda probíhala veskrze ve znamení Zhoumiho a Yesungovy marné snahy vydolovat z Min Ha či Jonghyuna, s kýmže se to mají ve městě setkat. Oba tázaní však hrdinně mlčeli jako partyzáni a nezlomily je ani nevraživé pohledy ze zadních sedadel, propálené hluboko do jejich týlů.
Stáli zrovna na přechodu a čekali na zelenou. Minho s pobaveným úsměvem naslouchal Zhoumiho a Min Hovu rozpustilému kočkování, očima bezděčně bloumal mezi lidmi, jež mu v nepravidelných rozestupech částečně kryli výhled do vedlejší ulice.
Že ho zahlédl, si uvědomil až o vteřinu později.
Strnul. Užasle zamrkal, napadlo ho, že blouzní, ale výjev před ním nezmizel.
Stál tam, nelidsky nádherný, svým způsobem skoro neskutečný. A skoro to vypadalo, že… na něj čeká.
Ale jak je to možné? Neříkali snad, že on tu nebude? Minho se zmateně ohlédl po ostatních, nikdo se však netvářil, že by si čehokoli všiml.
Copak oni ho nevidí?
Natáhl k Mimu ruku, chtěl ho upozornit, dát mu vědět. Ale neudělal to. Nestačil. V tom okamžiku se totiž muž obrátil na podpatku a vyrazil boční ulicí pryč. Pohyboval se tak lehce, jako by se vznášel. Tmavovlásek zalapal po dechu.
To, co udělal vzápětí, byla pitomost. Samozřejmě, že byla. Věděl to. A přesto se nijak nebránil. Vlastní tělo ho beztak neposlouchalo.
Rozběhl se, na mysli pouze jedinou věc: že musí za ním.

•••

"Minho…?"
Barva na semaforu přeblikla z červené na zelenou a dav se dal do jednosměrného pohybu. A Mi si tou masou klestil cestu lokty, zoufale se rozhlížeje kolem sebe. Vzhledem k tomu, že většinu kolemjdoucích suverénně převyšoval, nebyl to až takový problém.
"Minho!"
Ignoroval nerudné či nechápavé pohledy ostatních. Nevraživost okolí mu v tuhle chvíli byla upřímně ukradená.
Kde je?!
Hlídal ho. Panebože, vždyť ho hlídal! Každou chvilku kontroloval, jestli stojí vedle něj!
A on stál a pak… najednou už ne.
Kam zmizel? Kam jenom mohl zmizet?!
Vzlykl. Cítil, že ho zachvacuje panika.
Tak dost! Musí se uklidnit. Je Minhův daemon, dal mu svoje srdce. Jsou tedy navzájem propojení a tím pádem by ho měl dokázat najít. Nadechl se, aby utišil hrůzu, co otřásala jeho nitrem, a soustředil se.
Bezvýsledně.
Vnímal Minhovu přítomnost, to ano, jenže kdykoli ji měl nadosah, cosi ho od ní násilně odtrhnulo a vrátilo zpátky na začátek. Jakási cizí existence blokovala jejich magické spojení.
Ale jak…?
Zhoumi se prudce zastavil na rozcestí pěších ulic. Spěšné kroky trojice dospělých utichly společně s těmi jeho.
Kde je? Tak kde?!
"MINHO!"

•••

Hnal se za ním, seč mu síly stačily, ale nebyl s to zmírnit mužův propastný náskok. Jeho rychlost byla dechberoucí, a tak Minho prostě jen běžel stále dál a snažil se ho pokud možno neztratit z dohledu. Někam ho vedl, o tom byl přesvědčený.
Ztěžka polkl. Plíce ho pálily, svaly protestovaly, ale černovlasý nevypadal, že by měl v plánu jejich přesměstský běh v nejbližší době ukončit. Sakra. Chlapec se pokusil přidat do kroku.
"Po - počkejte…!" vyhekl zadýchaně. "Prosím!"
Oslovení Eriku ho zatraceně silně svrbělo na jazyku, ale na poslední chvíli si to rozmyslel.
Sám nevěděl proč. Byl si jeho totožností přece jistý… nebo nebyl?
K jeho překvapení se muž skutečně zastavil. Otočil k němu svou ostře řezanou, hříšně krásnou tvář a plné, perfektně tvarované rty zvlnil v pobaveném úšklebku.
Je to on. Musí být. Ale… Minho svraštil čelo. Proč se podvědomě tolik brání ztotožnění s myšlenkou, že před sebou vidí vévodu Muna?
"Kam mě to - …?"
Muž beze slova zmizel za rohem nejbližšího domu.
"…vedete?" Minhovi zacukalo obočí. Frustrovaně zavrčel a rozběhl se za ním. Nemůže ten chlap trochu spolupracovat? Bože!
Prostranství, které se před ním otevřelo, bylo ze tří stran ohraničené zpustlou kvádrovou budovou a připomínalo nemocniční areál. Minho se rozhlédl. Chtěl ho zavést sem? Ale proč? A… kde vůbec je?
"Haló?"
Šel snad dovnitř? Tmavovlásek si stavbu nedůvěřivě prohlédl. Musí být opuštěná už bůhví kolik let… Přistoupil k těžkým proskleným dveřím a zkusmo přitáhl k sobě. Zamčeno, samozřejmě.
Zamračeně poodstoupil. Na hádanky neměl náladu. Zvlášť pak, když se ten, co mu nasadil brouka do hlavy, vypařil neznámo kam. Měl by se vrátit. No jo, jenže kudy? Nevěděl ani, ve které části města se nachází.
"Choii Minho, jsi totální kretén," bručel si pod vousy, zatímco vytáčel Zhoumiho číslo. Bez úspěchu. "Co je…?" Zamžoural do mobilu a zaúpěl. "Žádný signál? No to snad ne!"
S povzdechem schoval telefon zpátky do kapsy. Tak fajn, není zbytí. Teď půjde najít nějakou živější ulici a… Zarazil se. Zaslechl za sebou jakýsi divný chrčivý zvuk. Ohlédl se a jen taktak potlačil zděšené vyjeknutí.
Vypadali jako vlci. Víceméně. No, spíš méně než více. Přerostlí, šavlozubí a zatraceně oškliví. A trojprstá kopyta, která měli místo tlap, jejich bizarní vzhled definitivně korunovala.
Minho mimoděk ucouvl o dva kroky vzad. Obludy si ho hladově prohlížely.
"Ale, ale." Drobná krátkovlasá bruneta pohladila jednoho z démonů po rozježené šedivé hlavě. "Kdopak to tu je?" usmála se jedovatě.
"No tohle! Máme štěstí, Taeyeonnie!" zahalekala její černovlasá společnice a rozhihňala se. "Za jeho hlavu nás bude lady Yoona blahořečit… Tak na co čekáte, vy líný potvory?! Na něj!" zaječela a vlčí kreatury se zuřivým štěkotem vyrazily vpřed.
Chlapec spojil ruce jako v modlitbě a nato paže široce roztáhl. Vysoká ohnivá stěna před ním vzplála s mocným zasyčením.
Oba démoni zakvíleli hrůzou a prudce uhnuli do strany. Minho nemeškal a vrhl po nich salvu plamenných střel. První z nich se jim vyhnul, druhého ale rána prudce zasáhla a odrazila proti skleněným dveřím. Proletěl jimi za doprovodu hlučného tříštění střepů o dlážděnou podlahu. Jeho druh vyděšeně zakňučel a pokusil se (neúspěšně) splynout s bílou fasádou budovy.
"Nižší démoni jsou vážně k ničemu," zaskřípala zuby černovlasá. Soudě dle jména její kolegyně, musí být tohle Tiffany, hádal Minho. Vodní démonka.
Přehrál si v hlavě těch pár tréninků, k nimž byli s Kyuhyunem dokopáni. Min Hova praktická instruktáž, jak se ohňovládce může nejlépe ubránit vodovládci. Tohle by tudíž neměl být problém. Když se mu povedlo skolit Kyua, povede se mu přemoct i tuhle arogantně se tvářící krasavici.
Soustředěně zaujal postoj.
"Nakonec si musíme s touhle lidskou nickou špinit ruce samy," povzdechla si Taeyeon, v reakci na což Tiffany jako její galantní kavalír vyrazila do akce.
Evidentně si představovala, jak bude s tou lidskou nickou hotová jedna dvě, jenže snadného pořízení se nedočkala. Spíš naopak. Minhovy obranné techniky se ruku v ruce precizně mísily s technikami útočnými, a ona tak neměla jedinou možnost se k němu vůbec přiblížit. I kdyby tu šanci však získala, beztak by ji nevyužila. Protože kdyby se ocitla v bezprostřední blízkosti toho kluka, dostala by se do přímé konfrontace s ohněm.
A ona je démon.
Ohně se přirozeně děsí k smrti.
Zaječela, když proti ní vyšlehl obrovský ohnivý jazyk. Uskočila, ztratila rovnováhu a neslavně kecla na zadek.
Minho se neubránil triumfálnímu uculení. Jenže neříkej hop, dokud jsi nepřeskočil…
"S NÁMI ŽÁDNÝ ČLOVĚK ZAMETAT NEBUDE!" zavřeštěla Taeyeon. Sevřela ruce v pěsti, máchla s nimi odshora dolů a Minho se s překvapeným výkřikem skácel k zemi. Nemohl se ani hnout.
Kouzlo zemské gravitace. Zatraceně…!
Cítil, jak se asfalt pod ním zavlnil, a v příští vteřině ho prudce se zvednuvší kvádr zeminy odhodil o kus dál. Minho padl na záda a bolestně zalapal po dechu.
"DORAŽ HO!" Taeyeonin hlas šlehl vzduchem jako bič. Tmavovlásek zaklonil hlavu, aby viděl, jak se na něj řítí jedna z vlčích bestií. Překulil se ze zad na bok a vyškrábal se na všechny čtyři. Než ale stačil udělat víc, cosi mu prosvištělo kolem hlavy a útočící démon strnul na místě.
Minho užasle zamrkal. Stvůřino hrdlo bylo opravdu skrz naskrz probodnuto velikým rampouchem. Démon zachroptěl, z tlamy mu vytryskl krvavý gejzír. Zavrávoral. Zoufale se těmi svými groteskními končetinami pokoušel zmírnit masivní krvácení, avšak marně. Za několik málo okamžiků se jeho mrtvé tělo těžkopádně sesunulo k zemi.
Tmavovlásek se nekontrolovatelně roztřásl zimou. Sledoval, jak vše okolo namrzá, jak se jeho vlastní dech sráží v bílou páru. Téměř hmatatelně cítil, že jeho zachránce stojí přímo za ním, ale neotočil se. Byl příliš ztuhlý, příliš zmatený, příliš udivený, příliš vyděšený. Zatraceně, vždyť i Tiffany a Taeyeon třeštily oči hrůzou…!
Z bezradných úvah Minha vytrhnul kvílivý řev druhého vlčího démona, který spatřil, jaký osud potkal jeho druha. Vyřítil se z budovy, střemhlav se vrhl proti chlapci a neznámému. Ten se bleskově přemístil před Minha, napřáhl ruku a ve vteřině stvůru proměnil v ledovou sochu. Prostě jen tak, jako by nebylo nic jednoduššího. Nato ke svému dílu uvážlivě přistoupil a jedinou přesně mířenou ranou jej chladnokrevně rozdrtil na kousíčky.
Taeyeon a Tiffany těžce polkly. Podívaly se na sebe, pak na to, co zbylo z jejich obludných "mazlíčků", a s jekotem vzaly nohy na ramena.
Minho za nimi zůstal ohromeně hledět.
Muž s tichým povzdychem zavrtěl hlavou. Prsty si prohrábl krátké uhlově černé vlasy, aby z nich setřepal třpytivé krystalky ledu, a konečně se obrátil k mladšímu.
Pokud čekal Minho drsného ledového terminátora, nemohl se splést víc.
Působil velmi jemně, vlastně skoro plaše. Jeho tvář se nevyznačovala žádným výrazným rysem, byla milá, ale nijak okázale krásná. Na démonské poměry snad dokonce ošklivá, alespoň na první pohled. Mužův decentní půvab bylo totiž třeba najít. Najít a pochopit.
Pak už nebylo možné to kouzlo přehlédnout.
"Jsi v pořádku? Neublížili ti?" zeptal se ustaraně a podal Minhovi ruku, aby mu pomohl vstát.
Choi přikývl v reakci na první dotaz, načež se zarazil a zakroutil hlavou v reakci na dotaz druhý. Což dvakrát moudře nevyznělo. No nic. Raději se natáhl po nabízené dlani - a s vyjeknutím ruku zase chvatně odtáhl.
Bylo to jako dotknout se ledu, co strávil zimní prázdniny v mrazáku na severním pólu.
"Promiň!" vyhrkl černovlasý omluvně a zamnul rukama. Váhavě se na chlapce usmál. Pokus číslo dvě. "Přísahám, že normálně tak zmrzlý nejsem…"
Minho se zasmál a nechal se vytáhnout na nohy. Měl pravdu. Pořád byl studený, to ano, ale už ne tak nepříjemně jako prve.
"Vy jste Andy Lee."
"A ty Choi Minho," mroukl démon s úsměvem a oprášil jinovatku z Minhova ramene. "Moc mě těší."
Na delší konverzaci se nezmohli, protože vzápětí se mezi nimi prohnal Zhoumi a přidusil svého překvapeného Vyvoleného v medvědím objetí.
"CHOII MINHO! TY PITOMEJ IDIOTE! JEŠTĚ JEDNOU MI BEZE SLOVA ZMIZÍŠ A VLASTNORUČNĚ TĚ ZABIJU!" zaštkal daemon hystericky a s úlevou zabořil nos do Minhových vlasů. "Myslel jsem, že zešílím strachy…!"
"Omlouvám se, MiMi. Moc se omlouvám," zamumlal mladší a zavrtal tvář do ohbí přítelova krku. "Už se to nestane, slibuju."
Zhoumi cosi zabručel, cosi co znělo skoro jako odpuštění, načež zamračeně nakrčil čelo a rozhlédl se kolem sebe. "Ježiši, ta mrtvola je probodnutá rampouchem?!" vyjekl zděšeně, když jeho zrak padl na to, co ještě nedávno bylo vlčím démonem. "A proč je tu vůbec taková zima…?" Teprve pak si pořádně prohlédl toho chlapa, co se vší diskrétností mlčky postával vedle nich, a samým úžasem mu spadla brada.
"Je v pořádku?" zavolal Min Ho a přispěchal s Yesungem a Jonghyunem v závěsu k trojici stojící přede dveřmi budovy.
"V naprostém," opáčil Minho, protože Zhoumi nebyl ve svém ohromení nejmladším Shinhwa mužem schopen odpovědi. "Záchrana dorazila právě včas." Vesele se na sebe s Andym zazubili.
Tentokrát čelist poklesla Yesungovi.
"Hotový ledový království tady," zabručel Jonghyun, vrazil ruce hluboko do kapes kabátu a zakřenil se. "Nazdar, Elso!"
"Koleduješ si o to, aby ti zamrzl úsměv na rtech, Jjongu," ušklíbl se Andy a zlověstně si prokřupal prsty. "Doslova."
"No, děcka," Min Ho při pohledu na Sunga a Miho - oba v těžkém fangirl záchvatu levelu 8 - zafrkal smíchy, "seznamte se, prosím, s vaším rozkošným sněhovým překvapením."
"ANDY!" zapištěla dvojice nadšeně.
Jmenovaný se náznakem pousmál a rozpačitě se zhoupl na patách. "Uf, cítím se… slavně." Načež se upřímně rozesmál. "To je fakt hroznej pocit."
Jonghyun ho se smíchem poplácal po zádech.
"Začínám litovat, že jsem nedal svůj entuziasmus najevo vehementněji," našpulil Minho mrzutě pusu a založil ruce na prsou. "Vedle těch dvou vypadám jako nevděčná fanynka…"
"Můžu tě ujistit, že mně ke štěstí stačí pouhé vědomí tvé náklonnosti," usmál se na něj široce Andy a Minho se rozzářil jako sluníčko.
Zato Min Ho se na ten značně nesourodý pár zatvářil podezřívavě a staršímu nezbylo, než pokrčit rameny.
"Tvá lidskost je velice okouzlující…"
"Nepovídej. Že ses nikdy nezmínil…"
"Však říkám 'tvá lidskost'."
"Jsi hnusnej," zašklebil se hrabě a dloubl smějícího se Leeho loktem do žeber.
"Andy." Černovlasý se otočil za hlasem. Vyšší z chlapců mu vysmekl hlubokou úklonu. "Děkuji. Děkuji, že jste Minha zachránil. Ani nevím, jak se vám odvděčit."
"To nic nebylo," mávl démon rukou, jako by to skutečně nestálo za řeč. "Rád jsem pomohl. A rád poznávám Minhova daemona."
"Zhoumi," představil se mladík a zpříma se na staršího podíval.
Teprve teď si ho Andy pořádně prohlédl. Možná pečlivěji, než bylo nutné.
Nezdravě zesinal.
"Děje se něco?" vyděsil se Mi. I ostatní vypadali vyplašeně.
Kruci.
"N - ne," zakroutil Andy důrazně hlavou a zvedl koutky úst v úsměvu. Doufal, že ne příliš křečovitém. "Jenom… mi někoho připomínáš." A než se stačil kdokoli začít vyptávat, obrátil se k černovlasému muži po Min Hově boku.
Potřásli si rukama.
"Yesung," usmál se mladší oslnivě, čímž perfektně podtrhl svůj uhrančivý půvab. "Je mi ohromnou ctí se s vámi setkat."
"Nápodobně… Yesung?" Andy významně povytáhl obočí. "Ten Yesung?"
"Ten Yesung?" podivil se profesor. Pokud věděl, Andy nebyl mezi těmi, jimž Min Ho tehdy odhalil totožnost svého sedmnáctiletého přítele… Tázavě na něj pohlédl. "Min Ho?"
"JONGHYUNE?!"
"Tak jo, tak jo!" vyhrkl hnědovlasý. "Řekl jsem to Andymu, ale… no tak, je to přece Andy! Ten nikomu nepovolanýmu nic nevykecá!" Nervózně před vytočeným Choiem o krok ustoupil. "Kdybych to vyžvanil Minwooovi, měl bys důvod se zlobit, to jo, ale takhle…!"
"Na Jjongovu obranu," vložil se mezi ně takticky Andy, "pověděl mi o Yesungovi až jako druhý. První byl Eric."
"Ha?! Já tomu volovi zakroutím krkem!" prskl Min Ho načepýřeně. "Když mluvit má, mlčí, a když má mlčet…! Kde je?!"
"Na Havaji."
"Na Havaji? Na Havaji?! Já mu dám Havaj!" Najednou se ale tmavovlasý zarazil a zmateně nakrčil čelo. "Moment, co dělá Eric na Havaji?"
"Zeptej se Hyesunga. Byl to jeho nápad…"
"Havaj?" hlesl Minho natolik konsternovaně, až se k němu všichni překvapeně otočili.
"Zlato, není ti nic?" zeptal Zhoumi opatrně. Jeho Vyvolený se tvářil, jako by právě spatřil ducha.
"V pořádku," zamumlal tmavovlásek nepřítomně. Pokud je vévoda Mun na Havaji, jen těžko to mohl být ten, kterého viděl a který ho sem dovedl… "Pane profesore, co je tohle za budovu?"
"Stará nemocnice," odvětil Yesung a zaclonil si oči, aby na stavbu lépe viděl.
"Ve městě bývala nemocnice?" podivil se Mi.
"Ano. Může to být tak padesát let, co ukončili její provoz… Co se pamatuju, bývala plná mediků. Posílali je sem na praxe doslova v houfech… Proč tě to ale zajímá?"
"Souvisí to snad nějak s tvým zatraceně hloupým zmizením?" dovtípil se Min Ho a provrtal svoji lidskost zkoumavým pohledem. "S tím, že jsme tě nebyli - ani já, ani Zhoumi - víc než půl hodiny schopní najít?"
"Nevím. Možná. Měl jsem dojem, že jsem něco viděl… ale asi se mi to jenom zdálo."

•••

"JR?" Jonghyun hvízdl. "Tak to je teda gól."
"Spíš pěkná podpásovka," zamračil se Yesung. "Není on náhodou Sooyoungin manžel?"
Min Ho přikývl. "Noona ho zabije, až to zjistí," odtušil prostě. "Varovala ho. Neposlechl. Tak ať si to chlapec užije."
"Uhm, a není možné, že ta služebná lhala? Že ji podplatil někdo jiný, aby donášela informace z domu druhé straně, a ona Sooyoungina muže jenom křivě obvinila?" přemýšlel Zhoumi.
"Není. Vyslýchal ji chodící detektor lži," zavrhl jeho nápad Hyun.
Mi a Minho povytáhli obočí.
"Hrabě Shim. Démon klamu. Před ním je vám i ta sebelepší lež k ničemu," vysvětlil Andy. "Můžeme s naprostou jistotou prohlásit, že Kim JR už minimálně šest týdnů spolupracuje s Imovou, Hwangem a jejich nohsledy. Bohužel."
"Do hajzlu," ulevil si Číňan.
"Taky jsme zjistili, že si Yoona dala povolat trojici polovičních démonek. Nic bližšího o nich ale nevíme."
"Poloviční démonky?" zachmuřil se Jonghyun. "Tak to se mi nelíbí…"
Min Ho svraštil obočí. "Ještě něco?" otázal se.
"Ano. Druhá strana, jak je hezky nazval Zhoumi, se rozhodně paktuje s Lordovou radou," zabručel Andy bez výrazu a zamíchal si kávu.
"A Junjin samotný…?"
"Je jen otázkou času, než k tomu dojde."
"Jasně." Tmavovlasý se kousl do rtu. "Vědí to? Hyesung a Eric?"
"Zatím ne. Není to tak akutní, abych jim tím musel za každou cenu kazit dovolenou. Povím jim to, až se vrátí."
Min Ho souhlasně přikývl. Na pár chvil u stolu zavládlo tíživé ticho. Celá šestice zadumaně hleděla do svých šálků, jako by v nich snad mohla najít univerzální řešení.
"Mimochodem," se širokým úsměvem na rtech změnil Choi znenadání téma i pochmurnou atmosféru, "doufal jsem, že když už jsi tady, připojíš se k nám."
"No ano! Můžu ti zaručit, že na Akademii budeš mít takové pohodlí jako doma!" ujistil Leeho nadšeně Jonghyun. "Ehm, teda až na ten bazén se slanou vodou, ten jsme ještě nezavedli…"
Andy se rozesmál. "Bazén klidně oželím, s tím si nedělej starosti," ušklíbl se. "Sice jsem předpokládal, že se k vaší alianci oficiálně přidám až s havajskými navrátilci, ale," mrkl na Minha, "když tu po mně tolik toužíte," všech pět spolustolovníků po něm blýsklo veselým zazubením, "proč ne?"
 


Komentáře

1 Stella Sayuri-Enshant Stella Sayuri-Enshant | E-mail | Web | 27. listopadu 2015 v 23:01 | Reagovat

z tvých povídek vážně jednou umřu...
v jednu chvili uplně napínava scéna a pak najednou takový blazinec, co jsem si myslela že ani nejde vymyslet,
ale možná proto se čtou tak dobře :D

2 Anete Anete | 28. listopadu 2015 v 11:41 | Reagovat

Tak ti řeknu, že mi trvalo pět minut rozchodit ten předkec a začít číst. Boha, já tady umřu jednou na záchvat smmíchu.

Až na scénu, kdy Minha málem roztrhalo to cosi společně s Tae a Tiff (mimochodem - dokonale popsané to bylo), jsem chytala jednu křeč za druhou.

Doprdele Elzu a spol. nerozchodím... slzím tu smíchy ještě teď

A radost si mi fakt udělala!!!! :D

Já moc dobře vím, proč tě miluju

3 ladyvelve ladyvelve | Web | 28. listopadu 2015 v 14:18 | Reagovat

Výborná povídka :-)

4 Meshiki Meshiki | 29. listopadu 2015 v 19:52 | Reagovat

Já to tušila že se v té druhé části něco zvrtne,ale jsem ráda,že je Minho v pořádku :) Jako vždy to byl parádní díl a to přirovnání Andyho k Elze mě fakt dostalo :) Moc se těším na pokráčko

5 eriana eriana | 30. listopadu 2015 v 17:03 | Reagovat

Ehm... nebudu originální, ale Elsa mne rozsekala taky. :D Super díl.

6 Týna Týna | Web | 30. listopadu 2015 v 18:50 | Reagovat

Čekala jsem na tento díl dlouho a konečněěěěě :-)
Zajímalo by mě, kdo byl ten kluk za kterým utíkal Min Ho. Celé to dostává patřičné obrátky a já se už teď nemůžu dočkat dalšího dílu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
https://66.media.tumblr.com/18208d4cca68d18d735b395a1a7f90cb/046414a4c585ed31-cf/s500x750/102276c4849f89abef386357338535ea2f15f5cf.gifv

Obsah tohoto blogu je veskrze autorský.

Kdo chce kopírovat, nechť bezpodmínečně uvede zdroj!

아론곽

Animace a obrázky, jež nepatří k výtvorům mé maličkosti, pocházejí ze serverů DeviantART
a tumblr.