•A protože Min Hova želvího jmenovce Kima není nikdy dost... xD
Hezké počtení první části sedmadvacáté kapitoly přeju.•

Yesunga probudil šimravý dotyk slunečních paprsků. S očima nadále rozkošnicky zavřenýma se protáhl a zašmátral rukou vedle sebe. Nic. Prázdno. Zarazil se a zkusil to znovu, naléhavěji. Bezúspěšně.
Otevřel oči a obrátil se čelem k pravé polovině postele. Pohladil rukou prostěradlo pod neustlanou peřinou. Ne, nezdálo se mu to. Ještě je teplé, spal tady.
Tak proč tu není?
Yesung cítil, jak se mu hrdlo stahuje úzkostí. Věděl, že reaguje paranoidně, ale nedokázal si pomoct. Na to se toho příliš děsil. Toho, že se to bude opakovat…
Zatajil dech, když z vedlejší místnosti zaslechl kroky. A vzápětí se otevřely dveře a Min Ho stanul na prahu ložnice.
"Ah, ty už jsi vzhůru? Dobré ráno," usmál se zářivě. Přikročil k posteli, položil staršímu do klína podnos se snídaní a políbil ho do vlasů. "Jak se cítíš?"
Sung se nezmohl na odpověď. Hleděl na Min Ha jako na zjevení.
"Co se tak tváříš?" Démon svraštil obočí.
Černovlasý zavrtěl hlavou a provinile sklopil zrak k vonícímu pečivu a šálku kávy. Min Ho mu chtěl jenom udělat radost snídaní do postele a on hned maluje čerta na zeď. Vážně se chová jako paranoik.
"Nikam nezmizím," mroukl hrabě, jako by mu četl myšlenky.
Yesung kývl a zvedl z talíře jeden croissant. "Děkuju," špitl a ukousl sousto. Jen co polkl, zašilhal po budíku.
Osm deset. A do háje…!
"Ani na to nemysli. Dneska máš volno," zabručel Min Ho. "Supl je zajištěný a šestá hodina zrušená. A buď si vědom toho, že všichni tví kolegové mají nařízeno odvléct tě zpátky do postele, kdyby ses mou péči snad pokusil bojkotovat."
Sung se ušklíbl. "Uhm, a ty…," rozpačitě si skousl spodní ret, "máš dnes taky volno?"
Min Ho neurčitě pokrčil rameny. Posadil se na kraj postele a opřel se o pelest. "Chceš, abych měl volno?"
"Chci," přisvědčil starší a s úsměvem se k tmavovlasému přitulil blíž. Min Ho se užuž chystal uvelebit se na lůžku pohodlněji a obejmout Sunga kolem pasu, znenadání ale sykl bolestí a omluvně od sebe přítele odstrčil. "Moment." Sklonil se k čemusi na zemi. "Kim mi okusuje palec."
S želvou v ruce se vrátil do vzpřímené polohy a položil svého jmenovce na přikrývku mezi sebe a Yesunga.
"Asi má hlad… Ale to je divný, než jsem šel do kuchyně, dával jsem mu salát…"
"On ti tak projevuje náklonnost," vyvedl ho Sung z omylu.
Min Ho si staršího dlouze prohlédl, zvažoval, jestli žertuje nebo mluví vážně. U Yesunga se to občas dost těžko poznávalo. "Kousáním palce?" ujistil se nedůvěřivě.
"Uznávám, dává lásku najevo poněkud netradičními způsoby…"
"A jakou očekává odezvu? Kousnutí do nohy? Nerad bych ho amputoval," démonovo čelo zbrázdila znepokojená vráska.
Černovlasý se rozesmál. "Obyčejné pohlazení bude stačit, věř mi."
"To se mi ulevilo," oddychl si Min Ho a podrbal zvědavě vykukující želvu pod krkem.
•••
"Co bude s tím tancováním?" napadlo Donghaeho, když se trojice MinSung shipperů dostatečně vynadívala na uctívaný pár u učitelského stolu. Nebo lépe řečeno, když se všichni vynadívali, protože dokonce i skeptický Zhoumi zůstal zírat s otevřenou pusou. Yesung a Min Ho totiž slovnímu spojení 'partnerská dvojice' dělali tenhle večer skutečnou čest.
"Později," odtušil Key. "A navíc proběhne tajně, protože můj muž a Kyuhyunova žena, co je Minhův muž, vyhrožují emigrací…"
"Ale neboj, o místě konání tě včas informujeme," ubezpečil Haeho velkoryse Kyuhyun.
"Díky. Můžu vzít kameru? Čistě pro soukromé účely…"
"Musíš ale uznat, že jim to spolu sluší," zazubil se Onew.
"No jo, no," vzdychl Zhoumi poraženecky. "Jasně, že jim to sluší, ještě aby neslušelo… Jsem prostě jenom rozčarovaný z toho, že chlapem Yesungova života je tahle… tahle samolibá manipulátorská nymfomanka."
"A že ta samá nymfomanka je ženou Jonghyunova života, už tě netrápí?" ušklíbl se Siwon.
"Jonghyun je zoufalec," mávl Mi rukou, jako by se tím všechno vysvětlovalo.
"A že lidskost té samé nymfomanky je ženou tvého života, tě nijak neznepokojuje?" povytáhl Minho významně obočí.
"Ne, miláčku, neznepokojuje. Ty jsi totiž naprosto jiná kategorie."
"To mi asi budeš muset vysvětlit…"
"Princip. Za vším hledej princip."
"Jakože kdyby Min Ho nebyl můj démon, přestal bys tak okatě předstírat, že ho nemáš rád?"
"Já ho nemám rád."
"A důvod?"
"Spousta důvodů! A vy dva mlčte, názory skalních fanynek neberu na vědomí," zpražil černovlásek Keyho a Kyuhyuna výhružným pohledem, načež střelil očima k Aronovi. "A ty…! Ty se neopovažuj ani nadechnout! Vždyť ty s ním dokonce spíš!"
Jeho mladší kolega se v záchvatu hysterického smíchu definitivně zhroutil na stůl. A jak se rozesmál Aron, rozchechtali se úplně všichni.
"Přísahám, že jednou sepíšu dvousetstránkovou studii o zhoubném vlivu tvého maniakálního řehotu," slíbil Kyuhyun a obrátil se na Minha. "Nechala si Jessica vyléčit tu bouli na hlavě?"
"Ne. Protože bez boule by ji Sooyoung neopečovávala, takže mě důrazně upozornila, že jestli o tom ještě ceknu, uškrtí mě punčochou."
Spolustolující vyprskli podruhé.
"Nó, holka na to jde fikaně," zakřenil se Taemin a Henry se smíchem uznale pokýval hlavou. Nato ale Kanaďan zrakem mimoděčně zavadil o nejmladšího člena jejich skupiny a ustaraně svraštil čelo.
"Jsi v pohodě, Rene?"
Chlapec se přestal nimrat vidličkou v těstovinách, rozpačitě si upravil neposedný pramen dlouhých platinových vlasů za ucho a přikývl. Neřekl ani ň.
"Ehm," odkašlal si Siwon, "všimli jste si, že takhle dneska vypadá veškerá jeho komunikace s okolím?"
"Popravdě, první tři vyučovací hodiny jsem žil v domnění, že do třídy vůbec nedorazil," poznamenal Taemin. "Kdyby ho Kangin čtvrtou hodinu nevyvolal, myslel bych si to dál… A to je, považte, zatraceně divný, protože Rena si normálně nejde nevšimnout!"
Aron se zamračil. Zachytil Miho znepokojený pohled, načež se oba tázavě podívali na Kyuhyuna. Ten jenom bezradně pokrčil rameny. Nezaznamenal v Renově chování nic, co by se dalo považovat za nebezpečné. Choval se dnes zvláštně, to ano, ale… Byl prostě mimo. To se občas stává, no ne?
"Zhoumi?"
Číňan sebou při zvuku Renova hlasu trhl. "A - ano?" zakoktal zmateně. Vždyť spolu vlastně nikdy pořádně nemluvili, tak proč teď, po osmi hodinách mlčení, oslovil Ren jako prvního zrovna jeho…?
Světlovlásek se zhluboka nadechl, skoro to vypadalo, že se snaží dodat si odvahu. A pak uctivě sklopil hlavu, až mu dlouhá ofina kompletně skryla horní polovinu tváře, a překotně ze sebe vychrlil: "Půjdeš se mnou nakupovat?"
"Eh?" Mi na něj ohromeně zamžikal. Dvakrát.
Ren zrudl. "No… teda… víš…," zajíkl se nervózně, "Arona nakupování se mnou ubíjí. A Minho říkal, že s tebou by taky nakupoval jen sebevrah. Takže mě napadlo, že bychom - …"
"Jasně!" vykřikl starší nadšeně.
Chlapec se rozzářil jako sluníčko. "Fakt?"
"Jo!"
"Počítejte se mnou!" zaječel Key. "Proboha, PROČ mě to nenapadlo dřív?!"
Zhoumi praštil dlaní o desku stolu. "NO?! PROČ TĚ TO NENAPADLO DŘÍV?!"
"A PROČ TO NENAPADLO TEBE, CO?!"
"JÁ SE PTAL PRVNÍ!"
"A JÁ TI ODPOVĚDĚL OTÁZKOU!"
"TO NEBYLA ODPOVĚĎ!"
"NEBUĎ HNIDOPICH!"
"NEŘVI NA MĚ!"
"TYS NA MĚ ZAČAL ŘVÁT PRVNÍ!"
"Pánové, mám návrh," odtušil Minho a kývl na Rona a Onewa. "Až oni pojednou na nákupy, pojedeme do města s nimi. Budeme někde poblíž popíjet kafe a v případě podobné hysterie včas zasáhneme, co vy na to?"
"Výborný nápad," souhlasil Onew.
Aron přikývl. "Hysterie na veřejnosti by se přeci jenom mohla dost nepříjemně zvrhnout…"
"KDO JE U TEBE HYSTERICKÝ?!"
"Hádej, Bummie. Můžeš třikrát."
Key zbledl, pak zezelenal a nakonec rozčileně zbrunátněl. "KTEREJ KRETÉN MU PROZRADIL MOJE RODNÝ JMÉNO?!"
"Tvé rodné jméno se tu šíří docela samo," vyvedl ho Ren vážně z omylu a blonďák zoufale třískl čelem do stolu.
"No, nejspíš pojedete jako doprovod sami dva, pánové. Moje žena si do té doby totiž užene otřes mozku," podotkl suše Onew a odtáhl Keyho židli dostatečně daleko od stolu, aby si o něj jeho přítel nemohl rozmlátit hlavu.
"Kyu, přidáš se?" houkl Minho na nejmladšího černovláska.
"Ovšem. Ale ne k vám kafařům."
Aron na něj vyvalil oči. "Budeš s nima nakupovat?" špitl zděšeně.
Taeminovi, Henrymu, Siwonovi a Donghaemu synchronizovaně poklesla čelist.
Kyuhyun protočil panenky. "Vypadám snad jako dement? Jasně, že s nima nebudu nakupovat! Budu číhat ve zkušební kabince," odfrkl spokojeně a zazubil se na Zhoumiho.
Starší mu padl kolem krku a rozesmál se do jeho ramene.
"Jo, něco se tady určitě zvrhne. Ale hysterie to nebude," zašklebil se Won.
Ren se začal teatrálně ovívat ubrouskem. "Až se začnou z kabinek ozývat divný zvuky, budeme zapírat, že ty dva známe."
"Rozhodně," přisvědčil Key.
•••
"…Tak dneska ve tři. - Na náměstí, tam se nemůžeme minout. - Dobře, budu se těšit. Zatím."
Yesung si se svými svěřenci vyměnil tázavý pohled. Ťukl na pootevřené dveře a vešel do kanceláře. Min Ho zrovna odkládal mobil na stůl.
"Co bude dneska ve tři?" zeptal se černovlasý zvědavě. Políbil Min Ha na tvář, s úsměvem s ním propletl prsty a společně se posadili na pohovku.
"Předání informací od Changmina," zívl z kouta Jonghyun a prohrábl si rozcuchané vlasy. Dle jeho zjevu se dalo soudit, že toho v noci zrovna moc nenaspal.
Min Ho zamyšleně přimhouřil oči. Palcem začal bezděčně kroužit po Yesungově koleni. "Hádám, že by tě to mohlo zajímat…"
"Ta informace?"
"Spíš ten, kdo nám ji přetlumočí."
"Přetlumočí…?" Sung zmateně nakrčil obočí. "Nesejdeš se se Shimem Changminem?"
"Min je služebně v Japonsku," vysvětlil hrabě. Na moment se přemýšlivě odmlčel, načež střelil dravčím pohledem k Zhoumimu. Daemon se nervózně ošil. "A ty bys tohle seznámení nejspíš také ocenil… Co říkáš, Jonghyune?"
"Sázím na to. Yesung si ho sakra převychoval k démonofilnímu obrazu svému."
Sung a Mi se na sebe užasle zadívali a zalapali po dechu.
"Ne. Ten, na kterýho myslíte, to není," zchladil jejich nadšení stroze Hyun a dvojice si zklamaně povzdechla.
"Eric?" Min Ho Yesunga prošpikoval rozmrzelým pohledem. "Ještě pořád?"
"Navždycky!" odsekl starší a okázale založil ruce na prsou.
Démon mrtvých si zamračeně prohmatal hrudník. "Svírá mě jakýsi hnusný pocit…"
"Tomu se říká žárlivost," poučil ho Zhoumi.
"Fakt? No fuj."
"Počkej, nechceš mi přece tvrdit, že jsi až dodneška nikdy nežárlil, že ne?"
Min Ho se zamyslel a pak bezelstně zavrtěl hlavou. "Ne. Nežárlil. Neměl jsem důvod."
Mi se zatvářil, jako by žvýkal citron. "S tvojí lidskostí evidentně umřela i veškerá tvoje normalita, co?" zamumlal cynicky. "V kolik se vyráží?"
"V půl třetí."
"A pojede se tvým přehnaně pompézním, nekřesťansky drahým vozem?"
"Tobě se snad nelíbí?"
"To jsem neřekl…"
"A co já?" ozval se podrážděně Minho. "Mě by to nezajímalo?"
"Ne, zlatíčko. Ty zůstaneš tady," prohlásil Min Ho tónem nepřipouštějícím námitky.
Tmavovlásek dotčeně našpulil pusu. "Proč?! Když jede Zhoumi, můžu přece jet taky! Říkal jste, že můžu!" zamračil se vyčítavě na Jonghyuna.
Kim nasucho polkl, když se mu do hlavy zavrtal Min Hův vražedný pohled. "Ehm… copak to není pravda?" zasmál se nervózně. "Pod daemonovým dohledem bariéru může opustit, no ne?"
Načež se všechny pohledy obrátily k Zhoumimu. Mladík se rozpačitě kousl do rtu. "Miláčku, mě sice strašně těší, že mi tolik věříš, ale…"
Yesung s povzdechem zakroutil hlavou. "Démon, poloviční démon, daemon a člověk přece dovedou uhlídat jednu lidskost, ne snad?"
Minho po svém patronovi blýskl oslnivým úsměvem.
"Rozmazluješ ho," obvinil Sunga mrzutě hrabě. "Nelíbí se mi to. Neměl by odtud vytáhnout paty. Co když - …?"
"Bude to v pohodě," broukl černovlasý konejšivě. "Dáme na něj pozor."
Min Ho semkl rty a ustaraně si svou lidskost prohlédl. "Snad máš pravdu," řekl pak.


To bylo úžasný hlavně ta Yesungova želva na začátku neměla chybu :) Ale mám takový divný pocit,že se v té druhá části něco zvrtne.Ale jako vždycky to byl parádní díl a budu se moc těšit na pokráčko :)