Pěkný večer, mládeži.
Měsíc do zápočtového týdne a já začínám chytat lehké tiky. Asi bych se měla učit. Jako pořádně učit, nejenom tak mimochodem pročítat dosavadní zápisy. Ale komu by se chtělo, když může mít na práci TOLIK jiných věcí. Jako třeba:
a) číst
b) psát
c) zírat na anime
d) zírat na dorama
e) zírat na teplé čínské filmy
f) zírat s maminkou na krimi seriály
g) fangirlit nad východoasijskou polovinou zeměkoule

Nu, nejspíš se na mně projevilo, že nám na dva týdny odpadá přednáška o čínské filozofii (kde mě pan přednášející hned v úvodní hodině asi desetkrát přesvědčil, že Zhou se čínsky prostě čte jako "Džou", a já mám dilema, protože japonský přepis "Čou" se mi stejně líbí víc :D), protože jsem včera z nějakého nervového popudu začala zcela seriózně hledat Miho obrázek pro nový layout, ačkoli jsem uvažovala úplně o někom jiném.
Anebo za to může jednoduše ten fakt, že je to on.

A právě proto, že je to MiMi, odpustím mu naprosto všechno. I ten zákeřný vliv na mé myšlenkové pochody.

...pac a pusu, Vaše Nagasaki


Náš vyučující čínštiny nám říká, že je výslovnost "Čou", ale mohu se zeptat naší vyučující, je to rodilá mluvčí (a umí česky) (a v pondělí přišla poprvé od začátku školního roku) (protože byla v Číně a asi se jí sem nechtělo)
A Zhoumiho nikdy není dost, takže já si naprosto nemám na co stěžovat
Máš to krásné 