14. října 2015 v 17:28 | Nagasaki Nicolca
|
•Dám Vám dobrou radu, děti - NIKDY nesmrkejte a nescházejte ze špatně osvětleného schodiště zároveň. Jinak skončíte s vyvrknutým kotníkem jako jistá nejmenovaná osoba, co píše tenhle článek. xD
Děkuji za komentáře, děkuji za hodnocení (a upřímně doufám, že už nebudu muset vypisovat další samostatný článek na toto téma). Přeji příjemné počtení druhé části pětadvacáté kapitoly. :)•
•••
"Chci Číňana."
"Co tak najednou?" povytáhla Sooyoung obočí.
"Náročný týden. A Zhoumi. Zhoumi, sestřičko."
"První důvod jsem nepobrala, ale druhý je, uznávám, velice inspirativní."
"Ale zadanej," připomněl jim Siwon.
"Patří tvojí lidskosti," dodal Key.
"Tudíž naprosto nepoužitelnej."
"A lezeš mu na nervy."
Min Ho zavrčel. "Proč tu tyhle dva ještě trpím?" obrátil se zoufale k sestře.
"Ten vyšší je náš příbuzný," poukázala hraběnka nevzrušeně. "A ten druhý tvoje fanynka."
Démon si hluboce povzdechl a Key ho konejšivě poplácal po zádech. "Ale Číňanů tu máme dostatek, jistě si vybereš."
Min Ho se kriticky rozhlédl po nádvoří.
"Tak třeba Kris," navrhl blonďák první možnost.
Choi při pohledu na zmíněného studenta zneklidněně svraštil čelo. "A nic děsivějšího tu nemáte?" odtušil kousavě a zamračeně se zadíval na opačnou stranu.
"Abys věděl, vyskytují se tu i děsivější individua, než je Kristina!"
Min Ho ho však evidentně vůbec neposlouchal. S výrazem Alenky v říši divů okouzleně namířil prstem na mladíka před sebou. "On!"
Key, Siwon i Sooyoung tázavě pohlédli tím směrem.
"Jo, Tao je děsivej," přisvědčil Kibum.
"Ale ne! Jeho chci!"
Blonďákovi spadla brada. "Děsí tě Kris a Tao ne?"
"Vždyť je rozkošnej!" rozplýval se Min Ho.
"Rozkošnej?"
"Klid, Keyi. Téhle osobě připadá rozkošnej i Yesung," odtušil Siwon suše. Min Ho po něm sekl uraženým pohledem.
"Ale Yesung je svým způsobem rozkošný," zamyslela se Sooyoung.
"Nejsi ty náhodou Min Hova sestra?" ušklíbl se černovlásek a brunetka se na něj zazubila.
"S Taem to budeš mít příliš snadný," zabručel Key.
"Jak to myslíš?"
"Je zamilovaný do Minha."
Hrabě se zamračil.
"To je sice pravda, ale rád bych podotknul," mroukl Siwon, "že co jsi tady, ani se na Minha nepodíval…"
"To zní nadějně," konstatovala Soo. "Poslyšte, to jméno mi ale něco říká… Tao… Tao… Nezmiňovali jste se o něm v jiném kontextu už dřív?"
Kibum kývl. "On a Ryeowook jsou z ovládaných jediní, kdo si uvědomují démonský nátlak."
Choi si osamělého chlapce začteného do učebnice literatury zamyšleně prohlížel. Zhodnocoval situaci.
"Min Ho!"
Nayla a Zhoumi, každý se stohem minimálně šesti knih v rukách, vyšli z hlavní budovy. "Tohle nám předal kurýr u brány," vysvětlila blondýnka a názorně náklad potěžkala. "Zásilka do knihovny?"
"Dejte mi to," odvětil démon nepřítomně, nespouštěje z Taa oči.
Mi si se svým Stínem vyměnil udivený pohled, ale oba hraběti knihy poslušně předali.
"Ten chlap má něco v plánu," zamručela Nayla, když se od nich Min Ho s díky odpojil a vykročil k jižnímu křídlu.
"To tedy má," ujistila ji vážně Sooyoung, na rtech jí však pohrával lehký úsměv.
Celá pětice zaujatě sledovala, jak Min Ho ladně a beze spěchu prochází kolem Taa, věnuje mu krátký, o to ale zřejmější pohled, a přitom jakoby nic pokračuje dál.
Vteřinu dvě zůstal Tao zkoprněle hledět do místa, kde hrabě stál, když nenásilně ukořistil jeho pozornost. Pak mrskl učenici do tašky, tu si přehodil přes rameno a rozběhl se za Min Hem.
Neslyšeli, o čem spolu mluví, Min Ho každopádně zvlnil ústa v tom nejnádhernějším úsměvu, jakému se jen stěží dalo nepodlehnout. Červenající se Tao od něj s plachým usmáním gentlemansky převzal polovinu knih, načež společně zamířili ke knihovně.
"A já myslel, že tenhle trik už dneska nefunguje," podivil se Siwon.
"Na tebe by rozhodně nefungoval," ujistil ho Key. "Jsi galantní jak buldozer."
"Ale proč zrovna Tao?" zakvílel Zhoumi zděšeně. "Nemohl si vybrat někoho… Kohokoli jiného? Vždyť on to nebohý dítě zprzní!"
"Drahoušku, uvědomuješ si, že to nebohý dítě je tvůj spolužák, že ano?"
Mi nad Nayliným mateřským nepochopením ublíženě zafňukal.
"Poslyš, vím, že v tomhle ohledu mému bratrovi moc nevěříš… dobře, vůbec nevěříš," opravila se Sooyoung, když spatřila daemonův výraz, "ale měl bys vědět, že Min Ho si k tělu rozhodně každého nepustí. Naopak. A když už si sám někoho vybere - což se stává jenom velice zřídka - myslí to sakra vážně."
"Jak zřídka?"
Brunetka se zamyslela. "Mám pocit, že jediný muž, o kterého kdy Min Ho musel usilovat, byl vévoda Mun," odtušila pak. "No a potom samozřejmě Yesung, ale tam to bylo tak nějak… vzájemné."
"S Yesungem si to usilování vynahrazuje teď," poznamenala tiše Nayla. Tón jejího věčně sarkastického hlasu byl kupodivu jakéhokoli nádechu sarkasmu oproštěn.
Sooyoung chmurně pokývla. "Vlastně je dost pravděpodobné, že z toho Tao vyjde s velkým bonusem navíc," obrátila se nazpět k Zhoumimu. "Min Ho déle než půl roku pracoval na kouzlu, které eliminuje účinnost nátlaku."
"Copak to jde?" hlesl Mi nevěřícně.
"Oficiálně ne… Proto se taky mohl soustředit pouze na použití kouzla na jednotlivcích."
"Celoplošně by to byl problém?"
"Pořádný. Démoni nejsou oprávněni rušit vliv jiných démonů," vysvětlila hraběnka.
"Hm…" Číňan se dlouze zadíval na dveře, za nimiž dvojice zmizela. "Stejně se nemůžu zbavit dojmu, že to dělá jenom proto, že se mu s Yesungem nedaří…" Zamračil se. "Tao si nezaslouží být nějakým chvilkovým rozptýlením."
"Když nechceš věřit jemu, zkus věřit mně," navrhla věcně Sooyoung.
"To půjde rozhodně snáz," uznal Mi s úsměvem.
•••
Min Ho zvedl pohled od laptopu. Čas v rohu monitoru ukazoval čerstvě minutu po půl šesté a tiché, jakoby váhavé zaťukání se ozvalo podruhé.
Vstal z křesla, odložil notebook na stůl a došel otevřít. Oči se mu rozšířily překvapením.
"Yesungie," vydechl skoro… vděčně.
Černovlasý potlačil nutkavou potřebu vzít nohy na ramena a odkašlal si. "Projdeme se?"
"Jistě," přisvědčil mladší zmateně. Chvatně se obul, popadl z věšáku kabát a klíče a vyšel za Yesungem do chodby. Neptal se, prostě ho mlčky následoval.
Za trvajícího ticha vyšli ze školního areálu. Teprve pár metrů za hlavní branou Sung konečně promluvil.
"Omlouvám se. Choval jsem se dětinsky, já… To, co jsem udělal po tvém odchodu," zavrtěl hlavou, "nejsem na to hrdý. Ani v nejmenším. Byla to ta největší pitomost, jaké jsem se v životě dopustil, a… nechtěl jsem, aby ses to kdy dozvěděl."
"Nemusíš - …," vyhrkl Min Ho, ale Yesung ho přerušil.
"Teď už na tom stejně nesejde. A navíc," kousl se rozpačitě do rtu, "asi máš právo to vědět." S rozčileným povzdechnutím přidal do kroku, což o představě sdílného vyprávění příliš nesvědčilo. "Byl jsem zamilovaný sedmnáctiletý idiot," zabručel, když s ním Min Ho srovnal tempo. "Nešťastný, zrazený a ublížený. Když jsi bez jediného slova na vysvětlenou zmizel, začal jsem se užírat pocitem, že jsi mě jenom… využil. Dva týdny jsem proležel v posteli, prakticky odmítal opustit pokoj a utápěl se v sebelítosti. Zhroutil se mi svět, neměl jsem ponětí, jak pokračovat dál… celé jsem to strašně přehnaně prožíval." Ušklíbl se. "Když se na to dívám zpětně, ani se nedivím, že to dopadlo, jak to dopadlo." Všiml si, jak se tmavovlasý vedle něj nervózně ošil, a jeho úšklebek se z trpkého změnil v pobavený. "Děsím tě?"
"Trochu," připustil démon polohlasně. Scénář, co se mu po těch několika větách vyrojil v hlavě, se mu totiž ani v nejmenším nelíbil.
"A pak mě zčistajasna napadlo, že… nijak pokračovat přece nemusím. Že to můžu skončit. V té chvíli se mi ten nápad jevil doslova geniálně. Ideální konečné řešení."
Min Hovi se stáhl žaludek. Měl sto chutí vyštěknout, ať přestane, že to nechce poslouchat, ale zůstal zticha. Víc než samotný akt, který mu Yesung popisoval, se mu hnusil ten afektovaně klidný tón, jakým mluvil. Proč se před ním musí neustále přetvařovat? Bezmyšlenkovitě vzal staršího za ruku, propletl s ním prsty. Něžně a konejšivě.
Yesung strnul, ale nevytrhl se. Jen se mlčky zadíval na jejich spojené ruce a zase zrak odvrátil do neurčita před sebe. "Den nato jsem si v koupelně podřezal žíly," šeptl, už zdaleka ne tak netečně jako před chvílí. Automaticky stiskl démonovu důvěrně známou dlaň o něco pevněji. "Heechul mě ale našel včas a, jak vidíš, zachránil mi život. Déle než měsíc jsem potom dennodenně docházel na sezení k psychologovi, kterého sem na Leeteukovo naléhání pozval tehdejší ředitel. Báli se, že se ze mě stane notorický sebevrah," Sung se tiše zasmál. "Ne, že by mi ty jeho chytré rady něco daly. V momentě, kdy jsem se probral na ošetřovně, jsem věděl, že jsem udělal tu nejšílenější blbost, co jsem mohl. Že nemá smysl zahazovat život jenom proto, že mě někdo nechal. I když byl ten někdo moje první, největší a jediná láska," zamumlal mrzutě a sklopil svůj rudnoucí obličej. "A hlavně mi došlo, že nechci umřít. Což byl asi ten nejsilnější impulz. I kdybych měl skončit napořád sám - jakože taky skončil - nenechám sebou už nikdy nikým manipulovat. Ani vědomě, ani nevědomě, jestli rozumíš, jak to myslím."
Mladší přikývl. Na Yesungův vkus až moc opatrně.
"Nic ti nevyčítám, Min Ho," povzdechl si unaveně. "Jen jsem zodpověděl tvoji otázku, žádný podraz v tom nehledej. Na nějaký malicherný pocit křivdy jsem už trochu starý…"
Tmavovlasý se náznakem pousmál a zlehka Sungovi nadzvedl bradu, aby mu mohl pohlédnout do očí. Vždycky mu připadaly kouzelné. "Mrzí mě to, Yesungie," mroukl kajícně. "Neměl jsem tušení, jak moc jsem ti ublížil."
"Říkám, že ti nic - …"
"Ale pleteš se."
Starší na něj překvapeně zamrkal.
"Nejsi sám," vysvětlil Min Ho prostě a palcem letmo obkroužil konturu mužova spodního rtu. Nebyl v tom žádný podtext, jenom drobné láskyplné gesto.
"Co na mně vidíš, prosím tě?" zakroutil černovlasý nechápavě hlavou. "Ošklivý, egoistický a depresivní smrtelník. Vůbec se k tobě nehodím…"
"Jsi v každém ohledu ta nejnádhernější lidská bytost, jakou jsem kdy poznal," opravil ho démon bez nadsázky.
Koutky Yesungových úst se zvedly v bezděčném, tom nejpřirozenějším a nejpůvabnějším úsměvu. "Přestaň. Budu se červenat."
"Sluší ti, když se červenáš…," ubezpečil ho Choi a Sung se rozesmál.
Krátce zaváhal, pak ale lačně a beze slova ovinul mladšímu ruce kolem krku a rozechvěle se natiskl na jeho hruď. Byl to krásný pocit. V Min Hově náruči se cítil tak… kompletní, jako by našel ztracený dílek skládačky k sobě samému.
S něžným polibkem ve vlasech zavřel oči.
Miluju tě.
•••
"Poslouchej, nebyls ty před těmi pěti lety princem?" napadlo Taemina, když Rena po několika dlouhých minutách konečně přestal provrtávat zamyšleným pohledem. "Pochybuju, že mělo tehdejší studenstvo ve svých řadách někoho hezčího než tebe."
"Chtěl jsem se zeptat na totéž," přidal se zvídavě Siwon a Onew zadumaně kývl.
Světlovlásek se neobtěžoval zvednout zrak od sešitu čínštiny. "Ne, nebyl," odvětil jen.
"Nekecej," zamračil se Key.
"Nekecám," ujistil ho mladší. "To místo bylo beztak obsazené a pak, nechtěl jsem mít s královskou družinou nic společného."
Každý v místnosti udiveně pozdvihl obočí.
Ticho trvalo až podezřele dlouho, a tak Ren přece jenom od učení vzhlédl a rozhlédl se po kolezích. Povzdechl si. "Šikanovali mi daemona," zabručel. "Začali oni a chytila se toho celá škola."
Příchozí Aron strnul na prahu a celá skupinka se k němu ohromeně otočila.
Rudovlásek nervózně polkl. "Nešikanovali mě," namítl chabě. "Tvářili se, že neexistuju, v tom je rozdíl."
"Ale… proč?" nechápal Taemin.
"Znelíbil jsem se jim. Nejspíš. I když dodneška netuším čím. Byl jsem prostě ten "divný", se kterým měli všichni ostatní zakázáno se bavit. Ale Ren byl rebel," Ron se zazubil na svého Vyvoleného a ten mu s rozpustilým usmáním poslal vzdušný polibek, "a na nějaká varování zvysoka kašlal."
"Dobře ty," poplácal Key démona uznale po rameni.
"To víš, oni ti vyděděnci paradoxně docela čouhají z davu," ušklíbl se Ren. "A tenhle vyděděnec se mi už na první pohled zatraceně líbil… Nemohl jsem ho ignorovat!"
Aron si s výrazem primadony teatrálně načechral vlasy a zbytek osazenstva vybuchl smíchy.
"Před pěti lety byla královská družina každopádně banda idiotů a mně se hnusilo jenom pomyšlení, že bych měl být jedním z nich. Teď už jistě chápete proč," shrnul světlovlásek situaci a zkřížil ruce na prsou.
Ostatní souhlasně zamručeli.
"Před pěti lety…" Zamlklý Zhoumi začal cosi zuřivě počítat na prstech.
Siwon na něj zmateně zamžoural, načež mu docvaklo, proč je Mi tak nesvůj, a zahučel protáhle: "Á kruci."
"Znal jsi Junsua?" zeptal se Zhoumi zachmuřeně.
"Junsu?" Aron zavzpomínal. "Jo, to byl můj spolužák… pasovali ho na budoucí šedou eminenci, myslím."
"Šedou eminenci?" Taemin svraštil čelo.
"Moje hodnost v naší královské hierarchii," objasnil mu Mi mechanicky.
"Aha." Dlouhovlásek významně pokývl hlavou. "No, to sedí."
"Ale Su byl v pohodě," navázal Aron na staršího dotaz. "On totiž nemluvil prakticky s nikým, teda kromě Taecyeona - jmenoval se tak? - a když se to vezme kolem a kolem, mluvil víc se mnou než s těmi dalšími. Na něj si s nějakým vyhrožováním nepřišli. Ani se o to vlastně nesnažili. Měl je těžce na háku."
"Počkej, to byl ten děsivej zemskej mág?" nakrčil Ren přemýšlivě obočí a Zhoumi dostal hysterický záchvat smíchu. Aron, Onew a Siwon se k němu přidali.
"Ale jo, musíte uznat, že Junsu je svým způsobem děsivej," zakřenil se brunet.
Mi se zvedl z pohovky, třemi mílovými kroky překonal vzdálenost mezi sebou a rudovlasým daemonem a s díky ho pevně objal. "Je mi líto, čím sis musel projít," mroukl upřímně. "Ale jsem neskutečně rád, že se Junsu tvýho utlačování aktivně nezúčastňoval. Být to jinak, musel bych mu jednu vrazit."
"Jste si blízcí?"
"Dalo by se říct…"
"Eminence s exeminencí se milujou. Jen si to ještě pořád nepřiznaly," vysvětlil s hranou vážností Won a Onew se rozchechtal potřetí.
"Vždycky se k sobě perfektně hodili."
"Moje řeč. Ale oni sami to pořád nepochopili."
"Kdy jste mě sakra začali párovat s Junsuem?" zhlédl je Zhoumi dlouhým pohledem.
"Toho dne, kdy se Nichkhunovi povedlo dostat tě ke královskýmu stolu," opáčil Onew.
Siwon přitakal. "Pochop, pro nešťastně zamilovanýho Onewa bylo moc bolestné párovat tě… s tím, jehož jméno si zaboha nemůžu zapamatovat."
Brunet ho se smíchem dloubl loktem do žeber.
"No jo, takže Nichkhun Horvejkul byl tvůj spolužák, že?" obrátil se Key na Rena.
"Ten krásnej Thajec? Jo," přisvědčil světlovlásek.
"Tak to jsi myslel tím, že místo prince bylo beztak obsazený," pochopil Taemin.
"Víte, jak vás dva tak poslouchám, najednou mi připadáte strašně staří," zakroutil Kibum hlavou, načež s jekotem skočil šipku za pohovku, když po něm Ren mrštil nadité pouzdro.
"Večeře!" zahučel z chodby Kyuhyunův hlas. V příští chvíli se on i Minho zjevili ve dveřích. "Jdete nebo ne?"
"Kde jste byli?" zabručel podezíravě Min a vstal z křesla. Ostatní následovali jeho příkladu.
"V knihovně. A nechtěj vědět, co jsme tam dělali," zašklebil se Kyu, chňapl Minha okolo pasu a rozjíveně s ním vyrazil zase pryč.
"CHO KYUHYUNE!!"
"Nevšímej si ho, Minnie! Vedli jsme vážnou kulturní diskuzi s Lunou a Naylou!" rozesmál se tmavovlásek unášený Choem kdesi v polovině cesty ze severního křídla. Zbylá sedmice se rozběhla za nimi.
Aron chtěl užuž vyjít za ostatními na nádvoří, když si všiml, že nikde nevidí Rena. Poplašeně se otočil.
Světlovlásek bezhlese postával u předposledního okna v chodbě a strnule zíral na něco venku. Cosi v jeho držení těla Aronovi přivodilo nepříjemné zamrazení v zádech.
"Rene…?"
Přistoupil k němu a dotkl se jeho ramene. "Zlato."
Žádná reakce.
Zamračeně vyhlédl z okna týmž směrem a ztuhl.
Min Ho.
Yesung.
Ruku v ruce.
Ve vzájemném objetí.
Zděšeně se zadíval do chlapcova jindy tak rozkošně líbezného obličeje. Nenávist, zuřivost a bolest křičely z každičkého jeho křečovitě staženého rysu, nádherné tmavé oči nelidsky plály čímsi, co nešlo popsat jinak než jako žárlivé šílenství.
Ne!
"RENE!" zaječel zoufale a rozčileně svým Vyvoleným zatřásl.
Světlovlásek překvapeně vyjekl a dezorientovaně na daemona zamžikal. Starší byl bledý jako stěna. Jeho hrůzyplný výraz Rena vyděsil.
Zmateně zatěkal zrakem od rudovláska k výjevu v okně a tentokrát to byl on, komu z tváře vymizela veškerá barva. Jeho rty němě zformulovaly Min Kiho jméno. Aniž by se na Arona podíval, rozběhl se pryč.
A sakra takže se naplnila Aronova obava,že MinKi může snadno převzít nad Renem kontrolu.Jinak jako vždy úžasný díl.Jsem zvědavá jak to všechno bude dál.