close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Škola prokletých - 25. díl a.

7. října 2015 v 13:06 | Nagasaki Nicolca |  Škola prokletých
•Zdravím. A předem prosím, po dočtení zhodnoťte, díky.
Pro první část první části kapitoly je asi nejdůležitější si připomenout, co se před pěti sty let stalo mezi JongHem. Stručně: Jonghyun zjistil, že je Min Ho démon, a v návalu vzteku ho prokousnutím krční tepny zabil. Často se tu na to naráží, tak jen abyste se chytali (kdo si to pamatoval, má u mě velmi významné plus :D). A pokud si vzpomínáte, v minulém díle byla zmíněna exkurze druháků do dějepisného muzea. O té je druhá dnešní část.
Přeji pěkné počtení.
PS: Neptejte se, jak jsem došla "DžejDžejovi". Ještě teď se tomu směju.xD•



"Prosím!"
"Ne."
"Moc tě prosím!"
"Říkám, že ne!"
Jonghyun naříkavě zakňoural. "Ale už jsou to dva měsíce…!"
"Ještě chvíli remcej a prodloužím ti ten celibát na půl roku," odtušil Min Ho suše.
Starší zbledl jako křída a poslušně zmlkl. Nepochyboval, že Min Ho myslí svou výhružku smrtelně vážně. S povzdychem zavrtal tvář do ohbí démonova krku. Labužnicky nasál jeho omamnou vůni.
"Vím, že se zlobíš," zamručel pak, dvěma prsty zlehka obkresluje ladnou křivku Choiova štíhlého boku.
"To máš pravdu. Zlobím se," přisvědčil tmavovlasý a zamračil se. "Copak sis vážně myslel, že se o Minhovi nikdy nedozvím?"
"Ne, já jenom… Bál jsem se. A zpanikařil…"
"Bál ses? Čeho? Že mu ublížím?"
"Omlouvám se," hlesl pokorně Hyun. "Netuším, kde se ve mně ta nedůvěra vzala…"
"Našel jsi ztracenou, nejmilovanější část mojí duše a nehodlal o ni za žádnou cenu zase přijít," objasnil mu Min Ho nevzrušeně.
"Není nejmilovanější," namítl Jonghyun. "Chyběla mi, to připouštím, ale… jedna část nemůže nahradit celek," zamumlal a palcem jemně obkroužil Min Hovo bledé zápěstí. Ucítil, jak se koutky mladšího úst zvedly v nepatrném úsměvu.
"Dáš mi napít?"
Na moment nastalo doslova hrobové ticho. Jonghyun pochopil, že právě efektivně zlikvidoval vzrůstající klíček milostné atmosféry. Sakra.
"Začínám se ptát, proč ještě pořád doufám, že se od tebe jednou dočkám romantického výlevu bez toho, aniž bys za něj automaticky očekával protislužbu," zaskřípal hrabě zuby a vrazil mu svoji ruku pod nos.
Hnědovlasý nakrčil čelo. Teď už situaci stejně nezachrání. "Nemohl bych radši z krku…?"
"Máš mě snad za idiota?" odfrkl Min Ho. "Vím moc dobře, jaký účinek na tebe můj krk má."
"Ale - …!"
"Žádný sex. Smiř se s tím."
Jonghyun polkl frustrované zavrčení a zuřivěji, než zamýšlel, rozsekl nehtem kůži Min Hovy dlaně. Z rány se vyvalila krev. Mladší ani necekl, jen po Hyunovi vztekle sekl očima a rychle pohled zase odvrátil. Krev jako taková mu nevadila. To všechno s ní spojené ho děsilo.
Jeden by řekl, že i ten sebehorší zážitek po půl tisíciletí z paměti vyprchá… Kéž by.
Kim si okamžitě uvědomil svou neuváženost. "Promiň," mroukl omluvně a s těžkým sebezapřením se odtáhl od démonovy krvácející ruky. Jestli nechce, nemůže ho nutit. Asi dvakrát to udělal a nikdy to neskončilo dobře. Při té vzpomínce se podvědomě otřásl. Nemíní tu situaci zažít znovu.
"Jsem v pořádku, neboj se," ujistil Jonghyuna tiše tmavovlasý.
"Už jsou to dva měsíce… nevypadls ze cviku?"
"Podstoupil jsem Munovu intenzivní psychickou přípravu."
"To zní… jako záruka stoprocentního úspěchu."
Min Ho kývl. "Veškeré případné reklamace padají na Erikovu hlavu."
"Tak to si nechám líbit," zazubil se starší. Vzápětí ale znovu nejistě zvážněl. "Nezhroutíš se mi, ano?"
Démon povytáhl obočí. "Nezabiješ mě?" odtušil otázkou.
Hyun se zachmuřil a beze slova se sklonil k zakrvácené dlani. Beztak to nebyl dotaz, na nějž by Min Ho očekával odpověď. Chvatně smočil rty v rudé krvi a nechal všechnu starost, bolest a vinu utopit v proudu sladké euforie. Aspoň pro tuhle noc.
Choi zavřel oči a soustředil se na pravidelné dýchání. Věděl, že nebezpečí nehrozí, že Jonghyuna z představy, že by se pět set let starý incident mohl opakovat, jímá snad ještě větší hrůza než jeho samotného. Nijak platné mu to však nebylo. Dokázal strach účinně potlačovat, ale nedokázal se ho zbavit.
Démon mrtvých se podvědomě děsí smrti, proto není schopen vzpomínky na vlastní umírání vytěsnit. A panický strach, to je jenom obranná reakce.
Na jednu stranu si své povinnosti dárce užíval, na stranu druhou měl chuť s hysterickým jekotem utéct. Nic v něm nevyvolávalo tolik protichůdné pocity jako půldémonská krvavá krmě.
"Mluvil jsi už s Zhoumim?"
Min Ho otevřel jedno oko a podezíravě zhlédl od Hyuna ke svojí ruce. Nezhojené, samozřejmě. "Zase mě ocucáváš?"
"Ocucávání je super," ohradil se hnědovlasý. "A šetrnější."
"Říkám, že jsem v pohodě," vzdychl mladší, ale nehádal se. Ať si z něj pije tempem, jaké uzná za vhodné. "S Zhoumim?" vrátil se k jeho původní otázce.
Jonghyun přikývl. "O JJovi."
"Aha, tohle." Min Ho se zamračil. "Ne, ještě ne. Čekám na správnou příležitost. Jen tak to na něj vybalit, se mi nezdá zrovna… vhodné. A netvař se tak, Hyune. Znám svoje nevlastní dítě. Kdyby chtěl Junjin Mimu ublížit, už by to udělal."
"Takže…"
"Má ho rád. Nevím sice, jak moc, ale rozhodně má. Což je dobře. Využijeme toho."
"Nechci ti brát iluze, zlato, ale nás mělo Jeho Lordstvo taky rádo. A jak to dopadlo," podotkl Hyun skepticky.
"Tak nezbývá než doufat, že tentokrát to tak nedopadne. Co víš, třeba Jinnie konečně našel svého Hyesunga…"
"'Obrazně řečeno, protože Hyesung je žena za trest'," odcitoval Kim se smíchem Junjinovu památnou větu a požitkářsky usrkl krve z Min Hovy dlaně. "No ale," napadlo ho pak, "neznamená to větší ohrožení pro Minha?"
Hrabě povytáhl obočí.
"Jestli Choong Jaemu na Zhoumim záleží, bude pro něj jeho bezpečí prioritou. Jenže bezpečí a práce daemona se navzájem vylučují… Chápej, kdyby nebyl Minho, nic by Mimu nehrozilo."
"To je sice pravda," uznal tmavovlasý, "ale nesmíš zapomínat, že jakožto daemon Junjin moc dobře chápe, že vražda Minha rovná se Miho smrt. Půjde po něm, to nepochybně, ale ne s úmyslem ho zabít." Zavrtěl hlavou. "A pak, myslím, že mnohem větší vrásky mu bude dělat ta primárně nejnebezpečnější bytost v Miho blízkosti, což Minho rozhodně není."
Jonghyun se ošil. "Kyuhyun ale není zlý," namítl chabě. "A Miho zbožňuje."
"Nemůžu než souhlasit," ujistil ho Choi. "To, že mám Kyua rád, ale nic nezmění na skutečnosti, že je jeho aura dalekosáhle démoničtější než aura kdejakého čistokrevného démona."
"To přece nic neznamená…"
"Nejen to. Za svůj život jsem potkal snad jen dva démony, jejichž aura byla tak temná a zuřivá, jako je ta Kyuhyunova. A že o žádné miláčky se nejednalo, to mi věř."
"Zuřivost zapříčiňuje špatné sebeovládání," zamyslel se hnědovlasý.
"Správně. A troufám si vyvozovat, že u Kyuhyuna to platí dvojnásob."
"Povíš to Zhoumimu?"
"Snad později," odtušil Min Ho jemně. "Není nutné ho zbytečně strašit."
Kim chápavě kývl a jal se zase chvíli věnovat vlastnímu stravování.
"Min Ho?"
"Hm?" Mladší lenivě odtrhl pohled od fádně fascinujícího stropu.
"Jak to vypadá s Yesungem?"
"Nijak. Nemluví se mnou. Nemluví vlastně vůbec s nikým."
"Všiml jsem si," zabručel Hyun. "To ho fakt tolik rozhodilo, že ti Heechul řekl, že se před šedesáti lety cosi stalo?"
"Evidentně," vzdychl hrabě.
Jonghyun svraštil čelo. "Když už to Heechul zpackal, mohl ti povědět aspoň všechno," podotkl suše.
Min Ho však odmítavě potřásl hlavou. "Tohle je mezi mnou a Yesungem. Jsem Heechulovi vděčný, že to ctí."
"Takže ti nezbývá než snažně doufat, že pravdu Yesung nakonec vyklopí sám, ano? To ti teda přeju hodně štěstí. Jak si ten chlap jednou něco umane… i s balvanem je snazší pořízení."
Min Ho si povzdechl podruhé. "Ale proč tak zoufale nechce, abych se dozvěděl, co tehdy provedl?" hlesl bezradně. "Neumím si představit, jaká mladická blbost by zrovna jemu za takové skrývání stála."
Starší se zadumal. "Ať už to bylo cokoli, stydí se za to."
"Stydí?"
"No ovšem. Nechce ti to přiznat. Takže to logicky považuje za osobní selhání…"
"Osobní selhání?" Min Ho zbledl. Jakékoli pochybení v souvislosti s dokonale pečlivým a racionálním Yesungem mu znělo minimálně apokalypticky.
"Tak to snad pravdu radši ani znát nechci…"

•••

Minho zvedl oči od rozpracovaných poznámek a ještě jednou si celý úsek exponátů znázorňujících starověké válečné tažení trojice "prokletých" prohlédl. To téma se mu líbilo. Vždyť vypráví vzdálenou historii jeho rodiny. A na podrobnosti se jistě může vyptat Min Ha.
"Mám z týhle prehistorie kopřivku," postěžoval si Key mrzutě. "Můžem se přesunout někam… do civilizace?"
"Promiň. Chci tohle téma zpracovat jako referát," vysvětlil tmavovlásek omluvně. "Chvíli se tu zdržím."
"Klidně jdi napřed," usmál se na blonďáka Aron a kývl k prosklenému schodišti. "Sejdeme se nahoře."
"Fajn," odtušil Kibum a s mávnutím se od nich odpojil. "Tak zatím."
Minho se rozpačitě kousl do rtu. Tázavě pohlédl na Arona.
"Neboj, já se nenudím," ujistil ho rudovlásek. "Dějiny démonů jsou fascinující. Ty o Munech, Choiích a Junzích obzvlášť. Zahrnují krásnou dobu, kdy se mezi pozemskými démony a sirénami nedělaly rozdíly…"
"Mluvíš jako Yesung," vyprskl Minho smíchy.
"Dík." Ron se zakřenil a dloubl kamaráda loktem do boku. "Tuhle poklonu už mi dlouho nikdo nesložil."
Systematicky postupovali expozicí, Minho si dělal poznámky a Aron ho mlčky, zcela přirozeně následoval. Rozhodně nepůsobil dojmem bodyguarda, avšak Minho nepochyboval, že kdyby se cokoli semlelo, měl by nepřítel velký problém. Viděl, co Aron dokáže s ohněm. A i když z téhle cesty neměl přímo strach, byl vděčný, že je tu Aron s ním. Přece jen se cítil… bezpečněji.
"Arone!"
Překvapeně se obrátili za hlasem. Zpoza stěny skýtající začátek jiné výstavy starověkých exponátů na ně mával profesor Kangin.
"Mohl bys sem na moment?"
Rudovlásek zaváhal, pak ale nepříliš ochotně kývl a obrátil se na Minha. "Počkej tady, ano?" A odběhl za Kanginem.
Choi jej pár vteřin provázel pohledem, načež se zadíval zpátky na trojici vystavených zbraní před sebou. Dva meče a kopí. Překrásné kousky. Elegantní a nadmíru impozantní. Tak jako jejich kdysi dávní nositelé.
"Tohle je jasná provokace."
Minho se zarazil a tázavě pohlédl na postarší ženu, stojící po jeho levici. "Promiňte?"
"Takhle troufale se tu promenádovat… Vážně jsi tak hloupý?"
S nepříjemným pocitem okolo žaludku se otočil k mladíkovi napravo.
Tohle není dobré.
V podivně strnulé pozici zírali oba tupě před sebe, víc než živé bytosti připomínali voskové figuríny. Těla bez duše.
Bez vlastního uvažování.
"Anebo si prostě jenom…"
Minho bezděčně ucouvl. Musí pryč.
"…tak moc přeješ umřít?" ozvalo se sametově u jeho ucha.
Chtěl vykřiknout, ale nedostal ze sebe ani hlásku. Neznámý za ním mu sevřel zápěstí v železném stisku.
"Být tebou, nekřičel bych. Jestli cekneš, začnou tvoji spolužáci jeden po druhém skákat z támhletoho okna. Nevěříš? Jenom se na ně podívej."
Jako na povel se k nim dva nejblíže postávající chlapci otočili. Že jsou ovládnutí, bylo více než zřejmé. Jejich specificky prázdné, otupělé pohledy mluvily za vše.
"Rozumíme si, zlatíčko?"
Tmavovlásek strnule přikývnul.
"Dobře," pochválil ho hlas spokojeně. "A teď si spolu hezky promluvíme. V soukromí."
Důrazný šťouchanec mezi lopatky Minha vybídl k pohybu. Klopýtavě vykročil určeným směrem. Cestou se zoufale rozhlížel po Aronovi, ale marně. Tehdy pochopil, že i to byla součást plánu. Že Kangin je jistě taktéž ovládnutý, a využili ho, aby zabavil Minhovu osobní stráž.
No, jestli ho nezabije démon za jeho zády, tak Zhoumi určitě.
Zapadli do malého, částečně odděleného prostoru vedle vchodu, zaplněného šesti barovými stolky a třemi prodejními automaty.
Tady sevření okolo ruky konečně povolilo. Minho se chvatně obrátil o sto osmdesát stupňů a stanul neznámému tváří v tvář.
Mladík byl vysoký a ne o moc starší než Choi sám. Štíhlý a tmavovlasý. Na první pohled aristokrat; nenucená graciéznost vyzařovala z každičkého jeho sebenepatrnějšího gesta. A jeho půvab bral dech. Doslova.
Minho však věděl, že tahle maska něžných rysů žádného anděla neskrývá.
Viděl jeho podobiznu už tolikrát, že ačkoli byl naživo ještě krásnější, nebylo dost dobře možné, aby jej nepoznal.
Hwang Minhyun. Osobně.
Démon nočních můr se zájmem naklonil hlavu ke straně, přimhouřenýma mandlovýma očima si Minha prohlížel jako nějaký unikátní vědecký objev. Usmál se. Nic hezkého v tom úsměvu však nebylo.
"Dokonalé. Vskutku," mlaskl uznale. "Vy lidskosti jste neskonale fascinující stvoření, jen co je pravda."
Chlapec sklopil zrak k podlaze. Myslí mu vířily chaotické myšlenky, vyděšené, šílené a bizarní. Jedno ale věděl jistě. Že nemá smysl útočit. Protože neuteče. Nemá šanci.
"Ale?" Minhyun povytáhl obočí. "Snad se mě nebojíš?" Zamyslel se. "Že bys mě znal?"
Krátké přikývnutí.
"Má pověst mě, jak vidno, předchází…"
Minho ani nedutal. Neodvažoval se odhadnout, zda bere Minhyun toto prohlášení za pozitivní či naopak. Z jeho tónu se dalo vyčíst vůbec nic.
"Mohl bych tě zabít, víš to? Hned teď a tady," prohlásil Hwang věcně, jako by odpovídal na otázku, kolik je hodin. "A mí kolegové vlastně tak trochu doufají, že to udělám… Ale řekni sám, nebyla by to nuda?" Když Minho nereagoval, pokrčil rameny. "Sázím na instinkt a ten mi říká, že tvoje smrt by Jeho hraběcí Milost jenom pořádně naštvala a vyburcovala k větší ostražitosti. A to nemáme zapotřebí." Znovu zvedl koutky úst v tom ošklivém nevraživém úsměšku. "Ne. Dnes jsem ti pouze z dobroty srdce přišel názorně předvést, jak směšně snadné je se k tobě dostat…"
"MINHO!"
Aronův křik zaskočil je oba. Minho prosebně zatěkal očima mezi Minhyunem a vstupem do pavilonu, odkud se daemonův hlas ozýval.
"Aronnie je šikovnější, že jsem si myslel," zamumlal baron víc pro sebe, než že by tuhle výpověď adresoval Minhovi. "Škoda." A najednou stál přímo před ním, prsty zvědavě sklouzl z hochových hustých vlasů přes spánek až k lícní kosti.
Minho přidušeně vyjekl.
"Jaké to je? Jaké je mít tuhle nádhernou prokletou tvářičku? Vyvolávat v ostatních touhu, majetnickost, fanatické zbožňování?" Minhyun zadumaně našpulil rty. "Musí to být příšerné, pro tebe jako pro člověka… Démon si s tím umí poradit, má obranu zakódovanou v genech, ale člověk?" Téměř soucitně potřásl hlavou. "Neumím si představit horší život než být lidskostí prokletého… Taková lidskost nikdy neskončí dobře. A její daemon zrovna tak."
Narážka na jakousi konkrétní dvojici byla z toho sdělení natolik patrná, až Minha zamrazilo. Lidskost někoho od Jungů? Nebo Munů…? Žádného démona z rodu Jung naznal, zato k Munům si automaticky přiřadil Erikovu tvář. Že by před ním Min Ho něco tak podstatného zatajil?
"Koho tím - …?" vyhrkl tmavovlásek do prázdna. Zmateně se rozhlédl, ale Minhyun byl pryč. Aron se v jeho zorném poli zjevil přesně vteřinu nato.
Rozběhl se k němu, nechal se pevně obejmout. Vnímal, jak Ronovy děsem ztuhlé svaly vydechly úlevou.
"Jsi v pořádku?" vychrlil rudovlásek a na čele mu naskočila ustaraná vráska. "Co tady děláš? Co se stalo?"
"M - minhyun," zajektal Minho zuby. Původně chtěl podat o něco propracovanější odpověď, na první pokus ze sebe však víc nedostal. Ono to jednoslovné vyjádření bylo beztak všeříkající.
Aron zbledl jako stěna.
"Nic mi není, vážně!" ubezpečil ho tmavovlásek chvatně. "Chtěl mě jenom vystrašit…"
"To je fuk," zavrčel Ron. "Musíš odsud." Popadl spolužáka za ruku a vyrazil zpátky do výstavního pavilonu. Minho poslušně klusal za ním.
"Máš dost informací pro ten referát?" vzpomněl si mladší, když byli uvnitř. Soudě dle vytahování se na špičky to vypadalo, že někoho vyhlíží.
"Jo, asi jo…"
"Super. Jak široký je tvůj herecký repertoár?"
"Prosím?" Choi nechápavě zamrkal.
"Pst! Leeteuk jde. Dělej, že je ti hrozně špatně."
Tmavovlásek na něj vykulil oči.
"Zahraj dámu upadající do mdlob!" sykl Aron, pohledem hypnotizuje přibližujícího se ředitele.
Minho otráveně založil ruce na prsou, načež se profesionálně sesunul k zemi jako hadrová panenka. Před třísknutím o podlahu ho samozřejmě pohotově zachránily Aronovy paže. Ten ze sebe vydal přesvědčivé vyjeknutí následované naléhavým zvoláním o pomoc.
Dvojitý oscarový výkon, jen co je pravda.
"Minho!" Leeteuk vedle nich vyděšeně padl na kolena. "Co je mu?"
"Nevím," knikl Aron plačtivě. "Zničehonic sebou prostě seknul."
Bože, to je hérečka.
"Minho. Minho, slyšíš mě?"
Tři čtyři dramatické sekundy tmavovlásek - čistě ze škodolibosti - nehnul ani brvou. Pak konečně zamžikal řasami a snažně dezorientovaně pohlédl na pobledlého profesora.
Chudák malá.
Teuk si oddechl. "Díkybohu…" Pohladil Minha po vlasech. "Jak se cítíš?"
"Je mi zle…," vydechl chlapec sípavě, "motá se mi hlava…"
"Jsi úplně zelený," Leeteuk svraštil čelo. "Můžeš se posadit? Pomůžeme ti, ano? Rone…"
Opatrně Minha vytáhli do sedu. Aron mu musel v duchu blahopřát. Nevědět, že Minho nevolnost jenom předstírá, sežral by mu to i s navijákem.
Pomalu upíjeje vodu z pohárku, co mu přinesl Leeteuk, zvedl Choi k ustaranému řediteli pokorně oči. "Mohl bych na čerstvý vzduch, prosím?"
"Co se stalo?" zavolal na ně ze schodiště udiveně Kangin.
"Minhovi není dobře," vysvětlil Teuk a pomohl studentovi vstát. "Vezmeme ho s Aronem na chvíli ven. Dohlédni na zbytek třídy."
Posadili se na lavičku v parčíku před muzeem. Za tu dobu stačil být Ron zbombardován hned deseti hysterickými esemeskami od Keyho, na něž odpověděl stručným: "Všechno je v pořádku." a schoval mobil zpátky do kapsy.
"Pane profesore," oslovil vážně Leeteuka, "nebylo by lepší, kdyby pro něj někdo přijel? Já jen, že jste říkal, že se do školy vrátíme až kvečeru. To by nemusel dost dobře zvládnout…"
"Máš pravdu," přisvědčil plavovlasý a zamračeně pohlédl na hodinky. Zvažoval, kdo z učitelů má teď volno a řidičské oprávnění k tomu. Nakonec s provinilým povzdychem vytočil Min Hovo číslo. Upřímně doufal, že to nebude nutné, protože… no, už tak ho Yesung nejspíš nenávidí.
Hrabě slíbil, že dorazí do hodiny, ale nakonec se jeho auto na parkovišti objevilo s víc než patnáctiminutovým předstihem. Teuk Minha doprovodil až k vozu, kde si s Min Hem vyměnil pár nejnutnějších informací.
Chlapec zatím vklouzl na zadní sedadlo. A vykvikl překvapením, když byl bez varování kýmsi vtažen do náruče. Nejen červená kravata školní uniformy však uzurpovateli anonymitu dlouho neponechala.
"MiMi! Co tady - …?"
"Co? Snad sis nemyslel, že budu čekat ve škole!" odfrkl Zhoumi dotčeně.
"Není s ním k vydržení už od rána. Ale poslední dvě hodiny… to je extrém," ozvalo se jízlivě z místa pro spolujezdce. Nayla se na ně široce usmála do zrcátka. "Tak mluv. Kdyby ti bylo doopravdy jenom špatně, Mi by tolik nevyváděl."
"Rande s Hwangem Minhyunem. Povím vám to cestou," odtušil Minho a tázavě se zadíval na svého přítele. "Jak se ti povedlo ulít z vyučování?"
Zhoumi nasadil smrtelně vážný výraz. "V matice se mi udělalo hrozně špatně."
"Tobě taky?" Mladší vybuchl smíchy.
"Vy jste ale dvojka," posteskla si Nayla.
 


Komentáře

1 Meshiki Meshiki | 7. října 2015 v 17:10 | Reagovat

Parádní díl moc se těším na pokráčko :-) Ale ten MinHyun mi začíná lízt pořádně na nervy

2 Anete Anete | 7. října 2015 v 21:47 | Reagovat

Hérečka Minho...
Hysterka Kibum...
a Hérečka Zhoumi to definitivně pohřbila a já si ojebala hlavu o zeď jak nikdá

Ježiši, mě ty tvoje povídky budou stát jednou život, protože se z té křeči od smíchu nevzpamatuju.

Já momentálně nemám co jiného říct, protože si stále utírám slzy...

3 Stella Sayuri-Enshant Stella Sayuri-Enshant | E-mail | Web | 10. října 2015 v 13:46 | Reagovat

definitivně jsem umřela od smíchu
Bože to jsou hérečky oba dva jak Minho tak Zhoumi
Kibuma jak hystericky tuka do telefon když mu Aron neodpovída...nebylo težké si představit
jen ten Minhyun tam trochu straší,
každopádně se těším na další díl

4 ladypsychotronia ladypsychotronia | Web | 10. října 2015 v 16:49 | Reagovat

Yah... vydýchávám tu představu, že Minho kolabuje jen tak náhodou na Arona a... Minho a Mimi jsou naprosto totálně moc propojení ačkoli je to vlastně celkem pravděpodobné když lidskost a.. ehm
Mám u tebe už další Bod! Yeheeeeey! :3
a Min ha je mi líto, ačkoli Jjong... nevím jak mám okomentovat mé pocity! Já tu povídku prostě miluju! Jenom už mi začíná scházet Taeminnie... TTT~TTT
a omlouvám se, že jsem nekomentovala, ale... škola :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
https://66.media.tumblr.com/18208d4cca68d18d735b395a1a7f90cb/046414a4c585ed31-cf/s500x750/102276c4849f89abef386357338535ea2f15f5cf.gifv

Obsah tohoto blogu je veskrze autorský.

Kdo chce kopírovat, nechť bezpodmínečně uvede zdroj!

아론곽

Animace a obrázky, jež nepatří k výtvorům mé maličkosti, pocházejí ze serverů DeviantART
a tumblr.