close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Škola prokletých - 23. díl a.

28. srpna 2015 v 17:54 | Nagasaki Nicolca |  Škola prokletých
•Děti, vy mě dojímáte k slzám. Minulý díl si vysloužil dvanáct hvězdiček! Dvanáct! Ani si nepamatuju, kdy naposledy jsem takové číslo viděla. Děkuji moc! A už předem samozřejmě děkuji za komentáře a hodnocení tohoto dílu. Užijte si první část 23. kapitoly. :)
PS: Víte, co mi při psaní došlo? Že jsem až doteď nikdy a nikde nezmínila Naylino plemeno. Stydím se. Hluboce se stydím.•



"Zhoumi."
Tak tohle je vážně divné.
"Zhoumi."
Zauvažoval, kdy naposledy se mu zdálo o dívce. Jestli vůbec někdy. Jakože asi ne. To by to děvče muselo vypadat jako Minho. A to tahle holka vážně nevypadá. Je blonďatá. A modrooká. Evropanka. Možná Švédka? Norka?
"Vstávej!" zavrčela blondýna a dloubla ho ukazováčkem do ramene. Zabolelo to. Až příliš na snovou halucinaci. Tudíž existuje pouze jediné vysvětlení - že to není sen.
Zhoumi zaječel hrůzou, vymrštil se do sedu a peřinu si přitáhl až k bradě. Jeho jekot samozřejmě probudil Henryho, který poplašeně vykřikl, a když si všiml nezvaného blonďatého důvodu Zhoumiho zděšení, zařval podruhé.
Dívka si je oba změřila velice typickým přezíravým pohledem a otráveně odfrkla.
"Kdo - kdo jste? A co tady děláte? A proč máte na sobě můj župan?!" vykvikl Mi, jen co se trochu vzpamatoval z prvotního šoku.
Blondýna povytáhla obočí. "Je to problém? Tak prosím, klidně tu budu chodit nahá," pokrčila rameny a začala rozvazovat úhlednou šedivou mašličku na svém břiše.
Henry zaječel potřetí.
"Ne!" zavřískl černovlásek hystericky. "Nechte si to na sobě, proboha!"
Dívka se na něj pobaveně ušklíbla.
"Kdo jste?"
"Ale no tak, MiMi, copak mě opravdu nepoznáváš?"
Mi si bezradně prohlédl její půvabnou tvář, sestříhané, do pasu dlouhé platinové vlasy, vysokou a štíhlou, zároveň však velice žensky tvarovanou postavu a zavrtěl hlavou. Ne, nikdy ji neviděl. Tím si byl jistý. Ale bylo na ní něco, co se mu zdálo neuvěřitelně povědomé… Znovu se soustředil na její obličej. A v tu ránu ho to praštilo přes nos.
Oči. Ty rentgenově modré pichlavé oči.
"Naylo?" vydechl nevěřícně.
"K vašim službám, můj pane," zazubil se jeho Stín a předvedl elegantní pukrle.
Henry zbledl. "N - nayla?" hlesl zmateně. "Tohle je Nayla?"
"Ve své lidské podobě," přikývl Mi, stále dost dobře nevycházející z úžasu. "Což znamená, že…" Vytřeštil oči. "JEŽIŠI KRISTE!"
"Zhoumi, počkej chvilku…!" vyjekla Nayla, ale to už byl černovlásek přesně vteřinu a půl venku z pokoje. "Idiot jeden," zabručela rozmrzele.
Henry s bradou u kolen ohromeně sledoval, jak dívčina silueta zmizela, Miho župan se lehce snesl k zemi a vzápětí z něj ladně vyskočila zlatavá birma s tmavými odznaky, jež zcela neslyšně proběhla otevřenými dveřmi, rozčileně mrskla huňatým ocasem a ztratila se Henrymu z dohledu.

•••

Jen tehdy, probudí-li se jeho pán, promění se Stín v člověka. Jen tehdy, setká-li se lidskost se svým démonem, se daemon probudí.
Řítil se liduprázdnými chodbami jako šílený. Naylino naříkavé mňoukání se mu zařezávalo do uší, ale nedbal toho. Schody do prvního patra profesorského křídla bral po třech. Vztekle z cesty odstrčil Jonghyuna, vběhl do apartmánu a v automaticky obranném reflexu se bez váhání postavil mezi Minha a… Min Ha.
Nasucho polkl. Ta podoba byla absolutně dechberoucí.
Potlačil nutkání otočit se a zkontrolovat, že se nespletl a že za jeho zády opravdu stojí ten správný Minho. Ačkoli s jistotou věděl, že muž před ním rozhodně není jeho Vyvolený, celá ta situace byla poněkud matoucí.
Minho si vyměnil krátký a o to znepokojenější pohled s Naylou. "MiMi?" špitl a dotkl se černovláskova ramene.
Zhoumi nereagoval. Jenom dál očima upřeně propaloval vysokého tmavovlasého démona, jako by se bál, že kdyby od něj byť jen na okamžik odvrátil pozornost, došlo by k nejhoršímu.
Atmosféra houstla a minuty ubíhaly.
Min Ho si mladíka dlouze prohlížel. Zvažoval. Hodnotil. Neměl ani tu nejmenší zkušenost s čerstvě probuzeným daemonem, který je zarytě přesvědčený, že musí zabít každého démona v okolí, protože tak mu velí zákony. Protože jeho prioritou je bránit Vyvoleného. A démon, k němuž lidskost náleží, je přirozeným nepřítelem číslo jedna. Zaútočí? Doufal, že ne. Nerad by mu musel ublížit.
Jenže s takovou tu všichni brzo vystojí důlek.
Udělal k dvojici před sebou opatrný krok.
Mi zavrčel a defenzivě vyrazil proti muži pravou zaťatou pěstí. Olizovaly ji zářivě rudé plameny.
"Ještě krok a přísahám, že ti vypálím díru do hlavy, démone!"
Min Ho se poslušně zastavil a zvedl ruce v gestu kapitulace.
"Poslouchej, Zhoumi," vyhrkl Jonghyun, "tohle přece není nutné…!"
"Zmlkněte, nebo vás usmažím jako prvního!"
"Správně. Sklapni, Hyune," zpražil ho tmavovlasý příkrým pohledem.
Zhoumimu se při zvuku toho známého hlubokého hlasu bolestně stáhl žaludek.
"Já to chápu," pohlédl Min Ho smířlivě na daemona. "Chráníš svého Vyvoleného, samozřejmě. Je to automatická reakce. Nutná a přirozená. Chci tě ale ujistit, že já mu…" naklonil hlavu ke straně, aby na chlapce za černovláskovými zády viděl, "Minhovi nechci ublížit."
"A tomu mám jako věřit?!" vyštěkl mladík.
"Kdybych chtěl, jste oba už dávno mrtví," odtušil démon klidně.
Mi se rozčileně hryzl do rtu. Věděl, že má Min Ho pravdu. Jak těžké asi může být pro démona mrtvých zabít? Jen z té představy se mu udělalo mdlo.
Opravdu mu může věřit? Chce mu věřit? Netušil. Prala se v něm dvě absolutně protichůdná přesvědčení. A začínala ho z toho bolet hlava.
"Dovol mi jednu kontrolní otázku," vyrušil ho Min Hův hlas z bezradného a k ničemu nevedoucího přemítání. "Proč myslíš, že mi nemůžeš věřit?"
Protože jsi démon.
Měl chuť si nafackovat. Takový primitivní názor přece nepochází z jeho hlavy…!
"Mi," hlesl naléhavě Minho. "Prosím…"
Černovlásek s povzdechem svěsil ruku. Oheň se zasyčením uhasl.
Minho i Jonghyun si hlasitě oddychli. Nayla s káravým mňaufnutím na Zhoumiho adresu odcapkala k Min Hovi a začala se mu přítulně otírat o nohy.
Tmavovlasý se rozesmál. "Tvému Stínu se evidentně líbím," poznamenal věcně a vzal vrnící kočku do náruče.
Zhoumi rozpačitě sklopil oči. "Omlouvám se, já - …"
"Nemáš se zač omlouvat," mávl Min Ho rukou. Pak položil Naylu na pohovku a se širokým úsměvem na rtech kývl hlavou k tmavovláskovi. "Půjčíš mi ho na chvíli?"
Černovlásek se zamračil. Ne, nelíbilo se mu to, ani náhodou, jenže takhle svou nedůvěřivost nikdy nepřekousne. Neochotně pokrčil rameny a ustoupil stranou, aby Minhovi formálně uvolnil cestu. Chlapec se na něj vroucně usmál. Na moment stiskl jeho ruku ve své, načež odhodlaně vykročil ke svému démonovi.
Min Ho mladšímu nadšeně vyšel vstříc, popadl ho do náruče a bez varování se s ním rozjařeně otočil kolem vlastní osy.
"MÁM TU ABSOLUTNĚ NEJROZKOŠNĚJŠÍ LIDSKOST ZE VŠECH!" Dojatě se zahleděl do chlapcovy rudnoucí tváře. Připomínal holčičku, které maminka koupila novou panenku na hraní. "Existuje něco krásnějšího?"
Minho se nervózně zasmál. "Ehm, díky?"
"Musíš mi o sobě všechno povědět! Naprosto všechno!" Starší si povzdechl. "Cítím se tak hloupě… Šestnáct… nebo sedmnáct (?) let už po světě chodí moje lidskost, studuje na mojí škole a já o tom až dodneška nevěděl!"
"Sedmnáct."
"Propásl jsem skoro osminu tvého života!" zaúpěl Min Ho. Pak se ale zarazil a zkoumavě se na Minha zadíval. "Démon a lidskost by přece měli být obdařeni stejným živelním nadáním… Jenže tohle," z dlaně mu názorně vyšlehl černobílý plamen a Minho a Zhoumi fascinovaně zalapali po dechu, "být tvojí magií nemůže." Zamračil se. "Jaký živel ovládáš?"
"Oheň," odpověděl tmavovlásek.
Min Ho zbledl. "A kruci."
"Já vím. Je to v háji."
"To tedy je. Tvůj daemon rozhodně nebude mít lehkej život. Tvůj daemon…?" Tázavě na černovláska pohlédl.
"Zhoumi," představil se mladík.
"Choi Min Ho, těší mě," usmál se démon a s nepředstíraným zájmem si Miho zaujatě prohlédl. Ne jako prve, ale v klidu a beze spěchu. "Moc pěkného daemona máš," mroukl pochvalně k Minhovi.
"Že?" Tmavovlásek se zazubil.
Mi zrudl až po kořínky vlasů. Otlačenej, rozcuchanej a v pyžamu. Jo, krása z něj musí čišet na sto honů. A když vám ještě ke všemu složí kompliment chlap, co vypadá, jako by právě vyskočil z luxusního módního časopisu, ani se nejde cítit jinak než naprosto nepatřičně.
"A aby těch zvláštností nebylo málo, má Minho taky léčivé schopnosti," navázal Jonghyun na zpřetrhnutou nit.
"Ohnivý mág a léčitel?" Hrabě nevěřícně zakroutil hlavou. "Ty jsi opravdu unikát nad unikáty," zasmál se. "Vévodkyně Munová tě bude zbožňovat. Už z principu. Dalšího léčitele přivítá s otevřenou náručí."
Kim přitakal. "A třeba konečně přestane remcat…"
"Hyesung? Nikdy."
"No, když už jsme u toho, doufám, že sem co nejdřív plánuješ pozvat vévodu a jeho drahé ženy. Máme totiž velký problém," svraštil Jonghyun čelo. "Minho venku narazil na Baekha."
"Kdo je Baekho?" zeptal se zmateně Zhoumi. Mladší z Choiů mu tiše pověděl to, co jemu před chvílí na stejnou otázku odpověděl Jonghyun.
Min Ho se zamračil. "Co tu ten idiot dělal?"
"Prý kontroloval, jestli ty jsi tady," odvětil Hyun zasmušile. "Jak to mohli vědět, Min Ho?"
"Ptám se na totéž." Tmavovlasý se obrátil k oknu. Chvíli mlčky pozoroval zšeřelou oblohu. "Někdo z domu jim musí donášet…"
"Sakra."
"Požádám Changmina, ať toho informátora najde," uklidnil ho Min Ho. "Teď už na tom stejně nesejde. Od nynějška je naší největší prioritou udržet tebe," zahleděl se vážně na Minha, "v bezpečí. A že to bude fuška."
Hyun přikývl. Mi tmavovláska ochranitelsky objal kolem pasu.
"Připravte se, vážení. Čekají nás velice zajímavé časy."

•••

"YeYe!"
Yesung na muže před sebou vytřeštil oči. Načež se usmál od ucha k uchu.
"Heechule!"
Padli si kolem krku.
"Zatraceně," rozesmál se Sung, když si přítele pořádně prohlédl, "vypadáš líp než za živa!"
"Smrt mi svědčí," zazubil se Heechul a teatrálně pohodil dlouhými černými vlasy. "Ale ostatním moc ne… Chudák Leeteuk ze mě měl málem infarkt…"
"A divíš se?" vyprskl mladší.
"No, aspoň že ty to bereš v klidu."
"Já se na tvůj velkolepý návrat dva měsíce psychicky připravoval."
Chul ho se smíchem dloubl loktem do žeber. Pak kývl k opodál stojící mladé ženě. "Smím vás představit?" Světlovláska s jemným úsměvem ve tváři přistoupila blíže. "Sungu, lady Jung Jessica. Sico, tohle je Yesung."
"Velice mě těší, milady."
"Kdepak, to pro mě je ctí, že vás konečně poznávám," mroukla Jessica svým vysokým zpěvným sopránem. Byla zrovna tak krásná, jako její věrná socha ve třetím patře. A její zasvěcený úsměv mluvil zcela jasně.
V Yesungovi hrklo. Ví to. Samozřejmě, že to ví.
"Jdeš do ředitelny?" otázal se Heechul. Jestli si všiml té milisekundové neverbální komunikace mezi nimi, nedal to najevo.
"Ano. Leeteuk mi volal, že potřebuje, abych se k němu co nejrychleji dostavil."
"Hm, asi tě míní - jakožto svého zástupce - seznámit s panem hrabětem ještě zatepla."
Seznámit. Jasně. Chtěl se zasmát. Ale nedokázal to.
"Měl bych jít," zamumlal Yesung pohřebně. Heechul protočil oči a s povzdechem ho popadl za rameno.
"Co se děje?"
"Nic."
"To vykládej někomu, kdo tě nezná šedesát let." Chul svraštil obočí a zadumaně se zadíval ke dveřím ředitelny. "Poslyš, je to on?"
"A i kdyby?" odsekl Sung na půl úst.
"Chci si jen být jistý, že budeš v pohodě."
"Nemusíš si dělat starosti."
"To právě musím!" Heechul rozčileně zvýšil hlas. "Nehodlám riskovat, že to skončí tak jako posledně…!"
Yesung po něm vztekle sekl očima. "Už mi není sedmnáct!" zavrčel. Zuřivě se vytrhl z Chulova sevření a bez dalšího slova odrázoval k ředitelně.
Starší za ním chvíli zchmuřeně hleděl. Pak se omluvně otočil k Jessice.
Dívka tázavě pozvedla obočí. "Jako posledně?" zopakovala jeho slova.
"Pojď," Heechul jí položil ruku na bedra a vykročili ke schodišti, "povím ti to venku."
Ozvěna jejich kroků se nesla chodbou. Yesung uvítal, že se rozhodli vzdálit. Zhluboka se nadechl a zaťukal. Počkal na vyzvání a vstoupil. Nedíval se nalevo napravo, s chladnou zdvořilostí přistoupil k ředitelovu stolu.
"Mám práci, tak doufám, že to nebude trvat dlouho."
"A - ale jistě," zakoktal Leeteuk, zaskočen kolegovou příkrostí. Potom se ale široce usmál a pokynul k osobě po svojí pravici. A Sungovi nezbylo, než se na Choie Min Ha alespoň krátce podívat. V rámci slušnosti.
Srdce se mu zběsile rozbušilo.
Slyšel, že Leeteuk cosi říká, ale nedokázal se soustředit. Byl jako omámený. Topil se v Min Hových hlubokých tmavých očích, tolik nešťastných, pokorných a litujících. Byl snad ještě nádhernější než se pamatoval. Proč? Yesung cítil, jak se mu hrdlo stahuje úzkostí.
Teuk se odmlčel a rozpačitě se na oba muže zadíval. Bylo nad slunce jasnější, že mu ani jeden z nich nevěnuje sebemenší pozornost. Nervózně si povolil kravatu. Okolní vzduch dýchal takovou intimitou, že začínal mít pocit, že tu nemá co dělat.
"Vy… se znáte?"
"Ne," pospíšil si Sung s odpovědí a odtrhl od Min Ha pohled. "Jen mě fascinovala ta podoba."
"Ach ano." Leeteuk se zasmál. Nevěřil Yesungovi ani slovo. "Z toho, co mi pan hrabě o svém vztahu k Minhovi vysvětlil, usuzuji, že takové fenomény spadají do tvojí kompetence." Otočil se k tmavovlasému. "Yesung je náš učitel magie. Nenahraditelný triumf Akademie. Slýchává to nerad, ale ve svém oboru rozhodně patří k těm nejlepším v zemi."
"No jo, jsem učiněný poklad," zafrkal černovlasý ironicky. Periferním viděním zachytil, jak se Min Hovy plné rty zvlnily v půvabném úsměvu.
"Hrabě Choi tady s námi nějakou dobu zůstane," pokračoval Leeteuk ve vysvětlování.
"Kvůli plánovaným reorganizacím?"
"Ano," přisvědčil Min Ho. "Dříve, než začneme se změnami, se chci zblízka seznámit s veškerým děním na škole."
"Moudré rozhodnutí," souhlasil ředitel.
"Je to pro nás velká čest," odtušil Yesung polohlasně, pohled paličatě zavrtaný po země. Leeteuk mu horlivě přitakával.
"Takže… je to vše? V tom případě mě omluvte, musím jít," rozloučil se černovlasý trpně a než ho stačil překvapený Teuk zadržet, zaklaply za ním dveře.
Plavovlasý nechápavě zamrkal. "Promiňte, netuším, co to mělo znamenat…"
"Omluvíte mě na moment?"

•••

"Yesungie!"
"Neříkej mi tak!" Starší se zlostně obrátil na podpatku a ostentativně založil ruce na prsou. Nedalo se nevšimnout, jak snažně před Min Hem uhýbá očima. "Co chceš?"
Tmavovlasý si povzdechl. "Yesungu," něžně se s tím jménem pomazlil, "vím, že pro to, co jsem udělal, neexistuje omluva. Nežádám tvoje odpuštění, jenom chci, abys věděl, že ničeho ve svém životě nelituju víc. Mrzí mě to, nechtěl jsem tě opustit, ale nebylo zbytí - …"
"Znám tvoje šlechetné důvody," zarazil ho Sung s kamennou tváří. "A cením si jich, opravdu. Ale Min Ki je už pět let mrtvý."
"Sungie, já - …"
"Vážně sis myslel, že bez tebe budu šťastnější? Omyl, zlato. I když jsem se snažil zapomenout a najít si normální vztah, nefungovalo to. Nemohlo. Protože ty jsi byl moje automaticky stanovená norma, ze které jsem při výběru partnera za žádnou cenu nehodlal slevit. Norma, kterou žádný člověk nedokáže překonat… Nikdo nedokáže." Yesung se hořce ušklíbl. "Čekal jsem na tebe, víš? Pořád čekám…"
"Jsem tady."
"Jsi tady…" Černovlasý se pousmál. "Jenže já mám svoji hrdost, Min Ho. O tu mě tak snadno nepřipravíš."
"To má být výzva?" povytáhl mladší obočí.
"Přijímáš?"
Choi se na Yesunga zkoumavě zadíval. "Nenávidíš mě?"
"Chtěl jsem," opáčil Yesung zamyšleně. "Ale asi ne dost." Pokrčil rameny a vyrazil chodbou ke schodišti. "Zatím, Min Ho."
"Už se to nestane," zavolal za ním tmavovlasý. "Už tě neopustím."
"Přísaháš?"
"Dokud nás smrt nerozdělí," slíbil Min Ho.
Yesung se usmál. "Beru tě za slovo."
 


Komentáře

1 Meshiki Meshiki | 28. srpna 2015 v 20:06 | Reagovat

To bylo naprosto užasné jsem strašně zvědavá jak to bude pokračovat :-)

2 ladypsychotronia ladypsychotronia | Web | 29. srpna 2015 v 13:26 | Reagovat

Omg xD that Min Ho xDD Jako, nikdy bych neřekla, že zrovna on se bude chovat jako praštěná fangirl, ale je to fajn! Kdo by neslintal nad Minhem?! xDD Ale řekla bych, že Mimimu to víc sluší jako rozespalému a rozcuchanému... dost čínského materiálu je jako rozespalé k sežraní... jako dalších xxx miliard (to asi zas ne) asiatů.
Moc se těším na další a blahopřeji k úspěchu! (if i can named it like this :3)

3 Anete Anete | 29. srpna 2015 v 14:54 | Reagovat

Už teď vím, že se z Min Ha a Sunga budu jebat smíchy, i kdyby se chtěli zabít navzájem...

Já to snad píšu pokaždé, že je ta povídka víc a víc zajímavá.

A taky mě zajímá Chul!!! Chuďátko moje velké Siwon...

4 Týna Týna | Web | 29. srpna 2015 v 20:10 | Reagovat

Zhoumiho reakce na Naylu byla senzační :-) Smála jsem se mu docela dlouho, než jsem začala znovu číst :-)
Zajímá mě, jak Chul zamotá dějem.
Moc se těším a netrpělivě čekám na další díl

5 Stella Sayuri-Enshant Stella Sayuri-Enshant | E-mail | Web | 31. srpna 2015 v 14:38 | Reagovat

čekala jsem že Min Ho bude nějak zuřit, bude chtít nechat svoji lidskost zlikvidovat nebo tak něco a on přitom se nad Minhem rozplýva, tak jsem se nezasmala už dlouho jako u tohohle dílu
rozhodně se těším na další díl :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
https://66.media.tumblr.com/18208d4cca68d18d735b395a1a7f90cb/046414a4c585ed31-cf/s500x750/102276c4849f89abef386357338535ea2f15f5cf.gifv

Obsah tohoto blogu je veskrze autorský.

Kdo chce kopírovat, nechť bezpodmínečně uvede zdroj!

아론곽

Animace a obrázky, jež nepatří k výtvorům mé maličkosti, pocházejí ze serverů DeviantART
a tumblr.