Hezký večer, miláčkové.
Stýskalo se Vám taky?


No ještě aby ne, vždyť tu od března nebyl. OD BŘEZNA!
...
...
...
Tak jo, tak jo. Už Vás s ním štvu, co?

Jenže to máte smůlu, protože mě příznaky Ricfilie nepřecházejí, spíš naopak. Ne, že bych s tím něco dělala. Mně můj posedlý stav zcela vyhovuje. A vlastně pochybuju, že bych tomu mohla utéct, i kdybych sebevíc chtěla.
Protože ten chlap je prostě a jednoduše perfektní a dá se nad ním slintat a vzdychat celé hodiny a vůbec nezáleží na tom, jakou kravinu zase dělá (on není normální, není, a všichni to vědí, takže to nikoho nepřekvapuje), má totiž tak neskutečný kouzlo, že je rouhání mu nepodlehnout.



Ale abych ulevila Vašim tikům, berte ten lay... třeba lehce tematicky k Dead arms. Eric je přece jen jedna z hlavních postav a když se mi tu osmou kapitolu konečně povedlo dopsat...
Mě k tomu sice navedly myšlenky o dražbě Erikových žen a potenciálních žen a žen ve frontě v rámci ŠP, ale to je vedlejší...
(A teď mě omluvte, jdu depkařit do emokoutku, jak strašně chci jeho photobook.)
...tož pac a pusu, Vaše Nagasaki


Vsadím se, že až si najdeš přítele, bude to Vietnamec