31. května 2015 v 16:04 | Nagasaki Nicolca
|
•Zbytek 19. kapitoly, děti. Berte to jako... předčasný dárek k našemu zítřejšímu svátku.:D
Moc a moc děkuji komentujícím, moc a moc děkuji hodnotícím. Jo, opakuju se, ale Meshiki, Týno, Anete a ladypsychotronie, Vašich odezev si nepřestanu vážit.:3•
•••
"Tebe chytit, to je fakticky umění."
Kyuhyun se zarazil v plavném pohybu svého plíživého úprku a neochotně, pomalu a provinile se otočil.
Minho, stojící za ním s rukama založenýma na prsou, znepokojeně svraštil čelo. "Myslel jsem, že jsi byl před dvěma dny ve městě."
"Taky že ano."
"Tak proč vypadáš jako čím dál tím umrlejší mrtvola?"
Mladší přešlápl z nohy na nohu a pohled rozpačitě zavrtal do země.
"Fajn." Choi jej s povzdechem vzal za ruku. "Povíš mi to u sebe."
"Riskuješ," zamumlal Kyuhyun, klopýtaje za Minhem chodbou ke svému pokoji. "Hladovej poloviční démon je zatraceně nebezpečnej poloviční démon. A ty," nadechl se a chrčivě zaúpěl, "voníš snad ještě líp než posledně…!"
"Neublížíš mi," ujistil ho tmavovlásek klidně. "Vím, že ne. A ty to víš taky."
Cho se zamračil. "Jak si tím můžeš být tak jistý?"
"Když mi ublížíš, bude tě Zhoumi strašně nenávidět," usmál se Minho sladce a výmluvně ustoupil stranou, aby Kyuhyunovi naznačil, že má odemknout.
Černovlásek mlčky otevřel, poslušně vešel do pokoje, posadil se na svoji postel a tázavě se na staršího, jenž zůstal vědoucně opřený o dveře, zadíval.
Minho mu pohled opětoval. Dlouze, zkoumavě a zamračeně. "Proč se MiMimu vyhýbáš?"
"To není tvoje věc."
"Že ne? To se teda pleteš, hochu. Mi se kvůli tobě trápí, a když se můj přítel trápí, je to moje věc. Takže…?"
Kyuhyun se hryzl do rtu. "Souvisí to… tak nějak všechno se vším…"
Tmavovlasý významně pozvedl obočí. A propaloval Kyuhyuna očima tak dlouho, dokud chlapec veškeré vytáčky s rezignovaným povzdechem nevzdal.
"Chtěl jsem se ve městě z někoho napít," špitl. "Vážně jsem chtěl, ale… nešlo to. Moje tělo prostě odmítá strávit krev."
"Odmítá? Jak odmítá? Nemůže přece odmítat něco, na čem závisí tvoje přežití!"
"Ale děje se."
"Kolik lidí jsi zkoušel?"
"Čtyři."
"A nemohl ses prostě trefit do… špatných exemplářů?"
"Všichni byli mladí a zdraví, Minho, byli naprosto v pořádku. To se mnou je něco špatně. Zatraceně špatně. Kruci, stačí, když krev ucítím, a už se mi chce zvracet…!"
"Počkej." Starší zmateně potřásl hlavou. "Vždyť jsi před chvilkou říkal, jak moc ti moje krev voní…"
"Jo. Tvoje krev jo. Tvoje a…" Kyu se zarazil. Uhnul očima. "Miho."
"Tak co tu ještě sedíš?!" vyhrkl Minho. Třemi dlouhými kroky přeskočil pokoj, chňapl mladšího za ruce a vytáhl ho na nohy. "Padej za MiMim. HNED!"
"Já nemůžu."
"Co nemůžeš?"
"Nemůžu pít jeho krev."
"Cože?"
Černovlásek těžce polkl. "Vím, jak přehnaně jsem reagoval jen na její vůni. A je to čím dál tím horší. Kdybych ji ochutnal… neovládl bych se."
Choi svraštil obočí. "Tak proto se mu vyhýbáš."
Nebyla to otázka, ale i přesto chlapec mlčky přikývl.
"Kyu…" Koutky Minhových rtů se nadzvedly v konejšivém úsměvu. "Neblázni. Copak bys Zhoumimu dokázal ublížit?"
"Já nevím."
"Miluješ ho, ne snad?"
"Jo. Miluju," vzlykl Kyuhyun a odvrátil od Minha tvář. Do očí mu vhrkly slzy. "Jenže myslíš, že se k smrti vyhladovělý zvíře na něco takovýho ohlíží?"
"Zlato, ty přece nejsi zvíře…"
"Démonská podstata polovičních démonů je stejně primitivní jako podstata nejnižších démonů, Minho. V žilách nám sice koluje krev vyšších nebo nejvyšších démonů, bytostí na samém vrcholu evoluční hierarchie, ale naše démonická já zakrněla na úrovni zástupců zvířecí říše."
"Fajn." Tmavovlásek rozhodil rukama. "Jenže ty krev potřebuješ. A jestli se tvoje tělo dožaduje Miho krve a žádnou jinou nestráví… Co s tím hodláš dělat?"
"Nemám tušení."
Minho si povzdechl. "Kdybych mohl, dal bych ti tu svoji, jenomže…"
"…to nejde," přitakal Kyuhyun. "Pít krev dárce jiného polovičního démona je tabu. A tvoje krev patří Taeminovi." Pokrčil rameny. "Jistá pravidla jsou pro nás posvátná. A zrovna tohle to je nejposvátnější ze všech."
"Copak to nejde nějak obejít? Požádat Mina o svolení nebo tak?"
"No, o svolení ho klidně požádat můžu a on mi ho třeba dokonce může i dát, ale já vím, že mu patříš, a přes to prostě nejede vlak. Strašilo by mě to do konce života."
"S váma to fakt není lehký," zabručel starší. "A já tu tři dny zbytečně přemítal, jestlis to s tím odtáhnutím do temnýho kouta myslel vážně…"
Kyuhyun se zazubil. " Ty ses na to těšil, co?"
"Nó…"
"Ujišťuju tě, že aktivity v temným koutě se nemusejí omezovat jen na zneužívání tvýho krčku…"
"Takže na zneužívání jiných částí těla cizího dárce se pravidla nevztahují? No, tomu teda říkám systém," odfrkl Minho ironicky.
"Ostatní části těla nejsou důležitý."
"Hm, no to je fajn vědět."
"Pro naši půldémonskou část, chápeš. Pro tu lidskou samozřejmě ano."
"Výborně. Hned se cítím líp."
"Líp? I v tý situaci, v jaký se nacházíš? Víš, pochybuju, že nadrženýho polovičního démona nějakej kodex lidský cti zastaví…"
Choi zrudl až po kořínky vlasů. "To měla být stupidní narážka na Jonghyuna?" zavrčel.
"No a na koho jinýho," ušklíbl se Kyu, načež na staršího vyjeveně vytřeštil oči. "Nebo ono už je jich víc?! Neříkej, že snad Kibum - …!"
"NE!"
"Hmm, v tom případě ale zbývá jenom Siwon, a to…"
Minho sklopil zrak k zemi a začal si usilovně hryzat spodní ret.
"…je úchylný. PANEBOŽE, SIWON?!"
"Nechci se o tom bavit."
"O tom se nemůžeme nebavit, Minho…!"
"Jdeme," zavelel tmavovlasý.
"P - počkej!" vyjekl Kyuhyun, když ho druhý bez skrupulí čapl za límec košile. "Kam chceš jít?"
"Za tvým patronem."
"Eh? Teď? Je půl desáté."
"A?" opáčil Minho a zabouchl za nimi dveře Choova pokoje.
"No, na nevinnou návštěvu už je trochu pozdě. A ten chlap tě fakt žere. Jakože fakt. Mohl by si to… špatně vyložit."
"Proto taky jdeme oba."
"Jo tak." Kyuhyun zadumaně nakrčil čelo. "Ale co když si bude myslet, že plánujem trojku?"
"Kyuhyunnie." Starší se k němu s děsivým úsměvem na rtech obrátil. "Buď, prosím, od té lásky a zkus předstírat, že je Jonghyun jenom obyčejný učitel, co už půl tisíciletí naprosto nepokrytě nezbožňuje mého démona a rozhodně nejeví zájem o mě, ano?" S povzdechem poukázal na své cukající levé oko. "Začínám z tebe chytat tiky."
"Promiň."
"Děkuju."
Na pár minut se oba odmlčeli a prázdnou chodbou se nesla pouze rytmická ozvěna jejich kroků.
"Poslyš," černovlásek váhavě prolomil vystálé ticho, "ty vážně myslíš, že mi Jonghyun může pomoct?"
"Jestli ne on, tak nikdo."
Profesorským křídlem chvíli bloudili, než našli příslušný apartmán se jmenovkou "Kim Jonghyun" na zdi napravo vedle dveří. Oba mladíci se na několik vteřin zarazili, nervózně přešlápli na místě. Pak Minho pohlédl na Kyuhyuna, skoro jako by od něj očekával svolení, a když Kyu kývl, zaklepal.
Mladší v duchu napočítal do deseti, než se zevnitř z bytu tlumeně ozvaly spěšné kroky. A do třinácti, než se otevřely dveře.
Jejich učitel angličtiny se zatvářil naprosto zmateně.
"Minho? Kyuhyune…?"
Choi Choa šťouchl loktem do boku.
"Uhm…já," vykoktal chlapec a pokorně svěsil hlavu, "potřebuju vaši pomoc, pane profesore."
•••
Jonghyun mlčky vyslechl Kyuhyunovo zdráhavé vyprávění, aby na jeho konci s vhodným načasováním chápavě pokýval hlavou a konečky prstů zamyšleně spojil před obličejem.
"Pokud jsme dodneška neměli nesporný důkaz o Zhoumiho daemonství, tak teď už ho máme," zabručel. "Krev daemonů je svou… hm, výživností prakticky stejná jako démonská krev a je stejně snadné si na ní vypěstovat závislost," vysvětlil, vida že se jeho studenti nechytají. "S lidskou krví by se nám to, co popisuješ, nikdy stát nemohlo."
"Hmm," zahučeli Kyu a Minho sborově.
"Máš vlastně štěstí. V porovnání s démonskou krví má ta daemonská jednu nepopiratelnou výhodu - není jedovatá, tudíž její konzumace nepředstavuje žádné riziko… Jenže ty jeho krev nechceš." Hyun starší si povzdechl.
"Ale jak můžu být na jeho krvi závislý?" Hyun mladší nechápavě potřásl hlavou. "Copak to jde? Vždyť jsem ji ani neochutnal."
"Samozřejmě. Bohatě stačí její vůně. A velký podíl na tom taky má tvůj vztah k tomu člověku - k té bytosti," opravil se hnědovlasý uvážlivě. "Já byl na Min Hově krvi taky závislý dávno předtím, než se mi poštěstilo se jí poprvé napít."
"No… a co se s tím dá dělat?" zeptal se Minho.
"Nic. Je to psychický blok. Jeho hlava se rozhodla, že nestráví žádnou krev, která je z hlediska kvality podřadná té Zhoumiho. Jinak řečeno, žádnou lidskou krev."
"Ale Minho je taky člověk a z jeho krve se mi žaludek nezvedá," namítl Kyuhyun.
"Minho je lidskost. Démonova lidskost. Jeho krev je kvalitativně stejná jako Min Hova. Jen není jedovatá. A naštěstí ani tak agresivně vyzývavá, mohu-li soudit podle toho, že se v jeho přítomnosti vcelku držíš. V tomhle stavu bys totiž bezpochyby zakousl prvního lepšího démona, co by kolem tebe prošel. Což by mohl být problém."
"Protože čím je jejich krev lákavější, tím je jedovatější?" dovtípil se nejmladší.
Profesor přikývl. "Ačkoli je taky dost dobře možné, že bys nezvládl ani kontakt s naprosto průměrnou démonskou krví. Nikdy nelze předem poznat, jak odolný poloviční démon je."
"Díky za vaši starost, ale za šestnáct let svýho života jsem žádnýho démona nepotkal a buďte si jistý, že s ohledem na své zdraví to v nejbližší době ani nemám v plánu měnit."
"To jsem rád. Teď ale zpátky k primární podstatě věci," odtušil Jonghyun a jeho čelo zbrázdila hluboká zachmuřená vráska.
A ten jediný pohled Kyuhyunovi stačil, aby pochopil, že si jeho patron neví rady.
"Ale… je přece možné ten psychický blok nějak překonat, ne?" ozval se Minho, když tíživé ticho z obou stran trvalo déle, než považoval za přiměřené.
"Jak se to vezme," vzdychl Kim. "Lze víceméně překonat ten největší odpor k lidské krvi a sem tam se jí nakrmit. Jako zoufalá nutnost z nouze. Ale neumím si představit, že by jenom takhle dokázal přežívat." Zavrtěl hlavou a pohlédl na nejmladšího. "Ani svému největšímu nepříteli bych nepřál, aby si musel znovu navykat na lidskou krev. Jsou to muka. A té závislosti tě to stejně nezbaví, ani ji to nijak nepotlačí. Věř mi, vím o čem mluvím. Mám s tím velice bohaté zkušenosti.
Lidská krev nám sice velkoryse pomůže utéct hrobníkovi z lopaty, ale hlad nezažene. A hlad tě bude pronásledovat, Kyuhyune. Tak palčivě, že jednou Zhoumiho krev stejně budeš nucen ochutnat.
A čím později k tomu dojde, tím hůř. Pro vás pro oba."
Černovlásek zavřel oči. "Výborně. V tom případě dobrovolně umřu hlady."
"Kyuhyune…!"
"Slyšel jste."
"Tobě přeskočilo!" odfrkl Minho.
"Byl bys snad radši, abych ti sežral daemona?" opáčil Cho suše. "Nebyl. Tak mlč."
Starší si vyměnil jeden značně nesouhlasný a více než znepokojený pohled s jejich učitelem.
"Kyu…"
"Nesnažte se, pane profesore," chlapec odmítavě mávl rukou a vstal z křesla. "Vím, co jsem potřeboval vědět. Děkuju." Obrátil se k odchodu, avšak po pár krocích se zarazil. "Vlastně… mám ještě jednu otázku."
"A jakou?"
"Proč jste se musel přeorientovat zpátky na lidskou krev?"
"To… je složité." Jonghyun zaváhal. "Po tom, co jsem Min Hovi udělal… no, řekněme, že není schopen dávat mi krev tak často a v takovém množství, kolik jí pro přežití potřebuju."
Kyuhyun s nečitelným výrazem ve tváři zamyšleně kývl. "Dobrou noc."
Mlčky pozorovali jeho vzdalující se záda, dokud jim černovlásek s konečnou platností nezmizel z dohledu za zavřenými dveřmi.
"Nemyslel to vážně, že ne?" šeptl Hyun prosebně.
"Tím si právě nejsem jistý," hlesl Minho.
Ahh!!! Děkuji za věnování! ^w^ vážím si toho :3
A jinak.. Doufám, že Kyu dostane rozum, protože Mimi by to i ocenil, dát mu svou krev... doufám