close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Škola prokletých - 17. díl b.

6. února 2015 v 20:24 | Nagasaki Nicolca |  Škola prokletých
•Krom toho, že se mi tenhle týden nepovedlo udělat opravný test z jazykovědy, a tudíž ji musím na podzim opakovat (A K ČEMU MI TEN IDIOTSKEJ PŘEDMĚT DO HAJZLU JE?!), jsem taky zvládla, jak vidíte, dopsat zbytek 17. dílu ŠP. Přiznejte se, koho ta závratná rychlost ohromila tak, jako mě?xD
Druhá část opět patří mým momentálně jediným komentujícím - Anete a Týně. Vám oběma velice, velice děkuji, že si uděláte čas napsat k povídce pár slov. Protože je neskutečně pozitivní vidět odezvu, víme? A já jsem za každý komentář ohromně vděčná. Za hvězdičky samozřejmě taky, cokoli je lepší než nic, ale... chápeme se.
PS: Omlouvám se za svou pitomou nutkavou potřebu zlehčovat ve svých povídkách všechny vážné a romantické situace.•



•••

Po lehké večeři, veskrze probíhající v diskrétní oboustranné mlčenlivosti, se společně odebrali do Kyuhyunova pokoje. Ani cestou toho moc nenamluvili, avšak panující ticho mezi nimi nebylo nepříjemné, naopak. Bylo jakýmsi vyjádřením vzájemného porozumění, k němuž nejsou slova potřeba.
Mladší černovlásek se posadil na postel, načež zvedl zrak ke staršímu a výmluvně rukou poklepal vedle sebe. Mi se jemně usmál a objal Kyua kolem ramen.
"Jak je ti?"
"Momentálně až překvapivě dobře," zamručel Cho a spokojeně se k němu stulil. Požitkářsky nasál jeho osobitou lahodně sladkou vůni.
Krásně voněl.
Jeho krev krásně voněla…
Zhoumi jej mlčky (v nevědomosti o hochově vážném přemítání nad dezertem) hladil po hřbetu ruky, prsty vykresloval na jeho kůži bezmyšlenkovité neviditelné obrazce. Pak ale najednou přestal a nešťastně si povzdechl. "Omlouvám se, Kyu. Je to moje vina. Kdybych se do toho nemíchal - …"
Kyuhyun zvedl hlavu a nechápavě na něj zamrkal. "Co blázníš? Že jsem to ukončil, byla jediná správná věc, kterou jsem ve svém bídném životě udělal. A to jenom díky tobě." Zavrtěl hlavou. "Nemáš se vůbec zač omlouvat. To spíš já. Zkazil jsem ti rande," zabručel.
Mi se rozesmál. "Nebylo to rande. A pak," pokrčil rameny, "stejně už jsem byl na odchodu."
"Fakt?"
"Jo," ušklíbl se starší a hravě Kyuovi rozcuchal vlasy.
"Hej!" Ten Zhoumiho se zazubením pleskl po ruce. "Poslyš," zamračil se znenadání, zatímco se snažil vrátit si účes do původního stavu, "jak vlastně Jonghyun věděl, kam pro tebe má jet?"
"No, nejspíš mu to prozradil Yesung." Mi se rozpačitě podrbal za uchem. "Než jsem odešel z budovy, potkal jsem ho na chodbě. A mluvili jsme. A já asi trochu víc, než bylo nutné, ehm."
"Když jsi nervózní, žvaníš víc než obvykle."
"Nebyl jsem nervózní! Teda… možná trochu."
"No, a co?"
"Co co?"
"Jak to dopadlo?"
"Dobře," odvětil Zhoumi trochu zaraženě, zjevně nechápaje, co tím Kyuhyun sleduje. "Popovídali jsme si, dali si kafe… Bylo to fajn. To je všechno."
"Takže neplánuješ vzít pana Thajce zpátky?"
"Zpátky?"
"Však víš. Ta stále volná pozice tvého přítele č. 2."
"Ne, nic takového. Pan Thajec to sice stále zarputile popírá, ale on si zaslouží být jedině přítel č. 1. Ne můj, ale… něčí."
Kyuhyun zadumaně vyšpulil spodní ret. "To je… od tebe hezký. Moc hezký, že o něm takhle přemýšlíš."
"Díky," zasmál se Mi. "Škoda, že Nichkhun to příliš neoceňuje."
"No, hádám, že být na jeho místě, taky bych takovou zdvořilost neoceňoval," musel uznat mladší.
Zhoumi se jen neznatelně pousmál. Propletl s Kyuhyunem prsty levé ruky a opřel si hlavu o jeho temeno.
Cho na několik vteřin zavřel oči. Mladíkova vůně mu líně a svádivě zatemňovala uvažování. Cítil, jak se mu v puse sbíhají sliny.
Už týden neměl krev. Není divu, že tak přehnaně reaguje na lidskou přítomnost, ne snad?
Jenže s Yesungem jsem nic takového necítil.
Jenom ochutnat! Trochu. Trošičku…!
Jenom mu rozpárat krk.
Ne! Kyuhyun sebou trhl a hrůzou vytřeštil oči. Zhoumi poplašeně ucukl.
"Stalo se něco?"
"Ne," zalhal mladší s věrohodně bezelstným úsměvem na rtech. "Promiň. Nic se neděje." Vyhnul se Miho pátravému pohledu a pokusil se soustředit na cokoliv jiného, než bylo kouzelné aroma mladíkovy krve.
Vždyť sedí přímo vedle něj! Bože! Tak blízko…
"Myslím, že byl ovládnutý," vychrlil překotně, aby utekl vlastním děsivým myšlenkám. "Hangeng," dodal, když viděl Zhoumiho zmatený výraz. "No, Leeteuk možná taky, ale u něj jsem si toho nevšiml."
"A čeho?"
"Že Hangeng měl takový… divný oči. Takový… uhm, jak to říct… vypadaly - ."
"Kovově. Jakkoli blbě to zní."
"Jo." Kyuhyun na staršího ohromeně pohlédl. "Přesně tak. Ale jak to víš?"
"Tao," odtušil Mi prostě. "Jeho oči tehdy na moment vypadaly zrovna tak."
"A pořád na svojí teorii o Taově ovládnutí trváš? Fajn," oddechl si Kyu, když starší černovlásek přikývl. "Tudíž se i já můžu utěšovat tím, že můj patron se jako pomstychtivej hajzl nechoval z vlastní vůle, a nebude na tom nic žalostně zoufalýho, ano?"
"Ano, ale…"
"Ale?"
Zhoumi se hryzl do rtu. "Nic. Zapomeň na to."
Cho významně pozdvihl obočí.
"Kruci, dneska vážně žvaním víc, než bych měl," povzdechl si Číňan. "Jde o to, že… mluvil jsem o tom s Nichkhunem. Studuje démonologii, takže o ovládání lidí démony něco ví. No a ve většině případů prý, pokud nejde pouze o tupé ovládnutí určené pro boj, démon svým vlivem vlastně jen nakopne něco v člověkově nitru. Něco, co by se za normálních okolností nejspíš nikdy na povrch nedostalo, ale co tam je, bylo a bude."
"Takže Hangeng mě ve skutečnosti nesnáší a Tao si o tobě opravdu myslí, že jsi děvka."
"Uhm… jo."
"Tak teď už ho můžu praštit?"
Starší se rozesmál. "Prosím tě, nech Taa žít."
"Hmpf!" Kyuhyun v teatrální dotčenosti založil ruce na prsou. "Tak aspoň zažádám o změnu patrona. Mám na to právo, že jo?"
"Pokud vím, tak ano. Nebo to aspoň stojí ve školním řádě."
"A školní řád je svatej," zakřenil se mladší a široce zívl. Překvapilo ho to. Až doteď si ospalý nepřipadal.
Zhoumi s omluvným povzdechem zakroutil hlavou. "Promiň, vůbec mi nedošlo, jak musíš být unavený. Dneska toho na tebe bylo moc." Pohladil chlapce po tváři. "Půjdu, ať si můžeš jít lehnout."
Kyuhyun ne dvakrát nadšeně přikývl. Jo, měl chuť zachumlat se pod peřinu, ale byl by se mnohem radši zachumlal s ním. Jenže s takovým návrhem vyrukovat nemohl. Vstal, aby Miho doprovodil ke dveřím.
Starší si však všiml jeho skleslého výrazu a tázavě mu ukazováčkem nadzvedl bradu. Pár vteřin si tiše hleděli z očí do očí.
"Nebo… tu mám zůstat?"
Ano!
Užuž chtěl Kyu tutéž odpověď vykřiknout nahlas, když jeho pohled sklouzl k Zhoumiho krku. Bledému, štíhlému, nádherně se vyjímajícímu krku. V ústech mu vyschlo. Těžce polkl.
Jenom ochutnat.
"Ne," uslyšel svůj vlastní hlas, cítil, jak se mu ústa vlní ve falešném úsměvu, "děkuju, ale to není třeba."
"Tak se uvidíme zítra," usmál se Zhoumi a něžně Kyuhyuna políbil na čelo. "Dobrou noc."

•••

Stalo se to včera. Takže logicky o tom nikdo další vědět nemůže. Zatím.
Tyhle tři věty Kyuhyunovi stále dokola kroužily hlavou, když se ráno prakticky vyplížil ze svého pokoje a zamířil na snídani.
Bylo ještě docela dost brzo, na snídani o vánočních prázdninách vlastně až příliš brzo, a přesto na chodbě potkával až podezřele mnoho studentů. Kteří si ho podezřele divně prohlíželi.
Snažil se namluvit si, že je to proto, že vypadá stejně otřesně, jako se cítí. Naspal všeho všudy dvě hodiny a zbytek noci strávil převalováním se z boku na bok a zíráním do tmy.
Nemůžou o tom přece vědět!
Samozřejmě, že ne. Nic se neděje.
Jenomže ty nevraživé propalující pohledy plné opovržení mluvily jinak.
Kyuhyun semkl rty, a nedívaje se napravo nalevo, přidal do kroku.
No tak, vzchop se, už to není daleko, už jenom…!
"TY PARCHANTE!"
Jo, byla pěkná blbost se otáčet. Jenže tělo zareagovalo rychleji než hlava.
Eunhyukova pěst ho udeřila do brady tak zuřivě, že vrávoravě padl nazad a hlavou se uhodil o mramorový sloup. Před očima se mu roztančily hvězdičky.
Pokusil se zvednout, avšak Eunhyuk ho vztekle přirazil zpátky k podlaze a zběsile se na něj vrhl.
A Kyuhyun měl chuť se začít smát. Ochromený bolestí, v zajetí dalších a dalších ran, měl neskutečnou chuť se smát. Hlasitě. Hystericky. Šíleně. Cožpak to není k popukání? Jak se tu Eunhyuk chrabře mstí za pošpiněnou ctnost své hnusné a prolhané dámy?
Podvědomě vnímal, jak se kolem nich ostatní zvědavě shlukují, slyšel, jak se někteří pošklebují a hecují Hyuka. Někdo zaječel, ať toho nechají, ale Kyu ten hlas nedokázal přiřadit. Snad ten čtvrťák… ten, co se s ním zná Zhoumi… Wooyoung se jmenuje? Nebyl si jistý. V uších mu nepříjemně hučelo.
"VYPADNI OD NĚJ, EUNHYUKU!" To tenhle řízný hlas, co nenadále pronikavě přehlušil veškeré zvuky kolem, se ani v nejmenším nepoznat nedal.
Keyi.
Vteřinu nato veškeré vysmívající se hlasy okolo naráz zmlkly jako pěny, atmosféra téměř hmatatelně zhoustla. Pak se ozvala tupá rána, Eunhyuk zaúpěl a v příštím momentu se svalil na zem vedle Kyuhyuna.
Kyu otevřel oko a zamžoural nad sebe. Kdo…? Nevěřil, že by Hyuka praštil Key. Ne, Keyovou zbraní jsou slova, ne pěsti. A navíc, není přeci ani tím, z koho by měl zbytek školy nahnáno. Ne. Tak kdo…?
"Má tu ještě někdo s Kyuhyunem problém?" Prakticky šeptal, a přesto měl jeho hlas na všechny okolo stejný účinek, jako by burácel. Možná větší. Protože v něm zaznívala výhružka, které se křikem dosáhnout nedá. Výhružka, která se zažere do mozku a už se ho nepustí.
Kruh přihlížejících začal ustupovat.
"Minho…" zachraptěl Kyuhyun sípavě, avšak výhled na majestátního a hrůzubudícího tmavovlasého prince mu zastínila Keyova tvář.
"Bože. Ty vypadáš," zhrozil se blonďák. Vytáhl z kapsy kalhot úhledně složený kapesník a otřel jím mladšího zakrvácená ústa.
Hloučkem studentů si rázně a nečekaně prorval cestu Hangeng. "Co se tady děje?!" Rozčileně přelétl zrakem od Minha ke Keyovi, Kyuhyunovi a Eunhyukovi. "Co to má znamenat?"
"Praštil jsem ho." Minho nonšalantně pokrčil rameny.
"Praštil?"
"Ano, pane profesore, praštil. Když vidíte, že vám někdo mlátí kamaráda, je to docela přirozená reakce, nemyslíte?"
Učitel na něj mlčky, trochu vyjeveně hleděl.
Tmavovlásek tázavě povytáhl obočí a v roztomilém gestu naklonil hlavu ke straně. Jeho plné rty se vyzývavě zvlnily v sarkastickém úsměvu. "Nebo mě za to radši preventivně dáte podmínečně vyloučit?"
Hangeng zalapal po dechu. Mladíkova drzost jej evidentně silně zaskočila. Zrudl vzteky, ovšem neřekl na tu zjevnou provokaci ani slovo. Obrátil se prudce na podpatku a zařval na zírající studentstvo: "Rozchod! Tady není nic k vidění!" Načež zlostně oddusal pryč.
Minho věnoval uctivě se vzdalujícím čumilům poslední nevraživý pohled a poklekl ke Kyuhyunovi. Chvíli si zamračeně prohlížel jeho zranění.
"Minho…"
"Šš. Nehýbej se. Zkusím s tím něco udělat," zamumlal starší a natáhl ruku. Mihotavé oranžové světlo zalilo černovláskovu tvář.
Minhovy dennodenní léčebné tréninky na každém, kdo se zrovna nachomýtl, skutečně přinesly kýžené ovoce. (A Jonghyun se tak podezřele rád a často nabízel jako pacient, že mu to Yesung (z podnětu Zhoumiho) pod seriózní pohrůžkou smrtí bez další diskuze zakázal.) K toužebnému zasloužení si adjektiva 'perfektní' měly jeho schopnosti samozřejmě stále ještě daleko, ale jejich výrazné zlepšení bylo rozhodně znát. A Minho v houževnatém zdokonalování nepolevoval.
Kyuhyun jej nechal pracovat, nehnutě ležel na zemi, nechával hojit svoje rány a mlčenlivě pozoroval mladíkův soustředěný obličej. Zkoumal jeho překrásné rysy, které i přes svou překvapivou jemnost nikterak neztrácely na mužnosti, a přemýšlel, proč se sakra nezamiloval do něj.
Trvalo to asi pět minut, než Key přestal s neurotickým podupáváním nohou a asi tak nenápadně, jako kdyby se snažil ztratit v davu černochů, podíval se na hodinky a odkašlal si. "Jak dlouho to ještě - …?"
"Dlouho," odtušil Minho. "Ale protože s takovou bychom nejspíš ani nestihli snídani," léčivé světlo efektně zmizelo postupným sehraným pohybem prstů dovnitř dlaně, "budu pokračovat později." Vstal a podal Kyuovi ruku, aby mu pomohl na nohy.
Černovlásek se usmál, co mu to bolavá mimika dovolila. "Děkuju."
"Na to je ještě trochu brzo," utrousil starší. "Pořád vypadáš příšerně. Ta nejviditelnější hrůza je ale, pro zachování psychického zdraví našich stolujících kolegů, naštěstí pryč."
"Ale stejně díky," nedal se Kyuhyun a Minho se rozesmál odzbrojujícím smíchem. S úsměvem chlapci nabídl rámě a ten jej s opatrným zazubením přijal.
"Doteď jsem tomu nevěřil, ale jak to člověk jednou pozná na vlastní kůži… drby se tu vážně šíří rychlostí světla."
"No," Minho si rozpačitě urovnal pramen vlasů za ucho, "MiMi za mnou večer přišel a řekl mi, co se stalo… A Keyho jsem se situací stručně obeznámil cestou sem. Promiň."
"Eunhyukovi to beztak nakukal Sungmin a vsadím se že s takovýma vyděračskýma krokodýlíma slzama v očích, že není divu, že mu to spolkl i s navijákem," zafrněl Key a čapl Kyuhyuna za loket z druhé strany.
"Ovšem jak se to dozvěděl ten zbytek…" Tmavovlásek bezradně pokrčil rameny a blonďák ho napodobil.
"Kašlu na to," povzdechl si Kyuhyun. "Vy všichni víte, že Sungmin kecá; ví to i Jonghyun, ví to Yesung a hlavně: ví to Zhoumi… a co si myslí ostatní, mi může být šumák."
"Správně!" přitakal Key. "Chce to jenom pozitivní přístup!"
"Kibume, ty vole, vždyť jsem napůl vyloučenej! Co na tom chceš hledat pozitivního?!"
"Tak zaprvé: neříkej mi Kibume. A zadruhé," blonďák nakrčil čelo, "nech mě přemýšlet."

•••

Poté co vešli do jídelny, neopovážil se nikdo z přítomných ceknout, ba ani vzhlédnout od talíře. S přezíravostí sobě vlastní se trojice beze spěchu vydala na okružní cestu za snídaní.
Minho, za ním Kyuhyun, skupinku uzavíral Key.
Obešli švédský stůl, nandali jídlo na tácy a za trvajícího dusného ticha zamířili ke svému velkému zadnímu stolu v pravém rohu síně.
Nejmladší zrovna položil tác před sebe a chystal se posadit, když se jídelnou rozlehl výkřik jeho jména. Nádherný. Vyděšený. Ustaraný. S vkrádající se hysterií do toho jedinečného melodického hlasu.
Otočil se. Viděl, jak Zhoumi zbledl jako křída, jakmile spatřil jeho obličej. Dvě tři sekundy, které Kyuhyunovi připadaly jako celá věčnost, na sebe vyjukaně hleděli. Než Mimu vhrkly slzy do očí. Rozběhl se k mladšímu černovláskovi (pozn. autorky: Ano, opravdu se rozběhl. V téhle kapitole běžel dokonce dvakrát. A to Zhoumi zásadně neběhá. Nebo aspoň tenhle fiktivní Zhoumi ne. (Snad jedině v případě bezprostředního nebezpečí hrozícího Minhovi.) Je totiž stejně líná a nešikovná lemra jako já.) a nevšímaje si toho, že na něj zírá skoro polovina školy, sevřel jej v náručí. V objetí tak mocném, že Kyuhyunovi na pár chvil doslova vyrazilo dech.
"Jsi v pořádku?" vyjekl Mi, jen co hocha popustil ze svého drtivého sevření.
Kyu přikývl. "Neboj, není to tak strašné, jak to vypadá. A tady naše krásná sestřička si i s tou zbylou hrůzou během dneška poradí."
"No, s tím časovým rozpětím by sestřička radila moc nepočítat," zabručel Minho a dloubl vidličkou do misky s míchanými vajíčky.
Zhoumi Kyuhyuna s úlevným výdechem znovu objal.
A pak to ucítil. Nenávistný pohled probodávající jej skrz naskrz.
Tiše zavrčel a přimhouřil oči.
Ne. Teď už ne. Teď už není jediný důvod cítit se vůči němu provinile.
Přivinul k sobě Kyua o něco pevněji.
 


Komentáře

1 Týna Týna | Web | 7. února 2015 v 15:58 | Reagovat

Kyu dostal nakládačku chudáček, doufám, že ho uzdraví a bude zase v pořádku :-)
A Zhoumi je sladký, jak se o něho bojí a opatruje ho.

Moc se těším na další díl a zároveň doufám, že bude brzo, že bude brzo? :-)

2 Nagasaki Nicolca Nagasaki Nicolca | Web | 7. února 2015 v 16:28 | Reagovat

[1]: Haha... hahá... brzo? (Hra s ohněm, Dead arms, Škola prokletých... hm, jo do Vánoc další díl možná stihnu.xD)
Jsem ráda, že se líbilo. :-) Snad ani pokračování nezklame.

3 ladypsychotronia ladypsychotronia | Web | 7. února 2015 v 17:02 | Reagovat

wow O.O kapitola a dříve než za měsíc?Božííí!!!
je mi Kyua líto... víc než normálně... Co ty tomu chudákovy jenom děláš?

4 Anete Anete | 7. února 2015 v 19:55 | Reagovat

Takže, tři věci na úvod:
Za komentování opravdu děkovat nemusíš, protože - ano, chápu moc dobře, cos tím chtěla říct :)
Druhá věc - zkoušku určitě dáš, já ti věřím a už teď držím pěsti :)
A třetí - jo... rychlost mě opravdu překvapila :D

Tak a teď k povídce, u které jsem měla, co dělat, abych se nesmála každé druhé větě (sama nechápu, ale prostě když přečteš větu typu "Kibume, ty vole, vždyť jsem napůl vyloučenej! Co na tom chceš hledat pozitivního?!", mě naprosto dostala. Skutečnýho Kibuma a jeho reakci bych asi vidět nechtěla :D), když zmlátili Kyuhyuna (doprdele, málem jsem zešílela!)

No, ale každý díl je dokonalý a i přes to, že Eunhyuk mlátí (BEZDŮVODNĚ!!!) maknae (panebože, maknae! Chápeš to?!), jsem to celé přečetla s jedním dechem a těším se na pokračování (které jestli bude skutečně až na Vánoce, tak si tě v těch Boskovicích opravdu najdu a uvidíš*padla*)
...
Jsem asi padlá na hlavu, když mě teď momentálně ze všeho nejvíc zajímá Minhův sexuální život*vpiči* (protože jsou tam podstatně DŮLEŽITĚJŠÍ věci) (ale to já ne! To ta poznámka, o které jsem se zmiňovala u předchozího dílu!)( vyděšenej Minho... aňuuuu)

Já radši jdu...

5 K. K. | 2. května 2015 v 17:24 | Reagovat

me teda nejvic zaujal ten prvni odstavec, protože to vypada, ze se někdo pokousi dostat i do hlavy Kyuhyuna... anebo Kyuhyun mutuje :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
https://66.media.tumblr.com/18208d4cca68d18d735b395a1a7f90cb/046414a4c585ed31-cf/s500x750/102276c4849f89abef386357338535ea2f15f5cf.gifv

Obsah tohoto blogu je veskrze autorský.

Kdo chce kopírovat, nechť bezpodmínečně uvede zdroj!

아론곽

Animace a obrázky, jež nepatří k výtvorům mé maličkosti, pocházejí ze serverů DeviantART
a tumblr.