Pěkný večer, mládeži.
Vyslechněte krátký report (nejen) k té všudypřítomné šedi, v níž se bude nickyalayla nějakou chvilku máchat.
Tak nám začal další semestr. Teda ne, že bych dneska byla ve škole. Jen od tří hodin straším na koleji. Odpadla nám totiž konverzace. Protože stále jaksi není funkční budova, v níž má výuka probíhat, haha. Takže začínám zítra. A mám z toho tak trochu žaludeční vředy.
Pokouším se sepsat poslední kapitolu Hry s ohněm. Jenže jak už jsem kdysi říkala, konce nejsou má parketa. Tudíž to drhne. Sakra to drhne. Vážně, jestli se někdy dostanu (jakože se to jeví velice nepravděpodobně) ke konci Školy prokletých, asi si hodím mašli.
No, a k layoutu... Ehm, jo. Zase on. Jelikož comeback se blíží závratnou rychlostí a pánové dneska vydali jednotlivé fotky (boží fotky, opravdu)... a já uviděla Erika a chytila svůj Ricfilní záchvat a... a tak. (A protože má narozeniny.)
Je to se mnou fakticky špatný. Když jsem poprvé slyšela jejich MEMORY, málem jsem se rozbrečela. A dneska opět, po shlédnutí tohohle videa. Zaprvý proto, že po Andyho gamblerským incidentu mě vždycky dojme, kdykoli je vidím spolu. Zadruhý, a to bylo nemilé, mě šokoval Eric. Ano, všichni jsou unavení, je to vidět, ale na Erikovi extrémně. Na plné čáře předčil Hyesunga, který na mě z těch šesti většinou působí nejdepresivněji. Žádný úsměv, žádné poťouchlé osahávání kolem stojících kolegů(!). (A jakože s Jinniem by to šlo. Oni se spolu ošahávají rádi.) Prostě nic, co by osobnost mého nejdražšího Shinhwa muže vůbec připomínalo. Jenom holé vyčerpání. Když to vidím, říkám si, že bych na ten comeback počkala klidně ještě pár dalších měsíců...
...tož pac a pusu, Vaše Nagasaki


Na to video jsem včera taky koukal a říkal si, že chudák Eric vypadá, jako by ho uprostřed noci vytáhli z postele...