Únor 2015

TA NOHA!

18. února 2015 v 20:01 | Nagasaki Nicolca |  Zápisky ze života jejího i blogového
Sorry, děcka, ale tohle si po tom pětiminutovém záchvatu smíchu (taká milá kompenzace za onu pondělní slzavou náladu) odpustit nemůžu. Prostě TA NOHA...!xDxDxD
(A RicDy, chápejte...)

http://s.iimg.me/interest.php?url=http://s.iimg.me/userImage/x/3/3pYx_1424254068_image

A šedá, kam se podíváš

16. února 2015 v 22:26 | Nagasaki Nicolca |  Zápisky ze života jejího i blogového

Pěkný večer, mládeži.

Vyslechněte krátký report (nejen) k té všudypřítomné šedi, v níž se bude nickyalayla nějakou chvilku máchat.

Tak nám začal další semestr. Teda ne, že bych dneska byla ve škole. Jen od tří hodin straším na koleji. Odpadla nám totiž konverzace. Protože stále jaksi není funkční budova, v níž má výuka probíhat, haha. Takže začínám zítra. A mám z toho tak trochu žaludeční vředy.

Pokouším se sepsat poslední kapitolu Hry s ohněm. Jenže jak už jsem kdysi říkala, konce nejsou má parketa. Tudíž to drhne. Sakra to drhne. Vážně, jestli se někdy dostanu (jakože se to jeví velice nepravděpodobně) ke konci Školy prokletých, asi si hodím mašli.

No, a k layoutu... Ehm, jo. Zase on. Jelikož comeback se blíží závratnou rychlostí a pánové dneska vydali jednotlivé fotky (boží fotky, opravdu)... a já uviděla Erika a chytila svůj Ricfilní záchvat a... a tak. (A protože má narozeniny.)
Je to se mnou fakticky špatný. Když jsem poprvé slyšela jejich MEMORY, málem jsem se rozbrečela. A dneska opět, po shlédnutí tohohle videa. Zaprvý proto, že po Andyho gamblerským incidentu mě vždycky dojme, kdykoli je vidím spolu. Zadruhý, a to bylo nemilé, mě šokoval Eric. Ano, všichni jsou unavení, je to vidět, ale na Erikovi extrémně. Na plné čáře předčil Hyesunga, který na mě z těch šesti většinou působí nejdepresivněji. Žádný úsměv, žádné poťouchlé osahávání kolem stojících kolegů(!). (A jakože s Jinniem by to šlo. Oni se spolu ošahávají rádi.) Prostě nic, co by osobnost mého nejdražšího Shinhwa muže vůbec připomínalo. Jenom holé vyčerpání. Když to vidím, říkám si, že bych na ten comeback počkala klidně ještě pár dalších měsíců...

...tož pac a pusu, Vaše Nagasaki

Sčítání lidu no. 2

9. února 2015 v 17:13 | Nagasaki Nicolca |  Zápisky ze života jejího i blogového
update 9. 2. 2016

Zdravím Vás, drazí a milí.

Víte, nejprve jsem uvažovala, že začnu provozovat roční prodlevy mezi kapitolami povídek, protože, jak se ukázalo u Hry s ohněm, má takovýto (tehdy ovšem zcela neplánováný) tah pozitivní vliv na komentáře.
(Jelikož další díl byl vydán s pauzou mnohem menší a NAJEDNOU prakticky ticho po pěšině. Promiňte, ale nepřipadá Vám to tak trochu zvláštní?)
Jenže vůči těm, kteří si čas najdou a komentář napíší a kterých si nesmírně cením, by takový krok byl příšerně nefér.
taky nesnáším komentování. Ano, nesnáším ho, protože si při psaní komentáře vždycky připadám jako ten největší pitomec a stejně nikdy nedokážu správně popsat to, co mám na srdci. Takže by ode mě bylo zatraceně pokrytecké nutit čtenáře komentovat moje povídky, a proto ani to nemíním zavádět.

Byla bych ovšem neskutečně ráda, kdyby KAŽDÝ ČTENÁŘ NAPSAL KOMENTÁŘ S NÁZVEM POVÍDKY/EK, KTEROU/É ČTE, POD TENTO ČLÁNEK. Jo, už to tu bylo, před necelými dvěma roky. Zápis se ale týkal pouze ŠP. Teď bych ráda věděla, kterou z mých čtyř povídek kdo čte, jestli jen jednu, či snad dvě, tři nebo dokonce všechny čtyři.

Hra s ohněm

Škola prokletých

Dead arms

Behind


Nechci žádné slohovky (ale nebráním se jim), stačí napsat název a kliknout na 'Komentovat'. Toť vše.

Děkuji za pochopení.

...Vaše Nagasaki
 
pozn.:
1) Ano, vím, že odmlky mezi jednotlivými kapitolami jsou propastné. Omlouvám se za to. Ale tak to se mnou holt je a musíte se s tím smířit. Myslím, že času jste na to měli habaděj.
2) Ano, vím, že Škola prokletých je počtem postav nepopiratelně děsivá. A bude děsivější. A vím, že je zamotaná a šílená. A já ji přesně takovou miluju. A věřte, že Vás touhle povídkou budu obtěžovat ještě velice, velice dlouho. Ten příběh je tak monstrózní a obludně epický, že mně samotné svou gigantičností občas nahání strach.

Škola prokletých - 17. díl b.

6. února 2015 v 20:24 | Nagasaki Nicolca |  Škola prokletých
•Krom toho, že se mi tenhle týden nepovedlo udělat opravný test z jazykovědy, a tudíž ji musím na podzim opakovat (A K ČEMU MI TEN IDIOTSKEJ PŘEDMĚT DO HAJZLU JE?!), jsem taky zvládla, jak vidíte, dopsat zbytek 17. dílu ŠP. Přiznejte se, koho ta závratná rychlost ohromila tak, jako mě?xD
Druhá část opět patří mým momentálně jediným komentujícím - Anete a Týně. Vám oběma velice, velice děkuji, že si uděláte čas napsat k povídce pár slov. Protože je neskutečně pozitivní vidět odezvu, víme? A já jsem za každý komentář ohromně vděčná. Za hvězdičky samozřejmě taky, cokoli je lepší než nic, ale... chápeme se.
PS: Omlouvám se za svou pitomou nutkavou potřebu zlehčovat ve svých povídkách všechny vážné a romantické situace.•