•Protože jsem hrozná lemra a protože kdybych čekala, až dopíšu celou kapitolu, bylo by to tu možná tak... v dubnu(?), tak zveřejňuju aspoň první část 17. kapitoly.
No, ke stručnému shrnutí dílu minulého: Siwon miluje Minha (haha, ta incestní představa xD); naše banda zjistila, jak je to s Ryeowookem a Taem; Minho se vyhýbá sexu s Taeminem, jak se dá, protože má tak trochu panickou hrůzu ze svojí očekáváné dominantní role; Zhoumi má rande, co prý není rande, s Nichkhunem a Kyuhyun to zjistil a děsně se nasral; a na konci kapitoly se Kyuovi na prahu zjevil Jonghyun se vzkazem, že se má okamžitě dostavit do ředitelny. A ano, přesně tady pokračujeme. V ředitelně.
Věnováno v prvé řadě Anete a Týně. Děkuju moc za komentáře, děvčata.:) A samozřejmě taky všem anonymním hvězdičkářům. Díky.•

"COŽE JSEM?!" zaječel na Leeteuka rozzuřeně Kyuhyun. Sevřel ruce v pěst, až mu zbělaly klouby, a rozlíceně vyskočil ze židle.
"Kyu!" zasyčel varovně Yesung, chmatl ho za rameno a strhl zpátky. Jeho dlaň v chlácholivém gestu stiskla tu studentovu.
"Pochop, Kyuhyune, že takovéhle obvinění nemůžeme brát na lehkou váhu." Ředitelovo čelo zbrázdila hluboká vráska.
"Ale já přece nic neudělal!"
"To je tvrzení proti tvrzení," odtušil chladně Hangeng, za což si vysloužil jeden nevěřícný pohled od Kyuhyuna a jeden zatraceně naštvaný od Yesunga. S křivým úsměvem pokrčil rameny. "Ano, vím, že upřednostňování svěřenců je tvojí slabostí, Sungu. Já se však v tomto ohledu snažím zůstávat nanejvýš objektivní."
"Objektivní?" odfrkl černovlasý pochybovačně. "Existují snad nějaké důkazy pro to, z čeho tu Kyuhyuna obviňujete?"
"Ne," odvětil Han prostě. "Mluvíme přece o pokusu o znásilnění. Dál se panu Choovi naštěstí zajít nepodařilo."
Kyuhyun cítil, jak se v něm vaří krev. Kdyby ho Yesung nedržel za ruku, bezpochyby by už tomu zatracenému Číňanovi jednu vrazil.
A pak mu to najednou došlo. Bože, vždyť je to jasné jako facka, proč ho to nenapadlo hned? Suše se rozesmál. "To Sungmin, že jo?" zaskřípal zuby, ústa zvlněná v trpkém šklebu. "To on mě osočil z téhle… špinavosti."
Hangeng si vyměnil krátký pohled s Leeteukem. Poté se znovu zadíval na svého svěřence.
"A smím vědět, jak jsi k téhle myšlence dospěl?"
"Jednoduše. Nikdo jiný by se k takové ubohosti nesnížil."
"Ach tak," Hangeng v teatrální zamyšlenosti pokýval hlavou. "Takže Sungmin si to celé vymyslel, říkáš? A proč by to dělal?"
"Jak to mám čuchat, sakra?! Možná se mi chtěl pomstít? Co já vím!"
"Za co?"
Kyuhyun přimhouřil oči. "Do toho vám, při vší úctě, nic není."
"Hmm." Jeho patron významně povytáhl obočí. "Popíráš tedy, že by ses ho kdy dotkl, chápu to správně?"
"To má být uhlazená verze dotazu, jestli jsem s ním spal?" Černovlásek se kysele ušklíbl, když Hangeng zrudl, jako by byl potupně přistižen při činu. "Jo, spal. Ale věřte, že jestli byl ten sex jednomu z nás proti vůli, tak jemu rozhodně ne."
"A já měl celou dobu mylný dojem, že Sungmin chodí s Eunhyukem," zabručel si Leeteuk pod neexistující vousy. Yesung mu za tu sladkou naivitu o partnerské věrnosti nevybouřené mládeže věnoval krátký a všeříkající shovívavý úsměv.
Kyuhyun a Hangeng se zatím v čiré neprofesionálnosti horlivě zabrali do duelu, čí pohled zabije toho druhého dřív.
"No výborně!" mlaskl profesor čínštiny jízlivě, ačkoli ne tolik jízlivě, jak původně zamýšlel. Kyuhyunova povýšená tvrdohlavost hraničící se zlomyslnou arogancí ho neskutečně vyváděla z míry. Nesnášel ji! Tak moc, že v něm čím dál tím silněji klíčila dětinská touha srazit toho domýšlivého spratka na kolena. "První shodná výpověď! Váš ryze sexuální "vztah"," naznačil prsty uvozovky, "který však, podle Sungmina, před pár dny trochu nešťastně skončil. I s tím souhlasíš?"
"Jo. Nechápu ale, co to má s tím jeho hnusným vylhaným obviněním společného."
"Možná se ti Sungminovo rozhodnutí nelíbilo."
"Sungminovo… - ? Tak moment!" vyštěkl Kyu vztekle. "Jaký Sungminovo rozhodnutí? To já ten ryze sexuální "vztah"," zparodoval profesorovu gestiku, "poslal k šípku!"
"A můžeš to dokázat? Máš svědky?"
"No nemám… Ale mluvil jsem o tom s Zhoumim…!"
Han mávl rukou, jako by odháněl otravný hmyz. "Takže zase jen tvrzení proti tvrzení."
"Ale…!"
"Byl snad pan Zhou při tom?"
Kyuhyun sklopil zrak. "Ne," zamumlal. S povděkem ucítil, že Yesungova dlaň sevřela tu jeho o něco pevněji.
"Myslím, že těch spekulací, dohadů a ničím nepodložených obvinění už bylo dost, Hangengu."
Číňan svého korejského kolegu probodl očima. "A už je to tu zas," posteskl si a jedovatost z každého slova jen odkapávala. "Neměl bys mezi svými studenty dělat tak propastné rozdíly, Sungu. Mám ti snad připomínat, jak dlouho jsi tu držel Briana Kima, než jsi z něj vymámil doznání?"
Kyuhyun se po učitelích zmateně rozhlédl. Netušil sice, o čem to Hangeng mluví, ale nemohl si nevšimnout, jak se Yesungovi rozčilením napjala čelist.
"Měli bychom snad nad tak závažným obviněním přivřít oči jenom proto, že na místě oběti tentokrát nestojí tvůj Minho, ale pouze obyčejný student?"
"Ne," zavrčel Yesung a doplnění o: Ty závistivej zakomplexovanej ubožáku, ho zatraceně silně svrbělo na jazyku. "Měli bychom však vzít v úvahu, že - jak už bylo řečeno - nemáme ani důkazy, ani svědky a tudíž Kyuhyuna nemůžeme z ničeho obviňovat. Ať už se ti to líbí nebo ne, Sungminovo nařčení je zcela neprůkazné. To se v Kimově případě říct nedalo."
"Ano, v tom s tebou naprosto souhlasím," přikývl Leeteuk, "jenže smést tohle obvinění pod koberec nemůžeme zrovna tak."
"Pane profesore, prosím…!" zaúpěl Kyu zoufale. "Vždyť všichni tady vědí, že o Sungmina nestojím a že mi akorát leze na nervy! To on za mnou věčně leze, jasný? Zeptejte se, koho chcete! Ts, kdybych snad vážně uvažoval, že někoho znásilním, vyberu si úplně jiného adepta…"
"A že tomu adeptovi dává při hodinách zpěvu svůj zájem opravdu velmi důrazně najevo, to mi věřte," podotknul suše Yesung.
Za jiných okolností by Kyuhyun v takové chvíli bezpochyby dostal bezprostřední záchvat hysterického smíchu.
To Leeteukovi však koutky skutečně zacukaly. Pobaveně na černovláska pohlédl.
Hangengův hezký obličej na zlomek vteřiny zhyzdila zlostná grimasa. Pohledem se setkal s tím svěřencovým… a jeho hřejivýma hnědýma očima prolétl studený ocelový stín. Kyuhyun sebou intuitivně trhl. Aniž by chápal proč, po zádech mu přeběhl mráz.
"Hezký pokus, vy dva," usmál se Han sladce. "Jenže víš, Kyuhyune… kdybych netušil, jak vysoce - občas až děsivě - inteligentní jsi, možná bych téhle pohádce s klidným srdcem i uvěřil, ale takhle… Jak můžu vědět, že to celé nebyl jen tvůj důmyslný plán, jak ze sebe v případě nutnosti setřást veškeré podezření?"
"Tak to už ale opravdu přeháníte!" zaječel chlapec a rozvztekleně vystartoval ze židle. Zapomněl však, že jej za ruku ještě stále drží Yesung. Zuřivě zavrčel a škubl paží, aby se profesorovi vymanil, ovšem Sung své sevření nepovolil a znovu Kyuhyuna nesmlouvavě strhl zpátky na zadek.
"Pusťte mě!"
"Ne, Kyu. Musíš se uklidnit. Prosím," zašeptal Yesung naléhavě. "Věř mi. Tímhle jednáním to jenom zhoršuješ." Protože pochopil, že Hangeng je rozhodnutý obvinit Kyuhyuna za každou cenu. A že Leeteuk s tím nic neudělá.
Tak mu nezavdávej ještě další důvod…
Černovlásek stiskl profesorovu dlaň a odevzdaně svěsil hlavu mezi ramena. Zavřel oči.
"Hm, myslím, že pokoušet se dál debatovat na tohle téma by byla jen nesmyslná ztráta času. Ukončeme to," prohlásil Hangeng a s vypočítavým usmáním na rtech se zadíval na Yesunga. "Pokud se nepletu, o Kimově trestu jsi rozhodoval ty, jelikož se ten případ týkal tvého svěřence, že? Což znamená, že jako patron tudíž Kyuhyunovi určuji trest já."
"Tak jest," přisvědčil Leeteuk.
Číňanův úsměv se rozšířil. "Dal jsi Kima okamžitě a bezpodmínečně vyloučit, viď?" Sung jej však evidentně nepovažoval za hodného odpovědi a s nevraživostí vepsanou v každém rysu svojí uhrančivě půvabné tváře navýsost pohrdavě mlčel. Ne, že by to Hana nějak viditelně trápilo.
"Naprosto souhlasím. Já takovýto trest rovněž považuji za nejpatřičnější míře prohřešku."
Kyuhyun na něj v čiré hrůze vytřeštil zrak. Přece ho nemůže vyhodit ze školy…!
"To nemůžeš!" zasyčel Yesung, jako by četl jeho myšlenky.
Hangeng přemýšlivě nachýlil hlavu ke straně. "Pravda, nejsou svědkové, nejsou důkazy. To by nebylo fér…" Další jízlivý úšklebek zkřivil jeho ústa. "Můj návrh tedy zní: podmínečné vyloučení." Tázavě pozdvihl obočí. "Leeteuku?"
"Nemám námitek."
Kyuhyun naprázdno zalapal po dechu. Cítil, že jej v očích pálí slzy. Zuřivě zamrkal, v marné snaze zahnat je pryč. "Ale vždyť jsem nic neudělal!" vzlykl zoufale. "Je to lež…!"
Ředitel se opřel lokty o svůj impozantní mahagonový stůl, spojil konečky prstů a zarmouceně se na chlapce zadíval. "Je mi líto, Kyuhyune." Ačkoli to byla jen velmi chabá útěcha, jeho hlas zněl upřímně. "Dělám to nerad, ale jistě víš, že jsem nucen obeznámit se situací tvé rodiče."
Černovlásek se bezútěšně schoulil na židli, jako by s ní chtěl nadobro splynout.
A Yesung toho měl tak akorát dost. "Doufám, že Choovy taky hrdě zpravíš o tom, že jste tohle rozhodnutí učinili na základě ničím nepodloženého obvinění psychicky labilního šestnáctiletého kluka!" prskl vztekle, vzal Kyuhyuna pod paží a zvedl ho na nohy. "Pojď, Kyu," vyzval hocha něžně a vyvedl ho ven z ředitelny. Dveřmi za sebou třískl tak hněvivě, až se místnost celá otřásla.
Zachmuřený Jonghyun, čekající v neklidném rozpoložení mysli na chodbě, okamžitě vyskočil z jedné z kamenných (a zatraceně studených) lavic, jež v diskrétních rozestupech lemovaly celou chodbu, a vrhl se k nim. Stačil však jediný Sungův pohled, aby pochopil, že za vyslovení naprosto čehokoli, bude bez milosti upálen zaživa. A tak radši mlčky podepřel tiše vzlykajícího Kyuhyuna a pomohl ho Yesungovi odvést k lavici skryté ve výklenku zdi. Jejich student se na ni zhroutil jako hromádka neštěstí.
Černovlasý k němu podřepl a konejšivě setřel slzy z jeho lící. "Počkej tu na mě, ano? Hned se vrátím."
Kyuhyun nepřítomně přikývl.
Než vstal, pohladil jej Yesung s úsměvem po tváři, načež chňapl Jonghyuna za loket a rázně ho odtáhl o pár metrů dál.
Kyu neslyšel, o čem spolu hovoří, každopádně netrvalo dlouho a Jonghyun kolegovi kývl na srozuměnou a kvapně odklusal pryč.
Nato se Sung beze slova posadil vedle chlapce, objal jej kolem ramen a Kyuhyun s vděčným vzlyknutím zabořil nos do látky profesorova saka.
Chodba se ponořila do uklidňujícího ticha. Několik dlouhých minut ani jeden z nich nepromluvil. Prostě jen společně poslouchali, jak venku kvílí vítr a jeho poryvy rozechvívají okenní tabule.
"Zítra zavolám k vám domů."
Kyuhyun překvapeně zvedl hlavu.
Yesung k němu stočil pohled a usmál se. "Vysvětlím tvým rodičům, že se věci mají trochu jinak, než… jistý zdejší čínský kantor geniálně vydedukoval."
"Děkuju," mroukl černovlásek a přitulil se nazpět k mužovu boku. "Děkuju, že… mi věříte, pane profesore."
Sung ho pohladil po vlasech.
Kyuhyun zavřel oči a spokojeně vydechl. "Miluju vás," přiznal po krátkém zaváhání. A spíš ucítil než uslyšel, jak se učitel tiše zasmál.
"Já vím."
"Mluvím vážně!" odfrkl chlapec, zkřížil ruce na prsou a vrhl na staršího dotčený pohled.
"Však já taky," zazubil se Yesung. "A buď si jistý, že si tvé náklonnosti neskutečně cením." S úsměvem cvrkl studenta do nosu. "Vím ale taky, že - ačkoli o pravosti tvých citů k mé maličkosti nepochybuji - nejsem ten, koho si zrovna teď vedle sebe přeješ mít ze všeho nejvíc. Mám pravdu?"
Cho se rozpačitě kousl do rtu a sklopil zrak k zemi. Bylo docela děsivé, jak perfektně ho měl Yesung přečteného. Pomalu přikývl.
A taky bylo až zoufale směšné, že tu takhle sedí, napůl vyloučený a stulený v Yesungově náručí, a to jediné, na co se jeho mozek dokáže soustředit, je hlodavá myšlenka, že Zhoumi je teď někde s tím pitomým Thajcem. Žárlivej pitomče. Povzdechl si.
Na pár chvil se veškerých zvuků chodby znovu zmocnilo jen teskné naříkání větru.
"Pane profesore?"
"Hm?"
"Vy… Min Ha pořád milujete?"
Yesung se na moment o vteřinu delší, než aby se dal považovat za přirozenou odmlku před odpovědí, zarazil, načež se nervózně rozesmál. "Je to tak nehorázně hloupé, až je mi trapné to přiznávat," zamumlal a hlas se mu nepatrně zachvěl. Zašklebil se nad vlastní sentimentalitou.
"Není na tom vůbec nic hloupého," nesouhlasil Kyuhyun.
"Ale je. Je to stupidní, nepřirozené a tragikomické až hrůza. Lidé ve své smrtelnosti prostě nejsou uzpůsobeni pro to, aby šedesát let milovali jednu jedinou osobu."
"No… ale vy evidentně jste."
"Leda značně vyšinutý. Hm, možná bych se měl jít léčit…," zamyslel se Sung.
Mladší ho zamračeně dloubl loktem do boku. "Jste vůl, abyste věděl."
"Jistěže jsem. Kdybych nebyl, nemiloval bych toho idiota."
"Napadlo vás, co bude, až se tu Min Ho objeví? Protože on se objeví, že jo?"
"Snažím se na to nemyslet. Ta představa je totiž poměrně… děsivá."
"Proč?"
"Protože se bojím, že moje hrdost vezme za své, a já mu jako hloupoučká, směšně oddaná milenka skočím kolem krku."
Černovlásek se zazubil. "A nebojíte se spíš toho, že se toho vlastně nebojíte?"
Starší nechápavě nakrčil čelo. "Cože?"
"No že mu ve skutečnosti chcete skočit kolem krku."
Yesung vyprskl smíchy, ačkoli tváře mu zahořely rozpaky. "Nemohli bychom probírat milostný život někoho jiného, prosím?"
"Klidně. Jenže nevím čí. Můj stojí za hovno. Pardon, ale doslova."
"Můj milostný život stojí za hovno už šedesát let, drahý."
"No ale rozhodně musí být zajímavější než milostnej život šestnáctiletýho puberťáka."
"Tak to tě zklamu na tu největší možnou míru."
Kyuhyun našpulil pusu a nevěřícně zakroutil hlavou. "My dva jsme ale neskuteční tragédi."
"To mi povídej."
"Možná bychom to přece jen mohli zkusit dát dohromady… Klidně mi můžete říkat Min Ho."
"A ty mě budeš oslovovat Zhoumi?" ušklíbl se rošťácky Sung.
Mladší zrudl a asi na tři sekundy se hluboce zamyslel. "Blbej nápad," konstatoval pak. "Uhm… to je to tak vidět?" zeptal se zdráhavě a dokonce i uši mu zazářily žhnoucí červení.
"Že jsi do něj zamilovaný?" usmál se profesor. "Ano. V poslední době obzvlášť zřetelně."
"Hm…"
"A jestli tě trápí, proč si toho nevšiml Zhoumi, nelam si s tím hlavu. On je v tomhle ohledu příšerně zabedněný."
Cho se pobaveně uchechtl, avšak jeho výraz se nezbavil trpké příchuti jakési zdrcené sklíčenosti. Přitiskl se k Yesungovi blíž. "Nebude tomu MiMi věřit, že ne?" zašeptal prosebně, jako by snad měl starší moc rozhodovat o svěřencových názorech.
"Nevím, Kyu. Záleží na tom… co všechno ví?"
"Všechno."
"Všechno?"
"Všechno."
Sung chápavě pokýval hlavou. "Tak v tom případě," pousmál se, "sázím na to, že o tvé nevině nebude ani v nejmenším pochybovat."
Znenadání zaslechli, jak se po schodech a následně chodbou k nim blíží něčí spěšné kroky, a než stačil Kyuhyun začít panikařit, vyřítil se zpoza rohu udýchaný Zhoumi.
"Kyu!"
Mladší chlapec otevřel ústa do užaslého o, načež vykulil oči, vystartoval z lavice a v blaženém poznání, že černovlásek není jen chorým výplodem jeho mysli, mu skočil do náruče.
Yesung na ně zůstal značně konsternovaně hledět, poté se nevěřícně podíval na hodinky, znovu na ně a znovu na hodinky. A když se vedle něj zjevil Jonghyun, odtušil bezbarvě: "Hádám, že jestli se nechci vyvrátit, nemám se tě ptát, jakou rychlostí jsi to do hajzlu jel."
Hnědovlasý okázale pozvedl obočí a založil ruku v bok. "Je tady? Je. Je živej? Je. Tak mlč."
Sung si teatrálně povzdechl, ale ihned nato se široce usmál. "Díky."
"Není zač," zamručel Hyun a spokojeně pokynul ke dvojici studentů před nimi. "Za tenhle pohled by stál i dvojnásobek projetýho benzínu."
Jeho kolega souhlasně přitakal.
"Mi," oslovil měkce staršího mladíka, "možná bys Kyuhyuna mohl vzít do jídelny. Ještě nevečeřel, měl by něco pojíst. Večeře je už sice sklizená, ale v kuchyni se nějaký plnohodnotný zbytek vždycky najde."
"Dobře." Zhoumi se plavně vyprostil z Kyuhyunova sevření a s úsměvem ho chytil za ruku. "Půjdeme?"
Chlapec přikývl.
Rozloučili se tedy s oběma učiteli a vykročili chodbou ke schodišti. Avšak po pár krocích se k nim Kyu ještě na vteřinku otočil, aby mohl bezhlese zartikulovat vděčné "děkuju".


Panebože, taký ječák jsem nechytla už hodně dlouho... vlastně dva, když si tak pozpátku vzpomínám
První, když jsem spatřila nový díl a druhý, když jsem zjistila, že je s věnováním - moc děkuju :*
A teď už k povídce
)
Nevím, proč mě tak rozesmálo shrnutí předchozí kapitoly. Pozn. jako "Minho se vyhýbá sexu"... *práskla hlavou do klávesnice* já jsem z toho kluka tak vprdeli (a to v tom dílu ani nebyl!!!!)(špatné toto)(děkuju ti*padla*)
A co se samotného dílu týče...
Mám sto chutí Sungmina oholit a pověsit za koule do průvanu! Chudák Kyuhyun (měla bych s tou mojí ujetostí na maknae, začít něco dělat a to urychleně)
(ale jinak jsem se nasmála jako vždycky
Honem s pokráčkem! Už teď skanduju, že chci další díl