Září 2014

Jak Nicolca jela pro šalinkartu, založila si facebook a další pohádky

16. září 2014 v 18:43 | Nagasaki Nicolca |  Zápisky ze života jejího i blogového

Hezký večer přeju, mládeži.

1. Jak jste asi zaznamenali - ano, po měsíci má nickyalayla nový kabát. Protože Minwoo a Minwoo je důvod sám o sobě.

2. Dneska jsem přijela z Brna. Tenhle týden nemáme vyučování, pouze ve čtvrtek schůzku s učiteli a pak sraz s budoucími spolužáky. Takže si udělám okružní cestu vlakem tam a zase zpátky.
Kolej, kde jsem s kamarádkou ubytovaná, je moc fajn. Líbí se mi. I přesto, jaký nervy mi pomyšlení na ni od pátku způsobovalo.xDxDxD Naši mě tam nakonec v neděli vezli autem, protože maminka rozhodla, že s tak těžkou taškou nemůžu jet hromadnou dopravou. Miluju ji, fakt že jo.:)
No, pondělí bylo velice vtipné. Nejprve jsem si jela na studijní pro ISIC kartu. Otvírají v devět. Já přijela v osm a už tam byla fronta. Ovšem oproti tomu, jaká fronta stála za chvíli za mnou, to byla vlastně docela titěrná frontička. A stejně jsem přišla na řadu jako třetí, jelikož v rozmezí písmen, v němž se nachází moje příjmení, asi moc studentů není.xD Potom jsem jela zpátky na Českou, že si půjdu vyřídit šalinkartu. Paní v kukani Dopravního podniku mi bohužel řekla, že u ní si šalinkartu vyřídit nemůžu, že nejbližší možnost je někde u nádraží nebo na Mendláku. Tak jsem jela na Mendlák. Jenže tam jsem byla zmatená jako Goro v Tokiu, a tak jsem nasedla na další tramvaj a frčela si to do Pisárek k hlavnímu sídlu Dopravního podniku města Brna. Děcka, já až do včerejška netušila, že tramvaje jezdí tunely (nebo co to bylo)! Kdyby tam se mnou neseděli lidi, asi bych udělala ohromené: "JÚÚÚ!"xD Když jsem na zastávce vylezla, měla jsem trochu problém se zorientovat, ale nakonec jsem šalinkartu úspěšně získala a odjela zpátky na Českou, odkud jsem jela čtyřkou na Všetičkovu. V budově U mám totiž v pondělí dopoledne Kurz správného psaní pro nebohemisty. Zatímco ostatní učitelé poslali e-maily, že vyučování nebude, z tohohle předmětu nedošlo nic. Tak jsem se vydala najít příslušnou budovu a učebnu. Dlouho jsme tam byly jenom dvě, kolem třičtvrtě se pak začali trousit další a čekali jsme a čekali. Asi ve čtvrt na dvanáct jedna holčina zjistila, že u předmětu se píše, že začínáme až příští týden. Tak jsme se zase všichni sbalili a odešli.xD Jela jsem zpátky na kolej, něco jsem nakoupila a mazala se převlíknout, abych okolo jedné mohla jet nazpět do školy na imatrikulaci. Vskutku humorné to bylo. Vyjela jsem si tak polehku, že jsem na koleji nechala i občanku.xD Ve třičrvtě na dvě nás pustili do auly, dostali jsme instrukce o tom, že musíme vstát až bude hrát fanfára a hymna a já nevím, co ještě, pak přišel pan proděkan a měl k nám krátký proslov, pak přečetl slib, jedno děvče to za nás všechny odslíbilo, pan proděkan odešel, dostali jsme listiny a pádili domů (na kolej). Mohla jsem jet domů už včera, ale počkala jsem do dneška, protože kamarádka musí v Brně zůstat až do čtvrtka (pedák vyučování totiž má), a tak jsme spolu dneska ráno jely tramvají - ona do školy, já na hlavní nádraží. Víte, byl hrozně fajn pocit kupovat si lístek domů a pak tam jenom tak lenivě sedět a s kafem v ruce čekat na vlak. Nesmírně fajn.:)

3. Někdy na začátku září mi přišel mail od budoucího spolužáka: pozvání do facebookové skupiny nás prváků japanistů. A já si začala rvát vlasy. Už je to tady. Že jsem bez facebooku přežila střední se dá pochopit, ale jestli bych v izolaci od spolužáků zvládla i vysokou... Nemíním riskovat. Tak jsem tu zatracenou sociální síť otevřela a založila si profil. V neděli jsem o tom řekla kamarádce a ta hned, ať si ji přidám do přátel, tak jsem to udělala. Za chvíli mi přišla žádost o přátelství od další bývalé spolužačky, která mě ihned přidala i k naší sředoškolské skupině, pak od další a dneska ještě od jedné. Což znamená jediné - má anonymita je v čudu!*v emokoutku*
Jedinou výhodu ten žrout drahocenného času má - konečně se nedozvídám (nejen o svých oblíbených k-popových skupinách) všechno až jako poslední.xD

...pac a pusu, Vaše Nagasaki

Dead arms - 4. díl

13. září 2014 v 23:07 | Nagasaki Nicolca
*Zítra nastupuju na kolej. A jsem tak vynervovaná, že se vůbec divím, že jsem dneska byla schopná psát. Poděkujte tedy mým vybičovaným nervům za tenhle díl Dead arms a já jdu zkusit spát. Ne, že bych věřila, že snad budu moct snadno usnout a že sebou nebudu celou noc mrskat a každou hodinu se probouzet. Haha.
Přeju pěkné počtení a za komentáře a/nebo hvězdičky Vám budu VELICE vděčná.^^*


Hra s ohněm - 16. díl

1. září 2014 v 19:20 | Nagasaki Nicolca
►Radši se ani nedívejte, kdy tu byl minulý díl, protože to bylo před víc než rokem. Ano, je mi jasné, že i těch pár lidí, co tohle četlo, zapomnělo, o čem tahle povídka je. No nic.*prokřupala si prsty* Dáme si malé opáčko, miláčkové:
Poslechněte si nechutně růžový příběh o tom, jak chudý hoch Taemin ke štěstí přišel... Mezi aristokracií a neurozenými obyvateli v Koreji panuje silná nevraživost, pro šlechtice je nepřijatelné navazovat vztahy s někým z nižší vrstvy. Jenže Choi Minho není tak docela tradiční prototyp korejského šlechtice, a tak se nijak neostýchá dát se dohromady s Lee Taeminem, který je do něj už nějakou dobu zamilovaný. To Key, Minhův kamarád, v sobě snobského aristokrata nezapře, navzdory tomu však podlehne šarmu Jonghyuna, Taeminova spolubydlícího. To se ovšem nelíbí ani Minhově rodině, ani Keyovu dědovi, a proto, jak už bývá mezi šlechtou zvykem, se rozhodnou se Taemina zbavit a Keyovi dát jasně najevo, kde je jeho místo, a najmou bandu čínských nájemných vrahů. Co čert nechtěl, jedním z nich je Minhův známý ze školy, Zhou Mi, který k Minhovi už dlouho tajně chová city.
Poté, co Keyho srazí auto, rozejde se s Jonghyunem, jelikož je mu jasné, čí to byla práce. Keyova máma, původně sama neurozeného původu, však společně s právníkem Yesungem najde skulinku, díky níž může Key nadobro utéct z vlivu svého dědy a žít po svém. A klidně i s pinglem s pizzérky.:)
Minho má o Taemina, kterému někdo vyhrožuje, oprávněné obavy. Taemin ale jeho verzi o nájemných zabijácích nebere vážně a když vyhrožování ustane, prakticky na celou věc zapomene. Minho se zatím víc a víc zamotává do svého vztahu k Zhoumimu a po nečekaném polibku a následném vyznání spolu skončí - ano, v posteli. (Protože Minho je děvka, to už všichni víte.) Minho nemá o Miho skutečném důvodu návštěvy Koreje ani ponětí a myslí si, že Zhoumi je student dějin umění. Mi, kterému se už příčí Minhovi pořád lhát, mu přizná, že o svém vysokoškolském studiu neříkal pravdu. Minho v Miho peněžence najde zvláštní identifikační kartu, a protože chce zjistit, co je Zhou Mi zač, předá údaje z ní Kyuhyunovi, Taeminovu spolužákovi a přednímu hackerovi, aby našel co možná nejvíc půjde.
Jo a ještě je v téhle povídce jeden pár, který je pro tuhle kapitolu dost důležitý, a to SiChul. Heechul, který zrušil zasnoubení s Kim Taeyeon, protože se zamiloval do Siwona, a jeho rodina ho za to prakticky zavrhla, a tak momentálně žije značně zhýrale, nechybí na žádném večírku a počet jeho milenců bychom na prstech obou rukou asi nespočítali. No a Siwon, který se vždycky tvářil, že mu styl Chulova života nevadí, ale v jedné z minulých kapitol jsme se dozvěděli, že toho začíná mít pomalu a jistě dost.
Mimochodem, míříme do finiše. A že už bylo načase. Poprvé tahle povídka spatřila světlo světa na konci prosince roku 2011. Haha.
Věnováno kuliskovi, protože pokud mě neklame paměť, zajímala se o pokračování, což znamená, že na tuhle povídku nezapomněla.xD Miluju Tě, drahá.◄