close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Škola prokletých - 15. díl d.

18. srpna 2014 v 16:32 | Nagasaki Nicolca |  Škola prokletých
•Zdravím, děti, dodávám kratší (a opravdu) poslední část 15. kapitoly, která má mimochodem ve Wordu 20 stránek. Haha. Ale já jsem vážně zcela normální jedinec. Věřte mi.
Děkuji všem moc a moc za komentáře a hvězdičky, část c. jich dostala dokonce sedm, což je na mém blogu myslím historicky nejvyšší počet hvězdiček vůbec... velice mile jste se vyznamenali!:D•



•••

"Kris se mě právě u stolu s pečivem pokusil úkladně zavraždit vidličkou," postěžoval si Ryeowook a rozmrzele se posadil na židli naproti Taovi. "Asi bylo vážně lepší tvářit se, že se neznáme. Vždyť víš, jak to tu chodí. Všichni teď začnou spřádat bizarní teorie a myslet si, že spolu máme a děláme bůhvíco."
"Drbárna zatracená," zaklel černovlásek. "Je to tady horší než u nás doma, když se máma sejde s tetou a s babičkou! Což vlastně není možný, protože v zásadě nemůže být nic horšího, než když se máma sejde s tetou a s babičkou… ale tahle škola popírá přírodní zákony!"
"Možná, že kdybych hystericky zaječel, přetáhnul tě tou tvojí sýrovou pizzou po hlavě a důstojně odkráčel, oba nás ještě zachráním," napadlo Wooka.
"Tak moment, kdy jsme se dohodli, že ty budeš hrát moji hysterickou přítelkyni?"
"To je snad jasný. Jsem mladší."
"A to ti jako dává privilegium mlátit mě pizzou po hlavě?"
Hnědovlásek se širokým úsměvem na rtech rozzářeně přitakal.
"No," Tao si odfoukl havraní ofinu z čela, "v tom případě si myslím, že nikomu neublíží, když zůstaneme všemi dál mylně považováni za pár, takže navrhuji nehrát divadlo a nechat pizzu ležet na talíři."
"Mně to ublíží!" vypískl Ryeowook. "Kris mě zabije! Brutálně! Kouká mu to z očí!"
"Takhle se tváří pořád," uklidnil ho Tao, když pohledem mezi ostatními stolujícími v jídelně našel svého spolubydlícího. Pak ale, jako by se na něco nepříjemného znenadání rozvzpomněl, se zamračil a zadíval se zpříma na mladšího. Jeho hlas ostražitě přešel do tlumeného pološepotu. "Ve vlaku jsi říkal, že ses od nich předevčírem dozvěděl něco dost zvláštního…"
Wookie zadumaně přikývl. "Byla to vlastně náhoda… Tiffany mi o Štědrém dnu nečekaně zavolala - tak nevhodně, jak to umí jen ona - a nadiktovala mi čas a místo, kde se s nimi sejdu, prý aby mohli ti dva, no… Yoona a Minhyun zkontrolovat, jak pokračuje trénink mé… schopnosti." Snažil se ignorovat, že se Taova tvář nesouhlasně zakabonila ještě víc.
"Takže jsi je viděl," konstatoval černovlásek. Oběma jim samozřejmě bylo jasné, že z obsahu chlapcova sdělení mu starosti dělá něco úplně jiného. Něco, o čem Ryeowook odmítá diskutovat. A proto Tao jako vždy elegantně naváže na jinou niť. Nutno ovšem dodat, že tentokráte s příměsí lehkého cynismu: "Teda takové cti se jen tak někomu nedostane. Asi to s tebou myslí fakt vážně, poslouchej…" ušklíbl se ponuře.
"Nestraš!" špitl Ryeowook a otřásl se. "Jsou možná oba nádherní, ale stejnou měrou taky hrůzostrašní. Ne, že by Tiffany nebo Taeyeon nebyly děsivý, ale ti dva… ti dva jsou psychopati. Šílenci. Totální. Jeden horší než druhej. Opravdu, v životě jsem se v ničí blízkosti necítil tak strašně vyděšený jako v blízkosti lady Im a barona Hwanga… To jsem ale odbočil.
Říkal jsem ti už, že jsem po každém tréninku vyšťavenější než pomeranč, takže před tím, než mě vykopnou, dostanu cukrový doping a asi půl hodinku na zotavení. To už mi nikdo z nich nevěnuje sebemenší pozornost a řeší svoje věci. Většinou se snažím moc nevnímat, o čem se spolu baví, vlastně mě to ani nezajímá, ale tentokrát to bylo jiné. Protože jen co trénink skončil a já se tiše odklidil do kouta, začali mluvit o nějakém Choii Min Hovi."
"Nějakém?" zopakoval starší udiveně. "Ne o našem Minhovi?"
"Rozhodně ne. Mluvili totiž o démonovi."
"Existuje démon se stejným jménem…? Hmm, a ty si asi nemyslíš, že může být jenom náhoda, že se o něj zajímají, co?"
"Na můj vkus by ta náhoda byla až příliš velká," Wook se s nečitelným výrazem ve tváři zadíval ke královskému stolu. "Mám pocit, že Minho je přesně ten typ člověka, kolem něhož se nic neděje náhodou."
Tao, kradmě pohlížeje na propíraného tmavovlasého prince, uvážlivě kývl. "Takže řešili nějakého démona… Ale o Minhovi nevědí, ano?" ujišťoval se. Vzápětí ale zbělel jako stěna. "Proboha, jen doufám, že tam s vámi nebyl Sungmin a nevyžvanil to!"
"Ne. Naštěstí," pousmál se mladší chlapec a napil se pomerančového džusu. "Víš, netuším, jestli je to vůbec nějak důležité, možná že ve skutečnosti o nic nejde a plašíme se zbytečně, ale… nemůžu se zbavit dojmu, že je dobře, že o Minhovi nevědí, protože…" Zarazil se. "Slyšel jsi někdy o reinkarnaci démonovy lidskosti, Tao?"
Černovlásek zkoprněle zavrtěl hlavou.
"Když ti někdo ublíží, opravdu hodně ublíží, něco v tobě umře. Část tvojí lidskosti. A pokud se to přihodí démonovi, může se stát, že… že se ta zemřelá část jeho lidskosti znovuzrodí jako člověk," vysvětloval pomalu Ryeowook, přičemž se snažil všechna ta nedávno čerstvě vyčtená fakta ze starých bichlí v městské knihovně seskládat do smysluplného celku. "Reinkarnace lidskosti rozhodně není výsadou všech démonů, někteří z nich v sobě totiž lidskost ani nemají. Pokud ale démon lidskost má, podmínkou zrození její reinkarnace je existence lidské větve démonova rodu. Lidskost je vlastně démonův vzdálený příbuzný. Vzhledově jsou prakticky identičtí jako jednovaječná dvojčata a je takovým nepsaným pravidlem, že mívají úplně stejná rodná jména."
Tentokrát se Tao Minhovým směrem zahleděl se zcela netajeným ohromením. To jakože po světě možná už kdoví kolik let běhá úplně stejně úchvatné a dokonalé stvoření a on o tom až dodneška nevěděl?! Život vážně není fér! "Takže Minhova rodina má démonského předka…?"
"I to jsem chtěl zjistit, a tak jsem si včera udělal malý výlet do Incheonu. Kousek od centra tam totiž mají úžasnou knihovnu s oddělením, které je věnováno spisům o rodinách starousedlíků. Jenže slečna knihovnice mi účastně oznámila, že pokud nejsem příslušný Choi, nemůže mi spisy o rodině ani ukázat, natož pak půjčit."
"Nó, tak to je prosím pěkně v háji."
"Uhm… ne tak úplně."
Černovlasý skepticky pozdvihl jedno obočí. "Navrhl jsi snad Choiovým, aby tě adoptovali, a oni souhlasili?"
"Ne," rozesmál se Ryeowook. "Nic takového. Prostě jsme si jen… trochu pomohl svojí schopností, to je všechno."
Tao na něj zděšeně vytřeštil oči. "Wookie!" zasyčel rozčileně. "Slíbils mi, že tu schopnost dobrovolně používat nebudeš! Když tě k tomu v rámci tréninku nutí, fajn, ale… Je špatný ovládat druhý lidi! Zatraceně MOC špatný! Ah, vždyť se chováš stejně jako oni!"
"Já vím, že je to špatný, ale… no tak, nijak jí to přece neublížilo. A kdybych ji neovládnul, nenechala by mě podívat se těch spisů!" bránil se hnědovlásek. "A nejsem jako oni," zamručel trucovitě.
"Jo, máš pravdu. Nejsi jako oni. Jsi totiž mnohem nebezpečnější," odtušil Tao příkře. "Neplatí pro tebe žádné omezení jako pro démony. Můžeš ovládnout úplně kohokoli. Nechci radši ani vědět, co s tebou mají v plánu."
"Tak to jsme dva," hlesl Wook pohřebně. A jeho společník si stejně zasmušile povzdechl.
"Zjistil jsi z těch spisů aspoň něco?"
"Ale ano. Potvrdily mi správnost teorie o démonském předkovi Minhovy rodiny. Byl - nebo možná pořád je - to jakýsi hrabě Choi, co měl, tedy kromě toho nemanželského lidského dítěte, které bylo prvním členem lidské větve démonského rodu Choi, ještě dva legitimní potomky. Dceru a syna." Mladší se ušklíbl. "Tipneš si, jak se ten syn jmenuje?"
"Jasně," pochopil černovlásek. "Takže je docela dobře možné, že Minho je reinkarnace lidskosti Choie Min Ha."
"No… asi jo. Ale všude se píše, že lidskost a démon zpravidla ovládají stejnou magii, jenže u nich dvou by to přece platit nemohlo, protože Minho je ohnivý mág a Min Ho, jakožto démon, oheň ovládat nemůže."
"Ale pravidla jsou přece od toho, aby se porušovala, ne?" opáčil s křivým usmáním Tao. "A jestli se má někdo vymykat zaběhnutému řádu, tak MinHové jsou docela jistě těmi nejideálnějšími adepty." Tomu Wook musel dát za pravdu. "Poslyš, a proč oni po Choii Min Hovi vůbec jdou?"
Chlapec bezradně pokrčil rameny. "To ti nepovím. Jediné, co jsem z jejich rozhovoru pochopil, je, že Min Hovi patří naše škola… S čímž taky nejspíš nějak souvisí to, proč oni na pozemky akademie nesmějí vkročit."
"Naše škola? Hmm… A o něm jsi v té knihovně náhodu nezjistil něco víc?"
"Něco jo… ale moc toho není. Je mu prakticky třiadvacet, fakticky asi pět set let, je svobodný a má o rok starší sestru Sooyoung," začal Ryeowook s výčtem dohledaných informací. "Démon mrtvých, jehož magií je černý oheň - o tom jsem nic bližšího nenašel a v životě o takové magii neslyšel, takže netuším, co zač má být. Ale prý je nějak přímo spjata s tou jeho silou… která je teda mimochodem celkem děsivá, ehm… Titulem hrabě a evidentně dost za vodou, jeho rodina totiž patří k těm nejslavnějším a nejbohatším démonským dynastiím. A krom toho se o něm ještě navíc mluví jako o bezkonkurenčně nejkrásnějším démonovi východního Podsvětí." Závistivě si povzdechl. "No, někdo se holt umí narodit."
"Hele, a démoni ty svoje lidskosti akceptují?"
"Spíš naopak. Jak se démon o existenci svojí lidskosti dozví, většinou ji okamžitě zlikviduje. Její reinkarnace je totiž démony obecně považovaná… za důkaz slabosti."
"Ou," sykl Tao.
"Tak nějak," souhlasil Wookie. Načež se oba znovu pokradmu zadívali na Minha.
"Myslíš, že to ví?" Černovláskovo čelo zbrázdila starostlivá vráska.
Ryeowookova tvář se zkřivila v trpké grimase. "Doufám, že ne," zamumlal.

•••

Minho zaklepal na dveře a, nečekaje na vyzvání, vstoupil do pokoje.
Zhoumi, sedící na posteli a jednou rukou bezmyšlenkovitě hladící na klíně mu stočenou Naylu, k němu omluvně zvedl pohled. "Promiň mi to. Zpanikařil jsem…"
"Mně se omlouvat nemusíš. Ale Kyuhyuna jsi pěkně vyděsil," mroukl tmavovlásek a postavil na Miho noční stolek bílou plastikovou krabičku. "Nesu ti salát. Nestačil jsi ho moc pojíst a já vím, že kuřecí je tvůj nejoblíbenější, a taky tě nemíním nechat až do rána trpět hlady, takže… prosím."
"Děkuju, zlato," usmál se chabě Mi a vzal Minha za ruku. Mladší k němu mlčky přisedl. Chvíli si svého ztrápeného přítele ustaraně prohlížel, načež jej pohladil po tváři a něžně políbil na rty.
Nayla zvedla hlavu a zamžourala na výjev nad sebou. Pak nejspíš usoudila, že v takovém okamžiku nebude rušit, a tak seskočila z páníčkova klína, odcapkala k čelu postele a uvelebila se na polštáři.
"Je od Nichkhuna hyunga, že jo?" Minho tázavě kývl k řetízku, který Zhoumi držel v ruce.
"Jo," špitl starší mladík tiše. Rozevřel dlaň a zadíval se na přívěsek ve tvaru houslového klíče. "Ten přívěsek… ten přívěsek jsme spolu viděli v jednom zlatnictví ve městě před dvěma lety. Já se do něj hned na první pohled zamiloval, ale ani jeden z nás sebou neměl dost peněz, aby ho mohl koupit. Nichkhun viděl, jak moc jsem z toho přívěsku unešený, a tak mi slíbil, že tam hned zítra znovu zajde a koupí mi ho k Vánocům. Jenže když jsme se druhý den do města vrátili, ten přívěsek už v tom zlatnictví neměli. Ani v žádném jiném. Takže jsme se vrátili s prázdnou. Ale Khun si umínil, že pro mě ten houslový klíč najde, i kdyby to mělo trvat kdoví jak dlouho… Nemůžu uvěřit, že na to celou tu dobu pamatoval…"
"To je celý Nichkhun. Gentleman každým coulem," zasmál se tmavovlásek a natáhl se pro řetízek. "Ukaž, zapnu ti ho."
"Chce se se mnou sejít," řekl Zhoumi váhavě, zatímco Minho za jeho zády zápolil se zapínáním, a pokynul bradou k psacímu stolu, na němž ležela dárková taška a na ní list papíru.
Minhovi spadla čelist. "Napsal ti dopis? Opravdickej nefalšovanej ručně psanej dopis?" vypískl jako třináctiletá školačka. "Ježiši, to je tak strašně romantický!"
"Chápu," ušklíbl se Mi pobaveně jeho reakci. "Ode dneška už žádný esemesky, koupíme si poštovního holuba a budeme si psát dopisy."
"Holuba ne, sovu!"
"Jasně, a pojmenujeme ji Hedvika."
"Co dneska sakra všichni mají s tím Harry Potterem?" zabručel si pod vousy nechápavě Minho, než se znovu zadíval na popsaný papír na stole a vzápětí s výrazem jako 'vidím ti až do žaludku, kotě' vědoucně prošpikoval očima Zhoumiho. "Doufám, že ani nepřemýšlíš o tom, že bys hyungovo pozvání se vší zdvořilostí snad odmítnul, že ne?"
"Ehm…"
"MiMi, nemůžeš dát košem někomu, kdo nejspíš celý dva roky všemožně hledal jeden jedinej konkrétní přívěsek, protože ti kdysi slíbil, že ti ho dá k Vánocům, a nevzdal se, dokud ho nenašel! Copak nemáš srdce?!"
"A teď schválně, jakou domluvu by sis našel, kdyby to byl jenom obyčejný přívěsek bez toho srdceryvného příběhu?" odtušil černovlasý uštěpačně.
"No, to nevím, ale na něco bych určitě přišel, to se neboj," zazubil se mladší.
"Víš, miláčku, většina normálních lidi by nebyla dvakrát odvařená z toho, že jejich stávajícího partnera pozval na schůzku jeho bývalý…"
"A ty si mě snad dovoluješ házet do jednoho pytle s normálními lidmi?" urazil se naoko Minho.
"Pravda. To hodně vysvětluje."
Tmavovlásek spokojeně pokýval hlavou. A potom staršího důrazně píchl ukazováčkem do hrudi. "A stejně se s hyungem chceš sejít, přiznej si to."
"Není to dobrý nápad…"
"Na to jsem se neptal."
"Fajn." Mi si poraženecky povzdychl. "Ano. Ano, chci se s ním sejít. I přesto je to hloupé a hrozně sobecké, a já to vím, chci Nichkhuna vidět."
"No vida! Necítíš se hned líp, když jsi to konečně řekl nahlas?"
"Trochu."
Minho se zářivě usmál. A to zatraceně nakažlivým úsměvem. "A není přece ani hloupé, ani sobecké přijmout pozvání na schůzku, ne?"
"Hmm, když se na to díváš takhle…" uznal Zhoumi nejistě.
 


Komentáře

1 XOXO (chtělo by to lepší přezdívku) XOXO (chtělo by to lepší přezdívku) | 19. srpna 2014 v 17:14 | Reagovat

"Kris se mě právě u stolu s pečivem pokusil úkladně zavraždit vidličkou," postěžoval si Ryeowook a já jsem odpadla při té představě XD Kristina se nezdá XDD A chudák pizza XDD No jo,holubi jsou moc luxusní,teď jsou v kurzu sovy XDD A Minho mezi normálními lidmi,jak si to mohl dovolit XDD *vůbec jí nehrabe* Miluju tuhle povídku (i když mě jednou přivede do hrobu-takže je to zakázaná láska?) Těším se na pokračování,tohle nemá chybu

2 dg-entertainment dg-entertainment | 20. srpna 2014 v 19:02 | Reagovat

Tak jo, abys věděla číst tohle v noci není dobrý nápad, dostala jsem šílený záchvat smíchu a snažila jsem se ho dusit peřinou, nějak mi to nevyšlo a málem jsem byla okradena o svůj drahý mobil. Ale stálo to za to, fakticky jo.
Taky bych chtěla sovu... vyšla by mě pošta levněji :-D Vlastně si sovu přeju už strašně dlouho a ty jsi mi to jen připomněla.
Tak mě napadá, že by bylo kurňa fajn vidět Minha a Min Ha společně v jedné posteli... ;-)

3 Anete Anete | 21. srpna 2014 v 12:46 | Reagovat

Nejvíce mě asi položila poznámka o tom, že by měl být Minho normální... ha,ha,ha*padla* ten kluk je naprostý magor a já asi též, když tu na Mimiho ječím, aby za Khunem šel a neštval mě. Doprdele, sexy představa.
Ehm, měla bych si přestat slintat po klávesnici a jít.
Těším se na pokráčko! :)

4 Nagasaki Nicolca Nagasaki Nicolca | Web | 21. srpna 2014 v 22:09 | Reagovat

[1]:; [2]:; [3]: Arigató, minna-san!^-^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
https://66.media.tumblr.com/18208d4cca68d18d735b395a1a7f90cb/046414a4c585ed31-cf/s500x750/102276c4849f89abef386357338535ea2f15f5cf.gifv

Obsah tohoto blogu je veskrze autorský.

Kdo chce kopírovat, nechť bezpodmínečně uvede zdroj!

아론곽

Animace a obrázky, jež nepatří k výtvorům mé maličkosti, pocházejí ze serverů DeviantART
a tumblr.