close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Škola prokletých - 15. díl a.

17. července 2014 v 11:03 | Nagasaki Nicolca |  Škola prokletých
•Zázrak! Po více než půl roce vám Nagasaki přináší první část (druhou dostanete možná pod stromeček) 15. kapitoly ŠP! (Nesnášíte mě. Já vím. Ale já sebe taky. Tak můžeme nadávat společně.) Kdo si ještě pamatuje, o čem tahle povídka je, dostane bonbónek!xD
Tadyhle v předkecu minulého dílu jsem sepsala stručný popis dosavadního děje a protože nejsem tyran (nééé, vůbeeeec), zrekapitulujeme si, co se stalo minule. Takže:
Minho Yesungovi vyjeví, co zjistil z poslední vzpomínky - a to, že byl Sung před šedesáti lety Min Hovým přítelem. Minho ví, že Yesung nemůže Min Hovi zapomenout, že znenadání a bez jediného slova zmizel z jeho života, a poví mu pravý důvod jeho činu - démon Choi Min Ki, který byl do Min Ha beznadějně zamilovaný, vyhrožoval, že pokud Min Ho se svým přítelem nezpřetrhá veškeré styky, on si Sunga najde a zabije ho.
Minho se dozvídá svou skutečnou totožnost - je reinkarnací lidskosti Choie Min Ha. Démoni své lidskosti často bez milosti zabíjí, ale podle Yesunga Min Ho takový není. Co víc, Minho a Min Ho ovládají dvě zcela odlišné magie - živý oheň a mrtvý oheň - což je více než neobvyklé. Pro svět démonů i daemonů (těch, kteří chrání lidskosti před jejich démony) představují obrovskou hrozbu, protože kdyby se spojili krevním poutem a jeden z nich by zemřel, veškerá jeho síla by automaticky přešla na přeživšího - vznikl by tak démon s mocí nad ohněm (oheň je jediný živel, kterého se démoni bojí), prakticky neporazitelná bytost. Kromě toho mu Yesung a Jonghyun prozradí, že většina školy je pod nátlakem dvou démonů, kteří kují pikle, jak získat území akademie pro sebe.
Minho pomalu začíná tušit, kdo je jeho daemon. Daemony totiž provází bytost zvaná Stín a ta do doby, než daemon odhalí svou pravou podstatu, zůstává ve zvířecí podobě.
No, dál už se nic extra vážnýho neřešilo - zjistili jsme, že Jonghyun je Min Hův osobní majetek, Min Ho je nymfomanka a Yesung je zapálená fanynka démonského vévody Erika Muna. (Skoro větší než já, haha.)
Ve druhé části minulýho dílu stojí za zmínku jen dvě věci: zaprvé to, že nám Zhoumiho kamarádka Victoria na kafi ochotně odhalila, že Mi v prváku chodil s jistým Nichkhunem Horvejkulem. Zadruhé, tajemný chlápek, co Zhoumiho celou dobu v kavárně sledoval, a pak zmizel jako David Copperfield.*v křeči*
Přeji pěkné počtení.^^
PS: Jestli si myslíte, že tím, že nebudete komentovat, mě donutíte přidat vám další část dřív, zatraceně MOC se pletete.•



Bylo slunné vánoční dopoledne. Domem se linula sladká vůně cukroví, za okny v hustém chumlu tančily bělostné sněhové vločky. Kuchařky, služky i lokajové si pobrukovali koledy, děti z města se střídavě s nadšeným výskotem koulovaly na nádvoří, pomáhaly v kuchyni a uždibovaly z plechů chládnoucí perníčky. Každičký kout velebného panství doslova sálal kouzelnou atmosférou Štědrého dne. Ani jeden z mladíků, vážně sedících v rudě čalouněných křeslech přijímacího salónku, jí však nevěnoval ani tu sebemenší pozornost.
Vyšší z nich, neskonale půvabný tmavovlásek, přimhouřil své temné mandlové oči. Nespokojeně zamlaskal. "Z našeho minulého setkání jsem nabyl dojmu, že s naším plánem souhlasíš. My s tebou počítáme, JRe."
Oslovený semkl rty do úzké linky. "Přemýšlel jsem." Zavrtěl hlavou. "Pochop. Nemůžu se přece otevřeně postavit proti bratrovi své ženy…"
"Odkdy si zrovna ty zakládáš na dobrých rodinných vztazích s Choiovými?" zafrkal mladší posměšně. "Víš, skoro to vypadá, jako by ses toho nadutýho parchanta snad bál či co…?"
"Nebojím se ani tak jeho, jako těch, co stojí za ním," odtušil Kim JR, démon pomsty, bezbarvě. "Minhyune, vždyť je to sebevražda!"
"Ah, věř, že svatá šesti - pětice tě jako celek nijak děsit nemusí."
"Cože?!" Starší zbledl jako stěna.
Hwang Minhyun, démon nočních můr, se rozpustile ušklíbl. "Nu, řekněme, že nás to sice stálo veškeré nervy a úsilí, ale nakonec se nám s Yoonou přece jen podařilo pro náš záměr dvě živoucí legendy zlanařit."
"Panebože," zašeptal JR ohromeně. "Ještě dodej, že těmi dvěma jsou vévoda a jeho nehezká siréna, a přísahám, že tě začnu uctívat."
"Tak to tě musím zklamat. Ani vévoda, ani Andy to nejsou… Vlastně žádná z vévodových žen. Až takovou drzost jsme neměli," zavrtěl Minhyun hlavou. "Vévoda má k Choiovi příliš blízko. Nezradil by ho. A sirény by zase nezradily Erika. Snažit se je získat na svou stranu by nemělo smysl. Jenom bychom na sebe přitáhli jejich nežádoucí pozornost."
"No a co takový hrabě Lee? Copak vážně věříš, že ten podrazí vévodu jen tak?" srazil JR skepticky obočí.
"Jak s oblibou říkává můj otec: Když jde o absolutní magii, nezná démon bratra."
"Jistě, ale… můžeš mi tedy vysvětlit, jaký je v téhle situaci rozdíl mezi sirénami a hrabětem?"
"Prostý. S hrabětem vévoda nespí."
"Hmm…" baron Kim nakrčil čelo, "já bych mu ale stejně nedůvěřoval…"
Tmavovlásek obrátil oči v sloup. "Přestaň být pořád tak strašně pesimistický! Vážně, není divu, že je z tebe tvoje žena v depresi."
JR se s povzdechem chopil šálku černé kávy a pomalu, uvážlivě upil. "Víš, docela by mě zajímalo, co bys dělal, kdyby byl Min Ki naživu," řekl pak, ústa zvlněná v jízlivém úsměšku. "Zabil by tebe i Yoonu dřív, než byste se na jeho milovaného Min Ha stačili jen křivě podívat…"
Minhyun sevřel ruce v pěsti. "Jenže Min Ki je mrtvý," zavrčel a vztekle praštil pěstí do stolu. "Zabil ho ten zasranej daemonskej bastard, kterého si jeho milovaný Min Ho hřeje na prsou…!"
Diskrétní zaťukání na dveře obrátilo pozornost obou mladých mužů k nenadálému zdroji narušení jejich konverzace. "Milorde," mladý lokaj s omluvným výrazem ve tváři nakoukl do místnosti, "vaše paní je zpátky." Načež otevřel dveře dokořán a hluboce, téměř zbožně se hraběnce poklonil.
Oba démoni bez váhaní, zcela automaticky uctivě povstali a JR při pohledu na svou úchvatnou, étericky čarokrásnou manželku zas a znovu hořce zalitoval své hloupé ješitnosti, která jejich vzájemný, nesměle klíčící vztah hned v samém počátku definitivně rozdupala v prach a proměnila v chladné soužití dvou přespříliš hrdých bytostí, jež nejsou schopny jedna druhé ustoupit, aby mohly společně zkusit začít… úplně odznova.
Sooyoungie je dokonalá. Má jen jedinou chybu. Je Choiová.
"Hraběnko," zahlaholil se širokým falešným úsměvem na rtech Minhyun, "rád vás vidím ~ ."
"Jaká škoda, že nemohu říci to samé, barone," odtušila mladá žena studeně, probodávajíc oba mladíky více než výmluvně nevraživým pohledem. JR provinile sklopil oči.
Démon nočních můr se nehezky ušklíbl a vyzývavě pohodil krátkými tmavými vlasy. "Stejně krásná a stejně nepřátelská jako vždy, má drahá?"
Choi Sooyoung, démonka času, přezíravě založila ruce v bok. "Myslím, že jsem vás už minule důrazně upozorňovala, že si vás více nepřeji vidět ve svém domě, viďte, pane Hwangu? Povězte tedy," zapředla sladce, "kteréže části toho směšně triviálního sdělení jste správně neporozuměl? Ráda vám ji objasním."
Utahovala si z něj. Sprostě si z něj utahovala. Ta mrňavá čubka…!
Pouhým mrknutím oka, rychlostí sotva postřehnutelnou, náhle se Minhyun výhružně tyčil nad hraběnkou, hezkou tvář zkřivenou surovým hněvem. Brunetka však neustoupila ani o píď a chladnokrevně jeho rozzuřený pohled opětovala.
"Měl jsem dojem, že něco takového snad nemůže být ani možné, ale jak vidno, mýlil jsem se," procedil tmavovlásek jedovatě. "Jste stejně arogantní a nesnesitelná jako váš bratr!"
Nato se ale Sooyoung líbezně usmála a odvětila: "Lichotíte mi, barone." Čímž vzala dopálenému Minhyunovi vítr z plachet.
Ten jen naprázdno klapl pusou, načež navztekaně zaskřípal zuby, obrátil se na podpatku a nasupeně oddusal ke dveřím. "Zítra čekám tvoji odpověď," houkl ještě na JRa, než s ráznou, působivě elegantní graciézností důstojně odkráčel ze salónku.
Místnost se ponořila do nepříjemného ticha. JR, kousaje si nervózně spodní ret, pohlédl rozpačitě na svou ženu. "Sooyoung, já - …"
"Mlč. Nechci nic slyšet," zasyčela brunetka. "Tvoje výmluvy mě nezajímají. Ale varuju tě. Ať už Minhyun a Yoona plánují proti mému bratrovi cokoli… jestli Min Hovi jakkoli ublížíš ty," v hlubokých tmavých očích se jí nebezpečně zablesklo, "osobně. Ti. Vyrvu. Srdce. Z těla. To si pamatuj."

•••

"Přemýšlel jsem," řekl Yesung.
Jonghyun komicky protáhl obličej a šťouchl loktem do Minha. "Tak to bude vážný," zamumlal. Tmavovlásek vyprskl smíchy.
Sung přestal pochodovat před pohovkou, na níž jeho kolega a student seděli, a prošpikoval oba dva mrazivým pohledem profesionálního zabijáka.
Minho i Jonghyun okamžitě pokorně sklopili hlavy. "Pardon," pípli jako jeden muž.
Černovlasý však jen okázale překřížil ruce na prsou a významně, jako by na něco nezbytného vyčkával, povytáhl obočí.
"Uhm… takže," otázal se Minho, kterému důvod profesorova efektního mlčení docvakl jako prvnímu, "o čem jste přemýšlel, pane…?"
Yesung se ušklíbl. Hezky si to malé vychoval. "O tobě," odvětil a (asi po dvaceti minutách ustavičného neurotického přecházení sem a tam) usedl do křesla naproti divanu. "Prohledal jsem všechny svoje knihy, ale nenašel ani jednu zmínku o lidskosti, která by - z magického hlediska - byla přesným opakem svého démona."
"Z čehož vyplývá…?"
"Že jsi zcela výjimečná existence. Možná dokonce jediná svého druhu."
Minho skepticky nakrčil čelo. Pak trochu konsternovaně zamrkal, načež na svého smrtelně vážně se tvářícího patrona nevěřícně vytřeštil oči. (A Jonghyun měl v tu chvíli pocit, že mu cukr poleze snad i ušima. Bože! To dítě by na svou nenucenou líbeznost mělo mít ze zákona zbrojní pas…!)
"Min Ho ovládá mrtvý oheň, ty ovládáš živý oheň. Min Ho je démon mrtvých, takže kdyby ses ty stal démonem, stal by ses s největší pravděpodobností démonem života." Sung si zamyšleně promnul bradu. "Ve světě magie je tohle anomálie gigantického rozsahu. Jsem si proto docela jistý, že tě její vliv musel - samozřejmě ne plnou silou jako démona, ale pouze částečně jako člověka - něčím… obdařit… Něčím… Čím?" S povzdechem zavřel oči, opřel se o opěradlo křesla, ruce pozvedl zhruba k úrovni obličeje a sepjal konečky prstů. Na pár chvil se přemýšlivě odmlčel. "Jonghyune?" oslovil pak svého kolegu.
"Ano?"
"Min Ho dokáže odvrátit smrt pouze od mrtvých. To znamená, že zachránit před smrtí živou bytost přirozeně není v jeho moci, že?"
Hnědovlasý trochu váhavě přikývl. "Teda, nikdy jsem se ho na to nevyptával, ale… jo, nejspíš to tak bude."
"Hmm," zabručel Sung. "Myslím, že mám nápad." A natáhl před Jonghyuna ruku, výmluvně otočenou dlaní vzhůru. "Řízni mě."
"Cože?" Hyunovo obočí nevěřícně vystřelilo kamsi pod jeho odbarvenou blonďatou ofinu.
Černovlasý protočil oči. "Řízni mě," zopakoval pomalu a důrazně.
Nato Jonghyun překotně vyskočil z pohovky a s teatrálností špatného divadelního herce od Yesunga o dva kroky ustoupil. "Hohoho, tak to prr, hochu, já rozhodně nemíním podporovat tvé emařské praktiky…!"
"Nežvaň a dělej!"
"No jo, pořád…"
"Pane profesore…?" kuňkl poplašeně Minho, sleduje jak se hluboký šrám v Yesungově dlani, způsobený Jonghyunovým jako břitva ostrým nehtem, barví karmínově rudou krví.
Sung se na chlapce povzbudivě usmál, než se s poděkováním zvědavě obrátil zpátky k hnědovlasému. "Nic to s tebou nedělá, že ne?"
Poloviční démon nad jeho zkrvavenou rukou zavětřil jako lovecký pes. "Ne-e," zazubil se pak. "Teda… neber to nijak osobně, ale nevoníš ani z desetiny tak dobře jako Min Ho."
Starší s viditelným vědátorským uspokojením pokýval hlavou. "Vypadá to, že všechny mé pracně nashromážděné teoretické poznatky o polovičních démonech závislých na démonské krvi jsou ZASE zcela přesné… Uf, ne, že by mě vědomí mé vlastní nebetyčné inteligence netěšilo, ale… začíná to být docela nuda…"
"Tak moment, chtěls, abych ti rozsekl ruku jenom proto, aby sis mohl ověřit, že ti, nadopovanej aromatem tvojí krve, nerozsápu krk?!"
"Ale houby," mávl Yesung nezraněnou levačkou. "Nic takového jsem v plánu probírat neměl… Když už jsme to ale nakousli - …"
"Krvácíš," připomněl mu Jonghyun suše.
"Ještě minutku! Řekni, když dokážeš strávit Min Hovu krev, znamená to, že jsi imunní vůči… jedovatosti krve všech démonů?"
"Ne tak úplně. Záleží na tom, jak moc je který démon jedovatý," řekl hnědovlasý. "Min Ho patří k těm nejjedovatějším, tudíž krev démonů, kteří jsou méně nebo stejně jedovatí jako on, mi nijak neublíží. Pak je tu ale ještě hrstka jedinců, kteří jsou jedovatější než Min Ho - a jejich krev by mě rozleptala zevnitř během několika minut."
"A jak poznáte, který démon je pro vás jedovatý a který ne?" zeptal se Minho.
"Podle pachu. Pokud mi krev nevoní, vím, že mi neublíží. Čím je ale vůně démonovy krve sladší a svůdnější - čili čím hůře se jí odolává - tím jedovatější je. V zásadě platí, že extrémně mocný démon rovná se extrémně jedovatý démon. Já osobně znám jen dva takové…"
Yesungovy černé oči se rozzářily nevýslovnou dychtivostí. "Nech mě hádat! Je to - …!"
"Ano, je to tvůj ideální Shinhwa muž," zafrkal Hyun. "A jeho hezounká, doposud oficiálně nepotvrzená ženuška…"
"Moment, kdo je Erikova hezounká oficiálně nepotvrzená ženuška?!"
"Andy."
"Toho chci domů!" vyhrkl nadšeně Minho.
Jonghyun na něj pohlédl s uznalým, upřímným podivem. "Dozvěděl ses o Shinhwě teprve včera… A už víš, kdo je kdo?"
"Učili jsme se je s Kyuhyunem do půl třetí do rána," zívl tmavovlásek. "Myslím, že ty kruhy pod očima mluví samy za sebe."
Zamračený Sung zadumaně našpulil pusu. "A já si byl tak jistý, že zrovna oni dva jsou zcela oficiální pár," zabrblal.
"Myslí si to skoro všichni," uklidnil ho hnědovlasý. "No fakt. Věř, že minimálně v Podsvětí neexistuje zbožňovanější dvojice než RicDy - jo, jakási banda šílených yaoistických fanynek jim jako páru vymyslela dokonce i jméno. Žel bohu, Hyesunga by nejspíš ranila mrtvice, kdyby se dali dohromady oficiálně. A hádám, že Eric nechce být za smrt své manželky zodpovědný… A teď, když dovolíš, mohl bys konečně začít něco dělat s tou svojí rukou?!"
Yesung kriticky zhlédl svojí zakrvácenou dlaň, jako by se rozhodoval, jestli má vůbec cenu věnovat jí pozornost. Poté, co zjevně usoudil, že ano, se zářivě usmál, napřáhl ruku před Minha a s úsměvem ještě širším a nakažlivějším přikázal: "Uzdrav mě." A Minhovi spadla čelist.
"Co prosím?!"
"Můj ty bože…," vydechl Jonghyun ohromeně. "No samozřejmě! Jako démon by měl sílu nad životem, dokázal by před smrtí zachránit živé… jako člověk dokáže živé chránit tím, že vyléčí jejich zranění… To dává smysl! YESUNGU, TY JSI GÉNIUS!"
"Mně to teda žádný smysl nedává!" vyhrkl tmavovlásek hystericky a pro jakýsi zoufalý defenzivní efekt kvapem vstal z pohovky.
Sung povytáhl obočí. "Chceš se se mnou hádat? Měl bys vědět, že to zkoušel už celý učitelský sbor - neúspěšně."
"A - ale já přece neumím léčit…!"
"A zkoušel jsi to někdy?"
To Minha zarazilo. "Ne," přiznal trochu zmateně.
"Tak jak můžeš vědět, že to neumíš?" otázal se jeho patron usměvavě.
Mladík se rozpačitě kousl do rtu. "Ale jak?" hlesl po chvíli bezradného mlčení. "Jak to mám provést, pane profesore?"
"Ta schopnost je součástí tebe. Stejně jako oheň. Pamatuješ na první tréninky, kdy se ti oheň vzpouzel a nechtěl se tvé kontrole podrobit? Zavzpomínej. Co je nutné k tomu, aby se živel svolil stát se tvou skutečnou magií? Aby ti dovolil říkat si vodní, zemský, vzdušný nebo ohnivý mág?"
"Brát ho jako rovnocenného partnera. Komunikovat s ním. Naslouchat mu. A důvěřovat. Absolutně mu důvěřovat."
"Přesně tak. A právě důvěra je hlavním klíčem k ovládnutí léčebné magie. Musíš jí věřit, Minho. Věřit jí a věřit sobě. Natáhni ke mně ruku - tak. A zavři oči," nabádal ho klidným, rozvážným, téměř až něžně konejšivým hlasem Yesung. "Uvolni se. Nech energii proudit. Nech ji, ať tě naplní. Jakmile budeš cítit, že tebou její síla pulsuje, soustřeď se na to, co chceš udělat. Zformuluj tu myšlenku."
Minho se zhluboka nadechl. "Chci vyléčit vaše zranění," vydechl po pár vteřinách pozvolna.
"Správně. A teď propoj tu vizi se svojí magií. Propoj je tak, ať už se od sebe nikdy nemohou oddělit. Ať se už natrvalo stanou tvojí součástí…"
Jonghyun, ani nedutaje, sledoval, jak se svaly v Minhově obličeji napínají koncentrací, jak se jeho víčka rozčileně chvějí. Ruka, již chlapec držel jen pár centimetrů nad Yesungovou krvácející dlaní, však zůstávala nehybná, docela jako vytesaná z kamene.
Nějakou dobu se nic nedělo, až Hyun pojal podezření, že se Yesung přece jenom zmýlil. No kdo to vlastně kdy slyšel, ohnivý mág léčitelem? Taková schopnost zpravidla náleží vodovládcům, a navíc jen zanedbatelné hrstce z nich. Jenže Minho není jen tak ledajaký ohnivý mág, připomněl si vzápětí. A přesně v ten moment, skoro jako na důkaz jeho myšlence, z chlapcovy ruky vytryskla hřejivá oranžová záře.
Všichni tři zalapali po dechu - profesoři pro scenérii, jež se jim naskytla, jejich student pro nový, nečekaný a zcela neznámý pocit, který v něm probuzení jeho sedmnáct let spící schopnosti vyvolalo. Minho doširoka rozevřel oči. Užasle sledoval, jak pod mihotavým proudem toho zvláštního živoucího světla ustává krvácení a rozšklebená rána v Yesungově dlani se pomalu a pečlivě zaceluje.
Netrvalo dlouho a po nějakém zranění nebylo ani památky. A s ním zmizela i léčivá záře, zrovna tak nenadále jako se objevila. Pak svou trochou do mlýna přispěl i Jonghyun jakožto precizní vodní mág, když z kolegovy kůže smyl beze zbytku i jakýchkoli následných důkazů veškerou zůstalou krev.
Tmavovlásek se s vyčerpaným vydechnutím sesunul na divan. Sung bez jediného slova odkráčel do kuchyně, aby se za pár chvil mohl vrátit se sklenicí vody v jedné a páskem čokolády ve druhé ruce. Oboje Minhovi s výrazem nepřipouštějícím námitky předal.
"Tak ještě pořád mi chceš tvrdit, že neumíš léčit?" ušklíbl se lehce.
Jeho svěřenec se hltavě napil. Hrdlo měl vyschlé na trout. Poté poslušně zavrtěl hlavou a řádně si ukousl tmavé čokolády. Nechal ji pozvolna rozpustit na jazyku, aby si mohl labužnicky vychutnal její hutnou, sladce nahořklou chuť.
"Nikdy bych si nepomyslel, že je léčení tak náročné," přiznal pak. Zkusmo zvedl jednu ruku a zamračeně se na ni zadíval. Ještě se trochu třásla, zrovna jako u člověka s hypoglykémií - signál akutní potřeby cukru! Bez váhaní tedy zchroustal i zbytek čokolády.
"Každá magie vyžaduje trénink," odtušil s úsměvem Yesung a posadil se vedle něj na pohovku. "Čím víc zranění vyléčíš, tím méně namáhavé to pro tebe bude."
"Hmm," zamručel Minho na porozuměnou, načež zadumaně zvedl zrak k Jonghyunovi. "Vždyť vy poloviční démoni vlastně taky umíte léčit…"
"Ano i ne. Umíme uzdravit jen zranění, která sami způsobíme," odvětil hnědovlasý. "Naše sliny obsahují speciální látky, které mají schopnost téměř perfektně zacelit poraněnou kůži našich dárců. Tyhle látky jsou ale u každého polovičního démona jedinečné a nějak - sám nevím jak - propojené s našimi zuby a nehty, takže vždycky bezpečně poznají, jestli bylo zranění způsobené mnou nebo třeba… Kyuhyunem. Cho by se mohl stavět třeba na hlavu, ale ani moje, ani Siwonovo, Taeminovo nebo Keyovo kousnutí by prostě vyléčit nedokázal. A naopak. To je pro nás bezpodmínečně platná rovnice. Pro tebe žádné takové omezení neplatí."
"A myslíte, že můžu léčit kohokoli?" zamyslel se mladík. "Jak lidi, tak i démony, poloviční démony, daemony…?"
"No, momentálně to nemohu samozřejmě potvrdit úplně na sto procent, ale… ano. Jsem si docela jistý, že ano," přikývl Sung. "Vždyť i démoni-léčitelé mohou bez omezení hojit kteroukoli rasu, dokonce i daemony, své magické protipóly. Tudíž by to ani pro tebe neměl být sebemenší problém. Pokud se o tom ale chceš raději přesvědčit…" Černovlasý si s tmavovláskem vyměnil jeden jediný všeříkající pohled, načež se oba s děsivými úsměvy na rtech obrátili na Jonghyuna.
Ten jen ztěžka polkl.
Yesung kdoví odkud vytáhl malý kuchyňský nůž a podal jej Minhovi. Chlapec nůž výmluvně potěžkal v ruce. A potom s nenucenou roztomilostí naklonil hlavu ke straně a rozpustile se na svého (právem) vyděšeného profesora angličtiny usmál.
"Mám vás říznout já nebo to zvládnete sám?"
 


Komentáře

1 Týna Týna | Web | 17. července 2014 v 16:10 | Reagovat

Dokonalost, jen doufám, že další díl bude mnohem dříve, než tento :-)

2 Anete Anete | 20. července 2014 v 12:53 | Reagovat

Jediné, co napíšu - těším se na Vánoce*padla*
(stejně doufám, že pokračování bude dřív:D)

3 Kulich Kulich | 20. července 2014 v 14:02 | Reagovat

ja uz nemohla z ty prvni vety, protoze tady je cca 28°C ve stinu -_- a podle ty prvni casti - nemelo to tu byt pred 8 mesici? nebo pak az za 5? :D
no neni Yesung naprosto uzasnej? *__* jak ve skutecnosti, tak i jako fiktivni postava <3
mam dotaz... tedka nevim, jestli vime, kdo zabil Min Kiho... kdo ho zabil? :D a to by mohl Minho uzdravit jeho lidskost, ne?
aaaaa! JRek na scene! :-D ja jen doufam, ze nebude na dily... demoni aspol. maj srdce? :-?
ja se teda na Vanoce netesim :S bude zima a bude pred zkouskovym :D
jooo, JJ je dite Erica a Hyesunga? tusim v nakym dile byl zminenej jako jejich nepodarenej a linej syn, ne? :D

4 Nagasaki Nicolca Nagasaki Nicolca | Web | 20. července 2014 v 14:29 | Reagovat

[1]:; [2]: Nic neslibuju, ale pokusím se. :-D

[3]: Povídka nijak nekoresponduje s naším časem (nemůže, když má tak línou a neschopnou autorku). Ale ano, je to velice vtipné, přiznávám.xD
No Yesung je přece nejúžasnější ze všech! Dobře se mi o něm píše. Haha. :D
Nevíme, nevíme. Zjistíme. A nepovím.
Vyšší a nejvyšší démoni jsou stejní jako lidi. Jen na vyšší evoluční úrovni! :-D :-D  :-D
Jaj, Jinnie je jejich neoficiálně adoptované dítě. :D  :D  :D (Eric je taťka, Hyesung mamča, Minwoo je babička, Dongwan strýček a Andy mladší bráška, co je vlastně chůva. :D  :D  :D No Shinhwa rodina, co bys chtěla. :D)

5 Cα$h †hε Tяαi†σЯ σƒ HσиσЯ Cα$h †hε Tяαi†σЯ σƒ HσиσЯ | Web | 30. července 2014 v 16:50 | Reagovat

Děkuju, snad mi Výhodnou šesci jednou vydají :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
https://66.media.tumblr.com/18208d4cca68d18d735b395a1a7f90cb/046414a4c585ed31-cf/s500x750/102276c4849f89abef386357338535ea2f15f5cf.gifv

Obsah tohoto blogu je veskrze autorský.

Kdo chce kopírovat, nechť bezpodmínečně uvede zdroj!

아론곽

Animace a obrázky, jež nepatří k výtvorům mé maličkosti, pocházejí ze serverů DeviantART
a tumblr.